Zdeňka Špiclová
Zdeňka Špiclová
Recenze

From Technological to Virtual Art

Zdeňka Špiclová

Tato recenze se věnuje knize From Technological to Virtual Art, která se zabývá vznikem a vývojem virtuálního umění. To je dle autora Franka Poppera charakteristické především svým důrazem na humanizaci technologie, interaktivitu a multisenzoričnost.

 

Frank Popper, autor knihy From Technological to Virtual Art, je historikem umění, kurátorem a emeritním profesorem estetiky a vědy o umění na Université de Vincennes à Saint-Denis v Paříži. Je významným badatelem v oblasti propojení umění s novými technologiemi, zabývá se kinetickým, elektronickým a virtuálním uměním. Ve své monografii From Technological to Virtual Art, vydané prestižním nakladatelstvím MIT Press a zařazené do série Leonardo Book, zaměřené na spojení umění, vědy a technologie, popisuje Popper vznik virtuálního umění, a to prostřednictvím svého specifického úhlu pohledu, zaměřeného na humanizaci technologie prostřednictvím umění.

Kniha Franka Poppera je přehledně členěna do dvou hlavních částí, z nichž v první se ve dvou kapitolách věnuje předchůdcům a inspiračním zdrojům virtuálního umění a ve druhé, členěné do čtyř kapitol, se již přímo zabývá jednotlivými formami současného virtuálního umění. Kniha je dále opatřena samostatným úvodem a závěrem.

V úvodu autor představuje východiska, která určují jak důrazy, na které je v popisu tvorby jednotlivých umělců zaměřena pozornost, tak také kritéria, která Poppera vedla k zařazení právě těchto konkrétních umělců. Deklaruje, že jeho kniha je založena na třech hlavních myšlenkách. Za prvé chce Popper potvrdit svou hypotézu, že současné virtuální umění může být považováno za novou a kultivovanější verzi technologického umění, právě díky jeho důrazu na humanizaci technologie, interaktivitu, multisenzorialitu a také díky jeho filozofickému uchopení reálného a virtuálního. Druhá Popperova myšlenka sestává z jeho předpokladu, že umělci praktikující virtuální umění se od ostatních odlišují především svým specifickým techno-estetickým kreativním přístupem. A za třetí Popper považuje za signifikantní, že virtuální umělci usilují nejen o estetický účinek, ale také o extra-umělecké cíle, zahrnující celou společenskovědní oblast a zaměřující se na lidské potřeby a tužby. Jako červená nit se pak celou jeho knihou táhne snaha ukázat, jak jsou technologie humanizovány skrze umění. Navíc toto úsilí o humanizaci nových technologií považuje za hlavní kritérium pro zařazení daného umělce do svého přehledu.

První část, nazvanou The Emergence of Virtual Art (1918–1983), dělí autor na dvě kapitoly, členěné dále do subkapitol. První kapitola věnovaná historickým předchůdcům, vymezená léty 1918–1967, se zaměřuje především na umělecké zdroje, které tvoří kořeny technologického umění. Považuje za ně vizuální umění, kinetické umění, arte povera, hnutí dada, pop art, nový realismus, autodestruktivní umění, světlené umění (light art), fotografii, film, animaci, hudbu a obecněji též zvuk a architekturu. Další zdroje vidí samozřejmě v technologických inovacích a také v přírodních a humanitních vědách. Největší prostor je pak věnován jednotlivým umělcům, experimentujícím se světlem, od počátků, zahrnujících tzv. „color organs“, tedy hudební nástroje doplňující svou hru o barevné světelné efekty, přes světelné instalace náležející do luminokinetických experimentů, neonového umění (neon art) a mezi díla používající světlo ve venkovním prostředí (enviromental light art), až k videovému umění (video art). Právě světlo a světelné experimenty totiž otevřely cestu k využívání dopadu protikladů mezi percepcí a iluzí, obrazem a realitou, smyslovými a intelektuálními elementy a také ke zvažování myšlenky participace diváka na uměleckém díle, které je věnována celá následující podkapitola. Popper se věnuje i enviromentálním tendencím v umění, jejichž apel na ochranu životního prostředí, čitelný například v autodestruktivním umění, je dál přítomen i v umění virtuálním jako jeden z aspektů humanizace technologií. Druhá kapitola je věnována podle Poppera přímému předchůdci virtuálního umění, umění technologickému. Probírána jsou zejména ta odvětví, která jsou pak nejsilnějšími inspiračními zdroji a sdílejí podobné myšlenky a důrazy jako virtuální umělci, tedy laserové umění (laser art), holografické umění (holographic art), ekotechnologické umění (eco-technological art), počítačové umění (computer art) a tendence, zdůrazňující a používající jako umělecké vyjádření komunikaci (communication art).

Druhou a nejrozsáhlejší část nazvanou Current Virtual Art and Artist (1983–2004) tvoří čtyři kapitoly probírající postupně nejrůznější formy virtuálního umění. Třetí kapitola knihy je tak zasvěcena hmotným digitálně vytvořeným dílům (materialized digital-based work). Tato díla nejvíce připomínají tradiční umění: jedná se obrazy, skulptury a další objekty, které však vznikly za přispění digitálních technologií, čímž dle autora získávají zcela odlišnou dimenzi. Velice často se tito umělci, vzhledem k vzrůstajícím tendencím k participaci diváka (či silněji k interaktivitě), zabývají také kognitivními aspekty a rozdílem mezi percepcí a kognicí. Hojně jsou zastoupeny i bioestetické aspekty, související s úvahami o potenciální kontrole organického světa prostřednictvím virtuálního. Tato díla často využívají tematiku genů či počítačových virů. Čtvrtá kapitola pojednává o multimediálních dílech, vznikajících off-line (multimedia off-line works), jejichž ústředním tématem je multisensorialita a která často pracují s jazykem, narací, hypertextualitou a synestezií, užívaných mnohdy k upozornění na sociopolitické či bezpečnostní problémy. Pátá kapitola se zabývá interaktivními digitálními instalacemi (interactive digital installations), které jako hlavní estetické prostředky využívají interaktivitu, imerzi a reciprocitu. Jsou tedy založeny na vysokém stupni účasti diváka, který se v některých případech stává až spoluautorem díla. Poslední, šestá kapitola pak seznamuje čtenáře s rozvíjejícím se odvětvím internetového umění (net art) a multimediálními díly, vznikajícími on-line (multimedia online works), pracujícími především s komunikací, telematikou a telerobotikou.

V závěru Popper, na základě předchozích kapitol, podává svou definici a své porozumění pojmu virtuální umění. Za základní charakteristické rysy virtuálního umění považuje inovace ve vizuálním a multisenzorickém vnímání, interaktivitu a vývoj estetických komunikačních technik. Mnohokrát deklarovanou humanizaci technologií skrze virtuální umění pak spatřuje především v interakci mezi člověkem a strojem, kterou virtuální instalace umožňují, a také v komunikaci, která je základní ideou internetového umění. Ta v Popperově pojetí polidšťuje technologie, protože je jejím prostřednictvím překonána izolovanost člověka, která byla jedním z hlavních očekávaných negativních aspektů rozvoje virtuálních technologií, ať už počítačových či kompletně imerzivních.

Popper nám tak na více než čtyři sta stranách podává vyčerpávající přehled vzniku, vývoje a hlavních tendencí virtuálního umění. Jeho text je psán čtivě, je přehledně členěn do částí, kapitol a podkapitol, které vždy obsahují úvodní seznámení s pojednávanou oblastí, takže je lze s užitkem číst i samostatně. Dále autor zpravidla pokračuje výčtem významných umělců, spojených s daným odvětvím, probírá nejen jejich díla, tedy to, jak fungují a jaký estetický či filozofický záměr stojí za nimi, ale zmiňuje i životopisné informace či předchozí oblasti zájmu, které souvisejí s aktuální uměleckou činností. Za zmínku jistě stojí, že velkou část informací získal autor prostřednictvím osobních rozhovorů s jednotlivými umělci. Svůj text doprovází rozsáhlým fotodokumentačním materiálem, který čítá 153 fotografií a který výrazně pomáhá k lepší představě o jednotlivých dílech. Rozsáhleji se autor mohl věnovat tolik deklarované humanizaci technologie v jednotlivých dílech, která je v textu spíše naznačena a čtenář si tak musí mnohdy víceméně sám domýšlet, v jakém aspektu určitého díla je ona humanizace obsažena. Závěrem lze ovšem říci, že tato monografie je svou šíří ojedinělá a lze ji tedy doporučit pro získání přehledné a ucelené informace o virtuálním umění.

 

POPPER, Frank. 2007. From Technological to Virtual Art. Cambridge, London: The MIT Press. ISBN 978-0-262-16230-2.

 

From Technological to Virtual Art    

Abstract: This review is focused on the book „From Technological to Virtual Art“ which deals with the origin and the development of virtual art that is characterized by author especially through its emphasis on humanization of technology, on interactivity and on multisensority. 

Keywords: technological art, virtual art, Frank Popper, history of art, review

 

Autorka:

Mgr. Zdeňka Špiclová

Katedra filozofie, Fakulta filozofická,

Západočeská univerzita v Plzni

E-mail: spiclovz@kfi.zcu.cz

 

The paper is licensed under a Creative Commons
Attribution Non-Commercial 3.0 License
.

 

Jak citovat tento článek:
ŠPICLOVÁ, Zdeňka. 2016. From Technological to Virtual Art. Kultura, umění a výchova, 4(1) [cit. 2016-03-30]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=10&clanek=139.
Zobrazit všechny články

design: © tch 2017 | web: © OlomouckéWeby.cz 2017OlomouckéWeby.cz | Tvorba webových stránek, webdesign

ISSN 2336-1824