Markéta Šňupárková
Markéta Šňupárková
Přehledová studie

Zážitková pedagogika a možnosti její aplikace ve výuce hudební výchovy na víceletém gymnáziu

Markéta Šňupárková

Předkládaná práce je zaměřena na metodiku tzv. zážitkové pedagogiky a vychází ze zkušeností z edukační praxe pedagožky osmiletého gymnázia v Ostravě. V první části práce vymezuje autorka pojem zážitek a jeho pedagogický přesah, tedy metodiku zážitkové pedagogiky, její cíle a postupy. Druhá část práce je směrována k edukačnímu využití zážitkové pedagogiky v hodinách hudební výchovy s přesahem do jiných výukových předmětů, jako je literární výchova, dramatická výchova, výtvarná výchova. Obsahem práce je rovněž obsahový a metodický plán vzorové vyučovací hodiny hudební výchovy s podrobným rozborem práce se žáky.

Klíčová slova: zážitek, pedagogika, metodika, hudební výchova, víceletá gymnázia

 

Motto:

Průměrný učitel vypráví. Dobrý učitel vysvětluje. Výborný učitel ukazuje. Nejlepší učitel inspiruje.“ A. Ward

 

1 ÚVOD

Každý pedagog předmětu estetická – hudební výchova je postaven před úkol zprostředkovat žákům různých věkových skupin hudbu, tedy rozvíjet a posilovat v dětech hudební schopnosti, dovednosti a znalosti, vést je k poznávání hudby, jejímu porozumění, hodnocení i tvořivému přístupu ke světu. Tak znějí současné preference rámcových vzdělávacích programů na jednotlivých stupních škol.

Je však zřejmé, že dnešní doba a s ní i prudký rozvoj techniky, permanentní dostupnost hudby prostřednictvím elektronických přístrojů i nové možnosti komunikace mezi lidmi zásadně mění také postavení hudby a jejího vnímaní u dětí školního věku. Hudba se stala fenoménem, se kterým se zejména mladí lidé potkávají na každém kroku. Dnešní děti všech věkových skupin jsou hudbou zcela zahlceny. Její pasivní recepce je všudypřítomná. Hudba se tak často stává pouhou kulisou, která doprovází každodenní činnosti, cestu do školy, sport, tvoří pozadí při jídle, učení nebo nakupování.

Pro pedagoga hudební výchovy se proto stává velmi nesnadným a nesmírně náročným formovat u dětí vztah k hudbě jako umění, a především vytvářet kreativní pracovní prostředí, které žáky vede k aktivní recepci a reflexi hudby, ale i k rozvíjení vlastní tvořivosti a ochoty spolupracovat s učitelem a aktivně se zapojovat do výuky.

Každý učitel se ve své praxi začne přirozeně dříve či později zabývat otázkou, jak koncipovat hodinu hudební výchovy tak, aby měla určitá pravidla a obsah, zároveň byla tvůrčí a pro žáky znamenala aktivitu zábavnou a otevřenou. Jednou z cest, jak oživit výuku hudební výchovy, je využití metod tzv. zážitkové a zkušenostní pedagogiky.

2 ZÁŽITEK A JEHO PEDAGOGICKÝ PŘESAH

Psychologové definují zážitek jako událost, která na nás emotivně zapůsobí tak, že o ní dále přemýšlíme a nezřídka si ji po jistou dobu i pamatujeme. O zážitku můžeme hovořit tehdy, pokud jsme nuceni zapojit své emoce, něčím se nás tato záležitost dotýká a přemýšlíme o ní.

O zážitkové pedagogice jako edukační koncepci je možno v České republice hovořit přibližně od 2. poloviny 60. let 20. století, kdy se objevují první koncepce navazující na evropské tendence především z německé, britské a americké pedagogiky.  

Jedná se o projekty jako Outward Bound německého pedagoga Kurta Hahna,[1] v USA vytvořená koncepce Project Adventure kombinující učení ve třídě s výzvou a s dobrodružstvím  nebo model zkušenostního učení v anglosaském prostředí. Za zakladatele a průkopníka zkušenostního učení je považován americký filozof a pedagog John Dewey,[2] který označil zážitek jako základní činitel vzdělání a vypracoval třístupňový model zkušenostního učení založený na interakci pozorování, promýšlení a úsudku.  Na  Deweyho koncepci zkušenostního učení  navazují a dále ji rozšiřují Kurt Lewin,[3] zakladatel americké sociální psychologie, švýcarský pedagog  Jean Piaget[4] nebo americký vědec David A. Kolb.[5]

Počátky metodiky zážitkové pedagogiky v České republice jsou provázány zejména s volnočasovými aktivitami a projekty prázdninových škol. Hlavními prioritami těchto aktivit bylo posílit aktivní způsob zábavy, rozvíjet představivost, osvojit si sociální cítění a komunikační kompetence. Základní myšlenku těchto koncepcí představovalo upřednostnění výchovy, vzdělávání a osobnostního rozvoje jedince prostřednictvím prožitku, zážitku nebo zkušenosti, jež vycházejí z určité, předem plánované situace. Koncepce je postavena především na uplatnění aktivního prožití a konání  prostřednictvím hry a zábavy, která může být propojena s edukačními cíli. Takto získaná zkušenost pomáhá odhalit nové skutečnosti, vědomosti a dovednosti a přispívá k rozvoji osobnosti jedince.

Od začátku 90. let pronikají u nás postupně zážitkové nebo zkušenostní  metody do školních zařízení  a zážitek či prožitek určité situace získává  pedagogický přesah i v rámci školních předmětů, především v takzvaných výchovách (tělesné, občanské, literární, hudební, výtvarné). Právě tyto vyučovací předměty předpokládají emoční zapojení žáků, kde student aktivně vstupuje do procesu výuky. Koncepce vyučovací hodiny, která má být zážitková, zprostředkovává takovéto intenzivní emoční zážitky. Největším přínosem metodiky zážitkové pedagogiky je vytváření kreativního prostředí v třídním kolektivu, který se seznamuje s principem demokratické spolupráce a osvojuje si možnosti komunikace a společného plnění úkolů i překonávání problémů. Vyučující, který ve výuce použije koncepci zkušenostní pedagogiky, se záměrně vyhne běžnému způsobu výuky, kdy úkoly zadává on a jejich nesplnění je jím také různými způsoby postihováno. Zážitková koncepce může v edukantech rozvíjet tvořivost, fantazii a nepochybně sociální obratnost. Žák je vystaven úkolům, jak prosadit svůj názor, kdy mlčet a dát prostor jiným, jak věcně, ale zároveň neagresivně argumentovat. V této souvislosti se zároveň zlepšuje jeho sebepojetí, stoupá sebejistota, žák se může „najít“ v činnosti nebo oboru, kde dominuje, a jeho názor je platným v třídním kolektivu.   

3 METODIKA ZÁŽITKOVÉ PEDAGOGIKY

Z předešlého je zřejmé, že příprava vyučovací hodiny založené na principech zážitkové pedagogiky, jejího cíle, obsahu a metod je nesmírně náročná pro samotného pedagoga. Není možno koncipovat hodinu jen jako hru, do které se žáci více či méně zapojí, ale nepovede k předem stanovenému cíli. Zážitková pedagogika a její aplikace ve výuce vyžaduje zcela přesně předem promyšlenou strukturu a metodiku.

Každá vyučovací hodina musí obsahovat tři základní části. K těm patří:

1)      Úvodní fáze

2)      Vlastní aktivity

3)      Reflexe, hodnocení hodiny

Úloha pedagoga v tomto procesu začíná tedy přípravnou fází. Učitel uvede žáky do hodiny, sdělí jim obsahový cíl hodiny, k čemu budou směřovat. Důležitá je v této fázi rovněž motivační příprava studentů a stanovení pravidel, která budou všichni po dobu výuky respektovat.  

Následují vlastní aktivity. Tyto činnosti vyžadují plné nasazení pedagoga a jsou pro učitele velmi náročné, a to i přesto, že v popředí stojí žák, nikoli učitel. Ten je ale nezbytnou součástí tohoto procesu, řídí jej a hlídá směřování jednotlivých činností. Vlastní aktivity jsou založeny na formě hry. Každá hra jako metoda zážitkové pedagogiky je prostředkem pro naplnění určitých předem stanovených cílů pedagoga. Prostřednictvím hry jsme schopni rozvíjet žákovy schopnosti a dovednosti nenásilnou formou a v mnoha ohledech. Žáci se učí přijímat svůj díl zodpovědnosti za chod skupiny, ve které pracují, rozvíjejí schopnost nových, originálních a netradičních řešení situací,  schopnost přijímat nejrůznější role, akceptovat je a ztotožnit se s nimi, rozvíjet flexibilitu a adaptabilitu. Formy her mohou být různé. K základním, v pedagogice nejčastěji využívaným, patří tzv. iniciativní a strategické hry, při nichž je nastolen určitý problém, který skupina žáků musí vyřešit, dále různé druhy simulačních a inscenačních her pro dané prostředí, dobu, okolnost, dramatické hry se sociální či psychologickou problematikou a další.

Na konci vyučování by pak měla nastat poslední fáze práce s žáky, jakési vyhodnocení hodiny či zklidňující fáze, při níž se učitel snaží shrnout jednotlivé aktivity a zároveň společně se žáky vyvodit, zda se podařilo dosáhnout stanovených cílů.

V souvislosti s metodikou zážitkové pedagogiky a jejím využitím ve výuce na školách zazní samozřejmě mnoho argumentů učitelů, kteří by mohli považovat tuto metodiku za časově náročnou (metody zážitkové pedagogiky je lépe využít zejména v dvouhodinovém časovém prostoru, aby plánované činnosti byly dokončeny), vadí jim velký počet žáků ve skupině, nízká motivovanost dětí, které mohou těchto metod kázeňsky zneužít, nebo neochota žáků komunikovat a spolupracovat (ta může být způsobena také změnou v zaběhnutém školním prostředí). V neposlední řadě je argumentace pedagogů proti zážitkové pedagogice založená na náročnosti přípravy a vedení takovéto vyučovací hodiny.  V tomto případě platí základní pravidlo motivace v edukačním procesu. Chceme-li žáky motivovat a vytvořit jim ve škole kreativní prostředí, musíme být motivováni sami. Motivace samotných učitelů je nikdy nekončící proces, který toto povolání činí náročným, ale zároveň krásným a naplňujícím.

3.2 SPECIFIKA PROSTŘEDÍ OSMILETÉHO GYMNÁZIA, HUDEBNĚVZDĚLÁVACÍ KONCEPCE NA VÍCELETÝCH GYMNÁZIÍCH

Výuku předmětu hudební výchova na osmiletých gymnáziích je možno rozdělit na tři typově rozdílné fáze. První fáze je čtyřletá a kopíruje 6. – 9. třídu základních škol. Výuka je pro všechny žáky povinná, přičemž časová dotace tohoto předmětu je 1 hodina týdně. V prvních čtyřech ročnících tudíž absolvuje hudební výchovu každý žák bez rozdílu preferencí a zájmů. Výuka probíhá od školního roku 2012 – 2013 v nedělených skupinách, počet žáků ve třídě se pohybuje okolo třiceti, poměr chlapců a děvčat je v průměru vyrovnaný.

Druhou fází výuky je kvinta a sexta, tedy první a druhý ročník středních škol. Zde se situace zásadně mění. Studenti si mohou volit mezi hudební a výtvarnou výchovou, v rozhodování uplatňují své preference. Svá rozhodování přizpůsobují faktu, že navštěvují nebo navštěvovali základní uměleckou školu, byli členy zájmového kroužku orientovaného na hudbu či tanec nebo se o hudbu zajímají.  Poslední fází výuky hudební výchovy na gymnáziu je volba estetického – hudebního semináře v posledních dvou letech studia. Tento seminář volí studenti, kteří se dále obecně uměním chtějí zabývat a chtějí další studia na vysokých školách vést tímto směrem.

Je zřejmé, že výuka hudební výchovy se v těchto třech zcela rozdílných skupinách značně liší, koncepce hodin je rozdílná. Předložená práce se bude zabývat pouze první jmenovanou skupinou, která se nejvíce přibližuje modelu výuky na základní škole.

Přesto i tyto gymnaziální třídy primy až kvarty, tedy odpovídající 6. až 9. ročníky, vykazují svá specifika. Především je to fakt, že žáci jsou přijímáni na základě přijímacích zkoušek, jejich přístup k výuce je tedy zcela jiný, než je tomu u žáků základních škol. Předně je třeba říci, že 80 – 90 % žáků v primách navštěvuje či navštěvovalo základní umělecké školy nebo jiné zájmové kroužky umělecky orientované a ovládají základy hry na některý hudební  nástroj. Rovněž jejich znalosti jak hudební teorie, tak i základů dějin hudby jsou nadprůměrné. Dalším faktem je motivovanost těchto dětí. Jsou schopny bez větších problémů soustředit se, pracovat po celou dobu vyučovací hodiny, jejich motivovanost dosáhnout co nejlepších výsledků je vysoká. K vysoké motivovanosti vede tyto žáky také sociální prostředí, děti pocházejí z větší části z rodin, které od nich vyžadují pracovní výkon a nadprůměrné výsledky. Jsou jim schopny nabídnout zázemí, přísun informací.  

Takováto skupina žáků však vyžaduje také pedagoga, který je zcela připraven a je schopen nabídnout jim něco více, než co již poznali. Práce s touto sociální skupinou vyžaduje jak vysokou profesní připravenost, tak také jasnou metodickou koncepci, která by měla přesahovat běžné učivo hudební výchovy a nacházet souvislosti a přesahy do jiných oborů a předmětů.   

Metodický materiál, který autorka připravila jako ukázku projektové výuky využívající prostředky zážitkové pedagogiky, je určen především pro gymnaziální třídy primy až kvarty, kde byl tento projekt realizován.  

3.3 METODICKÝ MATERIÁL

Název hodiny, téma: Hudební dílna – muzikál, rocková opera, tvorba muzikálu, muzikálové herectví

Typ výuky: projektová výuka; projekt počítá s několikahodinovou časovou dotací v návaznosti na to, kterou část projektu chce samotný učitel více rozpracovat. Minimální časová dotace je 90 minut (doporučení: spojit 2 vyučovací hodiny bez přestávky; pokud tato možnost neexistuje, je potřeba upravit výuku tak, aby jednotlivé hodiny na sebe navazovaly a zároveň tvořily uzavřené celky).

Obsahový cíl:  žáci se podle svých schopností a dovedností  zapojí do přípravy a nácviku jedné písně muzikálu/rockové opery jako komplexního hudebně-dramatického díla.

Kompetenční cíl: upřednostněn bude především rozvoj kompetence komunikační a sociální a dále kompetence k řešení problému.

Pomůcky: vyučovací hodina by měla být realizována v odborné učebně hudební výchovy, pro realizaci projektu jsou nezbytné  hudební nástroje (klavír nebo elektronické klávesy, Orffův instrumentář, popřípadě další hudební nástroje – kytara, bicí nástroje). Pro projekt je možno využít také hudebních nástrojů, které si studenti donesou a které sami ovládají. Dále je využit DVD přehrávač.

1. vyučovací hodina

V první vyučovací hodině provede učitel přípravnou fázi pro celý záměr, uvede žáky do situace, představí projekt a seznámí žáky s jeho cílem, tedy nastudovat scénu z rockové opery tak, aby ve výsledku obsahovala všechny složky muzikálové produkce, jak ji známe z divadla.

Přípravná fáze: učitel společně s žáky metodou brainstormingu zopakuje, co je hudebně dramatické dílo, jaké má složky, které divadelní profese se na nastudování muzikálu podílejí, co je vyžadováno od muzikálového herce. 

Poté představí rockovou operu Jesus Christ Superstar, která pojednává o posledních dnech života Ježíše Krista. Zde je možno rozšířit projekt s přesahem do literatury: žáci si mohou připravit příběhy z Nového zákona a prezentovat je.

Vyučující se dostává k příběhu, který je spojen s vyhnáním z chrámu. Učitel nejprve vyzve žáky, aby se pokusili navodit atmosféru, která panuje na tržišti.

Postup aktivity: učitel rozdělí žáky na 2 skupiny. Jejich úkolem bude sehrát scénu „na tržišti“, přičemž první skupina budou prodávající, druhá kupující. Prodávající mají za úkol prodat co největší množství zboží, kupující žádají zboží, domlouvají cenu, diskutují o ní. Učitel nechá čas 2 – 5 minut na přípravu, poté odstartuje činnost slovy: „Vytvořte ruch na tržišti.“ Úkolem žáků je po dobu 2 až 4 minut simulovat prostředí, které jim bylo zadáno. Když učitel řekne stop, činnost končí.

Po splnění úkolu zadá vyučující úkol podobný. Změní se jen prostředí. Tentokrát se jedná o prostředí chrámu či kostela. Přípravná fáze je 2 minuty, poté učitel odstartuje činnost a opět  po dobu  2 až 4  minut žáci představují prostředí chrámu či kostela.

Po těchto činnostech nastává fáze reflexe a hodnocení. Učitel rozebírá se svými žáky rozdíly obou prostředí, žáci reagují, hledají přívlastky, které obě prostředí charakterizují. Učitel může využít tabule nebo velkých formátů papíru, na který žáci zapisují charakteristiku obou prostředí.

V této fázi seznámí učitel své žáky podrobně s biblickým příběhem Vyhnání z chrámu a doplní tak předchozí činnost žáků.

2. vyučovací hodina

Náplní této vyučovací hodiny je seznámit žáky s možnostmi interpretace hudebně dramatického díla. Učitel se soustředí na část rockové opery Jesus Christ Superstar s názvem Vyhnání z chrámu, navazuje na program předchozí výuky.

Hodina je metodou brainstormingu zahájena opakováním toho, co se žáci dozvěděli v minulé hodině. Poté začíná učitel pracovat s filmovými ukázkami. V této fázi vybírá učitel několik adaptací nastudování tohoto muzikálu tak, aby žáci sami měli možnost zhlédnout, jak se dá pracovat s nastudováním muzikálu a kolik různých pohledů a možností čítá.

Jako první bude zvolena ukázka z divadelního zpracování muzikálu v českém překladu Michala Prostějovského (je dobré začít právě touto ukázkou z důvodu porozumění). Učitel by měl připomenout, že žáci uvidí záznam z představení, které bylo hráno v divadle Spirála na pražském výstavišti v letech 1994 –1998. Tato adaptace patří k tradičním, jedná se o jevištní zpracování.

Jako druhá by měla být zvolena legendární filmová verze, někdy také označovaná jako výpověď generace hippies, kdy je postava Ježíše spojena s filozofií míru a lásky. Film byl natočen v roce 1973 režisérem Normanem Jewinsonem v exteriérech přímo v izraelské poušti. Učitel vybírá opět stejnou scénu “v chrámu“ (The Temple) a pouští ji žákům. Žáci si mají v průběhu sledování dělat poznámky, které se týkají interpretace a pojetí této scény. Po skončení ukázky diskutují o tom, koho viděli a jakým způsobem byl výstup představen. Žáci by měli přijít na dobové nesrovnalosti a upozornit na problémy dneška. V ukázce se vyskytovala moderní pokladna, papírové peníze, prodávají se kulomety. Učitel diskutuje s žáky o tom, zda je možno starověkou látku aktualizovat a proč tak režisér a scénárista učinili.   

Třetí ukázkou bude britské filmové zpracování z roku 2000 režiséra Nicka Morrise. Zde zachází scénárista ještě dále a představuje scénu v chrámu jako tržiště neřestí s hazardními hráči u výherních automatů či moderními byznysmeny.  

Reflexe: Po zhlédnutí všech tří ukázek nastává shrnutí, jakým způsobem bylo tržiště v Kristově chrámu zpracováno. Poté žáci dostanou za úkol rozdělit si úlohy v samotném jejich nastudování; měli by si promyslet, jaké postavy ztvární. Učitel jejich nápady koriguje. Na závěr hodiny zadá učitel domácí úkol. Žáci by si měli donést rekvizity a kostýmy, které se k jejich roli hodí.

3. vyučovací hodina

Tato hodina bude věnována hudebnímu nastudování hudebního čísla V chrámu.

Na začátku hodiny se učitel zaměří na metrum a rytmus skladby. Jedná se o složitý 7/8 takt. Učitel rozdělí toto pro žáky těžce uchopitelné metrum na dvě poloviny, 4 a 3 doby, které se vzájemně střídají.

Žáci jsou rozděleni na 2 skupiny, přičemž na text muzikálové písně odříkávají text a podporují jej hrou na tělo v kombinaci s nástroji Orffova instrumentáře.

V druhé fázi hodiny probíhá nácvik dvojhlasu v malých terciích.

4. vyučovací hodina

Žáci vyrábějí kulisy pro svůj projekt. Pro zajištění této fáze projektu je dobré spolupracovat s výtvarníky a využít vyučovací hodiny výtvarné výchovy k výrobě kulis. Vhodné je pracovat s kartony z velkých krabic nebo textiliemi. (Žáci jsou vyzváni, aby si materiál přinesli.)

5. vyučovací hodina

Poslední hodina projektové výuky je věnována samotnému nastudování  muzikálového čísla.

Přípravná fáze: učitel společně s žáky zopakuje, co je muzikál, metodou brainstormingu se pokusí zjistit, které profese v divadle spolupracují, aby mohl být muzikál nastudován.

Každý žák zopakuje, jakou roli v tomto výstupu hraje, jakým způsobem bude vystupovat, co je jeho úkolem v muzikálovém zpracování.

Poté si žáci hlasováním zvolí jednoho spolužáka, který bude pro tuto hodinu režisérem: podle dispozic je možno určit také další role, např. kameramana, choreografa, fotografa. Všichni žáci jsou upozorněni, že musí respektovat rozhodnutí režiséra a vykonávat jeho příkazy. 

Učitel v této chvíli ustoupí do pozadí, ujímá se funkce korepetitora, a pokud to není nutné, nevstupuje svými příkazy do nácviku.

Ve chvíli, kdy mají žáci dojem, že zvládli spojení všech činností a jejich nácvik směřuje ke konci, je možno zeptat se, zda souhlasí s tím, aby se jejich vystoupení nahrálo nebo bylo případně použito v rámci školního vystoupení. Pokud žáci souhlasí, je možno nácvik dále rozšířit a pokračovat v projektové výuce i nadále.

4 Závěr

Předložený text nabídl možnosti, jak aplikovat metody a postupy zážitkové pedagogiky ve výuce hudební výchovy na všeobecně vzdělávacích školách, konkrétně na víceletých gymnáziích. Projekt byl realizován v hodinách hudební výchovy na Matičním gymnáziu Ostrava. Pro studenty se tento složitý úkol stal výzvou, kterou se pokoušeli vyřešit jako kolektiv. Je nutno zdůraznit, že se práci na projektu věnovali i mimo vyučovací hodiny a jejich touha po sebeprezentaci a dalším zužitkování jejich snažení byla vysoká.

Předložený materiál a metodické postupy vycházejí z předpokladu, že jednou z cest, jak dosáhnout aktivního vnímání a prožití hudby u dětí, je nabídnout jim způsob práce, který je samotné včleňuje do přípravy, umožňuje jim sledovat průběh vzniku nového díla a jeho zdokonalování i se všemi nedostatky a omyly. Práce v hudebně vzdělávacím vyučovacím předmětu tak dostává formu aktivního prožitku.

Literatura

HANUŠ, R., CHYTILOVÁ, L. 2009. Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-2816-2.

HARTL, P., HARTLOVÁ, H. 2009. Psychologický slovník. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-569-1.

MAŇÁK, J. 1997. Alternativní metody a postupy. Brno: MU. ISBN 80-210-1549-7.

MAŇÁK, J., ŠVEC, V. 2003. Výukové metody. Brno: Paido. ISBN 80-7315-039-5.

MAREŠ, J. 1998. Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál. ISBN 80-7178-246-7.

MARUŠÁK, R. et al. 2008. Dramatická výchova v kurikulu současné školy. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-472-4.

PRŮCHA, J. 2009. Moderní pedagogika. Praha: Portál. ISBN 80-7367-503-5.

SILBERMAN, M., LAWSONOVÁ K. 1997. 101 metod pro aktivní výcvik a vyučování: osvědčené způsoby efektivního vyučování. Praha: Portál. ISBN 80-7178-124-X.

SLEJŠKOVÁ, L. et al. 2011. Škola zážitkem. Zážitková pedagogika při výuce klíčových kompetencí a hodnocení žáků, Praha: Prázdninová škola Lipnice. ISBN 897-80-260-1046.

STIBOROVÁ, Z. 1995. Hudebně pohybové hry. Ostrava: OU. ISBN 80-7042-104-5.

VALENTA, J. 2008. Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-1865-1.

 

Experiential pedagogy and the options of its application on teaching music at a grammar school with an 8-year study programme                               

Abstract: The submitted work focuses at the methodology of the so called experiential pedagogy and is based on a teaching experience of a teacher at a grammar school with an 8-year study programme  in Ostrava. In the first part the author defines the term experience and its pedagogical overlap, i.e. the methodology of experiential pedagogy, its aims and practice. The second part is aimed at using experiential pedagogy in music lessons with an overlap into other subjects such as literature, drama and art. Included in the work is also a contents and methodology plan of a model music lesson together with a detailed analysis of work with students.

Keywords: experience, pedagogy, methodology, music, grammar schools with an 8-year study programme

 

Autorka:

Mgr. Markéta Šňupárková

Katedra hudební výchovy

Pedagogická fakulta

Ostravská univerzita v Ostravě

E-mail: mata.snuparkova@post.cz

 

The study is licensed under a Creative Commons
Attribution Non-Commercial 3.0 License
.

 


[1] Kurt Hahn (1886 – 1974), německý, později anglický učitel. Jeho škola ve výchově používá princip prožitkové terapie. V roce 1941 spoluzakládá organizaci Outward Bound, která se po válce šířila po celém světě jako střediska zážitkové pedagogiky pro mladé lidi mezi 16 – 21 lety.

[2] John Dewey (1859 – 1952), americký filozof, psycholog a pedagog. Reformátor vzdělávání. Je považován za jednoho ze zakladatelů filozofie pragmatismu a také za zakladatele funkcionální psychologie.

[3] Kurt Lewin (1890 – 1947), americký psycholog, zakladatel sociální psychologie. Jako první se zabýval studiem skupinové dynamiky.

[4] Jean Piaget (1896 – 1980), švýcarský filozof, přírodní vědec a psycholog známý svou teorií kognitivního vývoje jedince.

[5] David A. Kolb  (*1939), americký teoretik vzdělávání specializující se na experimentální formy výuky.

Jak citovat tento článek:
ŠŇUPÁRKOVÁ , Markéta. 2013. Zážitková pedagogika a možnosti její aplikace ve výuce hudební výchovy na víceletém gymnáziu. Kultura, umění a výchova, 1(2) [cit. 2013-12-11]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://kuv.upol.cz/index.php?seo_url=aktualni-cislo&casopis=5&clanek=29.
Zobrazit všechny články

design: © tch 2017 | web: © OlomouckéWeby.cz 2017OlomouckéWeby.cz | Tvorba webových stránek, webdesign

ISSN 2336-1824