Odborná konference
Kultura, umění a výchova II
9.–10. prosince 2022
Konference ve fotografiích a ohlasech...
Úvod a přednášky zvaných hostů | Foto Svatopluk Klesnil
Jednání v sekcích | Foto Svatopluk Klesnil
Jednání v sekcích | Foto Matěj Komínek
Přednáška Osamu Okamury a večer | Matěj Komínek
Performance Petra Válka a Ostrý zub a Přednáška o ničem | Foto Matěj Komínek
Sobotní program | Foto Svatopluk Klesnil a Matěj Komínek
Abecední seznam přednášejících a anotace jejich příspěvků
A
TOMÁŠ ARNOLD
Katedra výtvarné výchovy PdF UP, Pevnost poznání (centrum popularizace PřF UP)
Studuje doktorské studium na katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci s oblastí zájmu v propojování dějepisu a výtvarné výchovy. Působí v Pevnosti poznání (centru popularizace PřF UP) na pozici koordinátora historické sekce, v rámci níž realizuje vzdělávací programy, tematické akce, příměstské tábory, kroužek a další aktivity zaměřené na popularizaci historické vědy. V rámci probíhajícího projektu Rozvoje kapacit pro výzkum a vývoj na Univerzitě Palackého se spolupodílí na vytváření didaktických pomůcek a vzdělávacích programů na pozici popularizátora vědy.
Prehistorie – prostor bádání a tvořivosti
Dějinné etapy dlouhého trvání jsou často opomíjeny kvůli absenci zajímavých osobních příběhů. Díky rozsáhlému časovému období „prázdných“ historických míst ale mají významný potenciál pro uplatnění principů badatelské výuky, metod na podporu tvořivosti a rozvoje klíčových kompetencí. Na příkladu programu na téma prehistorie realizovaného na příměstském táboře v Pevnosti poznání si ukážeme možnosti interdisciplinárního propojení v oblasti neformálního vzdělání.
B
DAVID BARTOŠ
Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého
Absolvent FaVU VUT Brno (2015–2018) a katedry výtvarné výchovy PdF UP Olomouc (2012–2017). V letech 2015–2019 založil a vedl site-specific Galerii Cyril v rodném Prostějově (www.galeriecyril.cz). Od roku 2019 působí jako koordinátor a kurátor v rámci Basement Projectu. Realizuje externí kurátorské spolupráce (Industra Gallery – Brno, Galerie Médium – Bratislava, Kulturák Archa – Lubná U Poličky, DEPO 2015 – Plzeň, Kino Metro 70 – Prostějov). Je členem kurátorského týmu Galerie XY. Od roku 2021 je součástí kurátorského a produkčního týmu Festivalu současného umění Prostějov. Autorsky vystavuje v rámci individuálních (Pragovka Gallery, Galerie TIC, Rainbow Gallery) i skupinových výstav (Industra Gallery, Dům Pánů Z Kunštátu, Kulturák Archa, Arti et Amicitiae Amsterdam, aj.). V roce 2018 byl nominován na cenu StartPoint Prize za diplomovou práci Tour Guide. Je členem audiovizuální produkce Nakamero films, s. r. o., na pozici režie a vedoucí postprodukce (dlouhodobá spolupráce s 8smička – zóna pro umění, Divadlo na cucky, Univerzita Palackého). Studuje doktorský program na katedře výtvarné výchovy Pdf UP. Byl hlavním řešitelem IGA projektu (IGA_PdF_2020_014) s názvem Multimediální projektová metoda ve výtvarné edukaci (www.multimedialni-projekty.cz). Je autorem odborných textů publikovaných ve sbornících či na digitálních platformách (www.25fps.cz). Je členem hudebně-performativní skupiny Michal&David. Od roku 2017 je učitelem odborných multimediálních předmětů na Střední škole designu a módy v Prostějově, kde vede školní galerii KEL.
Akční umění jako edukační metoda
Akční umění má mnoho společných aspektů s edukačním procesem. Ať už v rámci performance či happeningu najdeme vždy performera nebo skupinu performerů a diváky. Hranice mezi nimi je někdy jasná, někdy méně. Záleží na žánru akčního díla a samotném přístupu umělce či umělců. Obdobná situace vzniká i v rámci edukačního procesu. Vztah učitelů a žáků totiž v podstatě funguje na stejném principu a i zde může být hranice mezi performerem (iniciátorem edukačního procesu) a divákem/posluchačem tenká a dokonce se v závislosti na moderních edukačních metodách může i téměř zcela vytratit.
PAVLA BAŠTANOVÁ
Univerzita Palackého Olomouc
Je studentkou doktorského studia na katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Zde také působí jako pedagog v grafickém ateliéru. Dále se věnuje animaci, kterou vystudovala a bude i předmětem jejího příspěvku.
Autorská animovaná tvorba Pavly Baštanové
Videopříspěvek přiblíží autorskou tvorbu Pavly Baštanové, která se mimo výuku grafiky věnuje animaci a ilustraci. Představí svůj připravovaný animovaný film O krávě, který je právě ve výrobě.
ANNA BOČEK RONOVSKÁ
Univerzita Palackého Olomouc
Anna Boček Ronovská navštěvovala katedru výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde také dokončila v roce 2019 doktorské studium. Také studovala Fakultu výtvarných umění VUT v Brně, atelier grafiky Margity Titlové. Od září 2019 působí na KVV PdF UP Olomouc jako didaktik výtvarné výchovy. Vyučuje i na katedře počítačové grafiky a designu Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Věnuje se kresbě, grafice, tanci a propojování výtvarné edukace s jinými (např. technickými) obory. Zajímá ji kresba a její samotný proces, otázka faktorů vstupujících do transformace. V současné době také zkoumá možnosti integrace těla, hlasu, somatiky, digitálních technologií a spontánního výtvarného projevu. Žije v Brně a pracuje v Olomouci.
Digitální tělo a ne-skutečno. Somatické kontexty a práce s fenoménem disembodimentu ve výtvarné výchově.
Tělo a smyslové prožívání je ve 21. století podrobováno zcela novým výzvám nejen díky novým technologiím, ale také situacím, jako byla covidová izolace a takřka nutnost využití virtuálního světa. Na jednu stranu jsme svědky naplnění ideálů všeobecné komunikace a sdílení informací, zároveň se ale musíme vyrovnávat s fenomény, jako je „disembodiment“ – jakési odtělesnění, odtržení od reality. Jaké nové formy tělesnosti a smyslového prožívání nabízí somatické přístupy? Nabízí právě expresivní obory a jejich propojování nové způsoby edukace prostřednictvím integrace jak digitálních, tak i somatických a prožitkových procesů?
Pohyb, tělo a krajina – enviromentální somatika
ZEMĚ VE MNĚ je ekosomatický, výtvarně-pohybový plenér, který se koná na různých místech, která inspirují účastníky*ce k tvorbě a k interakci s krajinou. Lektorky – somatická terapeutka a tanečnice Rena Milgrom a výtvarná pedagožka Anna Boček Ronovská – již třetím rokem pořádají tyto tvůrčí plenéry, vedené a inspirované somatickými přístupy, pohybem, experimentální kresbou a land artem. V minulých ročnících vzniklo mnoho autorských projektů a mimo jiné vždy jedna společná site specific pohybová intervence v otevřené krajině, která se vyjadřovala k mnohdy problematické enviromentální situaci v místě konání.
C
MILAN CIESLAR
Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity
Milan Cieslar vede katedru výtvarné výchovy na PdF OU. Pracuje se studenty učitelství pro mateřské školy, učitelství pro první stupeň ZŠ a vede praktické výtvarné disciplíny. Se studenty oboru se věnuje intermédiím a novým médiím. Ve své výtvarné tvorbě se zaměřuje na postprodukci nejen ve své výtvarné tvorbě. Zabývá se otiskem a propojováním malby a grafiky, kde experiment je nedílnou součástí celku v propojení s novými médii.
Malí a velcí – vzdělávací projekt studentů a žáků
(Milan Cieslar a Martina Pavlikánová)
Autorský projekt „Malí a velcí“ vycházel z odborné přípravy studentů v předmětu teorie a didaktika výtvarné výchovy I a II a realizace průběžné profesní praxe. Záměrem projektu bylo podpořit rozvoj tvůrčích schopností „velkých“ studentů Pedagogické fakulty OU v Ostravě, oboru výtvarné výchovy, s „malými“ žáky základní školy ZŠ Karla Pokorného v Ostravě ve vzájemné kooperaci a výměně zkušeností. Cílem projektu bylo rozvíjet vzájemnou spolupráci a interakci v tvůrčím procesu, kde docházelo k ovlivňování žáků studenty a naopak, rozvíjely se sociální, personální i komunikační kompetence mimo klasickou výuku výtvarné výchovy.
SVĚTLANA CÍROVÁ
Univerzita Palackého v Olomouci
Je studentkou speciální pedagogiky doktorského programu na Pedagogické fakultě. Zároveň pracuje jako sociální pracovnice v Rodinném centru u Mloka pod P-centrem. Zabývá se výchovně-vzdělávacím procesem u dětí s poruchami chování a zároveň po vystudování speciální pedagogiky – dramaterapie využívá expresivní přístupy v sociálněterapeutickém prostředí.
Využití expresivních přístupů s dětmi s ADHD a jinými poruchami chování jako prostředek podpory výchovně-vzdělávacího procesu
Příspěvek bude pojednávat o využití expresivních přístupů s dětmi s ADHD a jinými poruchami chování jako prostředku podpory výchovně-vzdělávacího procesu, na základě výzkumného šetření v rámci diplomové práce. Výzkumné šetření probíhalo v rámci socioterapeutické skupiny v rodinném centru, kde se využívaly právě expresivní přístupy jako nástroj, který měl posunout jedince na cestě k cíli. Diplomová práce obsahovala vlastní autorčinu metodiku pro práci s dětmi s ADHD, která byla následně ověřena výzkumným šetřením. Výzkumné šetření bylo provedeno kvalitativní i kvantitativní formou. Cílem této práce bylo zjistit a popsat, jaký vliv má socioterapeutická skupina na děti s ADHD. Zejména se zaměřovala na vliv sociálních dovedností u těchto děti.
ŠÁRKA COGANOVÁ
Katedra výchov uměním PF UJEP
Lektorka KVU PF UJEP, výtvarný pedagog ZŠ Arbesova Jablonec nad Nisou, aktivní výtvarník.
Využití mobilní aplikace Polish v primární edukaci
(Šárka Coganová a Radka Růžičková)
Distanční výuka během coronavirové pandemie přinesla do výtvarné edukace další způsoby zadávání výtvarných úloh. Jednou z variant, jak žáky během tohoto období neizolovat od výtvarné výchovy, bylo využití mobilních aplikací. Příspěvek představuje výtvarnou řadu žákovské tvorby realizovanou v licenční verzi editoru Polish. Jednotlivé výtvarné úlohy byly zaměřeny na objevování vlastní identity žáka a jeho sebepoznávání a interpretaci vlastního JÁ. Na rozdíl od distanční výuky, kde měli žáci k dispozici pouze freewarovou aplikaci editoru Polish a ke své tvorbě využívali přednastavených šablon editování fotografií, v navazující kontaktní výuce mohli v licenční verzi programu vědomě řešit vlastní výtvarný záměr na základě preference nabízených nástrojů k postprodukci vlastního díla. Cílem příspěvku je poukázat na nezbytnou invenci výtvarného pedagoga při výběru grafických editorů a zadávání výtvarných úloh tak, aby se žáci zamýšleli nad vztahem obsahu a formy svého výtvarného vyjádření a aby digitální tvorba ve výtvarné edukaci nestagnovala pouze na možnosti generování množství verzí určitého díla.
Č
TEREZA ČAPANDOVÁ
Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci
Tereza Čapandová působí jako asistent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, kde vyučuje předměty zaměřené počítačovou grafiku, kurátorství a výtvarnou produkci. Taktéž studuje doktorát v kombinované formě studia na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Dále působí jako kurátorka a produkční externích výstavních projektů realizovaných v ČR i v zahraničí.
Zapojování studentů výtvarné výchovy do kurátorských a produkčních aktivit profesionálního výtvarného umění
V posledních dvou letech jsou studenti výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Ostravské univerzity systematicky zapojováni do interních i externích projektů organizovaných akademiky tohoto pracoviště v ČR i v zahraničí. Jedná se především o aktivity spojené s produkcí a technickou realizací výstav, jakož i s kurátorskou praxí. Tyto aktivity mají studenty připravit na jejich budoucí pedagogickou činnost spojenou s prezentací výstupů jejich žáků či studentů, případně jich samotných široké, jakož i odborné veřejnosti. Tento příspěvek přiblíží aktivity, které studenti realizují, a také způsob, jakým jsou do těchto aktivit zapojováni.
JIŘÍ ČERNÝ
Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy
Jiří Černý je historik umění a germanista. Vyučuje na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty a současně pracuje jako kurátor Sbírkové knihovny ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Na Univerzitě Pardubice se zapojil do projektu „Slepí svědkové doby. Slepotisková výzdoba knižních vazeb“. Těžiště jeho badatelské činnosti tvoří tištěná produkce 15. a 16. století, knižní kultura a vztahy mezi textem a obrazem.
Dva nedávno objevené Olomoucké jednolisty a jejich kontexty
Výstava „To nejstarší z evropské grafiky“, která byla až do konce listopadu k vidění v Národní galerii v Praze, ukázala, jak důležitou součást naší kultury tvoří vůbec nejstarší tištěné obrázky. Komorní přehlídka představila skvosty v čistě galerijní prezentaci. Ačkoli je tento přístup oprávněný, chce se autor příspěvku zamyslet nad tím, do jaké míry je tato forma prezentace pro daný typ objektu adekvátní a v čem spočívají její limity. Na dvou konkrétních případech chce demonstrovat, že fenomén jednolistové grafiky pochopíme (a tím pádem i vysvětlíme) v jeho úplnosti jen tehdy, budeme-li se zabývat kontexty vzniku a dochování těchto děl.
D
DENISA DAŘÍČKOVÁ
KVV UPOL
Vystudovala výtvarnou výchovu a edukaci v kultuře na KVV UPOL a v současné době zde pokračuje v doktorandském studiu. Čerstvě začala učit odborné předměty na SŠDAM Prostějov a vede výtvarné kurzy ve volnočasovém spolku Potvůrka s.r.o. Věnuje se kresbě a grafice.
Hra v kontextu současného vzdělávání
Příspěvek pojednává o fenoménu gamifikace a game-based learningu a jejich kvalitách ve vztahu k současnému vzdělávání. Dále se zaměří na deskové hry a předloží příklady dobré praxe z muzejního a galerijního prostředí.
Hra v kontextu současného vzdělávání: Michelangelova cesta k nesmrtelnosti
Poster prezentuje deskovou únikovou hru Michelangelova cesta k nesmrtelnosti, kterou Denisa Daříčková navrhla jako didaktickou pomůcku pro výtvarnou výchovu. Hra vychází ze života a díla renesanční osobnosti Michelangela a představuje široké spektrum forem umění. A to nejen výtvarného, ale seznamuje též s jeho dílem sochařským, architektonickým a básnickým.
MONIKA DOKOUPILOVÁ
Katedra výtvarné výchovy, PdF UP, Olomouc
Monika Dokoupilová je odbornou asistentkou v ateliéru keramiky na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Po studiu gymnázia, středního odborného učiliště se za měřením na keramiku, univerzitního studia speciální pedagogiky a dalšího vzdělávání v muzejní edukaci se věnovala a věnuje vlastní tvorbě v keramickém materiálu, tvorbě a lektorování animačních programů ve Vlastivědném muzeu v Olomouci.
Prvky objektového vyučování v edukačních programech pro stálou expozici Příroda Olomouckého kraje Vlastivědného muzea v Olomouci
Příspěvek se věnuje edukačním programům, které jsou v nabídce Vlastivědného muzea v Olomouci a jsou vytvořeny pro stálou expozici Příroda Olomouckého kraje. Je zaměřen na detailnější rozbor částí programů, ve kterých je využito prvků metody objektového vyučování. Snaží se pojmout strukturu a zaměřit se na rozbor a rozkrytí edukačního potenciálu předmětů, se kterými se v programech pracuje.
ALENA S. DRURY
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Alena S. Drury je studentkou doktorského programu Teorie výtvarné a galerijní pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně. Její výzkumná činnost je zaměřena na didaktické modely nových médií ve výtvarné pedagogice. Hlavním předmětem jejího studia se stal participativní aspekt současného umění ve vzdělávání. Vedla sérii workshopů reflektujících kulturní dědictví ruční výšivky v dialogu se současným uměním. Její zájem o interakci pomalého umění a digitálních technologií se rozvinul ve zkoumání možností, jak využít nástroje umělé inteligence v umění a vzdělávání.
Dialog média ruční výšivky a umělé inteligence
Vytváření výšivky na oděvech nebo textilních doplňcích je v mnoha kulturách zavedeným rituálem. Tento druh pomalého, ručně tvořeného umění, si v posledním desetiletí opět získal příznivce napříč generacemi a stal se alternativou k instantnímu digitálnímu umění, které může být produkováno v kvantech a dostupné komukoli. Každý vzor ve výšivce sděluje vlastní příběh a nese unikátní otisk svého tvůrce. Co se stane, když je kód ruční výšivky komunikován jazykem umělé inteligence? Motivem příspěvku budou vzory vytvořené lidmi i umělou inteligencí a v diskusi vyvstanou otázky potenciálu využití AI technologie ve výtvarné pedagogice.
Nová média – inovativní modely ve výuce výtvarné výchovy
(Alena S. Drury a Markéta Lisá)
Příspěvek je zaměřen na prezentaci specifického výzkumu výuky nových médií ve výtvarné výchově, který proběhl na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v roce 2022. V rámci specifického výzkumu proběhla na katedře výtvarné výchovy série dílen zaměřená na výuku nových médií pro studenty oboru výtvarná výchova pro základní a střední školy. Témata z oblasti digitálního umění a performance byla studentům předkládána formou případových studií koncipovaných na základě výstupů akčního výzkumu, který se uskutečnil na spolupracujících základních školách v Brně v letech 2021–2022. Výuka je založena na rozboru situací podporujících rozvoj kritického myšlení a schopnosti práce ve skupině budoucích výtvarných pedagogů. Další součástí výzkumu byla série volnočasových dílen pro děti zaměřených na práci s audiovizuální technikou a také dílna fotografie pro studenty střední školy. Aktivity byly zaměřeny na propojení tradičních a nových médií ve výtvarné pedagogice.
KATEŘINA DYTRTOVÁ
Katedra dějin a teorie umění FUD UJEP, Katedra výtvarné kultury PF UJEP Ústí n. L.
Kateřina Dytrtová vystudovala učitelství hudební výchovy a českého jazyka pro SŠ na PF UJEP v Ústí nad Labem, učitelství výtvarné výchovy pro SŠ na PedF UK v Praze. Pracuje na katedře dějin a teorie umění Fakulty umění a designu a na katedře výtvarné kultury Pedagogické fakulty UJEP Ústí nad Labem. Zaměřuje se na otázky zprostředkování umění, tvorby významu ve vizuální oblasti a zakotvení problematiky edukace v teoriích vizuálních oborů. Doktorská studia byla zaměřena na komparaci vizuálních a hudebních oborů.
Aktuální kulturní témata a jejich edukativní využití
Příspěvek ve stručnosti shrnuje hlavní témata dvou letošních důležitých světových přehlídek umění, kasselské documenty a benátského Bienále 2022, a z aktuálního projektu fragilités, který probíhá v pražském Rudolfinu, vybírá ty strategie, které navazují na témata obou světových přehlídek. Představuje tak aktuální oborové a kulturní, často i politické přístupy a klade si otázku, jak jsou vyučovány. Analyzuje vybraná díla a navrhuje jejich edukativní využití. Z otázek, které stanovuje konference, rozvíjí tedy především tyto: Jsme schopni aktuálním způsobem definovat kulturní pole a začlenit je odpovídajícím způsobem do vzdělávání? Co dnes považujeme za obecně sdílené kulturní hodnoty a jakým způsobem je předáváme nové generaci?
F
JIŘINA FILIPI
Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy
Studuje druhý ročník doktorského studia na katedře výtvarné výchovy v Olomouci. Věnuje se podpoře sociální inkluze pomocí metod výtvarné výchovy a ve své praxi ráda využívá aktivity, které rozvíjejí osobnost žáků a studentů. Ráda pracuje s hlínou a momentálně miluje točení na kruhu.
Práce se sociální inkluzí se žáky prvního stupně – příklady dobré praxe učitelů
Inkluze je proces ve vzdělávání, ve kterém je dbáno na to, aby byly naplněny individuální potřeby všech žáků.
PETRA FILIPOVÁ
Univerzita Hradec Králové
Petra Filipová je výtvarná pedagožka a teoretička. Od roku 2017 působí na katedře výtvarné kultury a textilní tvorby Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. V letech 2006–2009 spolupracovala jako externí pedagog s Matematicko-fyzikální fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Mimo to 16 let vyučovala výtvarné a umělecké předměty na několika středních školách. Dlouhodobě se zabývá oblastí digitální umělecké tvorby, rolí nových médií v umění a jejich začleněním do výuky výtvarné výchovy na středních školách. Ve své tvůrčí činnosti pracovala zejména v médiu digitální manipulované fotografie.
Výtvarná výchova v postdigitální době
Postupné etablování nových médií ve výuce výtvarné výchovy nás nutí nově definovat roli médií tradičních. Doba sporů vedených spíše z extrémních pozic již pominula. Digitální média si svou úlohu ve výuce obhájila, totéž ale jistě platí i pro média analogová. Otázka tedy již dávno nezní „jestli“, nýbrž „jak“: Jak vhodně zapojit a především propojit užití obou typů médií? Jak při takovém propojování neztratit ze zřetele jejich specifické vlastnosti? Jak je tematicky ukotvit v konkrétních výukových situacích? Těmto a některým dalším souvisejícím otázkám je věnován tento příspěvek.
JANA FRANCOVÁ
PdF MU, PdF OU
Jana P. Francová se zabývá intermediálními přístupy k videu, a to v umělecké praxi i teoretické reflexi. Zajímají ji přesahy výtvarného umění do jiných oblastí, například do oblasti divadla, spolupráce s vědou a propojení s hudbou. Video prezentuje obvykle v instalaci nebo ve veřejném prostoru. Realizovala celou řadu videomappingů, které jsou site-specific audiovizuálními projekty velkého formátu. V autorských performancích kombinuje projekci pohyblivého obrazu s hudební kompozicí a pohybem. Je autorkou průkopnické publikace Navigátor: Úvod do umění nových médií (2021), kde reflektuje dějiny a teorii novomediálního umění, nové technologie a média ve výtvarné výchově a umělecké edukaci (viz https://www.muni.cz/lide/37701-jana-francova/publikace?type=).
Benefity a úskalí studentských novomediálních intervencí do veřejného prostoru
Provedeme analýzu několika typů intervencí do veřejného prostoru, které byly realizovány v posledních letech se studenty katedry výtvarné výchovy. Zejména videomappingové projekce využívají nová média ve formě pokročilejší práce s audiovizí a jsou náročné na realizaci a produkci. Prostřednictvím těchto projektů se dozvíme, jaké jsou možnosti integrace nových médií do výuky a jaká mezioborová spolupráce se dále nabízí. Představíme několik typů kreativního zacházení s novými médii, které je vyšším stupněm uživatelské kompetence. Tyto úvahy nás povedou ke klasifikaci digitálních kompetencí a jejich neustálého vývoje.
MARTINA FREITAGOVÁ
Kunsthalle Praha
mfreitagova@kunsthallepraha.org
Vedoucí vzdělávacích programů v Kunsthalle Praha. Po studiu dějin umění na UCL v Londýně pracovala mimo jiné v britském Victoria & Albert muzeu a jako vedoucí propagace v Galerii Rudolfinum. Podílí se na vzdělávacích aktivitách spojených s uměním a je spoluautorkou populárně-naučných publikací Proč umění? a Fables & Constructions.
Audiovizuální workshopy v Kunsthalle Praha
(Martina Freitagová a Barbora Škaloudová)
Jak zprostředkovávat často složité a komplexní přístupy a techniky současného umění? V rámci příspěvku představíme workshopy pro veřejnost a školní skupiny v Kunsthalle Praha, kde pracujeme s ovládáním světla, zvukem, pohyblivým obrazem či 3D skenem v krátkém dvouhodinovém programu.
H
LUCIA HORŇÁKOVÁ ČERNAYOVÁ
ZUŠ Karola Pádivého Trenčín, Slovensko, a Fakulta výtvarných umení AU v Banskej Banskej Bystrici
lucia.hornakova@student.aku.sk
Mama, manželka, vizuálna umelkyňa, učiteľka vo výtvarnom odbore na ZUŠ a doktorandka na FVU AU v Banskej Bystrici.
Odovzdávanie /komunikácia/: spolupráca ako permanentná forma vzdelávania
Vo svojom príspevku predstavím niektoré z projektov, v ktorých som sa pokúsila riešiť potrebu spolupráce a remediácie. #materialflowproject vytvorený spolu s Andreou Kaňkovskou, Pošli ďalej!, VII. Bienále figurálnej kresby a maľby. Spoluprácu vidím ako jeden z najdôležitejších faktorov odovzdávania vedomostí – vzdelávania, budovania zručností žiakov, študentov, ale aj kontinuálneho vzdelávania dospelých učiacich / sa. Spolupráca je budovanie vzťahov. Remediácia je pre mňa mostom, ako prepájať tvorbu tradičných výtvarných médií s novými postupmi vizuálneho umenia a digitálnych technológií.
VIII. Bienále figurálnej kresby a maľby
Prezentácia projektu súťažnej prehliadky žiackej tvorby s tematikou ľudského tela.
VII. a VIII. Bienále figurálnej kresby a maľby
Prezentácia partnerského projektu medzinárodnej súťažnej prehliadky žiackej tvorby s tematikou ľudského tela, k nemu pripojených projektov z rokov 2020–2022 a nového ročníka BFKaM.
ESTER HOTOVÁ
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra výtvarné výchovy
Student doktorského programu Teorie výtvarné a galerijní pedagogiky (katedra výtvarné výchovy MUNI), kurátor Galerie Sibiř a spoluzakladatel komunitního centra Sibiř v brněnských Husovicích, spoluorganizátor komiksového festivalu KOMA, vizuální umělec.
Interpretace politických a sociálních témat s využitím komiksu a grafické novely
Témata spadající pod politickou a mediální gramotnost jsou nezbytná pro úspěšný vzdělávací proces a schopnost studentů orientovat se ve stále komplikovanější realitě. Jsme zaplaveni nepřeberným množstvím informací s nejasnými zdroji, fakenews, clickbaity a na ně navázaným populismem. S blížícími se volbami, pandemií, válkou na Ukrajině, nebo energetickou a enviromentální krizí jsou diskuse o těchto tématech a jejich představení objektivním a vyváženým způsobem nezbytností. Programy, které zprostředkovávají neziskové organizace, příkladně Člověk v tísni, Fakescape, Post bellum, či projekty jako Paměť národa, jsou velmi dobrým způsobem, jak obohatit výuku a pomoci vyučujícím s výkladem mnohdy náročných témat. Jedním z faktorů, který může mnohé vyučující odrazovat od probírání zasažených témat, je také nedávná minulost, kdy byla politická diskuse na školní půdě zneužita k propagandě a indoktrinaci konkrétních dogmat a k celkovému potlačení kritického myšlení. Nástroje ke změně současných podmínek existují, mohou však být příliš teoreticky orientované pro zaujetí studentů a příliš časově náročné pro využití ze strany pedagoga. Nedávné výzkumy zaměřené na výuku témat spadajících pod politickou a mediální gramotnost ukazují, že možnost využití progresivních přístupů je velmi omezen nejen kvůli nedostatečné časové dotaci na výuku, ale především v návaznosti na nepružné školní osnovy na mnoha středních školách. Může být komiks/grafická novela, díky poutavému vizuálu a neomezené expresivní formě, optimálním didaktickým a samovzdělávacím nástrojem pro studenty nejen středních škol a jejich pedagogy? V příspěvku budou představeny přístupy a klasická díla, která jsou klíčová pro komunikaci současných socio-politických témat a nedávné historie. Představen bude i pilotní projekt výzkumu v rámci disertační práce, který zahrnuje práci s kolektivem studentů Montessori školy Na radosti ve Žďáru nad Sázavou a jejich komiksový sešit.
CH
HYNEK CHMELAŘ
Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity
Vystudoval Fakultu umění Ostravské univerzity, v současnosti je doktorandem na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. V současnosti se odborně zaobírá pozicí absolventů uměleckých škol ve společnosti, strategiemi, které volí na cestě k vyvážení profesního a tvůrčího života, případně k propojení obou v jedno. Pracuje také jako kurátor lokálních galerií v Ostravě, v této praxi se zabývá regionální uměleckou obcí, budováním kulturního zázemí a vytvářením příznivějšího tvůrčího a profesního prostředí pro absolventy místních škol.
Existenční strategie umělce
Příspěvek osvětluje téma a proces výzkumu zaměřeného na mapování existenčních strategií absolventů vysokých uměleckých škol, kteří tvoří většinu umělecké obce, nejedná se tedy o ty nejznámější, v elitním kulturním provozu zavedené osobnosti, ale o ty ostatní, kteří se potýkají s tím, jakou cestu k svobodné tvořivé práci na své životní dráze zvolit.
J
JANA JIROUTOVÁ
KVV, PdF, UPOL
Jana Jiroutová absolvovala doktorský studijní program, obor výtvarná pedagogika (teorie výtvarné pedagogiky a výtvarné tvorby) na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ve svém výzkumu se zaměřuje na historii muzejní a galerijní pedagogiky v angloamerickém prostředí. Přednáší muzeologii, dějiny muzejní kultury a muzejní a galerijní pedagogiku.
Rozšířená realita v kontextu muzejní edukace a výtvarné výchovy
Cílem příspěvku je představit rozšířenou realitu jako digitální prostředek soudobé muzejní expozice, jehož smyslem je rozšiřovat poznání, stimulovat smysly a prohlubovat zážitek z muzejní návštěvy. Příspěvek nabídne analýzu tohoto nástroje, poukáže na jeho přínosy i rizika a na příkladech dobré praxe představí možné přístupy pro práci s ním. V závěru příspěvku zazní návrh výtvarného námětu, jehož prostřednictvím je možné pracovat s digitálním prostředkem rozšířené reality v hodině výtvarné výchovy a propojit tvůrčí práci s tímto prostředkem s expozicí místní galerijní či muzejní instituce.
K
ANDREA KAŇKOVSKÁ
Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Andrea Kaňkovská vystudovala FUD UJEP v Ústí nad Labem a FaVU VUT v Brně, aktuálně studuje doktorandské studium na KVV PdF MU v Brně. Působila na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jihlavě–Heleníně jako vedoucí ateliéru výstavnictví a prostorové tvorby (2009–2014). V letech 2013–2015 vedla lektorské oddělení Moravské galerie v Brně, působila ve Fait Gallery a v Galerii města Blanska. Pohybuje se na poli zprostředkování umění, kurátorství, dramaturgie a vlastní tvůrčí práce. Je autorkou projektu Sochařská laboratoř a spoluautorkou projektu Material Flow (s Lucií Horňákovou Černayovou).
Material Flow / Práce s materiály v galerijní edukaci studentů VŠ a dospělých
Příspěvek se zabývá specifiky prostorové práce s materiály v galerijní edukaci a její uplatnitelností při práci s dospělými účastníky a studenty VŠ. Zároveň mapuje možnosti participace v edukačních formátech a zaměřuje se na silné a slabé stránky spolupráce v tvorbě i edukaci. Představí 2 příklady praktického výzkumu: výstavy s workshopy Material Flow, které byly realizovány v roce 2022 v Galerii Médium (Bratislava, SR) a Galerii FX (Banská Bystrica, SR) autorkami Lucií Horňákovou Černayovou a Andreou Kaňkovskou.
SÁRA KÁRNÍKOVÁ
Katedra výtvarné kultury a textilní tvorby, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Sára Kárníková je studentkou Univerzity Hradec Králové, oboru učitelství výtvarné výchovy pro ZUŠ a SŠ, a absolventkou bakalářského oboru grafická tvorba – multimédia. Projekt, který zde prezentuje, vznikl na bakalářském studiu pod vedením doc. Jaroslavy Severové, ak. mal.
Projekt #takephoto
Projekt #takephoto je určen mladé generaci, která aktivně žije na sociálních sítích, jako jsou například Instagram a Facebook. Denně přidávají na sociální sítě fotografie z různých míst, která navštíví. Cílem projektu je mladou generaci podpořit v navštěvování a objevování nových míst. V dnešních městech zaplavených různými stavbami a vizuálním smogem je opravdu málo emotivních fotogenických míst, inspirativních pro tuto generaci. Autorka z toho důvodu vytvořila projekt #takephoto, v jehož rámci zhotovila několik grafických textur, které pomocí sprejů namalovala na klíčová místa ve městě. Kdokoliv, kdo kolem místa s texturou, která je doplněna o hashtag s textem takephoto, prochází, si může pořídit fotografii. Přidáním fotografie s tímto popiskem na sociální sítě mohou mladí na sociálních sítích vidět i to, co přidávají ostatní lidé, a tím poznávat a objevovat klíčová místa ve městě, kde žijí.
GABRIELA KAŠPAROVÁ
Katedra výtvarné kultury a textilní tvorby, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Gabriela Kašparová je studentkou Univerzity Hradec Králové, oboru učitelství výtvarné výchovy pro ZUŠ a SŠ, a absolventkou bakalářského oboru grafická tvorba – multimédia. Tématu propagace památek Královéhradeckého kraje se autorka věnuje dlouhodobě. Hlavní inspirací ke studiu jí byla tvorba Josefa Gočára, jednoho z nejvýznamnějších architektů Hradce Králové. Uměleckou tvorbu autorky je možné vidět v online galerii Nadace Hollar, kde se účastnila Grafiky roku 2020.
Prezentace architektonických památek Královéhradeckého kraje ve výuce
Poster prezentuje autorský projekt zaměřený na zprostředkování architektonických památek Královéhradeckého kraje a možnosti jejich prezentace ve výuce. Projekt je určen především pro žáky ZŠ, ZUŠ a odborných SŠ. Cílem projektu je zjistit míru zapojení architektonických památek do výuky a zmapovat způsoby implementace ve školní praxi. Praktický výstup projektu obsahuje uživatelsky vlídněji zpracované architektonické stavby regionu Hradce Králové a graficky přívětivý edukační materiál pro vzdělávání žáků nejen v rámci výuky, ale také v jejich volnočasových aktivitách.
PETR KOSEK
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého
Je vystudovaný speciální pedagog a pracuje jako učitel v mateřské škole. V rámci své práce aktivně využívá metody dramatické výchovy.
Jak si hrají děti se svým strachem a drama jako komunikace
Příspěvek popisuje konkrétní situaci v mateřské škole, kdy brzy ráno děti vstoupily do třídy a zjistily, že v celém patře je tma. Celý prostor brzy začaly obývat nejrůznější příšery: od plížícího se SirenHeada, useknuté lidské ruky v koutě, až po Babku Granny. Příspěvek se věnuje možnostem, které tato situace pedagogovi nabízí, a pojetí Johnsonova dramatu jako typu jazyka.
ŠIMON KŘÍŽ
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta
Pedagog na ZUŠ, lektor v Moravské galerii a Studiu Scala, kurátor v galerii OFF/FORMAT, spoluorganizátor Brno Art Week. Student doktorského studia katedry výtvarné výchovy Masarykovy univerzity. Ve svém výzkumu se zabývá využitím digitálních technologií ve výuce se specifikací na animovanou a filmovou tvorbu za použití mobilních telefonů v propojení s klasickými technikami.
Mobilní telefony a animace ve výuce výtvarné výchovy
Příspěvek se zabývá využitím mobilních telefonů ve výuce výtvarné výchovy. Ty jsou spolehlivým prostředkem, jak jednoduše a efektivně implementovat digitální technologie do výuky. Vzorovým příkladem významného zvýšení digitální gramotnosti za pomoci klasických výtvarných technik je použití mobilního telefonu při animaci, která klade důraz na originalitu výtvarného a autorského zpracování, dává tvůrcům bohatou škálu možností volby mezi technikami a experimenty napříč plošnou, prostorovou a digitální tvorbou. Zmíněná kombinace je benefitní nejen pro tvůrce, ale i pro pedagogy, jimž přináší využití mobilů pozitivum oproti notebookům a stolním počítačům svou spolehlivostí a rychlostí. Jako příklad jsou uvedeny workshopy z léta 2022, kdy první se věnoval prostorové tvorbě a animaci a byl určen pro žáky, a druhý, zaměřený na koláž s animací, pro pedagogy výtvarné výchovy.
EVA KUŠNÍROVÁ
Prešovská univerzita v Prešove, Filozofická fakulta, Inštitút estetiky a umeleckej kultúry
Vo svojom vedeckom výskume sa zameriava na reflexiu divadelnej kultúry na Slovensku, vrátane mapovania regionálnej divadelnej kultúry Spiša (so zameraním na ochotnícku scénu ako aj reflexiu tvorby profesionálnych a nezávislých divadiel). Ďalšou oblasťou vedeckého výskumu je domáca aj zahraničná scéna v rámci festivalu s medzinárodnou účasťou Akademický Prešov – Súťaž umeleckej tvorivosti vysokoškolákov Slovenska. V súčasnosti je v centre jej bádateľského záujmu zážitkové vzdelávanie a jeho potenciál pri rôznych formách výchovy umením.
Vzdelávanie divadlom a práca s publikom na Slovensku
V súčasnosti sa v európskom kontexte zdôrazňuje potreba intenzívnej a koncepčne ukotvenej práce s koncovými prijímateľmi kultúrnych služieb a umenia. V centre záujmu už nie je len kvantitatívne zvyšovanie návštevnosti, ale prepracovanie komplexných stratégií kontinuálnej kultivácie diváka, návštevníka či poslucháča. Namiesto súperenia o diváka, návštevníka aktuálne metodiky odporúčajú kultúrnym a umeleckým inštitúciám výraznejšie aplikovať stratégie a postupy rozvíjania návštevnosti a budovania publika. Preto ako dôležité sa javí spoznávanie potrieb, prianí a požiadaviek publika, ktoré sú zohľadňované pri plánovaní nových aktivít, pri tvorbe programov, workshopov, dramaturgie či vzdelávacích činnostiach. Zámerom štúdie je poukázať na zaujímavé vzdelávacie aktivity, workshopy či inšpiratívne projekty vzdelávania divadlom, ktoré prispievajú k budovaniu návštevnosti či budovaniu potencionálneho mladého publika.
L
SÁRA LIPNEROVÁ
Univerzita Palackého v Olomouci
Sára Lipnerová je studentkou doktorského studia na katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci. Oblastí jejího výzkumu je mezipředmětová integrace výtvarné výchovy a informatiky.
Informatika, digitální kompetence a výtvarná výchova
Co získáme propojením výtvarné výchovy s informatikou? A co si z toho odnesou žáci? Digitální doba otevírá pro výtvarnou edukaci nové výzvy a příležitosti, ale jsme na ně připraveni? Vize spolupráce, úskalí i realita...
MARKÉTA LISÁ
Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity
Markéta Lisá je doktorandkou v programu Teorie výtvarné a galerijní pedagogiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Zabývá se audiovizuální tvorbou a elektronickou hudbou. Její výzkum je zaměřen na práci s audiovizuálními a informačními technologiemi ve výuce výtvarné výchovy a ve volnočasových aktivitách.
Nová média – inovativní modely ve výuce výtvarné výchovy
(Alena S. Drury a Markéta Lisá)
Příspěvek je zaměřen na prezentaci specifického výzkumu výuky nových médií ve výtvarné výchově, který proběhl na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v roce 2022. V rámci specifického výzkumu proběhla na katedře výtvarné výchovy série dílen zaměřená na výuku nových médií pro studenty oboru výtvarná výchova pro základní a střední školy. Témata z oblasti digitálního umění a performance byla studentům předkládána formou případových studií koncipovaných na základě výstupů akčního výzkumu, který se uskutečnil na spolupracujících základních školách v Brně v letech 2021–2022. Výuka je založena na rozboru situací podporujících rozvoj kritického myšlení a schopnosti práce ve skupině budoucích výtvarných pedagogů. Další součástí výzkumu byla série volnočasových dílen pro děti zaměřených na práci s audiovizuální technikou a také dílna fotografie pro studenty střední školy. Aktivity byly zaměřeny na propojení tradičních a nových médií ve výtvarné pedagogice.
M
MILOŠ MAKOVSKÝ
Katedra výtvarné kultury, Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Miloš Makovský působí jako odborný asistent na katedře výtvarné kultury Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V minulosti pracoval také jako učitel výtvarného oboru na Základní umělecké škole v Roudnici nad Labem. Zaměřuje se na galerijní pedagogiku a na výzkum a tvorbu didaktických materiálů pro výtvarnou výchovu.
Doprovodné a vzdělávací programy v galeriích a muzeích v Ústeckém kraji – analýza rozhovorů se zaměstnanci vybraných institucí.
(Miloš Makovský a Dagmar Myšáková)
Příspěvek představuje dílčí výstupy ze druhé – kvalitativní – fáze výzkumu zaměřeného na doprovodné a vzdělávací programy v galeriích a muzeích v Ústeckém kraji. Cílem je prezentovat výsledky analýzy rozhovorů se zaměstnanci vybraných institucí. Pozornost je zaměřena na programy pro školní skupiny i širokou veřejnost. Vedle samotných programů sledujeme také didaktické materiály, které dané instituce vytvářejí, a způsob jejich zapojení do jednotlivých programů. Zamýšlíme se nad otázkou, jakým způsobem se jednotlivé instituce podílejí na rozvoji tvořivosti a kulturních kompetencí svých návštěvníků.
MARTINA MARTINCOVÁ
Stredoslovenská galéria, Banská Bystrica
edukacne@sgb.email, martina.martincovag@gmail.com
Martina Martincová, galerijná pedagogička a kurátorka umenia Stredoslovenskej galérie v Banskej Bystrici. Na galerijnej pôde koordinuje viaceré vzdelávacie projekty zamerané na edukáciu v oblasti vizuálneho umenia. Od roku 2016 je autorkou interaktívnych edukatívno-prezentačných výstav, ktoré v priebehu posledných rokov získali ocenenenia Ceny Rady galérií SR za prínos v oblasti galerijných činností – Biela kocka.
Aktívny dialóg umeleckého diela a návštevníka galérie
Príspevok sa zameriava na predstavenie dvoch modelov interaktívnych edukatívnych výstav realizovaných úsekom galerijnej pedagogiky Stredoslovenskej galérie v Banskej Bystrici, viackrát ocenených Cenou Rady galérií SR za odbornú činnosť – Biela kocka. Na konkrétnych a praktických ukážkach z predchádzajúcich výstav, ako i aktuálnej vzdelávacej výstavy „Ako na umenie... 4“ priblížime rôzne možnosti využitia diel vizuálneho umenia v procesoch galerijnej edukácie.
KATEŘINA MESDAG
KVV PdF UP Olomouc
Kateřina Mesdag je studentkou třetího ročníku DSP – oboru výtvarná pedagogika. Pod vedením školitelky doc. Mgr. Petry Šobáňové, Ph.D., realizuje dizertační práci nazvanou Knižní publikace muzeí umění zprostředkovávající umění dětským recipientům: analýza současného stavu, didaktických přístupů a aktuálních proměn. V rámci svého DSP se věnuje studentům v předmětech praxe v muzeu a galerijní animace. Je členkou České sekce INSEA. Jako hlavní řešitelka byla zapojena do IGA projektu Pandemie koronaviru jako příležitost pro pedagogické inovace | Výzkum didaktických prostředků muzeí umění a galerií, který v minulém roce úspěšně obhájila. V současné době je spoluřešitelkou IGA projektu Umění, digitální technologie a výtvarná edukace | Interdisciplinarita jako příležitost pro pedagogické inovace.
Příběhy umění do škol | Příklad dobré praxe RMN Paříž [Réunion des musées nationalaux Paris – Grand Palais]
Autorčin příspěvek čerpá ze zkušenosti její právě absolvované zahraniční stáže, jejímž předmětem se stal interdisciplinární výzkumný projekt mezi kreativními postupy a komunikačními studiemi realizovaný Centrem výzkumu sociálních vazeb – CERLIS Paříž [Centre de recherche sur les liens sociaux (CERLIS) Paris]. Získaná zkušenost příspívá i k odborné reflexi publikačních a mediálních didaktických možností, jimiž mohou muzea umění předávat obsahy výtvarného umění dětem (a to přímo na půdě škol) díky spolupráci formálních i neformálních vzdělávacích a volnočasových institucí. Autorka příspěvku nás seznámí s jedním konkrétním příkladem dobré praxe podpory a šíření kulturního dědictví skrze výtvarné umění nazvaným Příběhy umění ve škole [Histoires d'art à l’école]. Tento víceúrovňový didaktický prostředek, prezentovaný formou tematicky pojatých kufříků, slouží současně k iniciaci dějin umění a k rozvoji komunikačních a expresivně interpretačních dovedností u předškolních a mladších školních dětí. Soubor kufříků byl vytvořen organizací RMN Paříž* / jednotkou Velký palác [Graind Palais]. RMN Paris* [Réunion des musées nationalaux Paris] – Sdružení národních muzeí Paříž je organizací zastřešující pařížská národní muzea a Velký palác [Grand Palais].
Virtuálně spolu | Nečekaná cesta muzeí umění vstříc svým návštěvníkům od března 2020
Opatření související s pandemií koronaviru v České republice od března 2020 do května 2021 nás více než rok držela v izolaci za dveřmi našich domovů, škol, muzeí a galerií a dalších kulturních institucí. Pandemie koronaviru byla příležitostí pro inovace nejen ve formálním vzdělávání, ale i v muzeích. Online sdílení jako jeden z hlavních způsobů, jak mohla muzea v té době zůstat v kontaktu se svými návštěvníky, upozornilo na různé vzdělávací strategie a přístupy a potvrdilo potřebu smysluplného využívání digitálních technologií. Poster Virtuálně spolu | Nečekaná cesta muzeí umění vstříc svým návštěvníkům od března 2020 seznamuje s výzkumným projektem realizovaným autorkami Pavlou Baštanovou, Janou Jiroutovou, Kateřinou Mesdag a Petrou Šobáňovou v období od března 2020 do března 2022 na Univerzitě Palackého v Olomouci. Primárním cílem výzkumného záměru bylo analyzovat produkci edukačních oddělení muzeí umění České republiky. Autorky se zaměřily zejména na online dostupné vzdělávací zdroje, které muzea umění začala vytvářet především v reakci na pandemickou situaci spojenou se zavíráním muzeí i škol. Výzkum představuje způsoby jejich prezentace veřejnosti a jejich možné využití výtvarnými pedagogy při distanční výuce předmětu výtvarná výchova v období koronavirové pandemie. Současně tyto zdroje zviditelňuje i jako inspirační zdroje, které mohou i nadále nalézt své uplatnění v běžné výuce výtvarné výchovy a přinést pedagogické praxi potřebnou metodickou podporu a impuls.
JANA MIGAŠOVÁ
Prešovská univerzita, Filozofická fakulta, Inštitút estetiky a umeleckej kultúry
Jana Migašová je pedagogičkou a výskumníčkou na Inštitúte estetiky a umeleckej kultúry na Filozofickej fakulte Prešovskej univerzity. V roku 2022 sa habilitovala v odbore estetika. Venuje sa interdisciplinárnemu priestoru – prieniku estetiky, teórie a dejín vizuálneho umenia. Zaujímajú ju najmä periférne fenomény výtvarníctva moderny – „primitivizmus“, „insita“, gýč a camp.
Dobre nadizajnované učenie: modernistické inovácie a „návrat“ do Black Mountain College
Rozprávanie o modernisticky pojatej „progresívnej škole“ má za cieľ sústrediť sa okolo ústredného pojmu „dobrého dizajnu“ v jeho širokom pojatí – sociálneho dizajnu, „dizajnu učenia“, dizajnu ako organizácie priestoru, dizajnu ako komunikačného vehiklu atď. Príspevok vychádza z iniciačných myšlienok Bauhausu a ich implementácie do fungovania Black Mountain College (BMC), o čo sa postaral najmä Josef Albers. Albersove metódy by však na pôde BMC neboli fungovali bez ostatných vizionárov, akým bol John Andrew Rice, a tiež nie bez teoretickej bázy Johna Deweya. Záver príspevku sa nebude venovať nostalgickému povzdychu nad tým, že progresívny pohyb spred 100 rokov ostal nedokončený, ale skôr bude uvažovať nad možnosťami uplatnenia návodu, ktorý nám poskytuje Bauhaus a Black Mountain College pre „dnešné myslenie o škole“.
KAMIL MRÁZ
Katedra výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci
Student druhého ročníku učitelství výtvarné výchovy pro 2. stupeň ZŠ, SŠ a ZUŠ, UPOL. Zajímá se o umělecká řemesla, zejména o sklářství a glyptiku. Věnuje se tvorbě z PET láhví a malbě na stěny.
PET láhve nejen jako výtvarný materiál
Veronika Richterová a PET-art. PET-art jako tvorba pro všechny věkové skupiny. PET láhve a jejich využití ve výtvarné výchově. PET láhve a jejich edukační potenciál.
JANA MUSILOVÁ
KVV PdF UP v Olomouci
Působí jako odborná asistentka na katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci, kde vyučuje didaktiku výtvarné výchovy a některé praktické výtvarné disciplíny. Doktorské studium završila v r. 2016 obhajobou disertační práce s názvem Reflexe současného českého umění ve veřejném prostoru jako prostředek rozvíjení vizuální gramotnosti u studentů středních škol. Kromě tématu umění ve veřejném prostoru a výtvarné edukace se také věnuje grafickému designu.
Výtvarná výchova a digitální technologie na základních školách
Příspěvek prezentuje dílčí výsledky výzkumného šetření realizovaného mezi učiteli základních škol v České republice. Hlavním cílem výzkumu je popsat současný stav využívání digitálních technologií ve výuce výtvarné výchovy na ZŠ s ohledem na aktuální revize kurikula a akcentaci potřeby rozvoje digitální gramotnosti napříč vzdělávacími obory. Výtvarná výchova již tradičně nabízí prostor vhodný k naplnění a propojení nejrůznějších druhů kompetencí a gramotností, digitální kompetenci a gramotnost nevyjímaje.
DAGMAR MYŠÁKOVÁ
Katedra výtvarné kultury, Pedagogická fakulta, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
Dagmar Myšáková působí jako odborný asistent na katedře výtvarné kultury Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. V minulosti spolupracovala s Galerií Emila Filly a Domem umění Ústí nad Labem jako galerijní pedagog. Působila také jako učitel výtvarného oboru na Základní umělecké škole Evy Randové v Ústí nad Labem. Publikuje texty zaměřené na oblast prezentace uměleckého díla, galerijní pedagogiku a zprostředkování umění.
Doprovodné a vzdělávací programy v galeriích a muzeích v Ústeckém kraji – analýza rozhovorů se zaměstnanci vybraných institucí.
(Miloš Makovský a Dagmar Myšáková)
Příspěvek představuje dílčí výstupy ze druhé – kvalitativní – fáze výzkumu zaměřeného na doprovodné a vzdělávací programy v galeriích a muzeích v Ústeckém kraji. Cílem je prezentovat výsledky analýzy rozhovorů se zaměstnanci vybraných institucí. Pozornost je zaměřena na programy pro školní skupiny i širokou veřejnost. Vedle samotných programů sledujeme také didaktické materiály, které dané instituce vytvářejí, a způsob jejich zapojení do jednotlivých programů. Zamýšlíme se nad otázkou, jakým způsobem se jednotlivé instituce podílejí na rozvoji tvořivosti a kulturních kompetencí svých návštěvníků.
N
VERONIKA NIRNBERGOVÁ
KVV PdF Univerzity Palackého v Olomouci, Fakultní ZŠ PedF Univerzity Karlovy (FZŠ Mezi Školami)
veronika.nirnbergova01@upol.cz
Veronika Nirnbergová vystudovala na UP v Olomouci učitelství anglického jazyka, muzejní a galerijní pedagogiku a výtvarnou tvorbu se zaměřením na vzdělávání. Od r. 2016 působí na fakultní základní škole v Praze, kde se v roli hlavní organizátorky podílela na několika vzdělávacích kulturně-historických projektech. V současné době je také doktorandkou UP v Olomouci a zabývá se především zpřístupňováním kulturního dědictví žákům základních škol. Věnuje se též vlastní umělecké tvorbě.
Kulturní dědictví na základních školách v ČR
Příspěvek představí právě probíhající celorepublikové výzkumné šetření zaměřené na to, jak je žákům českých škol zpřístupňováno kulturní dědictví. První fáze výzkumu proběhla na jaře roku 2022 formou dotazníků, v letošním školním roce je pro hlubší pozorování postupně navštěvována dvacítka vybraných škol. Zamýšleným praktickým výstupem výzkumu je metodické portfolio různorodých přístupů sloužící ke sdílení dobré praxe.
PAVLA NOVOTNÁ
Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Brno
Odborná asistentka na katedře výtvarné výchovy (PdF MU) v Brně, arteterapeutka.
Netradiční zážitková tvorba jako prostředek inovací výtvarné výchovy v primárním vzdělávání
(Pavla Novotná a Hana Stadlerová)
Proměna vzdělávacích priorit a vliv obrazové kultury zasahuje i současné umělecké vzdělávání. Příspěvek reflektuje aktuální problémy výtvarné pedagogiky, a to se zaměřením na první stupeň základní školy. Potřeba inovovat obsah výtvarné výchovy mnohdy naráží na přetrvávající stereotypy a na nepružné či záporné reakce učitelů, mimo jiné i v kontextu přesunu do digitálního vzdělávacího prostředí. Digitální nástroje by měly být využívány tvořivě tak, abychom mohli, vedle oborových kompetencí, u žáků pěstovat také kompetenci digitální. Tyto nové tendence mohou prosazovat mimo jiné i studenti v rámci profesní přípravy. Zážitek z tvorby, která primárně nesleduje hmatatelný produkt, může ovlivnit i přemýšlení studenta – budoucího učitele, nad obsahem výtvarné výchovy. Příspěvek nabídne příklady aktivit, které jsou založeny na aktivní roli žáka (studenta) ve výtvarné výchově, akcentují přínos tvůrčího procesu a ukazují možnosti, jak spojit tradiční způsoby tvorby s digitálními médii.
SILVIE NOVOTNÁ
Vlastivědné muzeum v Olomouci, Univerzita Palackého v Olomouci
Odborná asistentka KVV PdF UP, kurátorka Vlastivědného muzea v Olomouci
Virtuální muzeum ve výuce
Příspěvek bude prezentovat projekt Virtuální muzeum ve výuce – využití nových digitálních technologií v propojení formálního a neformálního vzdělávání, jehož cílem je zvýšení studijní úspěšnosti žáků v oblasti digitální gramotnosti a informatického myšlení a propojení formálního a neformálního vzdělávání, a to podporou vzniku digitálních vzdělávacích zdrojů, ve kterých jsou využity primární zdroje kulturních/paměťových institucí v regionu. V rámci projektu jsou vytvořeny a také ověřeny digitální vzdělávací zdroje pro pedagogy a žáky, které mají vést k rozvoji digitálních kompetencí. Konkrétními výstupy jsou např. virtuální reality dostupné v brýlích pro VR, aplikace nebo další podpůrný vzdělávací materiál dostupný prostřednictvím aplikace v tabletech. Cílovou skupinou jsou žáci 8. a 9. třídy ZŠ a žáci 3. a 4. roč. osmiletých gymnázií. Projekt je podporován a spolufinancován Evropskou unií a státním rozpočtem České republiky.
P
RICHARD PAVLIKÁN
Střední škola technická a ekonomická Brno, Olomoucká
Richard Pavlikán je študentom Strednej školy technickej a ekonomickej Brno, Olomoucká, kde študuje informačné technológie. Vo svojom voľnom čase rád programuje rôzne projekty a aplikácie. Snaží sa skombinovať svoje záujmy a technológie a vytvárať aplikácie a software nielen pre seba, ale aj pre ostatných.
Múzeum v telefóne
(Richard Pavlikán a Martina Pavlikánová)
Poster prezentuje mobilnú aplikáciu priaznivú pre návštevníka i múzeum. Cieľom užívateľsky jednoduchej mobilnej aplikácie je podporiť priateľské prostredie pre návštevníkov múzea a zároveň vytvoriť širší priestor pre múzeum v komunikácii smerom k návštevníkovi.
MARTINA PAVLIKÁNOVÁ
Ostravská univerzita
Martina Pavlikánová pôsobí na katedre výtvarnej výchovy PdF Ostravskej univerzity od roku 2021 ako odborná asistentka. Odborne sa zameriava na oblasť múzejnej a galerijnej pedagogiky. Zaisťuje výuku didaktiky výtvarnej výchovy, galerijnej edukácie a ďalších didaktických disciplín. V rámci pôsobenia na katedre výtvarnej výchovy PdF UK v Bratislave, v SNG i v Múzeu mesta Bratislavy sa podieľala na riešení viacerých projektov i výstav smerom k detskému návštevníkovi. Po celú dobu existencie Detského múzea SNM spolupracovala na koncepcii výstav i vzdelávacích programov.
Očakávania verzus realita v kooperácii múzea a školy pri napĺňaní kurikula
Edukačná funkcia múzea napĺňa potenciál podnetného prostredia pre rozširovanie obsahu formálneho vzdelávania v neformálnom prostredí. Na princípe názornosti, hands-on prístupu a zážitku múzeum ponúka rôznorodé formáty vzdelávacích programov pre základné školy, ktoré svojim obsahom nadväzujú na kurikulum, predovšetkým základného vzdelávania. Snaha o širšie didaktické zovšeobecnenie vybraných tém dáva priestor na vytvorenie vzdelávacieho modelu kooperácie múzea a školy, ako aj priestor pre formovanie vzťahu ku kultúrno-historickému dedičstvu v rámci všeobecného vzdelávania. Základ fungovania modelu stojí na dlhodobej kooperácii múzejných pedagógov a učiteľov a ich vzájomnom obohacovaní v rámci spolupráce.
Múzeum v telefóne
(Richard Pavlikán a Martina Pavlikánová)
Poster prezentuje mobilnú aplikáciu priaznivú pre návštevníka i múzeum. Cieľom užívateľsky jednoduchej mobilnej aplikácie je podporiť priateľské prostredie pre návštevníkov múzea a zároveň vytvoriť širší priestor pre múzeum v komunikácii smerom k návštevníkovi.
Malí a velcí – vzdělávací projekt studentů a žáků
(Milan Cieslar a Martina Pavlikánová)
Autorský projekt „Malí a velcí“ vycházel z odborné přípravy studentů v předmětu teorie a didaktika výtvarné výchovy I a II a realizace průběžné profesní praxe. Záměrem projektu bylo podpořit rozvoj tvůrčích schopností „velkých“ studentů Pedagogické fakulty OU v Ostravě, oboru výtvarné výchovy, s „malými“ žáky základní školy ZŠ Karla Pokorného v Ostravě ve vzájemné kooperaci a výměně zkušeností. Cílem projektu bylo rozvíjet vzájemnou spolupráci a interakci v tvůrčím procesu, kde docházelo k ovlivňování žáků studenty a naopak, rozvíjely se sociální, personální i komunikační kompetence mimo klasickou výuku výtvarné výchovy.
ELIŠKA PEKÁRKOVÁ
Národní muzeum
Eliška Pekárková pracuje na Oddělení vzdělávání a kulturních aktivit v Národním muzeu. Věnuje se muzejní edukaci v historických expozicích a rozvíjí své znalosti v oblasti didaktiky dějepisu. Je doktorandkou Ústavu hospodářských a sociálních dějin UK a zaměřuje se na moderní židovské dějiny.
Jak může být badatelsky orientovaná výuka začleněna do muzejní edukace v historických expozicích Národního muzea?
(Eliška Pekárková a Johana Stejskalová)
Nové historické expozice Národního muzea představují dlouhodobý rozsáhlý muzejní projekt. V roce 2021 byla otevřena expozice Dějiny 20. století, kterou v roce 2022 následovala expozice Dějiny začínající raným středověkem a končící 19. stoletím. V procesu příprav je zatím expozice Lidé, člověk, společnost a kultura v minulosti. Díky novým expozicím se tak před zcela novou výzvou ocitla i muzejní edukace. Její potenciál spočívá v možnosti navázat na současné diskuse o transformaci výuky dějepisu a integraci badatelsky orientované výuky. Poster se zaměří na proces tvorby vzdělávacích programů s prvky badatelsky orientované výuky, jejich výhody i limity v oblasti muzejní edukace a reflexe již proběhlých programů.
R
RADKA RŮŽIČKOVÁ
Katedra výchov uměním PF UJEP
Odborná asistentka KVU PF UJEP
Využití mobilní aplikace Polish v primární edukaci
(Šárka Coganová a Radka Růžičková)
Distanční výuka během coronavirové pandemie přinesla do výtvarné edukace další způsoby zadávání výtvarných úloh. Jednou z variant, jak žáky během tohoto období neizolovat od výtvarné výchovy, bylo využití mobilních aplikací. Příspěvek představuje výtvarnou řadu žákovské tvorby realizovanou v licenční verzi editoru Polish. Jednotlivé výtvarné úlohy byly zaměřeny na objevování vlastní identity žáka a jeho sebepoznávání a interpretaci vlastního JÁ. Na rozdíl od distanční výuky, kde měli žáci k dispozici pouze freewarovou aplikaci editoru Polish a ke své tvorbě využívali přednastavených šablon editování fotografií, v navazující kontaktní výuce mohli v licenční verzi programu vědomě řešit vlastní výtvarný záměr na základě preference nabízených nástrojů k postprodukci vlastního díla. Cílem příspěvku je poukázat na nezbytnou invenci výtvarného pedagoga při výběru grafických editorů a zadávání výtvarných úloh tak, aby se žáci zamýšleli nad vztahem obsahu a formy svého výtvarného vyjádření a aby digitální tvorba ve výtvarné edukaci nestagnovala pouze na možnosti generování množství verzí určitého díla.
S
TEREZA SIKOROVÁ
Masarykova univerzita
hello.tereza.sikorova@gmail.com
Tereza Sikorová je autorka, choreografka, performerka, herečka a tanečnice. Absolvovala ateliér fyzického divadla na Janáčkově akademii múzických umění v Brně, nyní je doktorandka na katedře výtvarné výchovy Masarykovy univerzity. Její tvorba je syntézou fyzického divadla a současného tance, často prezentovaná jako intervence do veřejného prostoru či performance, nacházející vlastní decentralizovanou polohu na poli současného výtvarného umění.
Choreografie v sociálním prostoru
Audiovizuální dílo Dead in the Pool je součástí choreografického a teoretického výzkumu, který formou neurčité kulturní události (intervence do veřejného prostoru), pracuje s představivostí návštěvníků ve smyslu „co kdyby se něco stalo“. Klauny obvykle chápeme jako někoho, kdo nás má pobavit svou neohrabaností nebo nás má vyděsit. Pokud klaun nic takového nedělá a jen si hledí své práce zachránce v případě nebezpečí, může se zdát svému okolí trochu podezřelý. Napětí z takového očekávání, že se něco stane, staví situaci na hlavu. Návštěvníci se stávají těmi, kteří se na základě podezření mohou začít chovat komicky, iracionálně, začít si v hlavě vytvářet vlastní scénáře a jednat podle nich nebo to prostě ignorovat a plavat dál. Návštěvník tak může bezděčně převzít roli klauna, zatímco skutečný klaun se chová jakoby nic. Intervence je situací ve veřejném prostoru, kde se diváci spolu s náhodnými kolemjdoucími stávají součástí samotného díla a jejich ne/přítomnost zároveň dílo vypráví. Výzkum zpracovával možnosti choreografie (zahrnující také nečinnost a pasivitu jako pohyb) za účelem aktivizace okolních institucí a (náhodných) diváků. Měl několik fází, přičemž se odehrával v Brně (Plavecký stadion Lužánky), v Žilině (Festival současného divadla a tance KioSK), v Záhřebu (Festival alternativního a experimentálního projevu FAKI) a v Lipsku (Galerie Helmut) ve spolupráci s umělcem Tomášem Moravanským a výtvarnicí Kamilou Kouřilovou.
JANA SLEZÁKOVÁ
Učiteľka na dôchodku
Bývalá členka INSEA na Slovensku, učiteľka VV (30 rokov) a okresná metodička v okrese Senica. Účasť na svetovej konferencii International education through the art.
Spomienky
O účasti na kongrese v Kanade (Montreal, 1993).
ZUZANA SLUŠNÁ
Prešovská univerzita v Prešove, Filozofická fakulta, Inštitút estetiky a umeleckej kultúry
Zuzana Slušná sa zameriava na analýzu súčasnej kultúrnej situácie (populárna kultúra, konzumné recepčné vzorce, prejavy kultúrnej globalizácie), ako aj kultúrnym a umeleckým aktérom s dôrazom na kultúrnu politiku a stratégie práce s publikom. Pôsobila na katedre kulturológie Filozofickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, aktuálne pôsobí na Inštitúte estetiky a umeleckej kultúry Filozofickej fakulty Prešovskej univerzity v Prešove. Spolupracuje s Ministerstvom kultúry SR a Národným osvetovým centrom v Bratislave. Participuje na projektoch ďalšieho vzdelávania pre rezort kultúry.
Práca s návštevníkmi a divákmi v ére Kultúra 3.0: možnosti, príležitosti, riziká a výzvy
Kultúrna situácia, ktorú P.-L. Sacco nazval kultúra 3.0, výrazne korešponduje so skúsenostným svetom mileniálov a princípmi tolerancie, inklúzie a rovnostárstva (vrátane rodovej rovnosti). Zohľadňuje výraznejšiu participáciu lokálnych aktérov a subjektov na živej kultúre a umení, ako aj zmenu vzťahov medzi tvorcami a publikom, kedy symbolickú bariéru „sveta umenia“ nahrádza koncept živej kultúry a živého umenia. Namiesto súperenia o diváka aktuálne metodiky odporúčajú kultúrnym a umeleckým subjektom aplikovať stratégie a postupy rozvíjania návštevnosti a budovania publika (Audience Development). Cieľom príspevku je analýza práce s publikom vybraných kultúrnych subjektov na Slovensku.
HANA STADLEROVÁ
Pedagogická fakulta MU Brno
Hana Stadlerová působí jako docentka a didaktička na KVV PdF MU Brno. V rámci své vědecké činnosti se věnuje problematice profesní přípravy a rozvoje psychodidaktických dovedností učitelů výtvarné výchovy v preprimárním a primárním vzdělávání. Zabývá se též mezioborovými projekty inspirovanými uměním. Další oblastí jejího výzkumného i pedagogického zájmu je tvorba klientů se sociálním znevýhodněním.
Netradiční zážitková tvorba jako prostředek inovací výtvarné výchovy v primárním vzdělávání
(Pavla Novotná a Hana Stadlerová)
Proměna vzdělávacích priorit a vliv obrazové kultury zasahuje i současné umělecké vzdělávání. Příspěvek reflektuje aktuální problémy výtvarné pedagogiky, a to se zaměřením na první stupeň základní školy. Potřeba inovovat obsah výtvarné výchovy mnohdy naráží na přetrvávající stereotypy a na nepružné či záporné reakce učitelů, mimo jiné i v kontextu přesunu do digitálního vzdělávacího prostředí. Digitální nástroje by měly být využívány tvořivě tak, abychom mohli, vedle oborových kompetencí, u žáků pěstovat také kompetenci digitální. Tyto nové tendence mohou prosazovat mimo jiné i studenti v rámci profesní přípravy. Zážitek z tvorby, která primárně nesleduje hmatatelný produkt, může ovlivnit i přemýšlení studenta – budoucího učitele, nad obsahem výtvarné výchovy. Příspěvek nabídne příklady aktivit, které jsou založeny na aktivní roli žáka (studenta) ve výtvarné výchově, akcentují přínos tvůrčího procesu a ukazují možnosti, jak spojit tradiční způsoby tvorby s digitálními médii.
JOHANA STEJSKALOVÁ
Národní muzeum
Johana Stejskalová pracuje na oddělení vzdělávání a kulturních aktivit v Národním muzeu. Věnuje se muzejní edukaci v historických expozicích a rozvíjí své znalosti v oblasti didaktiky dějepisu. Zaměřuje se na dějiny pravěku a starověku a v rámci doktorského studia na Ústavu pro klasickou archeologii FF UK řeší vztah klasické archeologie a české veřejnosti.
Jak může být badatelsky orientovaná výuka začleněna do muzejní edukace v historických expozicích Národního muzea?
(Eliška Pekárková a Johana Stejskalová)
Nové historické expozice Národního muzea představují dlouhodobý rozsáhlý muzejní projekt. V roce 2021 byla otevřena expozice Dějiny 20. století, kterou v roce 2022 následovala expozice Dějiny začínající raným středověkem a končící 19. stoletím. V procesu příprav je zatím expozice Lidé, člověk, společnost a kultura v minulosti. Díky novým expozicím se tak před zcela novou výzvou ocitla i muzejní edukace. Její potenciál spočívá v možnosti navázat na současné diskuse o transformaci výuky dějepisu a integraci badatelsky orientované výuky. Poster se zaměří na proces tvorby vzdělávacích programů s prvky badatelsky orientované výuky, jejich výhody i limity v oblasti muzejní edukace a reflexe již proběhlých programů.
MAGDALENA SVOZILOVÁ
Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, Ústav speciálněpedagogických studií
Studentka 3. ročníku doktorského studia programu Speciální pedagogika na PdF UP. Ve své práci se zajímá o propojení speciální pedagogiky s uměleckými terapiemi a dramatickou výchovou.
Využívání uměleckých terapií při práci s lidmi s onkologickou diagnózou
Mezi hlavní směry uměleckých terapií je řazena arteterapie, muzikoterapie, tanečně-pohybová terapie a dramaterapie. Příspěvek se věnuje využití kreativních psychoterapeutických směrů u osob s onkologickou diagnózou. Představeny budou výsledky kvalitativního šetření a plánované systematické review.
Š
KRISTÝNA ŠEVČÍKOVÁ
KVV UPOL
Vystudovala učitelství výtvarné výchovy a českého jazyka a literatury, galerijní a muzejní pedagogiku na KVV UPOL. V současné době zde pokračuje v doktorském studiu. Učí na SPŠS v Lipníku nad Bečvou a VOŠ Prigo Olomouc odborné předměty.
Tvorba didaktického prostředku zaměřeného na zprostředkování národní kulturní památky – hradu Bouzov
Příspěvek představuje didaktický prostředek určený pro ikonický hrad Bouzov, který vznikl jako reakce na nabízené materiály instituce. Výsledkem celé práce je pracovní sešit … a jak to bylo s hradem Bouzov? spolu s doplňujícími materiály.
Didaktické prostředky zaměřené na zprostředkování národní kulturní památky – hradu Bouzov
Příspěvek představuje stěžejní informace týkající se didaktických prostředků využívaných v různých kulturních institucích s ohledem na realizované didaktické prostředky určené pro hrad Bouzov.
BARBORA ŠKALOUDOVÁ
Kunsthalle Praha
bskaloudova@kunsthallepraha.org
Kurátorka vzdělávacích programů v Kunsthalle Praha. Věnuje se vzdělávání a zprostředkování současného umění a architektury. Působila v UPM, Galerii Rudolfinum a Národní galerii Praha.
Audiovizuální workshopy v Kunsthalle Praha
(Martina Freitagová a Barbora Škaloudová)
Jak zprostředkovávat často složité a komplexní přístupy a techniky současného umění? V rámci příspěvku představíme workshopy pro veřejnost a školní skupiny v Kunsthalle Praha, kde pracujeme s ovládáním světla, zvukem, pohyblivým obrazem či 3D skenem v krátkém dvouhodinovém programu.
LUCIE ŠKODÁKOVÁ
Univerzita Palackého v Olomouci, Ústav speciálněpedagogických studií
Doktorandka oboru speciální pedagogika, zaměření na umělecké terapie u osob s poruchami chování a emocí.
Metoda photovoice a její potenciál
Photovoice je metoda, která umožňuje účastníkům se aktivně zapojit jak do výzkumu, tak do jakékoli jiné sdílené aktivity. Využívá fotografii, film, video, malbu, kresbu apod. Photovoice je tvořivý přístup, který může například pomoci lidem se identifikovat, definovat a zlepšovat jejich komunitu dle specifických zájmů a priorit. Příspěvek představí právě potenciál této metody a její využití ve výzkumu, který proběhl v rámci diplomové práce. Studie byla zaměřena na volnočasové aktivity romských dětí ve vybraných zařízeních v České republice a na Slovensku. Cílem práce bylo poskytnout náhled na trávení volného času dětí právě jejich očima, a tak se k nim i více přiblížit.
PETRA ŠOBÁŇOVÁ
KVV PdF Univerzity Palackého v Olomouci
Zabývá se didaktikou výtvarné výchovy a muzejní pedagogikou, působí jako docentka na katedře výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci, aktuálně je též proděkankou fakulty zodpovědnou za komunikaci, vnější vztahy, inovace ve vzdělávání a naplňování třetí role. Je předsedkyní České sekce INSEA a vedoucí redaktorkou časopisu Kultura, umění a výchova.
Pečuji o sebe... a své žáky | Prezentace koncepce a výstupů projektu PdF UP zaměřeného na duševní zdraví, psychickou odolnost a wellbeing
Příspěvek prezentuje projekt, který byl určen studujícím a pedagogům a který se snaží reagovat zviditelnit a řešit problematiku duševního zdraví. Během projektu vznikl cyklus prožitkových workshopů, jež se zaměřují na wellbeing, rovnováhu, osobní rozvoj a duševní zdraví účastníků a rovněž na budování konkrétních dovedností využitelných ve výuce. Společným jmenovatelem kurzů je péče o wellbeing žáků a studentů a využití technik napomáhajících budování přátelského a bezpečného sociálního klimatu ve škole. V technikách ověřených v praxi psychoterapie nebo v expresivních vzdělávacích oborech se účastníci věnují jednak budování vlastního pocitu sebedůvěry, stability a duševní pohody a jednak se učí technikám využitelným přímo v pedagogické praxi na různých typech škol. Během workshopů se prezentují možnosti expresivních oborů, jež disponují jednoduchými technikami využitelnými ve snaze posilovat psychické zdraví a pohodu žáků. Cyklus realizovaný v akademickém roce 2022/2023 navazuje na úspěšný pilotní projekt „Pečuji o sebe“ realizovaný v létě roku 2022.
T
LUCIE TIKALOVÁ
Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
Lucie Tikalová působí od roku 2015 na katedře výtvarné kultury a textilní tvorby Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové, kde vyučuje didaktiku výtvarné výchovy. V roce 2016 ukončila doktorský studijní program v oboru teorie výtvarné pedagogiky a výtvarné tvorby na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Dlouhodobě se věnuje tématu komunikace prostřednictvím výtvarného projevu a zaměřuje se na reflektivní pojetí výtvarné výchovy.
Kolowratská obrazová sbírka jako inspirace pro edukaci
Cílem příspěvku je poukázat na edukační potenciál regionálních památek prostřednictvím prezentace ukázek „dobré praxe“, které jsou zaměřeny na zapojení konkrétní památky Královéhradeckého kraje do výuky. Návrhy do hodin výtvarné výchovy jsou inspirovány uměleckými díly ze sbírek kolowratského zámku v Rychnově nad Kněžnou. Přípravy vznikly v rámci semestrální práce v předmětu didaktika výtvarné výchovy. Prioritou navržené edukace je hledání vhodných výukových metod využívajících mezipředmětové vztahy pro přípravu kvalitní edukace s ohledem na specifika kulturních památkových objektů.
V
JIŘÍ VÁVRA
Gymnázium Olomouc – Hejčín
Jiří Vávra. Pedagog a výtvarník. Text Od impresionismu k postmoderně (Dějiny vizuálního umění).
Sandra Čísecká. Herbs vs Colors.
Prezentace seminární práce z výtvarné výchovy. Cílem práce bylo poukázat na spojitost mezi přírodním lékařstvím a malbou, barevnými paletami, kaligrafií a významem textů.
Z
KLÁRA ZÁŘECKÁ
Univerzita Hradec Králové, PdF, Katedra výtvarné kultury a textilní tvorby
Klára Zářecká vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a obor učitelství pro SŠ historie – výtvarná výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové, kde vystudovala doktorské studium v oboru české a československé dějiny na Historickém ústavu FF. V minulosti působila jako galerijní pedagog a kurátor Galerie moderního umění v Hradci Králové, v současné době pracuje ve Východočeské galerii v Pardubicích a vyučuje na katedře výtvarné kultury a textilní tvorby dějiny umění a galerijní edukaci.
Edukační potenciál kulturního dědictví v regionech (v Královéhradeckém kraji)
V současné době představuje edukace jednu z nejrychleji se rozvíjejících oblastí každodenního provozu kulturních institucí. Jedná se o oblast, která zajišťuje kulturním institucím nejen pravidelnou návštěvnost, ale jejím prostřednictvím je možné významně poukázat na nutnost péče o kulturní dědictví a její smysluplnost. Kultura, umění a výchova spolu úzce souvisejí a ve svém společném propojení otevírají potenciál pro rozvoj mnoha společensky významných témat (např. výchova k občanství; ukotvení vztahu k místu, kde žijeme; identita jednotlivce i společenství…). Cílem příspěvku je prezentovat současný stav a potenciál rozvoje edukace na historických objektech a v kulturních institucích (nejen) v regionu Královéhradeckého kraje pohledem pedagogů výtvarné výchovy.