Zpráva roku, jedinečná událost, příležitost pro českou výtvarnou pedagogiku ukázat celému světu svou úroveň – i takto by se dala zarámovat informace, že Světová rada Mezinárodní společnosti pro výchovu uměním pod vedením prezidenta InSEA Glena Couttse vybrala Českou republiku jako dějiště dalšího světového setkání komunity výtvarných pedagogů z celého světa. 38. světový kongres InSEA s názvem Unexpected Territories/Nečekaná území se uskuteční 21.–25. července 2025 v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci; oficiálním uchazečem o pořadatelství přitom byla Česká sekce INSEA. Pro českou a slovenskou komunitu není bez zajímavosti, že poslední podobná událost se v našich zemích uskutečnila v roce 1966, kdy se pod vedením legendární osobnosti české výtvarné pedagogiky Jaromíra Uždila uskutečnil v Praze 18. světový kongres Mezinárodní společnosti pro výchovu uměním. Olomoucký kongres naváže na tuto tradici a bude prezentovat světu kvality české výtvarné a galerijní pedagogiky.
Kongres pořádá Česká sekce InSEA ve spolupráci s katedrou výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a dalšími partnery. Jednacím jazykem bude angličtina; akce nabídne také možnost účastnit se virtuálních výstav, workshopů a kulturního programu. Více informací naleznete na stránkách kongresu www.inseaconference.com.
Dovolte, abychom čtenáře upozornili, že registrace jsou již otevřeny a příjem abstraktů je možný do 15. listopadu 2024.
Více o tématu kongresu
Unexpected Territories
Permanence, Shifting Grounds, and Unexpected Territories in Art Education
July 21—25, 2025 | 38th InSEA World Congress
Olomouc, Czech Republic
Cílem 38. světového kongresu InSEA bude podpora mezinárodního dialogu a výměny zkušeností a odborných znalostí v oblasti uměleckého vzdělávání, výtvarné pedagogiky, muzejní a galerijní pedagogiky a dalších příbuzných oborů. Název kongresu nabízí metaforu, již lze obrazně vztáhnout na mnohá ‚neočekávaná území‘, především na ta, která objevujeme v umění, v ‚obrazu‘. Pojem obraz zde není chápán pouze jako jedna z historických forem reprezentace hmotného i nemateriálního světa či jako výraz kreativity a lidské fantazie. Obraz má tradičně materiální základ, ale je to také mentální obraz – neohraničený pojem, zkrátka ‚nečekané území‘. Prostřednictvím obrazu myslíme a cítíme, skrze obraz hledáme, nacházíme a vyjadřujeme svou identitu, jedinečnost, subjektivitu – tedy své vnitřní území. Prostřednictvím obrazu interpretujeme a vnímáme nejen sebe, ale i společnost a také viditelný a duchovní svět.
Nečekaná teritoria, estetiku a imaginaci najdeme rovněž v umění nových médií nebo díky současným imerzivním technologiím a generativním nástrojům umělé inteligence – do nečekaných a často nebezpečných teritorií však vstupujeme i prostřednictvím široce chápané vizuální kultury, v níž můžeme sledovat mnohé znepokojivé principy, včetně fake news a manipulované reality, tlak na vlastní pojetí, závislostní chování, napodobování modelů, utváření určitého typu chování – to vše s důsledky, které zahrnují globální nárůst depresivních a úzkostných stavů u dětí, mládeže i dospělých. Sociální sítě – utvářející „image“ člověka jako nezbytnou součást dnešního života – jsou zneužívány a deformují společenské debaty a nahrazují dialog konfrontací.
Pro člověka ukotveného v současné hypermoderní, globalizované realitě mohou být nečekaným územím území také vizualita a znakové systémy jiných kultur nebo i naší vlastní tradiční kultury, ve které se již často cítíme jako cizinci. Modernita, jejíž důsledky nyní zažíváme, přinesla odbourání tradičních norem a hodnotových rámců: jsme schopni překonávat různá prostorová omezení, můžeme dokonce pobývat mimo fyzický prostor (např. s lidmi v jiném časovém pásmu a jiném prostoru zároveň, aniž by nám v tom bránila fyzická omezení). Modernistické mechanismy vyvazování nám daly svobodu, ale také narušily sdílené kulturní a hodnotové systémy a sociální vztahy k přírodnímu prostředí.
K tématům, která se nabízí k odborné debatě a jež anticipuje podtitul kongresu „Stálost, posuny a neočekávaná území ve výtvarné výchově“, patří odpoutání se od tradice a na druhé straně její znovuobjevování, kontinuita a diskontinuita, dekonstrukce vlastních kulturních praktik, reflexe paradigmatických změn, které přináší moderna a digitální technologie, nové struktury znalostí a nové metody učení, které nacházejí své vyjádření např. v oblasti digital humanities, digitální platformizace a designové praxi, jež prověřuje naše vlastní hodnotové systémy a identitu prostřednictvím umělecké produkce a umělecké recepce.
Do nečekaných území jsou srdečně zváni kolegové z oblasti výtvarné pedagogiky, muzejní a galerijní pedagogiky i ti, kteří pracují v dalších příbuzných oborech. Konference je určena odborníkům i studentům, učitelům z praxe a začínajícím badatelům.
Kongres bude primárně probíhat ve fyzické podobě, ale klíčové části programu budou dostupné i online (virtuální výstava, streaming pozvaných hlavních řečníků). Místem konání bude historické univerzitní město Olomouc, které je díky svému cennému historickému centru a barokní architektuře označováno za skrytou perlu Evropy. Hostitelem kongresu bude Univerzita Palackého Olomouc, konkrétně Katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého sídlící v historické budově jezuitského kláštera, která nyní slouží akademické obci i kulturní veřejnosti jako Umělecké centrum.
Petra Šobáňová & Jana Jiroutová,
organizátorky kongresu
Aleš Pospíšil,
předseda České sekce INSEA