Stručná přehledová studie reaguje na aktuální situaci způsobenou pandemií covid-19 a nahlíží na tento krizový stav v souvislosti s dostupnými didaktickými materiály pro výtvarnou výchovu v českém prostředí. Záměrem příspěvku je zmapovat digitální zdroje určené k výtvarné edukaci, které jsou prezentovány muzejními a galerijními institucemi nebo univerzitními pracovišti v České republice a jsou využitelné (nejen) pro výtvarné pedagogy.
Klíčová slova: výtvarná výchova, didaktické materiály, digitální zdroje, galerijní edukace, krize, covid-19, Česká republika.
Úvod
Smyslem galerijních a muzejních institucí, jež mají ve svých sbírkách výtvarné umění, je kromě péče o umělecká díla a jejich prezentace také jejich zprostředkování návštěvníkovi za účelem výchovy a vzdělávání. Galerie a muzea umění dnes již zcela otevřeně deklarují edukaci jako jednu z klíčových aktivit své činnosti. Z pochopitelných důvodů je primárním úkolem lektorského oddělení zvýšit návštěvnost těchto institucí. Důležité ovšem zůstává uvědomit si, že právě výtvarní pedagogové a jejich žáci či studenti tvoří podstatnou část pravidelných návštěvníků galerií a muzeí umění. Je tedy přirozené, že ve snaze přiblížit se vzdělávacím institucím hledají galerijní a muzejní pedagogové způsoby, jak oslovit také učitele výtvarné výchovy.
1 Digitální komunikace (nejen) v krizové době
Nejen v souvislosti se svízelnou situací způsobenou pandemií koronaviru lektorská centra usilují o rozvoj a udržení komunikace s návštěvníkem. Součástí hodnotnější komunikace je rozšíření možností spolupráce – a to i po dobu krizové situace, kdy jsou galerie a muzea umění uzavřena. Toto zkvalitnění komunikace může mít v době běžného provozu, kdy jsou galerie otevřené, například podobu dokonalejší přípravy učitele výtvarné výchovy na návštěvu vybrané galerie či muzea umění. Snahou lektorských oddělení je tedy ukázat výtvarným pedagogům, jak kvalitně zapojit originální umělecké dílo do hodin výtvarné výchovy. Kromě velké nabídky edukačních programů pro školy, při kterých pedagog s žáky fyzicky navštíví zvolenou kulturní instituci a své svěřence v rámci galerijní či muzejní edukace přímo konfrontujte s originály uměleckých děl, se čím dál tím více dostávají do popředí digitální technologie jakožto kreativní prostředek výtvarné edukace. Edukační programy galerií a muzeí umění určené pro školy by měly být úzce vázány na kurikulární dokumenty daného stupně škol, což z nich činí z hlediska naplnění vzdělávacích a výchovných cílů výtvarné výchovy smysluplnou činnost. Za zmínku stojí také závěry poslední podkladové analytické studie v rámci revize RVP předmětu výtvarná výchova v českém prostředí, které doporučují „výrazněji začlenit práci s originálem uměleckého díla (koncepční začlenění programů galerijní a muzejní edukace do obsahu výuky“ a zároveň „začlenit digitální technologie tak, aby práce s nimi byla založená na jejich porozumění a jejich svobodném a vědomém tvůrčím využívání.“ (Kitzbergerová a kol, 2019, s. 31) Tyto výsledky zkoumání nás mohou vést k hlubšímu zamyšlení se nad úrovní digitálních didaktických materiálů a on-line databází, které poskytují bez fyzické návštěvy galerie či muzea umění podklady pro vzdělávání v oblasti výtvarné výchovy. Situace související s pandemií koronaviru a uzavřením škol výrazně poukázala na užitečnost digitálních vzdělávacích zdrojů. Stávající krizová situace vybízí k úvahám mnohé odborníky z oblasti galerijního a muzejního prostředí či vzdělávacích institucí a vyvolává otázky, nad kterými je nezbytné se hlouběji zamýšlet. „Co však zůstane z muzea, když se uzavře vstupní brána? Když si jeho exponáty nemůžeme fyzicky prohlédnout? Muzeí vytvářejících plnohodnotný online obsah je jako šafránu. Některé instituce, a chvála jim, věnují úsilí digitalizaci sbírek. Takto zpracované kolekce však samy o sobě nenabídnou ani poznání, ani potěšení. Digitalizované artefakty jsou pouze důležitým předpokladem, surovým materiálem, s nímž je nutné dále pracovat, aby mohl vzniknout výstup poskytující online uživatelům smysluplnou a obohacující zkušenost.“ (Pilka, 2020) Nabízejí se otázky vztahující se k oblasti galerijní a muzejní edukace. Co zůstane z galerie, která se uzavře, a návštěvník (pedagog, žák, student) nemá možnost si prohlédnout sbírky výtvarného umění? Kulturních institucí nabízející kvalitní vzdělávací obsah v digitální podobě není mnoho.
2 Vzdělávací obsah pro výtvarnou výchovu v českém online prostředí
Umělecké sbírky výtvarného umění skutečně představují surový – neopracovaný – materiál, který je možno s citlivostí a tvořivým přístupem zpracovat do podoby, která bude přívětivá a motivující také pro pedagogy výtvarné výchovy. Stávající galerie a muzea umění napříč Českou republikou poskytují digitalizovanou podobu svých sbírek, zatímco online sbírky nabízejí pouze některé české kulturní instituce – Národní galerie Praha, Galerie hlavního města Prahy, Moravská galerie Brno, Muzeum umění Olomouc nebo Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře. Nicméně je nutné zmínit, že rozsah a kvalita tohoto digitálního obsahu je mnohdy diskutabilní. Jak uvádí zpravodajský a recenzní portál ČESKÉ GALERIE mapující a komentující aktuální dění u nás v oblasti výtvarného umění, „prezentace stálých sbírek umění na webových stránkách českých muzeí umění a galerií, je až na výjimky nedostatečná. Řada institucí nemá webovou prezentaci svých sbírkových fondů vůbec vytvořenou nebo se spokojuje pouze s odkazem na systém ProMuS, což je katalog sbírek Rady galerií České republiky. Tento elektronický registr je však určen pro odborné pracovníky, uživatelsky je málo přívětivý a pro prezentaci uměleckých sbírek veřejnosti zcela nezpůsobilý.“ (České galerie, 2020a) Pozornosti zpravodajského a recenzního webu neunikly ani sociální sítě a portál YouTube. Tyto digitální platformy se snaží udržet si kontakt s návštěvníkem a jejich snaha o komunikaci je o poznání zdařilejší. „… umožňují institucím pružně reagovat na současnou situaci, poskytují dostatečný prostor nejen pro vlastní prezentaci, ale i pro realizaci nejrůznějších projektů. Přestože jsou výstavní prostory zavřené, virtuální prostředí dovoluje veřejnosti užít si výtvarné umění alespoň zprostředkovaně z pohodlí domova… Hledají se nové možnosti, jak širokou veřejnost oslovit na dálku, a oprašují se staré a dříve poněkud opomíjené digitalizované materiály. Přesun do virtuálního prostoru je motivován především snahou zůstat v kontaktu s návštěvníky. V prostředí sociálních médií se výtvarnému umění daří, využívá se možnosti sdílet obrazový materiál i multimediální obsah.“ (České galerie, 2020b) Příkladem kvalitní komunikace je již zmíněná Národní galerie Praha, která prostřednictvím sociálních sítí přímo cílí na pedagogy a jejich žáky či studenty[1].
Ještě před vypuknutím koronavirové krize, která jednoznačně odhalila, jak výrazně je digitální vzdělávací obsah opomíjen, bylo zřejmé, že rozsah a kvalita digitalizace muzejních a galerijních sbírek v České republice hluboko zaostává za kulturními institucemi zemí Evropské unie. Toho dokladem jsou výzkumy, které uvádějí výrazně nižší procento digitalizovaného obsahu uměleckých sbírek v ČR oproti evropským státům. (Pilka & Škvárová, 2020) „Kvalita zpracování i prezentace reprodukcí je velmi kolísavá a nezanedbatelná část z nich tak jen obtížně naplňuje předpoklady pro další využití.“ (Pilka & Škvárová, 2020) Jak již bylo výše zmíněno, i přesto je zjevná snaha našich předních galerijních institucí své umělecké sbírky převádět do digitální podoby. Národní galerie Praha se snaží o kvalitní prezentaci online sbírky a mimo to jako jedna z mála galerijních institucí pravidelně pořádá semináře a kurzy pro učitele a na svých webových stránkách má online přístupný archiv studijních materiálů k vybraným výstavám určený přímo pro učitele, který může nejen výtvarný pedagog využít jako zdroj pro přípravu na výuku. Programové oddělení (dříve Vzdělávací oddělení) Národní galerie Praha v reakci na koronavirovou krizi pohotově vytvořilo program NGP online, kde v krizové době zprostředkovává obsah svých sbírek i aktuálních výstav prostřednictvím streamů, komentářů, videí ale i edukačních výzev pro pedagogy a jejich žáky (Umění (být) doma).[2]
Za zmínku stojí také webové prezentace stálých sbírek Moravské galerie Brno[3] nebo Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře[4]. Dobrým příkladem zapojení edukace při prezentování galerijní činnosti je Galerie hlavního města Prahy, kde edukační oddělení na svých webových stránkách nabízí volně ke stažení publikace, které nejsou určeny primárně pedagogům, ale slouží také jako podpora při distanční formě výuky žákům a studentům, ale i rodinám s dětmi. „Modelové workshopy, tzv. „digitální ateliéry“, lze nejrůzněji modifikovat a variovat (tematicky, obsahově, časově, úrovní náročnosti – možnost přizpůsobit různým věkovým kategoriím žáků a studentů). Hlavním cílem je smysluplné a kreativní využití nových médií v edukaci k efektivnímu zprostředkování kvalitního vzdělávacího obsahu.“ (Galerie hlavního města Prahy, 2020)
3 Nová krize – nový začátek?
Paradoxně lze konstatovat, že nyní, kdy ještě před pár týdny byly vstupní brány galerií a muzeí umění uzamčeny, jsou dnes tyto instituce daleko otevřenější a přístupnější než kdykoliv předtím, hledají způsoby, jak se přiblížit návštěvníkovi skrze digitální svět. Reakce přichází i od státních složek podporujících výzkum a inovace – dokladem toho je i speciální projektová výzva TA ČR ÉTA reagující na krizi covid-19, která cílí na návrhy projektů s tématem zmírňování negativních celospolečenských dopadů a využívání nových příležitostí v důsledku krize v oblasti vzdělávací a kulturní (a mnoha dalších). Předpokladem je, že projekty budou využívat znalostí a zkušeností z aktuálně probíhající krize související s pandemií covid-19. (TAČR, 2020)
Tato krize vedla mnohé galerijní a muzejní instituce k proměnám jejich přístupu k veřejnosti. Je to zkušenost, jejíž následky časem odezní, ale také v našem myšlení a přístupu zanechá dlouhotrvající, možná věčné stopy. „Navštívíme-li dnes weby galerií, na mnohých z nich již najdeme virtuální prohlídky, online výstavy, stáhnutelné studijní materiály, živé přenosy diskuzí či streamované performance. Ačkoliv kvalita materiálů většinou odpovídá rychlosti, s níž byly pořizovány, dá se očekávat, že dlouhodobější zájem o internetové uživatele povede také k hodnotnějším formám obsahu...“ (Pilka, 2020)
Ale nejen galerijní a muzejní instituce v České republice jsou si vědomy nutnosti širšího zapojení digitálního světa v oblasti kultury a umění. Příkladem je iniciativa města Prahy, které na podporu online obsahu vypsalo grant na digitalizaci a online zpřístupnění umění.[5] Pozadu nezůstávají ani univerzitní pracoviště, které krizová situace motivovala ke zpracování digitálního obsahu. Za pozornost jistě stojí velmi aktivní přístup Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která velmi rychle zareagovala a vytvořila databázi digitálních vzdělávacích zdrojů napříč vzdělávacími obory. (Hronová, 2020) Výjimkou nezůstává ani oblast výtvarné výchovy, které je věnována samostatná digitální platforma Bez názvu. Nedatováno. v podobě kvalitně zpracovaných výukových materiálů do výtvarné výchovy určených nejen výtvarným a galerijním pedagogům, ale také široké veřejnosti. „Naše stránky byly připraveny jako metodická podpora pro učitele výtvarné výchovy a pro muzejní a galerijní pedagogy. Využít je mohou začínající i zkušení pedagogové, kteří hledají inspiraci do výuky vztahující se k výtvarnému umění. Zajímavé mohou být ale i pro rodiče a samotné děti.“ (Šobáňová, 2020) Na tomto digitálním materiálu se kromě Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci podílela také další instituce, která si, co se týká kvalitních digitálních edukačních zdrojů z oblasti kultury a umění, vydobyla ve svém oboru renomé, a sice Muzeum umění Olomouc, které na svých webových stránkách prezentuje mimo jiné i kolekci tří metodik s názvem Kunstkomora v tabletu[6], jež jsou k dispozici odborné i laické veřejnosti.
Jistě v tomto výčtu digitálních materiálů pro výtvarnou výchovu a institucí, které je prezentují, unikla naší pozornosti nejedna aktivita cílící na výtvarné pedagogy (za což se dotyčným autorům předem omlouvám). Nicméně je na místě zmínit, že záměrem tohoto textu nebylo představit kompletní seznam dostupných zdrojů, ale spíše pokusit se o zpřehlednění situace v oblasti dostupnosti digitálních zdrojů pro výtvarnou výchovu v této poněkud nepřehledné době.
Závěr
Tato stručná přehledová studie si kladla za cíl zmapovat online přístupné didaktické materiály, které mohou sloužit jako edukační podpora pro výtvarné pedagogy. Digitální zdroje vhodné pro výtvarnou edukaci v českém prostředí nám poskytují především kulturní instituce a univerzitní pracoviště většinou pedagogického zaměření. V každém případě je podstatné si uvědomit, že galerie a muzea umění jakožto veřejné instituce uchovávající ve svých sbírkách velmi cenný materiál v podobě výtvarných děl nás, výtvarné a galerijní pedagogy, vybízí k úsilí využít umělecká díla pro potřeby vzdělávání v oblasti výtvarné výchovy. Nyní je již na nás, jak přistoupíme k tomuto nelehkému úkolu a jak a přispějeme svým aktivním a tvořivým přístupem ke zkvalitnění dostupných digitálních zdrojů, které se budou podílet na zkvalitnění výuky výtvarné výchovy.
Použité zdroje:
ČESKÉ GALERIE: PŘEHLED VÝSTAV. 2020a. Výtvarné umění online I: Prezentace stálých sbírek. Ceskegalerie.cz [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné z: https://www.ceskegalerie.cz/cs/zpravy/vytvarne-umeni-online-i-prezentace-stalych-sbirek?fbclid=IwAR379jWfqWrROEXZz0RAuXivTRp6bNit6GNMq6LouQ-QnqYrjvhwARuvBqs
ČESKÉ GALERIE: PŘEHLED VÝSTAV. 2020b. Výtvarné umění online II: Zaostřeno na sociální média. Ceskegalerie.cz [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné z: https://www.ceskegalerie.cz/cs/zpravy/vytvarne-umeni-online-ii-zaostreno-na-socialni-media
GALERIE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY. 2020. Publikace z projektu App Your School zdarma ke stažení pro pedagogy i rodiny s dětmi [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: http://www.ghmp.cz/news-540/
GASK. 2020. Sbírky online [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: http://sbirky.gask.cz/apps/#search
HRONOVÁ, Milada. 2020. Pedagogická fakulta nabídne databázi digitálních vzdělávacích zdrojů. Žurnál online UP Olomouc [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://www.zurnal.upol.cz/nc/zprava/clanek/pedagogicka-fakulta-nabidne-databazi-digitalnich-vzdelavacich-zdroju/
KITZBERGEROVÁ, Eleonora a kol. 2019. Revize RVP – Výtvarná výchova. Podkladová analytická studie. Národní ústav pro vzdělávání Praha. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/4302/
MORAVSKÁ GALERIE. 2020. Sbírka on-line [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: http://sbirky.moravska-galerie.cz/katalog
MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC. 2020. Kolekce tří metodik s názvem Kunstkomora v tabletu je k dispozici odborné i laické veřejnosti [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://muo.cz/metodika-kunstkomora-v-tabletu/?fbclid=IwAR366E9doE9fba5oVrAjCdmSt1x3XbjPKwZO0tmU-Q37YlCO3y7WHM8VQM0
NÁRODNÍ GALERIE PRAHA DĚTEM. Facebook.com [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné z: https://www.facebook.com/NGPdetem/
NÁRODNÍ GALERIE PRAHA. 2020. Pro učitele [online]. [cit. 2020-03-15]. Dostupné z: https://www.ngprague.cz/pro-ucitele
PILKA, Lukáš & Tereza ŠKVÁROVÁ. 2020. Otevřené sbírky: Zpráva o digitalizaci a zpřístupňování kulturního dědictví v České republice [online]. [cit. 2020-08-15]. Dostupné z: http://otevrenesbirky.cz/?fbclid=IwAR010tyuyyw7TStWV2rooMXIrSY-9SgxQlJsI5KDp3lGpVYHtlJJg-So7UA
PILKA, Lukáš. 2020. Pro krásu umění a slávu googlu. Dostupné z: https://artalk.cz/2020/02/12/pro-krasu-umeni-a-slavu-googlu/
PILKA, Lukáš. 2020. Skutečné zážitky ve virtuálním světě. Art & antiques: váš průvodce světem umění. Květen 2020. ISSN 1213-8398. Dostupné z: https://www.artantiques.cz/skutecne-zazitky-ve-virtualnim-svete?fbclid=IwAR0uU--Rm0_wZhOveBDcEnH_mutQiyCt-Nuk-FmeVnKGdiQUCwH464XEL7U
PILKA, Lukáš. 2020. Velká data a hledání ztracených světů. Art & antiques: váš průvodce světem umění. Praha: Feive. Únor 2020. ISSN 1213-8398. Dostupné z: https://www.artantiques.cz/velka-data-a-hledani-ztracenych-svetu-1
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. 2020. Bez názvu. Nedatováno. [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://www.nedatovano.cz/
TAČR. 2020. Program ÉTA: Vyhlášení 4. veřejné soutěže [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné z: https://www.tacr.cz/program-eta-vyhlaseni-4-verejne-souteze/
Digital resources for art education in the Czech Republic (not only) in crisis period
Abstract: A brief overview study responds to the current situation caused by the covid-19 pandemic and looks at this crisis situation in connection with the available didactic materials for art education in the czech environment. The aim of the paper is to map digital resources intended for art education which are presented by museum and gallery institutions or university workplaces in The Czech republic and are usable (not only) for art teachers.
Keywords: art education, didactic materials, digital resources, gallery education, crisis, covid-19, The Czech republic.
Autorka:
Mgr. Lucie Tikalová, Ph.D.
Katedra výtvarné kultury a textilní tvorby
Pedagogická fakulta
Univerzita Hradec Králové
E-mail: lucie.tikalova@uhk.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
[1] Více viz https://www.facebook.com/NGPdetem/
[2] Podrobnosti jsou přístupné na těchto odkazech: https://www.ngprague.cz/detail-novinky/ngp-online a https://www.ngprague.cz/program-detail/umeni-byt-doma/
[5]Podrobnosti viz http://kultura.praha.eu/jnp/cz/individualni_ucelova_dotace/vyhlaseni_iud_pro_podporu_on_line_obsahu.html?fbclid=IwAR06SL9DEtYycbmmqQpbjBd0sfW-jtAPoQ9QasTDQVB2792fSHJYATXgE1I
[6] Publikace jsou k vidění zde: http://muo.cz/metodika-kunstkomora-v-tabletu/?fbclid=IwAR366E9doE9fba5oVrAjCdmSt1x3XbjPKwZO0tmU-Q37YlCO3y7WHM8VQM0
Jak citovat tento článek:
TIKALOVÁ, Lucie. 2020. Digitální zdroje pro výtvarnou výchovu v České republice (nejen) v době krize. Kultura, umění a výchova, 8(1) [cit. 2020-11-02]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz