Zpráva Veroniky Hrbáčkové referuje o fotografovi Pavlu Rozsívalovi a u příležitosti jeho životního jubilea a výstavy ve Vlastivědném muzeu v Olomouci upozorňuje na jedno z témat jeho rozmanité tvorby.
Klíčová slova: fotografie, fotografická tvorba, současná fotografie, Pavel Rozsíval
Fotograf a voda
Fotograf Pavel Rozsíval měl k vodě blízko odjakživa. Narodil se v Olomouci, rodina bydlela nedaleko „Bystřičky“ (místní obyvatelé tak láskyplně nazývají řeku Bystřici). Jako malý se chodil k řece s bratry a kamarády v létě koupat, v zimě plavit na ledových krách. Od třetí třídy základní školy se věnoval plavání, od šesté třídy přestoupil na Základní školu bří Cerviů (dnešní Fakultní ZŠ Tererovo náměstí) v Olomouci, kde byla výuka rozšířená o závodní plavání. Při Střední pedagogické škole v Přerově navštěvoval oddíl vodního póla SK Slavia Olomouc. S tímto týmem se v průběhu 80. let 20. století účastnil mezinárodních turnajů po východní i západní Evropě. Aktivně se sportu věnoval do svých jednatřiceti let a v plavání pokračuje rekreačně dodnes.
Obr. 1 Leden, 2013, fotografie z cyklu Čeření. Archiv Pavla Rozsívala.
Obr. 2 Červen, 2013, fotografie z cyklu Čeření. Archiv Pavla Rozsívala.
V 90. letech 20. století se Pavel Rozsíval s rodinou usadil v Hlubočkách, kde teče řeka Bystřice. Meandruje zde hlubokým údolím, její kamenité koryto v těchto místech není ještě tolik široké a cesty podél břehů vybízejí k pěším procházkám i k jízdám na kole do Hrubé Vody, Smilova, Jívové, Domašova… Řeka začala zajímat Pavla Rozsívala z jiného pohledu – hledání a nacházení míst k odpočinku. Zde zažíval pocity mírumilovnosti, tak svátečně povznesené nad každodenní shon. Z počátečního prostého dokumentování řeky a jejího okolí se časem pozornost jeho fotoaparátu soustředila na zachycení vytipovaných míst, kde voda naráží na překážky, kde dochází k čeření, kde bublinky na hladině působí dojmem vibrujícího světla. A právě leitmotiv světla na jeho fotografiích upoutává na první pohled a zobrazované vodě dodává duchovní rozměr.
Bystřička poprvé
Zaujetí vodou bylo u zrodu fotografického díla s názvem Čeření. Dvanáct fotografií – dvanáct měsíců zachycuje krásu vody během roku 2013, kdy cyklus vznikal. Vodní čeření vyjadřuje Pavel Rozsíval kreativně: tu v jakémsi víru, tu v pomalém běhu vlnek, tu v drobném vodopádu. Voda přesto na všech fotografiích působí klidně až tiše, jako by autor do vodní hladiny vložil svou vlastní vyrovnanost. Expresivita mrazivě čisté vody je provázena přírodninami, které s sebou řeka „nese“: kámen, mech, naplavená tráva, větévky, ale i ledové kry. Častým středobodem fotografických obrazů je obyčejný říční kámen, povýšený na drahokam. Oblé tvary skutečných vodních vln nalézají protiváhu v geometrickém řádu doplněných efektů ležícího kříže nebo plujících nepopsaných listů. Ty jsou zároveň symbolickým poselstvím poetických vzkazů či básní, které autora občas napadají a které si zaznamenává. Je patrné, že nám předkládá poněkud jinou, snovou realitu vidění vody – vybízí k zamyšlení, k meditaci a láká k omámení šuměním, vodní pěnou. Díky více než dvěma vteřinám dlouhého expozičního času na kameře se z vodní tříště udělal bílý rozmáznutý mlžný závoj, který dodal námětu vizuální jemnou působivost. Do reálných záběrů dále vstupuje fotograf úpravou v postprodukci. Výsledkem jsou obrazy obnažující řeku až na dno a „odhalují její tajemství“.
Výstava Čeření byla veřejnosti představena v prosinci roku 2013 ve výstavních prostorách kavárny Divadelního klubu Moravského divadla v Olomouci, kde ji zahájila respektovaná olomoucká fotografka Milena Valušková slovy: „…Pavel je svým způsobem básník i filosof. Místa, kde tyto fotografie vznikaly, vidí nejenom v jejich vnější podobě, ale tím, že do záběrů zasahuje, vede nás dál do neviditelného, spirituálního, paralelního světa. Všichni víme, jak rychle se žije. Není čas na reflexi, není čas na odstup. Čínští mudrci měli pro plynutí času pěkný obraz: člověk sedí na břehu řeky, dívá se do proudu a pozoruje, jak plyne. Ve většině jsme se o tuto idylu už dávno připravili. Ale naštěstí jsou mezi námi ještě romantici vnímající realitu ve více dimenzích a odkrývající nám tak svým dílem mysteria, na která jsme už zapomněli.“
Obr. 3 Srpen, 2013, fotografie z cyklu Čeření. Archiv Pavla Rozsívala.
Obr. 4 Listopad, 2013, fotografie z cyklu Čeření. Archiv Pavla Rozsívala.
Bystřička podruhé
Navzdory známému rčení vstoupil Pavel Rozsíval do téže řeky podruhé v roce 2020, tentokrát videoartem s názvem Teď. V něm snímá v čase osmnácti minut úsek vodního toku, kde prosvítá kamenité dno. Součástí vizuálního dojmu je i akustická nahrávka zurčících tónů, doprovázená libozvučně znějícím zpěvem ptactva. Díváme se na tekoucí vodu v řece, přeskakující kameny a čekáme… nevíme přesně na co. Nekonečnost protékající vody je pomyslný plynoucí čas: „…vlna za vlnou / čas teče krajinou / řekou přítomnosti. / Jeden den podobný /druhému jako vlny / peřejemi“... Bude tato monotónnost něčím narušena? Tušíme? Jsme napjatí. A náhle v posledních minutách voda přináší věneček z kopretin. Něžná romantika! A opět jen bublající voda. Jak prchavé! Vzpomínka na ztracenou lásku, na krátké mládí, na mizející tradice. Symbol věčnosti a pomíjivosti v jednom. Tak jako čas je i voda spravedlivá: něco odnese a něco jiného zase přinese. A tak jako se v souvislosti s vodou hovoří o očistě těla, v tomto krátkém filmu jde spíše o očistu duše, o naději, o touhu, o splnění tajných přání…
Videoart Teď bylo součástí volné tvorby zastoupené na poslední výstavě Pavla Rozsívala Stud i um ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Fotografovo celoživotní okouzlení vodním živlem po znovuotevření muzea mohli návštěvníci opětovně obdivovat do 20. června 2021.
Obr. 5 Fotograf u řeky Bystřice, 2013, foto Pavel Rozsíval ml.
Obr. 6 Teď, 2020, videoart, ukázka sekvence. Archiv Pavla Rozsívala.
Pozn. autorky:
O fotografovi Pavlu Rozsívalovi vyšel článek také v Kulturní revue Olomouckého kraje (Krok) s tématem číslo Voda (NOVOTNÁ, Silvie: Nahota ve fotografiích Pavla Rozsívala. KROK. Kulturní revue Olomouckého kraje. Olomouc: Vědecká knihovna v Olomouci, 18/2021/1, s. 24–28. ISSN 1214-6420). Protože ve Vlastivědném muzeu v Olomouci byla výstava čerstvého jubilanta Pavla Rozsívala Stud i um prodloužena do 20. 6. 2021, považovala jsem za samozřejmé na dlouholetého kolegu z Vlastivědného muzea v Olomouci upozornit a čtenářům přiblížit další téma jeho rozmanité tvorby. Díky vstřícnosti doc. Petry Šobáňové se můj úmysl daří realizovat prostřednictvím periodika Kultura, umění, výchova.
Autorka:
Mgr. Veronika Hrbáčková
Historický ústav Vlastivědného muzea v Olomouci
Nově Muzeum a galerie v Prostějově
E-mail: vhrbackova@muzeumpv.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.