Úvodní text Magdaleny Adámkové Turzové seznamuje čtenáře s obsahem čísla. Upozorňuje zejména na čtyři odborné studie, jež pojednávají o vybraných problémech výtvarné edukace, umění a hudby. Publikované studie jsou zaměřeny na různá témata; přivádí nás k rozvahám nad potenciálem klasických žánrů ve výtvarné výchově i nad způsoby analýzy a srovnávání uměleckých děl.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
přinášíme Vám druhé číslo sedmého ročníku našeho časopisu. Tentokrát zde naleznete čtyři odborné studie, recenzi knihy Tajemství Libosadu, zprávu o podzimní výstavě ukrajinského multiprojektu Genesis a informace z kongresu mezinárodní organizace INSEA, který se konal v kanadském Vancouveru. Publikované studie jsou zaměřeny na různá témata; přivádí nás k rozvahám nad potenciálem klasických žánrů ve výtvarné výchově i nad způsoby analýzy a srovnávání uměleckých děl.
První z nich je shrnutím výzkumného šetření zaměřeného na využívání tématu zátiší v současné výuce na základních uměleckých školách. Fenomén zátiší má i v současnosti, skrze neustálou transformaci jeho podob a forem, nevyčerpatelné možnosti zprostředkovat nejrůznější obsahy a výpovědi. Jak je patrné ze studie Evy Novákové, má také v základní umělecké výuce stále svůj prostor. Z předloženého výzkumu vyplývá, že jeho místo ve výuce je pevně spjato s tradiční disciplínou studijní kresby. Méně je již uplatňováno ve volné tvorbě a ve výuce dějin umění. Didakticky je nejčastěji využíváno k tréninku pozorovacích a zobrazovacích schopností výtvarného přepisu podle skutečnosti. Dle mého názoru je škoda omezit jej na prostředek pro zvládnutí zobrazování reality skrze kresebná a malířská cvičení v perspektivě a modelaci. Stejně jako nabízí v současném figurativním umění široké možnosti práce s obsahem, může sloužit i ve výtvarné výchově k rozvíjení schopnosti vyjadřovat se prostřednictvím předmětného zobrazení a vést k referenci o světě, ve kterém žijeme. Autorka článku v jeho závěru naznačuje možnosti, jak lze zátiší ve výuce uchopit (časosběrné zátiší, inscenovaná fotografie nebo manipulace obrazu v rámci postprodukce či dokumentární fotografie nalezených zátiší) a využít tak jeho obsahový potenciál.
Tématem další studie je užívání srovnávacích a analytických metod při rozboru a interpretování uměleckých děl. Komparací tvůrčích strategií tří vybraných autorů – Anny Hulačové, Britty Marakatt-Labby a Qiu Zhijie – autorka Kateřina Dytrtová demonstruje analýzu expresivních projevů, jež se neomezuje pouze na deskripci díla, ale klade důraz na jeho významovou rovinu a kontext tvorby. Zvolené umělce, jak píše autorka, spojuje tematičnost základních existenciálních situací, odkazy k mytologičnosti a archetypu; jejich práce však v jiných rovinách vykazuje odlišnosti. Cílem této studie je upozornit na zaběhlé postupy hledání shody ve vizuálním vzhledu, v technice či tématu různých uměleckých děl a opomíjení tvůrčích koncepcí, strukturálních a kontextuálních aspektů utváření uměleckého díla, což v edukaci vede k omezenému vnímání kvalit artefaktu ze strany diváka, v našem případě žáka či studenta.
Dále v tomto čísle naleznete článek Petry Šobáňové, který představuje osobnost Josefa Hejného, výtvarného pedagoga a metodika spjatého s Katedrou výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého. Na sklonku roku 2019 byla k oslavě jeho devadesátých narozenin uspořádána na olomoucké katedře výstava, připomínající jeho mnohaletou pedagogickou činnost. Práce žáků Josefa Hejného dokládají jeho zaujetí klasickými malířskými žánry, jako je portrét, zátiší, krajina. Ani po letech neztrácí tato díla své kouzlo. Poctivou a smysluplnou prací s výtvarnými prostředky a silou své expresivity obstojí i v současnosti. Biografická studie autorky doplňuje zmíněnou výstavu – a zároveň portrét tohoto metodika a pedagoga.
Ve čtvrté publikované studii od autorky Martiny Štěpánové sledujeme hledání podobností a vztahů mezi výtvarnými a hudebními kompozicemi děl litevského skladatele a malíře Mikalojuse Konstantina Čiurlionise. Dozvídáme se, že tento představitel symbolismu a secese umělecké oblasti hudby a malby propojoval velmi koncentrovaným způsobem ve strukturních vrstvách a paralelismech v kompozičních přístupech. Zaujetí přírodou a krajinou a práci se symboly a archetypy nalézáme v jeho klavírních sonátách i v jeho obrazových cyklech.
Závěrem tohoto úvodníku bych chtěla vyslovit přání, k němuž si vypůjčím symboly z obrazů M. K. Čiurlionise. Jedná se o motivy vody, na jedné straně proudící, divoké a průzračné, na straně druhé stojaté, znečištěné vody přinášející smrt. Přála bych našemu oboru, aby byl jako horská bystřina; jako pramen živé inspirace, který vnáší pozitivní změny do všech oblastí vzdělávání i do našich životů.
Magdalena Adámková Turzová,
redaktorka časopisu Kultura, umění a výchova
The study is licensed under a Creative CommonsAttribution Non-Commercial 3.0 License.
Jak citovat tento článek:
A. TURZOVÁ, Magdalena. 2019. Editorial. Kultura, umění a výchova, 7(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz
Comments