Studie představuje výsledky dotazníkového šetření, které bylo kvantitativní fází první etapy disertačního výzkumu, zaměřeného na didaktickou transformaci fenoménu zátiší a jeho implementaci do výuky výtvarného oboru základních uměleckých škol České republiky. Výzkumné závěry budou komparativní metodou srovnávány s individuálními pojetími výtvarných pedagogů, vybraných pro druhou kvalitativní fázi zmiňované etapy. Druhá část disertačního výzkumu zkoumá vizuální i konceptuální transformace fenoménu zátiší na poli současného českého umění. Revitalizace fenoménu zátiší předpokládá značný edukační i výchovný potenciál, korelující s principy RVP. Uskutečnění tohoto potenciálu je úzce závislé na kvalitě pedagogického přístupu a výtvarného vzdělání učitelů, na jejich otevřenosti vůči novým poznatkům, médiím i myšlenkám.
Klíčová slova: kvantitativní výzkum, dotazníkové šetření, výtvarné vzdělávání, ZUŠ ČR, transformace a revitalizace zátiší
Úvod[1]
Cílem disertačního projektu „TRANSFORMACE FENOMÉNU ZÁTIŠÍ v současném českém výtvarném umění a jeho aplikace do výuky na výtvarném oboru ZUŠ Ústeckého kraje“ je zodpovězení těchto základních výzkumných otázek: „Jaká je podobnost mezi didaktickou transformací fenoménu zátiší a jeho reflexí v současném výtvarném umění? Jak se zátiší proměňuje a co z holandské tradice v něm zůstává?“
Aktuálnost fenoménu zátiší není snadné definovat. Postmoderní a současné umění se pod vlivem eklekticismu zabývá vším, „stanovené“ předefinovává, „staré“ aktualizuje a v „aktuálním“ směšuje vše předešlé. Altermoderna na postmodernu v mnohém navazuje, dochází k mixování a cílené „konfúzi epoch a žánrů“. „Díla jsou osvobozena od fetišistické posedlosti současností, cestují prostorem a časem.“ (Bourriaud, 2009, s. 93) Přestože bylo zátiší v 17. století na nově se rozvíjejícím uměleckém trhu velice žádané, od počátků se na tento výtvarný fenomén pohlíželo spatra. „V roce 1678 označil holandský malíř a spisovatel Samuel van Hoosgarten mnohé malíře zátiší za ‚pěšáky v armádě umění‘ – ačkoli i on sám řadu zátiší namaloval. Zátiší bylo pokládáno za pouhé umění nápodoby, které vyžaduje dobrou souhru oka a ruky a důkladnou technickou zručnost, ne však myšlenkovou původnost. V hierarchii druhů malby, kterou stanovila Francouzská akademie malířství a sochařství v 60. letech 16. století a kterou v 18. století přejímaly umělecké akademie Evropy, byla na vrchol umělecké dokonalosti postavena ‚historická malba‘ a zátiší bylo oficiálně odsunuto na nejnižší stupeň všech uměleckých druhů.“ (Sturgis, 2006, s. 221) Následující 19. století bylo svědkem převratných změn v chápání prestiže zátiší. Nové století degradovalo vliv akademií v zájmu individuálního výrazu a tvořivosti nezávislých umělců a zátiší se stalo posléze přitažlivým prostředkem k experimentování v době avantgardy. Jestliže prošlo zátiší proměnou tehdy, jakými transformacemi prochází v tvorbě současných umělců? Jak z těchto vizuálních, konceptuálních, ale především mediálních proměn těží výtvarní pedagogové ve své výuce? Kde má zátiší své „hranice“ a jaké všechny výtvarné projevy lze za zátiší pokládat? V čem vlastně tkví podstata „dnešního“ zátiší, původně malířského žánru? „Je potom např. Duchampův pisoár ‚zátiší‘, nebo ‚plastika‘? Fušuje do řemesla sochařům, nebo žánrovým malířům zátiší? (...) Musí být zátiší pouze malířské zpodobnění a zobrazení?“ (Novák, 2011, s. 127)
Představovaný disertační projekt je smíšeným typem výzkumu, skládajícím se z několika jednotlivých etap, které budou v závěru výzkumu vzájemně konfrontovány za pomoci vybraných komparativních metod. Výsledky kvantitativní části první etapy výzkumu, zaměřené na didaktickou transformaci fenoménu zátiší na poli výtvarné edukace výtvarného oboru základních uměleckých škol České republiky, představíme v následujícím textu.
1 Koncepce a realizace dotazníkového šetření
Celková prvotní koncepce disertačního výzkumu a jednotlivé etapy výzkumu byly utvářeny a konzultovány v rámci zkoušky Vybrané aspekty empirického výzkumu pod vedením doc. PhDr. Jiřího Škody, Ph.D. Další konzultantkou z domácího pracoviště je školitelka doc. Mgr. Jitka Géringová, Ph.D., s níž jsou řešeny veškeré dílčí problémy. Odbornice ve výtvarném pedagogickém výzkumu Mgr. Karla Brücknerová, Ph.D., z Masarykovy univerzity přispěla svými podnětnými názory k propojení jednotlivých etap výzkumu a formulaci hlavní výzkumné otázky.
Důvodem pro realizaci dotazníkového šetření bylo získání obecnějšího pohledu na aplikaci zátiší do výuky, ke kterému bude možné vztáhnout individuální názory a přístupy pedagogů, vybraných pro kvalitativní část disertačního výzkumu.
1.1 Struktura dotazníku
Dotazník byl koncipován tak, aby vytvořil základní vhled do problematiky didaktické transformace zátiší do výuky na výtvarném oboru ZUŠ ČR a aby poskytl nejen základní přehled o tom, jak učitelé zátiší ve své pedagogické praxi pojímají, ale také o tom, jak tento fenomén osobně vnímají.
Odhad časové dotace na vyplnění dotazníku je 10–20 minut. Dotazník využívá různé typy otázek, aby udržoval pozornost a zaujetí respondenta. Klíčová otázka „Kdybyste měl/a vystihnout „ZÁTIŠÍ“ 5 klíčovými slovy či souslovími – jaká by to byla?“ je umístěna na úplný začátek, dokud je respondent nejméně ovlivněn způsobem dotazování. Otázka je otevřená, ale požadavkem výběru 5 pojmů nutí respondenta přemýšlet a neuchylovat se k prvoplánové nejběžnější odpovědi[2]. Kromě dalších otevřených otázek se objevují i otázky škálové nebo výběrové. Všechny polouzavřené i uzavřené otázky vždy obsahují možnost jiné odpovědi, která se mezi nabízenými nenachází.
Samotnému vyplnění dotazníku předcházelo úvodní slovo se základními informacemi o výzkumu a motivační řeč:
Dotazník je stručný, délku svých odpovědí můžete volit dle Vašeho zájmu. Přístup k výtvarnému vzdělávání je u každého pedagoga jedinečný a něčím specifický, proto je pro výzkum a objektivní mapování názor každého z Vás velice důležitý. Všechny odpovědi budou pro naši práci přínosné a obohacující.
1.2 Tvorba výzkumného vzorku a charakteristika výběrového souboru
Při uveřejnění dotazníku byl kladen důraz na záměrný výběr, vytvořený dotazník byl určen pouze pro výtvarné pedagogy ZUŠ v České republice. Dotazník byl distribuován potenciálním respondentům dvěma způsoby.
V říjnu roku 2017 bylo aktuálně probíhající dotazníkové šetření prezentováno ve Šternberku 2017 na víkendovém semináři pro pedagogy ZUŠ, který se konal k příležitosti slavnostního vyhlášení výsledků ústředního kola 13. Národní přehlídky výtvarného oboru Základních uměleckých škol České republiky. Přibližně jedna pětina nasbíraných odpovědí (cca 20 %) byla získána díky tomuto osobnímu kontaktu.
Zbývající odpovědi byly získány skrze online dotazník, rozeslaný prostřednictvím kontaktního adresáře Katedry výtvarné kultury PF UJEP v Ústí nad Labem, který využívá pro své propagační účely. Oficiální kontaktní adresář na všechny pedagogy VO ZUŠ v ČR bohužel neexistuje. Bylo tak odesláno celkem 784 mailů pedagogům VO ZUŠ a ředitelům s prosbou o vyplnění či předání dotazníku. Dle dat poskytnutých z Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Odboru školské statistiky, analýz a informační strategie ve školním roce 2017/2018 působilo na výtvarném oboru ZUŠ ČR 922 interních učitelů. Nelze dohledat, zda se dotazník dostal ke každému z těchto učitelů. Během 3 měsíců, v období od října do prosince 2017, bylo nasbíráno 122 odpovědí od pedagogů, v tu dobu aktuálně působících na VO ZUŠ v ČR.
Z pohledu geografické stratifikace jsou ve výzkumném vzorku zastoupeny všechny samosprávné kraje Česka (viz obr. 1).
Obr. 1 Vizualizace informací o výzkumném vzorku z pohledu geografické stratifikace
Předpokládáme, že osoby, které věnovaly dotazníku svůj čas, téma výzkumu zaujalo, jsou ve svém oboru aktivní a své profesi se věnují i nad rámec běžných povinností. 62 (51 %) dotázaných v dotazníku uvedlo, že mají zájem o informování o průběžném publikování výzkumu a jeho výsledcích. A 23 (19 %) respondentů bylo ochotno nabídnout případnou spolupráci na výzkumu.
2 Vyhodnocení dotazníkového šetření
Pro přehlednost prezentace a ucelenost výsledných dat nebudeme dodržovat pořadí otázek tak, jak byly sestaveny v dotazníku. Ten vedl respondenta od „všeobecného a formálního“ (definice zátiší, účel a frekvence zařazení zátiší do výuky, vztah žáků) ke „konkrétnímu a specifickému“ (konkrétní umělci, nápady, asociace). Dotazníkové pořadí otázek se objevuje před formulací každé otázky.
V rámci vyhodnocení si dovolíme vynechat závěrečné tři otázky z dotazníku, které byly přímo spjaty s vizuály. Zpětně jsme bohužel museli uznat, že způsob tázání nebyl vhodně formulován. Bereme je jako jakousi malou pilotáž a poučeni je určitě využijeme v závěru našeho zkoumání – ve fázi zpětného ověřování vyvozených dat.
2.1 Oblíbenost a četnost témat ve výuce
Otázka č. 3: Vyberte 5 témat, která nejvíce využíváte ve své výuce. Zaškrtněte jejich pořadí dle nejčastějšího výskytu ve Vaší výuce.
Jednotlivá témata byla vybrána na základě okruhů námětů ze známé publikace Námět ve výtvarné výchově od didaktičky a pedagožky Věry Roeselové, která přednášela pro pedagogy VO ZUŠ na víkendovém semináři v Šternberku.
Z odpovědí vyplývá, že zátiší je jedním z nejčastějších témat, zapojovaných do výuky. Z nabízených tematických okruhů se zátiší umístilo spolu s portrétem na 3. – 4. místě za přírodou (1. místo) a emocemi/zážitky (2. místo). Jako další volili učitelé témata v tomto pořadí: abstrakce, společnost a kultura (naše i jiné), krajina, ilustrace, figura, vzpomínky, performance / akční umění, město, písmo, architektura, design, móda.
2.2 Co se prostřednictvím zátiší vyučuje
Otázka č. 2: V jaké souvislosti zapojujete nejčastěji zátiší do Vaší výuky? Zvolte jednu odpověď. (Při zvolení varianty „Jiné“ tuto odpověď prosím rozveďte.)
80 % dotázaných respondentů potvrdilo náš předpoklad, že se zátiší zapojuje do výuky jakožto prostředek ke zvládnutí studijní kresby či malby. 7 % pedagogů používá zátiší k rozvoji volné tvorby žáků, což koresponduje s výsledky z první otázky (viz kategorie „DIDAKTICKÉ VYUŽITÍ“ zátiší). 5 % respondentů využilo možnost „jiné“ odpovědi. Pro ukázku uvedeme několik z nich: „3D modelace v PC“, „Pravidelně jednou za cca měsíc na různá témata.“, „Malba, experimenty s barvou, plochou a prostorem,”, „Jakožto nezbytnou, byť ne příliš záživnou složku ŠVP, na které se žáci mají naučit více jednotlivých složek – perspektiva, zvládnutí draperie, barevnost, skica, kresba, zachycení objemu, prostorové vztahy mezi předměty, práce s kontrastem.“ V sekci „Jiné“ se vygenerovala další častěji uváděná odpověď, která v nabídce odpovědí chyběla – příprava na přijímací zkoušky. Uvedla ji 4 % respondentů. Nejmenší podíl tvoří 3 % pedagogů, kteří zařazují zátiší do výuky nejčastěji za účelem výkladu teorie a dějin umění. Nikdo z dotázaných nezvolil negativní odpověď, vypovídající o nezařazování zátiší do výuky.
2.3 Charakteristika pojmu zátiší
Otázka č. 1: Kdybyste měl/a vystihnout „ZÁTIŠÍ“ 5 klíčovými slovy či souslovími – jaká by to byla?
Tato otázka byla vyhodnocena metodou otevřeného kódování. Každá odpověď obsahovala pětici slov či sousloví, u 8 odpovědí byly pouze 2–4 pojmy a 1 respondent otázku nezodpověděl. Šlo tedy dohromady o cca 590 výrazů, vystihujících dle výtvarných pedagogů fenomén zátiší. Na základě těchto výrazů bylo formulováno 14 kategorií, do nichž jednotlivé výrazy spadají (viz obr. 2). Jedno sousloví může být zařazeno do dvou různých kategorií, jelikož souvisí s oběma těmito kategoriemi (např. sousloví „skupina předmětů“ je přiřazeno do kategorie „Předmětnost“ i „Kontextuálnost“).
Obr. 2 Přehled kategorií
Ukázalo se, že učitelé vnímají samotný fenomén zátiší v úzké souvislosti s jeho didaktickým využitím. Do nejobsáhlejší kategorie „DIDAKTICKÉ VYUŽITÍ“ spadalo 84 % uvedených výrazů. Ty byly dále roztříděny za účelem zjištění, co prostřednictvím zátiší učitelé VO ZUŠ učí (viz obr. č. 3). Nejvíce respondentů (51 %) uvádí trénink pozorovacích schopností a výtvarný přepis dle skutečnosti, 17 % chápe zátiší jako základ k osvojení výtvarných technik nebo jako jeden ze základních stavebních kamenů na cestě ke zvládnutí kresby a malby (14 %). Pro další je zátiší prostředkem k tomu, aby se žáci učili zachytit objem pomocí stínování (11 %), a pouhých 7 % dotázaných vnímá zátiší v souvislosti s utvářením vlastního výtvarného jazyka žáků. Výsledné zjištění koresponduje s vyhodnocením otázky č. 2 (viz obr. 4).
Obr. 3–4 Vyhodnocení dotazníků; vlevo otázka 1, vpravo otázka 2
9 % odpovědí bylo natolik specifických (odpovědi typu: „různorodost“, „nadčasovost“, „aranžovanost“, „odstup“, „charakter“), že pro ně byla vytvořena speciální kategorie „OSTATNÍ“. 6 % výrazů bylo označeno jako „NEGATIVNÍ REFERENCE“ (např. „dril“, „nuda“, „neaktuálnost“).
Několik vzniklých kategorií se zaměřuje na základní výtvarné kvality / základní prvky vizuálně obrazných vyjádření. 24 % odpovědí se vázalo k BAREVNOSTI, kde byl například „kontrast“ zařazen i do kategorie „SVĚTELNÉ PODMÍNKY“ (36 %). 11 % odpovědí získala kategorie „MATERIÁLNOST“, označující materiál, struktury a povrchy, 16 % „VÝTVARNÁ MORFOLOGIE“ – zátiší, jakožto zobrazování variací různých tvarů. S tím související „KOMPOZICE“, kde se 46 % výrazů vázalo ke kompozici, uspořádání, umístění do formátu, apod. Další kategorií je „PROSTOROVOST“ (37 % výrazů jako „prostor“, „perspektiva“, „popředí/pozadí“). Mezi souslovími se nejčastěji vyskytovalo „seskupení či skupina předmětů“, tedy kategorie „PŘEDMĚTNOST“ (55 % odpovědí buď všeobecných – „předměty/věci“ nebo konkrétních „neživé artefakty, drapérie, váza, květiny, ovoce“ apod.) a „KONTEXTUÁLNOST“ (50 % naznačující seskupení/sestavy, vztahy, provázanost mezi jednotlivými předměty).
22 % odpovědí poukazovalo i na „KONCEPTUÁLNOST“ zátiší, důležitou úlohu nejen formy, ale i vyjadřovaného obsahu ve výtvarné práci. 20 % výrazů bylo „ODKAZY DO UMĚNÍ“ (např. „estetika“, „klasika“, „dějiny umění“, „baroko“, „Cézanne“). Poslední dvě kategorie souvisí s interpretací tradičního barokního zátiší – STATIČNOST (27 % odpovědí jako „nehybnost“, „zastavení“ a „klid“) a 43 % pojmů vyjadřujících se k „ATMOSFÉŘE“ holandských Vanitas (např. „ticho“, „klid“, „harmonie“, „intimita“, „smrt“).
2.4 Přístup žáků k zátiší
Otázka č. 4: Jak podle Vás přistupují Vaši žáci k tématu zátiší? Zvolte na škále.
Překvapivé výsledky přinesla otázka, tázající se na přístup žáků k zátiší (viz obr. 5). 23 % (28 os.) pedagogů se domnívá, že jejich žáci vnímají zátiší pozitivně, 34 % (41 os.) pedagogů se přiklání ke spíše pozitivnímu vztahu, necelých 30 % (36 os.) vztah žáků k zátiší hodnotí někde mezi oběma krajními póly, 12 % (14 os.) učitelů se přiklání spíše k negativní referenci a pouhá necelá 3 % (3 os.) respondentů hodnotí vztah žáků k zátiší přímo jako negativní.
Obr. 5 Vyhodnocení dotazníku (otázka 4)
Ručně vyplněné dotazníky vyplněné ve Šternberku 7. – 8. 10. 2017 nabízejí detailnější odpovědi, které dokládají učiteli předpokládaný kladný i záporný vztah žáků k zátiší. Pro ukázku uvedeme od každého několik odpovědí.
„Pozitivně – mají pocit, že se přibližují „opravdovému“ umění J (...)“ (Královéhradecký kraj)
„Berou to jako výzvu, mladší většinou i hravě a vesele, starší často už vážněji (příprava k talentovým zkouškám apod.).“ (Olomoucký kraj)
„Zodpovědně – snaha o vystihnutí reality.“ (Středočeský kraj)
„Nejdříve obavy, následně uspokojení a nadšení…“ (Ústecký kraj)
„Zátiší z obyčejných předmětů a obyčejnou technikou je moc nebaví.“ (Olomoucký kraj)
„S nechutí (zdlouhavé, statické, …).“ (Středočeský kraj)
„Chladně, neumím zapojit, nevyhovuje mi.“ (Pardubický kraj)
Z uvedených výpovědí vyplývá, že oblíbenost zátiší u žáků je přímo závislá na způsobu jeho implementace do výtvarného zadání, velkou úlohu tedy hraje role učitele, jeho příprava na výuku a pedagogické vedení.
Z některých odpovědí je patrná jistá „lenost žáků“, kdy zátiší přijímají otevřeně, jelikož jsou s ním spojena výtvarná zadání často zaměřená více na samotnou formu a nikoli na obsah. Žáci si myslí, že nemusí nad zadaným úkolem přemýšlet, avšak při realistickém přepisu viděného nelze vynechat logické a analytické myšlení.
„Bez emocí, většinou chápou, že kresbu (malbu) zátiší musí zvládnout. Někdy se zadaří i natolik, že jsou spokojeni se svou prací. Nemusí přemýšlet.“ (Olomoucký kraj)
„Jasný úkol – pracují.“ (Středočeský kraj)
2.5 Inspirace umělci
Otázka č. 5: Kdybyste se měl/a ve Vaší výuce inspirovat českými nebo světovými umělci, pracujícími s fenoménem zátiším, kteří by to byli?
Nejčastěji jmenovaným umělcem (62 os., tj. 51 %) byl Paul Cézanne, považovaný za „otce moderního umění“, druhé a třetí místo pak obsadili známí kubističtí malíři Pablo Picasso (30 os., tj. 25 %) a Emil Filla (21 os., tj. 17 %). Jako další umělci, věnující se kubistickému zátiší, byli jmenováni Georges Braque, Bohumil Kubišta a Václav Špála. Celkem 93 respondentů (76 %) si ve spojitosti se zátiším vybavilo kubismus. Oproti tomu jen 23 z nich (19 %) vzpomnělo na holandské mistry (konkrétně uvedeni byli např. Pieter Claesz, Frans Snyders či Jan van Eyck). 9–12 % respondentů se pak shodovalo ve jménech jako Vincent van Gogh (15 os.), Giorgio Morandi (13 os.), Giusseppe Arcimboldo (12 os.) a Josef Sudek (11 os.). Josef Sudek byl nejčastěji uvedeným umělcem, který netvoří primárně v médiu malby.
Výběr zmiňovaných umělců je poměrně paradoxní, jako první se učitelům v souvislosti se zátiším většinově vybavovali výtvarní umělci, pracující s výtvarnou stylizací, ale sami začleňují zátiší do výuky nejčastěji v souvislosti s tvorbou dle modelu a výtvarným přepisem viděné skutečnosti (studijní kresbou/malbou).
V individuálních odpovědích bylo zaznamenáno několik pro výzkum velice podnětných výtvarných umělců ze soudobé české scény. Například mladá umělkyně Adéla Karger (viz obr. 6), Hana Puchová (viz obr. 7), grafická tvorba Michala Cihláře a Bedřich Dlouhý, jenž se přímo odkazuje na holandskou tradici barokního zátiší (viz obr. 8).
Obr. 6–8 Ukázky děl zmíněných ve výpovědích: díla umělců Adély Karger, Hany Puchové a Bedřicha Dlouhého
2.6 Aktualizace zátiší – nápady
Otázka č. 6: Kdybyste měl/a tradiční zátiší aktualizovat do dnešní doby… s čím byste toto téma propojil/a? Uveďte nápady, rámcové okruhy témat.
Aktualizace zátiší ve výuce předpokládá dle nasbíraných odpovědí dva rozdílné přístupy. Jedním z nich je žákem/žáky autorsky vytvořená sestava zátiší s důrazem na vlastní kompozici a zvolení jednotlivých předmětů. Druhým přístupem je práce se zátiším tzv. „nalezeným“, autentickým, nacházejícím se v „aktuálním (skutečném)“ světě (Doležel, 2003, s. 258, Goodman, 1978). Může jít o věci náhodně položené, náhodně vzniklé nepořádky. S těmito nalezenými zátišími je možné dále pracovat, výtvarně je zachycovat či přetvářet, měnit souvztažné proporce mezi předměty navzájem nebo mezi sestavou předmětů a místem umístění zátiší. Jako potenciální téma se nabízí „chaos versus pořádek“. Konkrétní odpovědi pedagogů jsou v následujících odstavcích odlišeny kurzívou.
11 % odpovědí (13 os.) zmiňuje přímo ono NALEZENÉ ZÁTIŠÍ – místa, kde by bylo možné nějaká zátiší nalézt a dále s nimi ve výuce pracovat. Konkrétní odpovědi byly: můj prostor, kompozice objektů v dětském pokoji, můj pracovní stůl, intimní domácí prostředí, svědectví o návštěvě, interiér, zátiší v moderním prostředí (např. skleničky na diskotéce), zátiší ve městě. Základním principem v této skupině odpovědí je, že autorem skladby předmětů v zátiší není pedagog ani žák, ale nachází se všude ve „světě okolo nás“.
Odpověď „můj svět“ pak v sobě zahrnuje nejpočetnější skupinu odpovědí 55 % (67 os.) – PŘEDMĚTY DENNÍ POTŘEBY. Smyslem je navracení pozornosti obyčejným věcem kolem nás, reflektování předmětů každodenní potřeby, uvědomování si nepostradatelných předmětů v našich životech. Ať už jde o specifické osobní předměty, obsahy kabelky/aktovky/kapsy/ kosmetické skříňky, oblíbené hračky (5 os.) či moderní předměty/techniku, produkty dnešní doby – podstatou je aktualizace předmětů v zátiší v duchu gnozeocentrismu, přibližování se světu dětí a dětské zkušenosti všedního dne. Kategorie předměty denní potřeby úzce souvisí s tématem konzumní společnosti a globalizované kultury. Od nákupů, gastronomie, symboly svátků a kýč se učitelé dostali až k fenoménu odpadu (8 os.) – zbytečnost, nefunkčnost, téma znečištění, harampádí ze skládky, zaplavení planety, nadbytek, levná výroba v zemích třetího světa, tedy k tématu ekologie.
15 % respondentů (18 os.) se uchýlilo k odpovědím souvisejícím s OSOBNÍM ZÁTIŠÍM. Osobní zátiší chápeme jako odraz reality majitele, zachycení osobnosti portrétovaného skrze předměty, jimiž se obklopuje (aneb portrét bez figury). Zátiší má zhmotňovat „(…) důvěrný klid, pomalost a ‚ticho‘, které obestírá zabydlenost člověka v blízkosti mnohdy zcela banálních předmětů (…)“. (Novák, 2011, s. 128) Předměty se stávají zástupnými symboly, jde o jakési bádání vnitřního ducha uvnitř poezie předmětů, vizuál neříká vše, vybrané předměty vnáší do zátiší příběh a stávají se kulisami tohoto děje. Jde o zřetelně vymezenou situaci, výsek reality. Následující odpovědi by mohly být zahrnuty k tématu „odpadu“, pociťujeme u nich však hlubší citovou rovinu. Nepotřebné a nemilované věci, věci opuštěné, které se bez svých uživatelů stávají jen střípky, fragmenty. Odložené věci na půdě či ve sklepech, předměty s pamětí, zhmotněné vzpomínky na osoby či zážitky, minulost. Co je pro člověka cenné a bezcenné, co určuje pravou hodnotu věcí? Trefně to popisuje Barthes (1994, s. 69), když mluví o potřebě mluvit dvěma hlasy současně: „(…) hlasem banality (říkat to, co všichni vidí a vědí) a hlasem jedinečnosti (zaplnit tuto banalitu vším zápalem oné emoce, která patří pouze mně)“. Dalším zajímavým podtématem byly emoce, transformace pocitů (např. pohoda, absurdita, romantika, beznaděj) do zátiší. Dále pak úvahy typu „Co mě otravuje?“ nebo vnitřní znečištění (závislosti na lécích, telefonech, apod.).
Druhé nejčastější odpovědi byly v souvislosti se zapojením NOVÝCH MÉDIÍ (38 os., tj. 31 %) – moderní, informační a digitální technologie, elektronika, multimédia, PC, tablety, mobilní telefony, sluchátka, procesy digitalizace a robotizace, animace, a dokonce videoart. Začlenění ověřování komunikačních účinků, interpretace mediální obrazu reality a její deformace pomocí masmédií.
15 % respondentů (tj. 18 os.) se vyjadřuje k zapojení PROCESUÁLNOSTI v kontrastu se statickým zátiším. Akční tvorba a performance (např. D. Böhl, J. Franta – kresba bez kontroly očí, kresba přivázanou rukou, více žáků kreslí jednu práci), land art, kinetické umění, scénografie nebo možnosti instalace v sobě obsahují dynamičnost žitého světa. Časosběrné variace procesů stárnutí věcí („čas ve světě věcí“) v sobě zahrnují temporální aspekt reality. Zajímavými podněty bylo dále například hledání „tichého“ nebo „hlučného“ zátiší či „neskutečné prostory“.
13 % (tj. 16 os.) dotázaných vidí aktualizaci zátiší v KOMBINACI VÝTVARNÝCH TECHNIK, často zmiňované jsou koláže a asambláže.
Následující dvě kategorie odpovědí se zaměřují přímo na výtvarné kvality – barevnost a materiálovou/tvarovou různorodost. 15 % (tj. 18 os.) vidí potenciální inovativnost zátiší v proměněné původně realistické BAREVNOSTI. Zaznívaly odpovědi jako monochromatické zátiší, zapojení teorie barev, barevně zajímavé předměty, trendy barvy, barevné nálady zátiší, hra se světlem (neviditelné zátiší), změny osvětlení (barevné světlo, světlo svíčky, přesvícení), kontrasty. S aktualizací předmětů v zátiší souvisí MATERIÁLY, z nich jsou tyto předměty tvořeny či vyrobeny. 15 % pedagogů (tj. 18 os.) považuje za podnětné využívat hru s materiály a povrchy (např. s nevšedními povrchy), zkoumat původy předmětů a jejich spojitosti, struktury a shluky různých matérií, tvarové variace (předměty jednoho tvaru, industriální tvar), celkově všechny přírodní i umělé materiály.
V 10 % odpovědí (tj. 12 os.) se objevuje rozvoj fantazie a kreativnosti prostřednictvím DESIGNU. Například: „Jak asi vypadají běžné potřeby mimozemšťanů?“ V souvislosti se zmiňovanou konzumní kulturou navrhování reklamy na současné výrobky, etikety, móda, typografie. Dále pak moderní interiér a architektura.
11 % (tj. 14 os.) učitelů vidí posun tradičního zátiší v uplatnění principu STYLIZACE – oproti realistickému ztvárnění. Uváděnými nápady byly od deformace zátiší, přes různé malířské styly, graffiti, ostré hrany, kresbu v negativu a zátiší naruby až k posunu k abstrakci (výřez, zvětšeniny, zpracování pouhého pozadí – vynechání předmětů, použitých v zátiší). Dále pak realizace zátiší v prostorové tvorbě (vysoký reliéf, modelování zátiší z keramické hlíny).
Poslední 9% skupinou odpovědí (tj. 11 os.) byly univerzální úvahy o NETRADIČNOSTI pojetí zátiší. Tato kategorie se line v pozadí všech předchozích skupin odpovědí. Netradičnosti lze dosahovat nejrůznějšími způsoby, ať už pomocí netradiční kombinace předmětů či materiálů, začleněním „výstředních“ předmětů, propojením s něčím co „šokuje/upoutá/odlehčí...“. V zátiší lze vytvářet nové vztahy s prostředím (netradiční umístění). Prostřednictvím zapojení fantazie lze přetvářet skutečnost či měnit úhly nazírání (podhled/nadhled/průhled). 6 osob uvedlo propojení statického zátiší s živými bytostmi.
6 % respondentů (tj. 7 os.) k otázce zaujalo negativní postoj. Žádné návrhy na možnosti aktualizace zátiší neuvedli 4 respondenti, 3 učitelé trvali na tradičním pojetí zátiší a jeho didaktické využití vidí pouze v klasické studijní kresbě a malbě. Ze získaných odpovědí lze předpokládat, že přístup pedagogů k zátiší má silný vliv na jeho zaujetí žáky.
„Téma zátiší mě moc nezajímá, je ho třeba k přijímacím zkouškám, tak stavím předměty tak, aby tam byla nějaká struktura, barevnost, tvary...“
„Nedělám to, k zátiší patří drapérie, nádoby, ovoce, květiny, lebky, hudební nástroje, kuchyňské náčiní, jídlo, vycpaná zvířata atd. Všechno, co se dá do zátiší, je jen otázka barevnosti, kompozice, světla, struktur... Nejde o moderní pojetí, je to klasická výtvarná disciplína.“ Revitalizaci zátiší, alespoň co se týče skladby předmětů, předjímá další výrok: „Zátiší by mělo působit opravdově a aktuálně, se současnými předměty (lebku nebo koroptev nikdo jen tak vedle balalajky v hedvábném šátku obyčejně ležet nenechává), ideálně by zátiší mělo probouzet emoce (pohodu, absurditu, romantiku, beznaděj...). Osobně zátiší používám pouze ke studijním účelům, nevidím v něm jiný smysl.“
Jiní respondenti naopak oponují a uvádějí, že důležitou úlohu nejen v zátiší hraje komunikační funkce výtvarného umění, sdělování umělecké výpovědi, formulace konceptu uměleckých děl. „Umění jako myšlenka, nositel konceptu – konceptuální umění jako moderní verze výpovědi obrazu…“, kde „klasické“ zátiší není ničím méně hodnotným a i tradiční barokní zátiší má svou neopominutelnou výpovědní hodnotu nejen o své době. „Komunikace SKRZE PŘEDMĚTY (odkazy na obsahy ukrývající se v zátiších starých mistrů)…“
Závěr
Výsledky ukazují, že je zátiší i v současné době nedílnou součástí výtvarného vzdělávání na ZUŠ. Ve většině případů je námět zátiší používán jako pomocná strategie při osvojování základních technických dovedností – vystihnutí tvaru, objemu, dopadajících stínů, perspektivní zkratky, základních kompozičních pravidel, dále je možné skrze něj uplatňovat různé malířské styly a stylizaci, ojediněle se ve výpovědích učitelů objevoval až posun k abstrakci. Mnoho pedagogů vnímá zátiší jako základní prostředek ke zvládnutí techniky kresby a malby, jeho zvládnutí jako nutnou podmínku při přípravě na přijímací zkoušky, ať už středních odborných nebo vysokých uměleckých škol.
Nadpoloviční většina respondentů si uvědomuje možnosti aktualizace zátiší a jeho potenciál, díky němuž lze rozvíjet i další výtvarné dovednosti a konceptuální myšlení žáků. Revitalizaci zátiší se ve svém uměleckém uvažování i v pedagogickém vedení ateliéru malby soustavně věnuje již několik let doc. akad. mal. Mgr. Martin Velíšek, Ph.D. Námět zátiší reflektuje nejen v malířském podání, ale i v jiných výtvarných formách, které co nejlépe podpoří zamýšlený koncept díla. Ve vybraných projektech se nejen v médiu malby eklekticky odkazuje na vybrané tradiční nizozemské malby zátiší, například od známého Willema Kalfa, kde se součástí expozice stává i autorský zásah do podlahy v galerii – jde tedy o site-specific instalaci. V jiném díle umělec fázuje původní malbu jako komiks. Velíšek v barokní logice „oživení“ statických námětů zátiší pokračuje, nakrojené ovoce či chléb nechává osychat, okorávat a posléze zplesnivět. V závěru „příběhu“ hnilobu ze stolu uklízí a zobrazuje nejzazší hranici zátiší – zátiší bez zátiší.[3] Dílo můžeme vnímat jako české „statičtější“ pokračování Still Life (2001, videozáznam) od Sam Taylor Wood, jež je členkou skupiny Young British Artists. Podrobnější informace o jednotlivých konceptech umělců si můžete dohledat na jejich webových stránkách.
Také respondenti se shodují na možnosti zvýšení iniciativy žáků v souvislosti se zátiším – ať už v kontextu sestavování či umisťování zátiší, tak i ve volbě konkrétních předmětů. Důležité je vnímat zátiší jako vytvořenou/orámovanou „situaci“, v níž předměty získávají nové role, stávají se zástupnými symboly a ocitají se ve vzájemných provázaných vztazích. Z hlediska konceptu převažuje reflexe soudobé konzumní kultury a všedního života dětí. „Výtvarná tvorba se stává pro dítě výpovědí a prostředkem objevování světa okolo něj.“ (Roeselová, 1993) Z hlediska využitelných výtvarných technik učitelé většinou zůstávají u plošného zobrazení, ovšem s velkým důrazem na fotografické ztvárnění a využitelnost nových médií. V této oblasti se pak mohou učitelé ve své výuce věnovat právě tématu časosběrného zátiší, inscenované fotografii nebo manipulaci obrazu v rámci postprodukce či dokumentární fotografii nalezených zátiší. Pro tuto výtvarnou techniku se intuitivně nabízí autorská práce v cyklech, která u žáků podporuje rozvíjení konceptuálního uvažování a snahu o myšlenkovou obsažnost jejich výtvarného počínání. Je možné se zaměřit například na hru s kompozicí, barvou nebo osvětlením. Fotografické vidění světa a možnosti různorodé volby úhlů pohledu podporuje žákovské uvažování v rámci prostorových vztahů, které lze pak rozvíjet v dalších technikách.
Z ostatních uměleckých médií si pozornost učitelů z dotazníkového šetření zasloužila instalace, která byla nejčastěji jmenovaným zástupcem prostorové tvorby. Uměleckou reflexi procesuálnosti a symbiotického působení nesourodých látek (rozkladu, srov. se zátiším Vanitas) v instalaci, můžeme vidět v díle Zátiší s citrony[4] (viz obr. 9) od Ladislava Jezbery.
Obr. 9 Ladislav Jezbera, Zátiší s citrony (instalace, citrony, mramor, kombinovaná technika), 2007, prezentováno na výstavě Rustic v Galerii u Dobrého pastýře, 30. 5. – 20. 6. 2007, Brno
Pro někoho může být překvapivé navrhované propojení zátiší s portrétem či figurou. V několika málo odpovědích se objevuje koncept zátiší-portrétu. Tento moment je velice nosný a stojí za pozornost. Zároveň souvisí s filosofií malíře Paula Cézanna, jenž byl dotazovanými učiteli nejčastěji jmenovaným umělcem zabývajícím se zátiším. Paul Cézanne mluvil o jisté „aureole“ věcí, již má malíř zachytit ve své malbě. Francouzský filosof Maurice Merleau-Ponty (1908–1961) popisuje „závratnou blízkost, jež nám brání pojímat sebe sama jako čistého ducha odděleného od věcí a věci definovat jako čiré objekty bez jakýchkoliv lidských atributů. (…) V našem vztahu k věcem neexistuje odstup.“ Věci nejsou neutrálními předměty. „Člověk je zcela ve věcech a věci jsou v něm.“ (Kroupa a Nitsche, 2014, s. 123) Merleau-Ponty definuje jako stěžejní pojem pole vnímání, jež vzniká překryvem jednotlivých smyslových polí. Tak vzniká prostředí, v němž se my – jakožto tělesné bytosti – pohybujeme. „V tomto poli jsou věci místem, kde člověku svět dává smysl, kde se člověk setkává se smyslem světa artikulovaným v nějaké konkrétní zkušenosti.“ (Merleau-Ponty a Ménasé, 2008, s. 122–123)
Je důležité vést žáky k tomu, aby si uvědomili, že i věci mohou být něčím více než jen „lapači prachu“ či předměty spotřeby. „Zátiší před nás přivádí do patrnosti jsoucna v jejich spočívání, vyvázané z pouhé funkcionality a úslužnosti ‚nástroje‘. Zátiší nám dovoluje setkat se s věcmi jinak, než v rámci jejich běžného po-užívání.“ (Novák, 2011, s. 127) Uvědomění si symboličnosti věcí v zátiších je také prvním krokem k porozumění konceptům klasických barokních zátiší, jež byla reprezentanty své doby a vizuální reflexí jejích sociologických, politických, náboženských i kulturních kontextů. Magie věcí se táhne od dob rituálů k různým vzácným a náboženských artefaktům, přes ready-made až ke kumulaci věcí v dnešní kultuře.
Na závěr lze snad jen říci: „… tolik malířů tvrdilo, že je věci pozorují.“ (Řebíková, 2014, s. 91)
Literatura
BARTHES, Roland. 2005. Světlá komora: poznámka k fotografii. Přeložil Miroslav PETŘÍČEK. Praha: Fra. ISBN 80-86603-28-8.
BOURRIAUD, Nicolas. 2009. Altermoderna. Přeložil Radovan BAROŠ. Londýn: Tate Publishing. In: Vědecko-výzkumné pracoviště AVU [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné z: http://vvp.avu.cz/wp-content/uploads/2014/08/sesit10-bourriaud.pdf
DOLEŽEL, Lubomír. 2003. Heterocosmica. Fikce a možné světy. Praha: Karolinum. ISBN 80-246-0735-2.
GAVORA, Peter. 2000. Úvod do pedagogického výzkumu. Přeložil Vladimír JŮVA. Brno: Paido. ISBN 80-85931-79-6.
JANÍKOVÁ, Marcela a Kateřina VLČKOVÁ, 2009. Výzkum výuky – tematické oblasti, výzkumné přístupy a metody. Brno: Paido. ISBN 978-80-7315-180-5.
KROUPA, Daniel a Martin NITSCHE. 2014. Fenomenologie. Učební text pro kurzy fenomenologie vyučované na Filozofické fakultě UJEP v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: FF UJEP. ISBN 978-80-7414-759-3.
MERLEAU-PONTY, Maurice a Stéphanie MÉNASÉ. 2008. Svět vnímání. Praha: OIKOYMENH. ISBN 978-80-7298-287-5.
NOVÁK, Aleš. 2011. Příspěvky k filosofii. Praha: Togga. ISBN 978-80-87258-67-5.
RILKE, Rainer Maria. 1998. Dopisy o Cézannovi. 9. října 1907. Přeložila Alena BLÁHOVÁ. Praha: Arbor vitae. ISBN 80-901964-7-0.
ROESELOVÁ, Věra. 2000. Námět ve výtvarné výchově. Praha: Sarah. ISBN 80-902267-4-4.
ŘEBÍKOVÁ, Barbora. 2014. Antologie textů ke kurzu filozofie umění II. Ústí nad Labem: FF UJEP. ISBN 978-80-7414-761-6.
STURGIS, Alexander. 2006. Jak rozumět obrazům: malby a jejich náměty. Přeložil Josef HRDLIČKA. Praha: Slovart. ISBN 80-7209-786-5.
ŠVAŘÍČEK, Roman a Klára ŠEĎOVÁ. 2014. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. ISBN 978-80-262-0644-6.
Zdroje obrazové přílohy
Obr. 6: KARGER, Adéla. 2010. Absurdní zátiší [olej na plátně, 80 cm x 60 cm]. In: Adéla Karger [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné z: http://www.adelakarger.com/adelakarger/cz/malba_absurdni_zatisi.php
Obr. 7: STRAKA, Martin. 2017. Přítomnost vepsaná do ikon: Hana Puchová v GVUO. In: Artalk [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné z: http://artalk.cz/2017/08/07/pritomnost-vepsana-do-ikon-hana-puchova-v-gvuo/
Obr. 8: DLOUHÝ, Bedřich. 2009. Zátiší s mobilem. Soukromá sbírka. In: Muzeum moderního umění Olomouc: Fascinace skutečností [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné z: http://www.muo.cz/kalendar/fascinace-skutecnosti--834/
Obr. 9: JEZBERA, Ladislav. 2007. Zátiší s citrony. In: Galerie TIC [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné z: https://galerie-tic.cz/autor/ladislav-jezbera/
The Phenomenon of Still-Life and Its Pedagogical Concept in Art Education of the Primary Art Schools in the Czech Republic
Abstract: The study presents the results of a questionnaire survey which was a quantitative stage of the first phase of the dissertation research. This researche focuses on the didactic transformation of the phenomenon of still-life and its implementation to Art Education of the Primary Art School in the Czech Republic. The data collection lasted from October to December 2017 and we received 122 responses from pedagogically active teachers of Art schools. The purpose of the questionnaire survey was to accumulate as many different ideas as possible and the artistic-pedagogical concept of the phenomenon of still-life. The research conclusions will be compared with the comparative methods of the individual concepts of the art educators. They are choosed for the second qualitative phase of the mentioned stage. The second part of the dissertation research examines the visual and conceptual transformations of the phenomenon of still-life in the field of contemporary czech art. The revitalization of the phenomenon of still-life presumes a considerable educational potential, that is correlating with the principles of the Framework Educational Program. The realization of this potential depends on the quality of the pedagogical approach as well as the art education of the teachers and their open-mindedness for new things, the media and the ideas.
Key words: Quantitative Research, Questionnaire Survey, Art Education, Primary Art School in the Czech Republic, Transformation and Revitalization of Still-Life
Autorka:
Mgr. Eva Nováková
Katedra výtvarné kultury Pedagogické fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem
E-mail: eva.novakova@ujep.cz
[1] Příspěvek vznikl za podpory projektu v rámci Studentské grantové soutěže UJEP číslo UJEP-SGS-2017-43-008-2 „Transformace fenoménu zátiší v současném umění a výtvarné výchově“.
[2] „Zátiší je umělecké dílo, jež vkusně zobrazuje neživé předměty, obvykle běžné, které mohou být přírodního původu (ovoce, zelenina, rostliny nebo přírodniny) nebo vyrobené člověkem (sklenice, dýmky, atd.) v umělém prostředí.“ (Zdroj: Zátiší. In: Wikipedia [online]. [cit. 2018-12-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1ti%C5%A1%C3%AD)
[3] Srv. Koncepty: Citron. In: Martin Velíšek [online]. [cit. 2019-08-26]. Dostupné z: https://www.velisek.cz/koncepty/citron.html
[4] Zátiší s citrony (instalace, citrony, mramor, kombinovaná technika), prezentováno na výstavě Rustic v Galerii u Dobrého pastýře, 30. 5. – 20. 6. 2007, Brno
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Jak citovat tento článek:
NOVÁKOVÁ, Eva. 2019. Fenomén zátiší a jeho pedagogické uchopení ve výtvarném vzdělávání na ZUŠ ČR. Kultura, umění a výchova, 7(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz
Comments