Ondřej Moučka ve své zprávě informuje o kolektivní výstavě s názvem Nová orientace, jež probíhá v Galerii Plusmínus v Uměleckém centru Univerzity Palackého v Olomouci a jež představuje současné olomoucké (queer) umění. Výstavu uspořádal spolek Ollove v rámci doprovodného programu k 10. Ozvěnám queer filmového festivalu Mezipatra. Výstava představuje nejen tvorbu olomouckých gay a lesbických umělců a umělkyň, ale i těch heterosexuálních, kteří se zabývají tématy (homo)sexuality, identity a genderu.
Myšlenka uspořádat přehlídku olomouckého queer umění se zrodila v hlavách kurátorského dua ze spolku Ollove, který každoročně pořádá Ozvěny queer filmového festivalu Mezipatra včetně doprovodného programu v podobě výstav a přednášek. Ollove je spolek dobrovolníků a nadšenců, rekrutujících se převážně z řad studentů, absolventů, zaměstnanců a příznivců Univerzity Palackého v Olomouci, jehož cílem je skrze kulturní a osvětové akce vzdělávat veřejnost, posouvat ji k více diverzifikované a tolerantní společnosti, a to nejen v rámci Olomouce. Dle slov předsedkyně spolku Jany Jedličkové je pro Ollove klíčová politika inkluze, která netřídí lidi podle genderu a sexuální orientace, ale naopak nabízí prostor pro diskuzi a pochopení. Spolek vznikl v srpnu 2012 a za čtyři roky své existence postupně rozšířil aktivity v širokou různorodou škálu a navázal spolupráci s jinými spolky a organizacemi na celostátní úrovni. S ohledem na to, že se lidé bojí neznámého, a na fakt, že to, co je vidět a slyšet, majoritní společnost lépe přijme, si členové Ollove kladou za cíl seznámit Olomouc s životem mimo heteronormativní rámec, tedy mimo to, co je heterosexuální většinou obecně přijímáno a chápáno jako normální.
Jednou z forem, jak představit LGBT+ subkulturu většinové společnosti, jsou vedle přednášek a debat také výstavy, prostřednictvím nichž chtějí kurátoři z týmu Ollove prezentovat umělce, jejichž tvorba by se dala označit pojmem queer. Původně hanlivý výraz queer znamenal divný, jiný; později jej začala LGBT+ komunita sama používat a dnes vyjadřuje především vymezení se s běžného (heteronormativního) rámce. Sama podstata slova vlastně popírá definici a kategorizaci. Účelem takto zaměřené kurátorské činnosti není vystavovat na odiv jinakost nebo posuzovat tvorbu na základě odlišné orientace autorů, ale poukázat na celkově pestrý obraz společnosti a skrze kulturní projevy menšiny přispět k přijímání diverzity většinou.
Obr. 1 Pohled do přední části instalace výstavy, foto Juraj Sosna
Obr. 2 Pohled do zadní části instalace výstavy, foto Juraj Sosna
U příležitosti letošních 10. Ozvěn queer filmového festivalu Mezipatra byla uspořádána kolektivní výstava s názvem Nová orientace. Výstava má představit nejen tvorbu olomouckých gay a lesbických umělců a umělkyň, ale i těch heterosexuálních, kteří se zabývají tématy (homo)sexuality, identity a genderu. Název odkazuje na fakt, že být umělcem často znamená vymykat se běžným měřítkům, vymezovat se vůči konformismu, kategorizaci a běžnému řádu. Být umělcem tedy znamená svébytnou identitu, a tedy přeneseně jinou (novou) orientaci.
Kurátoři si kladou za cíl poukázat také na fakt, že ne vždy je odlišná orientace umělce či umělkyně pro tvorbu determinující a že nemusí být klíčovým námětem. Výstava tak prezentuje pestrou kolekci, a to nejen tematicky, ale i co do výběru technik. K vidění jsou malby, kresby, fotografie digitální i analogové, objekty, fanart, autorské šperky aj. Mezi vystavované umělce patří Timotej Blažek, Eva Chlumská, Jolana Lažová, Anna Mária Michlíková, Juraj Sosna, Martin Šilar, svými díly přispěli také kurátoři výstavy Vendula Rulcová a Ondřej Moučka.
Obr. 3 Autorské šperky Timoteje Blažka, foto Juraj Sosna
Výstava je umístěna v Galerii Plusmínus, která se nachází v suterénu bývalého jezuitského konviktu, kde působí katedra výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a kde se nachází umělecké centrum univerzity. Galerie fungující v rámci ateliéru kovu a šperku se specializuje na prezentování mladých současných tvůrců, jak českých tak slovenských, studentů, ale i mladých profesionálů, čímž se na uspořádání Nové orientace více než hodí.
Protože se označení queer vymyká definicím a kategorizaci, chtějí kurátoři, aby byla i vystavená díla oproštěna od "škatulkování" zapříčiněného například tím, co víme o jejich autorech. Artefakty jsou prezentovány anonymně, doprovází je pouze jmenný seznam umělců a návštěvníci si tak budou moci tipovat, kdo je tvůrcem kterého díla, a možná tak budou muset čelit i svým stereotypům, které je ovlivňují. Nakolik byli úspěšní v pokusech určit autory jednotlivých děl, se dozví vzápětí, součástí výstavy totiž je i legenda, ze které se zájemci dozví, kdo je tvůrcem toho kterého díla.
Obr. 4 Obraz Vlahé večery Martina Šilara a fotografie s keramickou vázou z cyklu Zase ti svatí Juraje Sosny, foto Juraj Sosna
Obr. 5 Účastníci vernisáže si prohlížejí instalaci, foto Veronika Psotková
Kolektivní výstava Nová orientace je jakýmsi završením letošní kurátorské činnosti spolku Ollove, tento rok obzvlášť obsáhlé. Ve výstavním prostoru spřátelené kavárny Druhý domov proběhlo několik výstav, prezentujících umělce tvořící jak klasickými médii (kresba a malba), tak médii mladšími, jako je např. fotografie. Byli zde zastoupeni umělci profesionální, ale také například autodidakti a autoři, jejichž tvorba by se dala zařadit do spektra art brut.
Na začátku roku 2016 se konala výstava Tomáše Vítka s názvem Ples mrtvých. Šlo o velkoformátové olejomalby, portréty osob, které nějakým způsobem figurovaly v autorově životě. Jeho malby vytvořené mnohdy pomocí jasných tónů základních barev svou ponurou atmosférou perfektně ladily k výstavnímu prostoru, jenž se nachází v suterénu pod Literární kavárnou Druhý domov. Na vernisáži výstavy se uskutečnila performance Vzkříšení Lazara, u níž asistoval vystavující umělec a kurátorka Vendula Rulcová.
Druhou letošní výstavou byla výstava fotografií Jolany Lažové, doktorandky katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Soubor SØK (Hledání), jenž vznikl během jejího pobytu v norském Trondheimu, byl rozdělen do tří částí – podle technologického zpracování a tematického zaměření. Měli jsme možnost vidět velkoformátové analogové snímky norské krajiny, digitální fotografie zachycující důležitá setkání a okamžiky či zajímavá místa, a mobilní snapshoty drobných textů a citátů, jejichž myšlenky autorku v danou chvíli zaujaly. Součástí vernisáže byla také videoinstalace se záběrem norské krajiny, který byl promítán formou smyčky a návštěvníci měli možnost nechat jej promítat i na sebe.
Další dvě jarní výstavy by se daly označit jako výstavy naivního umění (tedy umělců bez výtvarného vzdělání), či dokonce art brut. Výstava Jiřího Klváčka nesla přímo název ARTBRUT. Autora představil Jiří Přivřel, který působí jako sociální pracovník v denním stacionáři, kam Jiří Klváček dochází. Jeho tvorba zahrnuje keramické sošky, malby tradičních žánrů, jako je zátiší, kresby, ilustrace a komiksy. Ty na první pohled zaujmou svou expresivitou a prolínáním s jinými světy. Hojně se u něj vyskytují i různé fantaskní výjevy, typické právě pro art brut. Výstava byla zakončena setkáním s autorem a divadelním představením Doma je doma, které secvičili klienti Dětského centra Olomouc.
Druhým zmiňovaným umělcem byl David Křivák, ostravský speciální pedagog, jenž se vedle tvorby na hedvábí věnuje také olejům a akvarelům, v nichž naivisticky zpracovává výjevy z antické mytologie, zjednodušené lidské figury, často stylizované do tvaru ulity, nebo městská zákoutí.
Poslední výstavou před prázdninami, kterou spolek Ollove v Druhém domově uspořádal, se staly Tlamy – kreslené portréty malířky a básnířky Blanky Jakubčíkové. Vernisáž byla pojata jako autorské čtení ze sbírky Kunsthysterik a zároveň byl představen autorčin nový projekt, ve kterém se snaží denně vytvářet jeden portrét někoho z jejích mnoha (tisíc) facebookových přátel. Původem brněnská umělkyně je absolventkou ateliéru kresby Václava Stratila na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně, své zkušenosti rozšířila také na výtvarných stážích v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově. Od roku 2003 žije v Praze, tvoří ve svém ateliéru v mezinárodním centru současného umění v MeetFactory. Je pro ni typická tvorba v uzavřených cyklech (např. Bulimie, Třetí pohlaví, Imitatio Christi aj.), v nichž mnohdy propojuje obrazovou část s psaným textem. Krom výtvarné tvorby se věnuje i poezii, pod pseudonymy Jan Ariel Kocourek nebo Blanche Cutie. V obou okruzích její umělecké činnosti se často vyskytuje motiv křesťanství a reflexe sexuality v mnoha jejích podobách.
Na vernisáži byla nejen možnost slyšet umělkyni předčítat vlastní básně, ale mohli jsme ji sledovat také při tvorbě – zájemci z řad návštěvníků si mohli nechat nakreslit portrét, a získat tak originální podobiznu s charakteristickým rukopisem autorčiným.
Výstavní činnost spolku Ollove v kavárně Druhý domov sahá do roku 2015, kdy byl na podzim otevřen nový prostor v suterénu, na jehož rekonstrukci se Ollove podílelo. První výstavou, která se zde konala, byla Zoogeometrie Ondřeje Moučky. Tato výstava byla stejně jako letošní Nová orientace součástí doprovodného programu k Ozvěnám Mezipater.
Vernisáž Nové orientace proběhla ve čtvrtek 24. listopadu 2016, výstava potrvá do 16. prosince 2016, kdy bude zakončena "dernisáží", na které proběhne setkání s některými autory, diskuze a rozjímání nad tvorbou.
Za kurátorský tým
Mgr. art. Ondřej Moučka
Katedra výtvarné výchovy
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
E-mail: ars.animalium@gmail.com
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Jak citovat tento článek:
MOUČKA, Ondřej. 2016. Galerie Plusmínus představila současné olomoucké (queer) umění. Kultura, umění a výchova, 4(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz