top of page

Kateřina Dytrtová a Martin Raudenský: Ko-text: Tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák

Obrázek autora: Petra ŠobáňováPetra Šobáňová

Recenze Petry Šobáňové se věnuje zajímavému publikačnímu počinu, jejž pod názvem Ko-text: Tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák připravili v roce 2015 Kateřina Dytrtová a Martin Raudenský. Grafická podoba knihy a celá její koncepce byly oceněny v reprezentativních soutěžích: na přehlídce Nejkrásnější české knihy 2015 a v soutěži Zlatá stuha 2016.

 



DYTRTOVÁ, Kateřina a Martin RAUDENSKÝ. Ko-text: tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák. Ústí nad Labem: Fakulta umění a designu Univerzity J.E. Purkyně, 2015. 193 stran. ISBN 978-80-7414-920-7.

 

Publikace autorské dvojice nesoucí název Ko-text: Tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák na první pohled zaujme svojí netradiční grafickou podobou a dalšími nezvyklými prvky, které se dotýkají jejího obsahu (viz např. poznámky jednoho z oponentů ponechané na okraji bloku textu). Grafická podoba knihy a zejména její ilustrace (hlavní tvůrčí podíl Martina Raudenského na knize) přitom anticipují její obsah, kroužící kolem klíčových pojmů, jako je tvorbaumění, jeho významyinterpretaceexperiment apod. Odlehčují teoreticky „hutné“ pasáže a ukazují, že umění, byť společensky závažné a pobízející k „těžkým“ úvahám nad sebou samým, obsahuje také prvek hravosti a může vznikat jako tvůrčí „ping pong“ – řečeno slovy další z autorů, Kateřiny Dytrtové.

 

Knihu uvozuje kapitola s příznačným názvem Kdy se kostka stává uměním, která předkládá všechny nejdůležitější otázky knihy kroužící kolem podstaty umělecké tvorby, kolem povahy exprese a kolem statusu umění ve společnosti a významů, jež vyvolává v myslích recipientů. Na otázku, kdy je kostka uměním, autoři odpovídají, že tehdy, když se stane „reprezentantem nehmotných duševních obsahů interiérů naší mysli“ (s. 17), když nás oduševňuje, když vyvolává otázky a reakci, když zrcadlí tázání člověka. Již tato kapitola plní značnou měrou cíl, který si autoři stanovili: „rozvíjet a kultivovat jedinečné kulturní pole“ (s. 13), vypovídat o obsahu vyvěrajícím z umění a zároveň o nemožnosti jej jednou provždy uzavřít a spoutat, „o tekutosti vidění, o potencionalitě k čemusi, o oscilaci, spíše než o jednoznačném nálezu“. (s. 15)


Kniha však nezůstává pouze u teoretických úvah (mimochodem psaných živým, „šťavnatým“ jazykem, který známe již z předešlých prací Kateřiny Dytrtové), naopak s nimi těsně propojuje analýzy konkrétních edukačních aktivit, které se vyznačují nejen návazností na hlavní téma knihy (vedou tak žáky k reflektování kategorie umění a tvorby), ale rovněž velkou invencí. Obsahují řadu skutečně kreativních a nosných přístupů k výuce, jejichž znakem je však zároveň neodlučitelnost od teoretických tezí, jak ukazuje nejen povaha experimentálních učebních úloh, ale rovněž vkládané komentáře, které obě polohy propojují.


Obr. 1–2 Vizuální podoba multiplu Ko-text: tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák, foto archiv Kateřiny Dytrtové a Martina Raudenského



Na knize oceňuji, že vypovídá o vzrušujícím napětí mezi uměleckým zážitkem (a nebo činem tvůrce) a mezi teoretickým náhledem těchto fenoménů, jejich uchopením sítí odborných termínů. Ukazuje také, v čem je výtvarná výchova (resp. edukace vázaná na výstavy uměleckých děl) – založená tradičně právě na tvorbě a uměleckém zážitku – jedinečná a jak mohou vypadat modelové a velmi nosné aplikace principů „velké“ umělecké tvorby v edukaci a tvorbě dětí.

 

Vraťme se ale ještě k vizuální podobě knihy, jež je jedinečná. Kniha je adjustována v papírovém boxu společně s autorsky výtvarně pojatým souborem edukačních pomůcek. Autoři box s jeho zajímavým, křiklavě barevným obsahem nazývají multiplem a odkazují tak k tradici hnutí Fluxus či Josephu Beuysovi. Zajímavé je rovněž to, že tento multipl je napojen na cloud, který nabízí další rovinu, protože se v něm shromažďují a vrství další „ping-pongové“ výměny a netradiční metodické materiály v podobě hracích plánů a graficky pojatých karet k dotváření, animovaných smyček, kreseb, videozáznamů z výuky. V nabídnutých metodických podnětech je odkazováno k významným tvůrcům, jako je např. Anthony Gormley (využití principu pixelování v prostorové tvorbě) či Idris Khan (vrstvení obrazů a časových rovin). Tyto podněty se přirozeně vřazují do výuky, opět ověřují s dětmi a jejich vizuální reakce vytvářejí opět další vrstvu v digitálním, sdíleném prostoru.

 

Grafická podoba knihy a celá její koncepce byly oceněny v reprezentativních soutěžích: na přehlídce Nejkrásnější české knihy 2015 získal Ko-text 2. místo v kategorii Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky (oceněno bylo, že „krabice didaktických pomůcek překypuje kreativitou a svým pojetím se vymyká tomu, na co jsme u kategorie učebnic zvyklí. Soubor objektů různých formátů a materiálů adekvátně reaguje na trend vzdělávání orientovaný interaktivním směrem.“) a v soutěži Zlatá stuha 2016 získal dokonce 1. místo v kategorii Výtvarný počin.

 

Knihu ocení jak studenti výtvarné výchovy nebo umělecké tvorby, tak i učitelé expresivních oborů a další zájemci z řad umělců, teoretiků a milovníků umění a otázek, které nám tato oblast lidské kultury klade.

 


Autorka:

doc. Petra Šobáňová, Ph.D.

Katedra výtvarné výchovy

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci

 


 


Jak citovat tento článek:

ŠOBÁŇOVÁ, Petra. 2016. Kateřina Dytrtová a Martin Raudenský: Ko-text: Tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák. Kultura, umění a výchova, 4(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz

 

79 zobrazení
bottom of page