Recenze Petry Šobáňové se věnuje zajímavému publikačnímu počinu, jejž pod názvem Ko-text: Tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák připravili v roce 2015 Kateřina Dytrtová a Martin Raudenský. Grafická podoba knihy a celá její koncepce byly oceněny v reprezentativních soutěžích: na přehlídce Nejkrásnější české knihy 2015 a v soutěži Zlatá stuha 2016.
DYTRTOVÁ, Kateřina a Martin RAUDENSKÝ. Ko-text: tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák. Ústí nad Labem: Fakulta umění a designu Univerzity J.E. Purkyně, 2015. 193 stran. ISBN 978-80-7414-920-7.
Publikace autorské dvojice nesoucí název Ko-text: Tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák na první pohled zaujme svojí netradiční grafickou podobou a dalšími nezvyklými prvky, které se dotýkají jejího obsahu (viz např. poznámky jednoho z oponentů ponechané na okraji bloku textu). Grafická podoba knihy a zejména její ilustrace (hlavní tvůrčí podíl Martina Raudenského na knize) přitom anticipují její obsah, kroužící kolem klíčových pojmů, jako je tvorba, umění, jeho významy, interpretace, experiment apod. Odlehčují teoreticky „hutné“ pasáže a ukazují, že umění, byť společensky závažné a pobízející k „těžkým“ úvahám nad sebou samým, obsahuje také prvek hravosti a může vznikat jako tvůrčí „ping pong“ – řečeno slovy další z autorů, Kateřiny Dytrtové.
Knihu uvozuje kapitola s příznačným názvem Kdy se kostka stává uměním, která předkládá všechny nejdůležitější otázky knihy kroužící kolem podstaty umělecké tvorby, kolem povahy exprese a kolem statusu umění ve společnosti a významů, jež vyvolává v myslích recipientů. Na otázku, kdy je kostka uměním, autoři odpovídají, že tehdy, když se stane „reprezentantem nehmotných duševních obsahů interiérů naší mysli“ (s. 17), když nás oduševňuje, když vyvolává otázky a reakci, když zrcadlí tázání člověka. Již tato kapitola plní značnou měrou cíl, který si autoři stanovili: „rozvíjet a kultivovat jedinečné kulturní pole“ (s. 13), vypovídat o obsahu vyvěrajícím z umění a zároveň o nemožnosti jej jednou provždy uzavřít a spoutat, „o tekutosti vidění, o potencionalitě k čemusi, o oscilaci, spíše než o jednoznačném nálezu“. (s. 15)
Kniha však nezůstává pouze u teoretických úvah (mimochodem psaných živým, „šťavnatým“ jazykem, který známe již z předešlých prací Kateřiny Dytrtové), naopak s nimi těsně propojuje analýzy konkrétních edukačních aktivit, které se vyznačují nejen návazností na hlavní téma knihy (vedou tak žáky k reflektování kategorie umění a tvorby), ale rovněž velkou invencí. Obsahují řadu skutečně kreativních a nosných přístupů k výuce, jejichž znakem je však zároveň neodlučitelnost od teoretických tezí, jak ukazuje nejen povaha experimentálních učebních úloh, ale rovněž vkládané komentáře, které obě polohy propojují.
Obr. 1–2 Vizuální podoba multiplu Ko-text: tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák, foto archiv Kateřiny Dytrtové a Martina Raudenského
Na knize oceňuji, že vypovídá o vzrušujícím napětí mezi uměleckým zážitkem (a nebo činem tvůrce) a mezi teoretickým náhledem těchto fenoménů, jejich uchopením sítí odborných termínů. Ukazuje také, v čem je výtvarná výchova (resp. edukace vázaná na výstavy uměleckých děl) – založená tradičně právě na tvorbě a uměleckém zážitku – jedinečná a jak mohou vypadat modelové a velmi nosné aplikace principů „velké“ umělecké tvorby v edukaci a tvorbě dětí.
Vraťme se ale ještě k vizuální podobě knihy, jež je jedinečná. Kniha je adjustována v papírovém boxu společně s autorsky výtvarně pojatým souborem edukačních pomůcek. Autoři box s jeho zajímavým, křiklavě barevným obsahem nazývají multiplem a odkazují tak k tradici hnutí Fluxus či Josephu Beuysovi. Zajímavé je rovněž to, že tento multipl je napojen na cloud, který nabízí další rovinu, protože se v něm shromažďují a vrství další „ping-pongové“ výměny a netradiční metodické materiály v podobě hracích plánů a graficky pojatých karet k dotváření, animovaných smyček, kreseb, videozáznamů z výuky. V nabídnutých metodických podnětech je odkazováno k významným tvůrcům, jako je např. Anthony Gormley (využití principu pixelování v prostorové tvorbě) či Idris Khan (vrstvení obrazů a časových rovin). Tyto podněty se přirozeně vřazují do výuky, opět ověřují s dětmi a jejich vizuální reakce vytvářejí opět další vrstvu v digitálním, sdíleném prostoru.
Grafická podoba knihy a celá její koncepce byly oceněny v reprezentativních soutěžích: na přehlídce Nejkrásnější české knihy 2015 získal Ko-text 2. místo v kategorii Učebnice pro školy všech stupňů a ostatní didaktické pomůcky (oceněno bylo, že „krabice didaktických pomůcek překypuje kreativitou a svým pojetím se vymyká tomu, na co jsme u kategorie učebnic zvyklí. Soubor objektů různých formátů a materiálů adekvátně reaguje na trend vzdělávání orientovaný interaktivním směrem.“) a v soutěži Zlatá stuha 2016 získal dokonce 1. místo v kategorii Výtvarný počin.
Knihu ocení jak studenti výtvarné výchovy nebo umělecké tvorby, tak i učitelé expresivních oborů a další zájemci z řad umělců, teoretiků a milovníků umění a otázek, které nám tato oblast lidské kultury klade.
Autorka:
doc. Petra Šobáňová, Ph.D.
Katedra výtvarné výchovy
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
E-mail: petra.sobanova@upol.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Jak citovat tento článek:
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. 2016. Kateřina Dytrtová a Martin Raudenský: Ko-text: Tvar, zvuk a gesto, tvůrce, učitel a žák. Kultura, umění a výchova, 4(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz