Kniha jako cesta k opakovanému setkání s uměleckým dílem – zprostředkování umění skrze klasické médium
Článek představuje přemýšlení a postupy současných galerijních pedagogů snažících se podpořit dospělé i děti v nalezení cesty k umění. Ukazuje, že se i kniha může stát prostředkem komunikace s návštěvníkem muzea umění. Je představen proces vzniku a výsledná podoba knihy František Frank Frantík Francois Kupka, jejímž cílem je nabídnout čtenáři-divákovi zážitek intenzivního a opakovaného setkávání s dílem průkopníka abstraktního umění Františka Kupky podobný zážitku ze setkání s originály autorových obrazů. Jde o publikaci, která ve shodě se současnými teoriemi vzdělávání a výchovy uměním vytváří příležitost pro interpretaci vybraných děl Františka Kupky samotným čtenářem-divákem, při které svou roli hrají nejen informace obsažené v knize samotné, ale také osobní prožitky, zkušenosti a znalosti čtenáře-diváka.
Klíčová slova: výtvarné umění, interpretace umění, vzdělávání v galerii
Úvod
„Nemůžeme vnímat rychle a zároveň vnímat hluboce.“
František Kupka (1923, s. 67)
Současná doba nás zahrnuje množstvím informací, informací ve velké míře vizuální povahy. Není pak divu, že je v tomto obrazy nabitém světě stále těžší najít způsob, jak představit veřejnosti umělecká díla ve větší intenzitě. Obrazy v galeriích se stávají „jen“ dalším vizuálním vjemem, se kterým se návštěvník setkává. A zdá se, že je možné pozorovat i zkrácení doby, kterou návštěvníci „s“ či „před“ jednotlivými uměleckými díly tráví. Výzkumy dokládají, že méně než třetina návštěvníků muzeí a galerií zhlédne výstavu důkladněji a zastaví se před více než polovinou jejích elementů. Průměrná doba, kterou návštěvníci stráví ve výstavě, činí 20 minut, přičemž je jejich průměrná rychlost, kterou se pohybují výstavou, přibližně 90 m2 za minutu. (Serrell, 1997, s. 117)[1]. Výzvou pro muzea a galerie se pak stává nalezení strategie, která by návštěvníka přivedla k delšímu setrvání u uměleckého díla, jeho hlubšímu vnímání a k navázání dialogu s ním.
Jako příkladnou reakci na zrychlení příznačné pro 21. století, ve kterém se komunikačním kanálem stávají sociální sítě charakteristické krátkým nebo dokonce limitovaným textovým sdělením, lze chápat v oblasti umění vznik tzv. Slow Art Day. Ten představuje mezinárodní „svátek“ – den zaměřený na „pomalé (vnímání) umění“. První Slow Art Day proběhl v roce 2009 a od té doby zájem institucí i návštěvníků roste. V roce 2014 se ho zúčastnilo více než 200 institucí po celém světě. V rámci dne vybírá muzeum či galerie 5 uměleckých děl, s nimiž mají návštěvníci strávit minimálně 10 minut s každým a poté sdílet svoje zážitky a zkušenosti.[2]
Mezi možné strategie, kterými lze čelit zrychlení, a tedy i zpovrchnění setkávání veřejnosti s uměním, patří i různé eventy, vzdělávací programy a také samoobslužné interaktivní digitální i klasické prostředky (digitální interaktivní průvodce výstavou či klasické tištěné pracovní listy) atd. Mezi média klasická patří bezesporu výstavní katalogy a knihy o umění, které zprostředkovávají (facilitují) seznámení diváka s uměleckým dílem.
V nabídce světových muzeí a nakladatelství nalézáme nespočet klasických výstavních katalogů a monografií o umění, ale také celou řadu knih usilujících o zprostředkování umění dětskému a mladému čtenáři. Tyto knihy seznamují děti i další zájemce s výtvarným uměním s využitím hry a různých interaktivních prvků. Příkladem může být publikace What is Contemporary Art? A Guide for Kids, která přibližuje vybraná umělecká díla ze sbírek MoMA v New Yorku návštěvníkům od 8 let. (Klein, Kleinová, 2012) Tato kniha, stejně jako většina dalších, přináší kombinaci informací o umělcích a uměleckých dílech, zohledňuje zájem dětského (laického) diváka a nabízí podněty pro přemýšlení (Co se stane s dílem Bruce Naumana Human/Need/Desire z roku 1983, když se zhasne?)[3] i řadu úkolů k tvůrčí reflexi představovaného uměleckého díla. Takových publikací je celá řada, bývají vázány na sbírky konkrétního muzea výtvarného umění nebo pouze na určitý výtvarný výrazový prostředek, výtvarný problém či námět (barva, tvar, prostor, autoportrét, zachycení zvířat atd.). V českém prostředí se objevují jak knihy zahraniční – například Kniha o výtvarném umění pro děti autorky Rosie Dickinsové, tak knihy české provenience. Útlá publikace Andrey Tachezy a Petry L. Staňkové Umění pro děti, 1930 se snaží dětem přiblížit umění a dobu kolem roku 1930 formou autorských kreseb i reprodukcemi uměleckých děl a skrze úkoly a (d)omalovánky. (Dickinsová, 2006; Staňková, Tachezy, 2011)
Knihy o umění rozšířené o otázky a tvůrčí úkoly, které byly představeny výše, mají obvykle dobrá čtenářská hodnocení. Pro muzea a galerie však představuje výzvu: připravit knihu, která by zhodnotila klady nabízených publikací, stala se však přímým pokračováním setkání návštěvníka s originálem díla. Při koncipování takových knih je nutné vyhnout se určité povrchnosti, kterou řada publikací tohoto typu přináší, zjednodušení pohledu ve snaze přiblížit se dětskému i dospělému divákovi. Rizikem pro tyto publikace je také nekontinuálnost, které je čtenář vystaven. Díla bývají řazena bez ohledu na jejich souvislosti podle jejich obliby a známosti. Chybí možnost hlubšího seznámení se s individuálním uměleckým dílem, objevuje se zkratkovitost. Tato rizika častá u knih zaměřených na umění a jeho zprostředkování dětskému i dospělému divákovi netradiční cestou se pokouší překonat některé publikace světových muzeí. Zajímavá je v tomto směru edice L´Art En Jeu pařížského Centre Pompidou.[4] Ta se od druhé poloviny 80. let do let 90. soustředila na zprostředkování významných uměleckých děl ze svých sbírek dětským návštěvníkům. Vznikaly knihy s nápaditou grafikou a nekonvenčním přemýšlením o uměleckých dílech, v nichž čtenáři postupně objevovali souvislosti a vizuální kvality představovaného díla. Kvantita tu byla nahrazena kvalitou, přesný popis postupným objevováním samotným čtenářem. A stejnou cestou se rozhodla vydat i Národní galerie v Praze při přípravě netradiční publikace k výstavě Františka Kupky.[5]
Obr. 1 Obálka knihy František Frank Frantík Francois Kupka. Záměrně jednoduché provedení knihy FFFF Kupka s efektem přiznané šité vazby. Foto: Anymade Studio.
Je třeba uvést několik řádků ke genezi knihy: Na přelomu roku 2012 a 2013 prezentovala Národní galerie v Praze úspěšnou výstavu František Kupka: Cesta k Amorfě, Kupkovy Salony 1899 – 1913, představující specifickou a jedinečnou cestu Františka Kupky k nefigurativní malbě. V době přípravy výstavy vznikla myšlenka na vytvoření netradiční publikace, která by Kupkovo dílo zprostředkovala vhodně volenou koncepcí a za použití aktivizujících prvků široké návštěvnické obci – dětem i dospělým. Cílem bylo nalézt prostředek, který by umožnil se k návštěvě výstavy opakovaně vracet, reflektovat setkání s uměleckými díly později, například doma či ve škole. Výsledkem práce týmu složeného z galerijních pedagogů a grafických designérů se stala publikace František Frank Frantík Francois Kupka, která je novým typem publikace zprostředkujícím čtenáři-divákovi zážitek ze setkání s dílem pionýra abstraktního umění, Františka Kupky, podobný zážitku, který divák má, stojí-li před originály Kupkových energií nabitých a jasnými barvami působících obrazů.[6] Cílem knihy je nabídnout divákovi zastavení, postupné zažívání Kupkova díla a seznamování se s jeho kvalitami, proto je kniha vytvořena tak, aby zvala k opakovanému prohlížení, zkoumání a nalézání vlastních interpretací obsahu jednotlivých kapitol.
1 Pedagogická koncepce knihy
V následující kapitole bude představen koncept knihy a způsob interpretace, jaký byl autorkami v knize zvolen. Představit koncepci knihy podrobněji není možné bez základních informací o díle Františka Kupky. S ohledem na skutečnost, že se v tomto příspěvku zaměřím na stručné postižení celkové koncepce knihy a na rozbor jedné z jejích částí založené na obraze Kosmické jaro II, dovolím si soustředit se jen na ty informace o malíři a jeho díle, které jsou z tohoto hlediska podstatné.
1.1 Kupkovo dílo a Kosmické jaro II
František Kupka je dnes již plně doceněným průkopníkem abstraktního umění. K abstrakci dospěl po dlouhé cestě od svých raných figurativních začátků, nesoucích se ještě především v duchu akademismu a symbolismu. Mezi lety 1900 a 1910 činil podstatné malířské výzkumy a směřoval k stále větší autonomizaci barvy – ta se osamostatňuje od objemu tělesa, který dříve modelovala (viz Rodinný portrét, Národní galerie v Praze). V roce 1910 píše kritiku A. Rösslerovi: „Přišel čas, abych stvořil své krédo. Za poslední měsíc jsem zničil většinu svých děl. Když jsem se na ně pozorněji díval, zjistil jsem, že to jsou většinou nádory, které jsou přežitkem mého nedobrého údobí.“ (Anděl, Kosinská, 1997, s. 25) Kupka se v tomto období rozpracovávanými problémy stále více přibližuje k zcela nefigurativnímu malířskému projevu. Kolem roku 1910 můžeme již v Kupkově díle zaznamenat plně abstraktní kompozice, teprve však roku 1912 vystavuje malíř abstraktní plátna veřejně. Představeny jsou obrazy Amorfa. Dvoubarevná fuga, 1912, a Amorfa. Teplá chromatika, 1911 –1912.
Kosmické jaro II, 1911 – 1920, je obrazem, který vznikal s oběma Amorfami souběžně v raném období Kupkovy abstraktní tvorby. Obraz je budován ve třech základních plánech. Přední plán obrazu obsahuje rozvíjející se barevné útvary podobné prvkům organického a anorganického světa – houbám, tuhnoucí lávě, krystalům, mrakům. Plán prostřední představují tři pásy modrých a fialových tónů, zadní plán je tvořen kulovitým tělesem s probíhajícími siločarami, jejichž rozmístění připomíná průběh poledníků na zeměkouli. Barevnost obrazu je založená na kontrastu modro-fialových a žluto-zelených odstínů. Dílo obsahuje jedno z hlavních Kupkových témat – zachycení zrodu, procesu (s)tvoření. Tento motiv obsažený i v dalších Kupkových dílech, jako např. Příběh o pestících a tyčinkách, 1919 – 1920, řadí sám Kupka při členění svého díla mezi motivy „stvořené“. Dílo jako by shrnovalo dobře dvoukolejnost Kupkova zájmu o poznání světa. Malíř zkoumal svět skrze přírodní vědy (je známo, že docházel na přednášky na pařížskou Sorbonnu – zajímala ho především fyzika a fyziologie) a rovněž hledal cestu k poznání světa v oblasti nauk esoterických, kdy již od svého mládí stráveného ve východních Čechách působil jako médium při spiritistických seancích a později si při pobytu na Akademii v Praze i touto cestou přivydělával. Dokladem mimořádné Kupkovy citlivosti jsou i slova, která lze nalézt v dopise příteli A. Rösslerovi z roku 1897, slova, která lze velmi dobře vztáhnout přímo k motivu námi sledovaného obrazu Kosmické jaro II: „Večer zažil jsem zkušenost rozdvojeného vědomí, přitom jsem měl dojem, jak bych se díval na Zemi zvenčí. Byl jsem v obrovském prázdném prostoru a viděl planety, jak mě klidně míjejí. Potom bylo těžké vrátit se k trivialitám všedního dne.“ (Marek, 2009, s. 25) Kupka sám považoval široké pole znalostí za nezbytný základ malířovy výbavy. V teoretickém spise Tvoření v umění výtvarném, který byl publikován v roce 1923 v Čechách, píše: „Výsledky moderních věd mají zřejmě vliv na současné umělce, mnozí z nich jsou nezřídka – podvědomě nebo vědomě – žáky nejnovějších myslitelů. Nemohu pochopit moderního malíře, který neumí používat přinejmenším teleskopu a mikroskopu.“ (Kupka, 1999, s. 7; Anděl, Kosinská, 1997, s. 155)
F. Kupka souběžně prozkoumával několik tematických oblastí, například vertikály, diagonální plány, vertikální a diagonální plány, kruhovité kompozice, struktury barev či oblast stvořených motivů. Mezi jednotlivými tématickými okruhy existovaly průniky, k obrazovým motivům se pak Kupka často vracel opakovaně. „Kromě toho měl malíř ve zvyku věnovat se svým plátnům dlouhou dobu a po čase do nich zasahovat.“ (Anděl, Kosinská, 1997, s. 86) O tom svědčí i naše znalosti o obraze Kosmické jaro II – Kupka ho opakovaně upravoval, což vyplývá i z datace díla. Přemalby jinak již hotového obrazu potvrzuje i skutečnost, že je v Kupkově monografii od Emanuela Siblíka z roku 1928 zachycena fotografie Kosmického jara II v podobě, kdy přes spodní část kulovitého tvaru přesahuje motiv tvarově blízký přírodninám – mrakovitým a amébovitým útvarům, chorošům či krystalům ledu. Po roce 1928 byl obraz sjednocen, útvary byly pohlceny pokračováním kulovitého útvaru, který je rozvíjen v jeho horní části.
1.2 Koncepce knihy
Při přípravě knihy se celý tým soustředil na podrobné seznámení se s obrazy, kresbami a grafikami Františka Kupky, na detailní prostudování pramenů i odborné literatury vztahující se k umělcově dílu, ale také na průzkum oblastí s Kupkovým dílem spjatých. V úvahu byly brány výsledky vědeckých disciplín (astronomie, fyziky, optiky…) a znalosti z oblasti okultních nauk, kterým se Kupka rovněž věnoval. Cílem bylo vytvořit pro čtenáře-diváka inspirativní, široké a různorodé pole informací obrazového i textového charakteru, které bude dobrou základnou pro čtenářovo kreativní zkoumání vybraných děl F. Kupky. Důraz byl kladen na vytváření příležitostí pro individuální recepci Kupkova díla čtenářem. Důležité je, že adekvátně věku, zkušenostem, znalostem, zážitkům a vzpomínkám nabízí pole informací každému čtenáři-divákovi jiný pohled, může být odlišně chápáno, různě interpretováno. Teoreticky se kniha opírá o sémiotický přístup k interpretaci umění a o pedagogický konstruktivismus, který záměrně koncipuje vzdělávací proces tak, aby k poznatkům již osvojeným přidával studující poznatky nové a vytvářel mezi osvojenými i nově nabývanými znalostmi vztahy a budoval svůj vlastní koncept porozumění určitému jevu, oboru apod. Způsob práce galerijního pedagoga, který byl při přípravě knihy využit, můžeme identifikovat jako metodu kruhové oscilace, kterou definovala Yvona Ferencová ve své inspirativní práci Apozice obrazu: metoda spočívá „v kroužení kolem ohniska, hledání i v poměrně vzdálených sférách napříč obory, kdy se přibližujeme dílu, k němuž se vše vztahuje. Jako součást souvislého celku se tak obraz o díle plynule dotváří v procesu poznávání.“ (Ferencová, 2009, s. 66)
Kniha FFFF Kupka vznikala při příležitosti výstavy Františka Kupky Cesta k Amorfě, nicméně cílem bylo vytvořit knihu nadčasového charakteru, knihu neomezenou dobou trvání výstavy. Proto je kniha založena na pěti stěžejních dílech F. Kupky, která jsou v majetku Národní galerie v Praze a jsou součástí stálé expozice moderního českého umění ve Veletržním paláci. Tyto obrazy byly vybrány s ohledem na hlavní myšlenky, způsoby práce a problémy, kterými se Kupka zabýval. Obsažena jsou témata, která mají intenzitu a potenciál zaujmout čtenáře-diváka. Pro lepší zprostředkování ústředních „malířských problémů“ řešených v jednotlivých kapitolách obsahuje kniha i řadu dalšího vizuálního materiálu. Jsou to jednak Kupkovy grafické práce (zejména ze souboru dřevořezů Čtyři příběhy bílé a černé) nebo materiály, které mohou čtenáře při interpretaci Kupkova díla vést (například snímky z mikro či makrosvěta – fotografie detailů buněk, krystalů, mraků, měsíce…).
Základ knihy tvoří pětice vybraných obrazů, každému z nich odpovídá jedna kapitola:
1) Rodinný portrét, 1910, známý také pod názvem Rodinná podobizna, prezentuje ještě, jak Kupka říkal, „konvenční“ tvorbu a je úvodem k celé knize. V souladu s nástupem abstrakce v Kupkově tvorbě, který se opíral o umělcův průzkum zaměřený zejména na barvu a tvar, předkládá tato kapitola čtenářům-divákům k prozkoumání obraz a jeho detaily v barevných proměnách. Poukazuje na zákonitosti simultánního kontrastu barev a prostřednictvím Kupkových vlastních slov vybízí k zamyšlení nad způsobem malířovy práce s barvou: „Prostor, jejž malujeme na svých plátnech, je vlastně konstruován dvojrozměrně, třetí rozměr je jen subjektivní, iluzorní, barva nebo valér jsou přivolávány často na pomoc.“ (Kupka, 1999, s. 96)
Obr. 2 Rodinná podobizna. Dvoustrana s výřezem z obrazu Rodinná podobizna, která upozorňuje na Kupkovu netradiční práci s barvou (originál vlevo) a téma dále variuje (pravá polovina dvoustrany). Foto: Anymade Studio.
2) Kosmické jaro II je dílo akcentované v druhé části knihy, o způsobu jeho přiblížení čtenáři-divákovi bude pojednáno v samostatné kapitole.
3) Základem třetí kapitoly knihy se stal obraz Vanoucí modře II, 1922 –1936. Obraz je příkladem Kupkova abstrahování realistických motivů zachycených již dříve kresbou, které se s odstupem desetiletí stávaly základem pro Kupkovy abstraktní kompozice. Vanoucí modře II také ukazují cestu mezi motivy kruhovými či organickými k motivům vertikálním a motivům silně abstrahovaným, příznačným pro Kupkovo dílo po roce 1930 (Abstraktní malba, 1930). Kapitola zahrnuje rovněž fascinující detaily Kupkových obrazů a na příkladu modré barvy a jejích odstínů si všímá Kupkovy výjimečně bohaté palety. Stejně jako v dalších kapitolách je zde akcentována souvislost s grafickou tvorbou F. Kupky.
4) Vertikální plány III, 1912 – 1913, jsou čtvrtým zastavením v knize. Téma charakteristické pro Kupkovu tvorbu, které tato kapitola otevírá, lze charakterizovat slovy: pohyb nahoru a dolů, v čase a prostoru, téma budování prostoru diagonálami, téma neohraničenosti, nekonečna, absolutna… Sdělení kapitoly je rozvíjeno drobným interaktivním prvkem a nahlíženo skrze Kupkova slova. Stěžejní citát kapitoly zní: „V kolmici je všechna majestátní statičnost, výška i hloubka jsou v ní obsaženy. Spojuje je a dělí prostor horizontálně. Rozmnoženy jsouce v četné rovnoběžky, kolmice se stávají výrazem úzkostného a němého očekávání, šířícího se horizontálně.“ (Kupka, 1923, s. 124)
Obr. 3 Vertikální plány. Dvoustrana nabízí hru s diagonálou v podobě pohyblivého žlutého proužku papíru. Foto: Anymade Studio.
5) Pátá část knihy představuje dílo Abstraktní malba, 1930, tvořené třemi černými úsečkami na bílém podkladě, dílo představující krok směrem k maximálně oproštěné a zjednodušené kompozici. Klíčovými slovy této kapitoly jsou: linie, geometrická kompozice tvořená bílou a černou, klamy oka, pravidlo zlatého řezu.
Základ knihy spočívá v obrazové části, kniha nicméně obsahuje i text. Psaný obsah knihy je v naprosté většině založen na vlastních slovech malíře Františka Kupky. Je tak nabízen jeho osobní pohled nezprostředkovaný a nepozměněný autorkami knihy. Kupkovy citáty byly pečlivě hledány ve všech dostupných pramenech – v jeho teoretickém spisu Tvoření v umění výtvarném, v textech, jimiž doprovázel své výstavy, ve slovech, která lze nalézt v jeho bohaté korespondenci např. s malířem V. Hynaisem, továrníkem J. Waldesem, spisovatelem J. S. Macharem a dalšími. Z těchto slov je vždy vybrána citace co nejjasněji postihující výtvarný problém či podstatný směr Kupkova přemýšlení.
6) Závěrečnou kapitolu knihy tvoří Kupkův netradiční životopis. I ten je založen na autentických výpovědích F. Kupky, jeho blízkých a dalších osob, které se s Kupkou setkaly. Akcentovány jsou zlomové body a události. Přitom je ponechán i prostor každodennosti. Je na čtenáři, aby z mozaiky informací sestavil svoje nahlížení Kupkova života. Samozřejmě, stejně jako v případě celé knihy je i výběr citátů již sám o sobě interpretací, ovšem interpretací, která nechává čtenáři-divákovi dostatek prostoru pro vlastní reflexi a nahlížení.
Obr. 4 Životopis. Netradičně pojatý životopis Františka Kupky doplněný fotografiemi umělce, reprodukcemi jeho dalších děl a autorskými motivy Petra Cabalky a Filipa Nerada ze Studia Anymade. Foto: Anymade Studio.
1.3 Kosmické jaro II
V momentě, kdy začíná galerijní pedagog přemýšlet o možných způsobech zprostředkování díla veřejnosti, staví nejprve do středu svého přemýšlení samotné dílo. Získává informace o něm samotném a postupně se propracovává k stále širším souvislostem. Z nich pak na základě různých kritérií vybírá ta, na něž zaměří svoji pozornost a jež předloží veřejnosti. Kritériem výběru obvykle je:
1. podstatnost a reprezentativnost vybraného fenoménu pro celou umělcovu tvorbu,
2. blízkost vybraného tvůrčího principu nebo myšlenky v díle obsažené cílové skupině a otázkám, kterými se cílová skupina zaobírá,
3. vhodnost určitého aspektu díla pro zprostředkování specifického konceptu daného například koncepcí výstavy,
4. vhodnost určitého aspektu díla nebo jeho širší souvislosti pro zprostředkování díla autorským a tvůrčím způsobem – tento přístup je uplatňován v praxi umělecké i ve vzdělávání. Setkat se ním můžeme například v současném umění – akce Barbory Klímové, která ve svém projektu REPLACED, Brno 2006, interpretovala klasické práce českých akčních umělců, např. Spaní na stromě Petra Štembery.
Při koncipování knihy FFFF Kupka bylo pro výběr klíčových myšlenek a principů tvorby Františka Kupky, které budou knihou akcentovány, zvoleno kritérium první. Cílem bylo vybrat podstatné a reprezentativní fenomény s Kupkovým dílem spjaté a ty čtenáři-divákovi nabídnout zprostředkované z více úhlů pohledu a také současně v poloze obrazové i textové, aby si z nich mohl čtenář-divák sestavovat vlastní mapu porozumění Kupkově tvorbě.
Obr. 5 Kosmické jaro. Úvodní dvoustrana ke kapitole věnované obrazu Kosmické jaro II s reprodukcí obrazu a klíčovým citátem F. Kupky. Foto: Anymade Studio.
S ohledem na výše nastíněné byla v kapitole představující obraz Kosmické jaro II zvolena tato klíčová témata: a) způsob práce Františka Kupky založený na rozvíjení několika hlavních témat vedoucí k opakovanému se navracení malíře k tématům i jednotlivým obrazům, b) inspirace Františka Kupky mikro a makro světem, snaha Františka Kupky poznat svět v jeho úplnosti skrze vědy přírodní a humanitní i skrze duchovní disciplíny, jakými jsou teosofie, alchymie či astrologie, c) prostupnost témat a malířských problémů celou tvorbou Františka Kupky, d) vrstvení barev, tvarů i linií jako jeden z charakteristických motivů Kupkova díla.
Způsob postupného prozkoumávání stejného motivu a skutečnost, že se malíř již k dokončeným dílům vracel, aby je znovu přemaloval a více přiblížil své představě, je v knize představen úvodními stranami ukazujícími podobu Kosmického jara II v současnosti, podobu Kosmického jara II před rokem 1928, a kombinací obou obrazů provedenou s využitím stříbrného laku. Byla také doplněna Kupkova slova, která přibližují malířovo zaobírání se jedním tématem: „Jen pomalu narůstají varianty řešení těch pěti nebo šesti problémů, jimiž jsem zaměstnán již deset let a snad ještě déle. Většina pláten má své změny – tak se to vyklubává z jakéhosi chaotického stavu…“ (Mládková, Sekera, 2011, s. 16)
Další část kapitoly o Kosmickém jaru II se soustředí na zprostředkování inspiračních zdrojů Františka Kupky. Představeny jsou makro i mikrostruktury – pohled na měsíc zachycující kráter, od něhož vedou paprsky podobné siločarám na kulovitém útvaru na obraze Kosmické jaro II (snímek měsíce nápadně podobný hlavnímu kompozičnímu prvku obrazu byl publikován v roce 1881 a Kupka se s ním jistě seznámil). (Anděl, Kosinská, 1997, s. 87) Dále jde o pohled na hvězdnou oblohu, z příkladů mikrosvěta jsou zobrazeny detaily buňky a krystalů ledu, a to tak, aby byla akcentována jejich podobnost s grafikami z Kupkova cyklu Čtyři příběhy bílé a černé. Jsou uvedeny také podobnosti s organickými a anorganickými částmi přírody – mraky, tuhnoucí láva, krystaly…
Obr. 6–8 Kosmické jaro. Srovnávací materiál k interpretaci obrazu Kosmické jaro II – vlevo pohled na Měsíc, vpravo detail lidského oka.
Motiv rozvíjení tvarů typických pro obraz Kosmické jaro II.
Srovnávací materiál z kapitoly věnované obrazu Kosmické jaro II – vlevo dřevoryt F. Kupky z cyklu Čtyři příběhy černé a bílé, vpravo průřez buněčnou tkání. Foto: Anymade Studio.
Téma vrstvení tvarů, barev i linií rozvíjí interaktivní prvek v podobě odtrhávací a překlápěcí půlstránky, která umožňuje variovat výsledný vzhled jedné z částí obrazu, a také následující dvoustrana knihy, která je řešená jako průzkum možností práce s jedním z Kupkou využitých mrakovitých tvarů – s vrstvením, rozrůstáním a pohybem tohoto motivu po ploše obrazu. Citát, který vystihuje tento aspekt Kupkova díla a který byl vybrán do publikace s cílem přispět k porozumění čtenáře-diváka tvůrčím záměrům Františka Kupky, zní: „Tváří v tvář dílu má divák cítit, že se tu něco stalo, že se tu něco děje – a že tak bude vždy, dokud bude dílo trvat.“ (Kupka, 1999, s. 213) Takto zvolená koncepce kapitoly tvoří jeden z pěti, potažmo šesti (počítáno s životopisem umělce) celků knihy a nabízí mnohovrstevnaté porozumění Kupkově obrazu Kosmické jaro II.
Závěr
Domnívám se, že názor Františka Kupky uvedený v úvodu příspěvku o nemožnosti rychlého a zároveň hlubokého vnímání je dnes velmi aktuální. Dospělí i děti obvykle tráví v galerii jen krátkou dobu a vztáhneme-li ji k počtu děl, se kterými se setkají, pak se čas strávený před díly jeví ještě kratší. Jen výjimečně přicházejí návštěvníci na krátkodobou výstavu opakovaně. V případě stálých expozic je situace sice lepší, nicméně lidé se na jejich opakovanou prohlídku vydávají až s velkým časovým odstupem (nejsou-li k tomu motivováni zajímavým konceptem komentované prohlídky, konáním výtvarné dílny či jinou formou vzdělávacích aktivit). Kniha František Frank Frantík Francois Kupka vybízí čtenáře-diváka k opakovanému setkání s uměleckým dílem. A snaží se soustředit jeho pozornost k tomu, co tvoří jádro umělcova sdělení. Zároveň je vytvořena tak, aby bylo možné obrazy pozorovat a zážitky ze setkání s nimi navodit i doma, mimo výstavní prostory. Kniha se také liší od průvodců výstavou či pracovních listů, které už tvoří klasickou nabídku muzeí a galerií. Obsahuje „přidanou hodnotu“, kterou je nutné zdůraznit. Zůstává věrná Kupkovi, jeho tvorbě a myšlenkám a svým obsahem co nejméně manipuluje s náhledem diváka na Kupkovo dílo. Současně se ji podařilo učinit do jisté míry nezávislou na setkání s originály Kupkových pláten. Je přístupná dětem i dospělým a nabízí jim mnohovrstevnaté porozumění Kupkově tvoření i přemýšlení. Porozumění, jehož směr i hloubka jsou dány osobními prožitky, zkušenostmi, znalostmi a jistě i věkem čtenáře-diváka. Kniha v takovém pojetí přestává být lineárně vedeným sledem informací obrazového a textového charakteru. Umožňuje čtenáři-divákovi vyhledávat nová spojení obrazů i textů, nahlížet dílo Františka Kupky z mnoha úhlů.
Věřím, že tak jako hledají galerijní pedagogové cesty k prohloubení intenzity setkání návštěvníka s uměleckým dílem na poli využití moderních technologií, je stejně důležité zkoumat osvědčená média a hledat nové způsoby, jakými by mohla přispět k dialogu diváka s dílem a jeho tvůrcem. Domnívám se, že kniha FFFF Kupka je dobrou ukázkou takové cesty.
Literatura
ANDĚL, Jaroslav a Dorothy KOSINSKÁ a kol. 1997. František Kupka – průkopník abstrakce, malíř kosmu, Ostfildern-Ruit: Verlag Gerd Hatje. ISBN 3-7757-0692-5.
CURTIL, Sophie a Miloš CVACH. 1991. Autour d'un point, Frantisek Kupka. Paris, Centre Pompidou. ISBN 2-85850-609-4.
DICKINSOVÁ, Rosie. 2006. Kniha o výtvarném umění pro děti. Praha: Jupiter. ISBN 8073212625.
FERENCOVÁ, Yvona. 2009. Apozice obrazu. Brno: Pavel Křepela. ISBN 978-80-86669-12-0.
HEIN, George a Mary ALEXANDER. 1998. Museums: Places of Learning. Washington: American Association of Museums Education Committee. ISBN 093120156X.
KUPKA, František. 1923. Tvoření v umění výtvarném. Praha: SVU Mánes.
KUPKA, František. 1999. Tvoření v umění výtvarném. Praha: Brody. ISBN 80-86112-16-0.
KLEIN, Jacky a Suzy KLEIN. 2012. What is Contemporary Art? A Guide for Kids. New York: MoMA. ISBN-10: 0870708090.
KLIMÁČEK, Viliam a Dezider TÓTH, Noha k noze. ISBN: 80-86803-04-X.
MAREK, Vlastimil. 2009. Geniální malíř vizí František Kupka. In: Sborník z konference František Kupka, Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové. s. 25 – 34. ISNB 978-80-7041-695-2.
MLÁDKOVÁ, Meda a Jan SEKERA. 2011. František Kupka ze sbírky Jana a Medy Mládkových. Praha: Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových. ISBN 978-80-87344-08-8.
MUSILOVÁ, Helena (ed.). 2012. František Kupka – cesta k Amorfě: Kupkovy salony 1899 – 1913. Praha: Národní galerie v Praze. ISBN:978-80-7035-511-4.
SERRELL, Beverly. 1997. Paying Attention: The Duration and Allocation of Visitors´ Time in Museum Exhibitions, In: Curator 2 (40). ISSN: 00113069.
STAŇKOVÁ L. Petra a Andrea TACHEZY. 2011. Umění pro děti, 1930, Praha, AP 55 a Patagonie.
ŠKALOUDOVÁ, Barbora, Lucie ŠTŮLOVÁ VOBOŘILOVÁ, Michaela TRPIŠOVSKÁ. 2013. František Frank Frantík Francois Kupka. Praha: Národní galerie v Praze. ISBN: 9788070355206.
Book as a Medium of Repeated Encounter with Artwork
Abstract: This paper introduces methods and strategies used by contemporary gallery educators to engage adults and children with art. It shows that a book can become a means of communication with the visitor of an art museum. It describes the process of creation and the final form of the book called František Frank Frantík Francois Kupka, which aims to offer its readers a deep immersion into abstract paintings of František Kupka, the pioneer of abstract art. This immersion can resemble experiencing the originals of Kupka´s paintings. In accordance with contemporary theories of education through art, FFFF Kupka offers its readers an opportunity to interpret the chosen Kupka’s works by themselves, based on information given in the book but also on the readers’ own experiences and knowledge.
Keywords: visual art, interpretation, gallery education
Autorka:
Mgr. et Mgr. Lucie Štůlová Vobořilová
Lektorské oddělení
Sbírka moderního a současného umění
Národní galerie v Praze
E-mail: lucievoborilova@seznam.cz
The study is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
[1] Serrellová ve svém výzkumu provedla šetření ve 108 výstavách a stálých expozicích, mezi nimiž byly zastoupeny expozice technické, přírodovědné, historické i 13 výstav či stálých expozic výtvarného umění. Zkoumala počet „svědomitých“ návštěvníků, kterými jsou nazýváni ti, kteří se zastaví u více než poloviny vystavených „elementů“, jak autorka nazývá jednotlivé složky výstavy, jimiž jsou typicky samotné vystavené exponáty, ale také interaktivní prvky, média s obsahem rozvíjejícím téma výstavy atd. Zabývala se také tím, jak rychle návštěvník výstavu (vy)užívá. Na základě výsledků výzkumů navrhuje Serrellová hodnotit jako významné a úspěšné ty výstavy, jejichž obsah a design přitáhne více jak 50% „svědomitých“ návštěvníků a ti současně využívají výstavu rychlostí menší než cca 90m2 za minutu.
[2] Více informací na www.slowartday.com.
[3] Dílo B. Naumana tvoří neonové zářivky známé z reklamních poutačů.
[4] V rámci edice L´Art En Jeu byla vydána Centre Pompidou řada knih určených primárně dětem, které se intenzivně věnovaly dílům ze sbírek Národního muzea moderního umění – ikonickým umělcům 20. století – M. Duchampovi, R. Delaunayovi, A. Calderovi a také F. Kupkovi. (Curtil, Cvach, 1992)
[5] Mezi knihy zprostředkovávající výtvarné umění bychom mohli řadit i knihy vytvářené přímo umělci, jako je například kniha Noha k noze spisovatele Viliama Klimáčka a Dezidera Tótha, umělce a pedagoga. Jde slovy autorů o jednu z prvních konceptuálmích knih pro děti, ve které jsou děti vedeny k tvořivému pohledu na svět a k jeho reflexi skrze různé tvůrčí úkoly. Podobné autorské knihy samotných umělců však ponechávám stranou této krátké studie.
[6] Na knize se podílely galerijní pedagožky Barbora Škaloudová, Lucie Štůlová Vobořilová a grafičtí designéři Petr Cabalka a Filip Nerad z Anymade Studia.
Jak citovat tento článek: ŠTŮLOVÁ VOBOŘILOVÁ, Lucie. 2014. Kniha jako cesta k opakovanému setkání s uměleckým dílem – zprostředkování umění skrze klasické médium. Kultura, umění a výchova, 2(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz