Obr. 1 Z programu ke stálé expozici Příroda Olomouckého kraje Vlastivědného muzea v Olomouci; foto archiv autorky
Následující text je analýzou edukačního programu ke stálé expozici Příroda Olomouckého kraje Vlastivědného muzea v Olomouci. V programu s názvem Zajíček Chlupáček lektor a děti pracují s informacemi ze života vybraných živočichů a jejich přirozeného biotopu. Podstatným prvkem v realizaci programu je využití loutky (v našem případě loutky zajíčka) jako edukačního nástroje. Loutka tvoří jakéhosi mediátora mezi lektorem a dětmi. V analýze se tedy dotkneme i nástinu zásad a pravidel práce s loutkou a také výhod a úskalí využití této didaktické cesty. Text seznamuje s průběhem programu, objasňuje důvody použitých aktivit a jejich očekávaný edukační dopad na děti. Závěrem je zařazena alterace.
Klíčová slova: muzejní pedagogika, objektové učení, muzeum, muzejní edukace, didaktické využití loutky, edukace v přírodovědné expozici
1. Anotace edukačního programu
Prostřednictvím loutky zajíčka, který plní roli průvodce programem, se děti seznámí s životem zajíce polního a vybraných živočichů, kteří žijí v různých typech krajiny a s nimiž se zajíc polní může v přírodě setkat. Program mimo jiné poukazuje na potravní řetězce a zabývá se otázkou predačních vztahů některých živočichů k zajíci polnímu. Zaměřuje se primárně na pobytové znaky, podle nichž můžeme odhalit přítomnost živočichů, aniž bychom je přímo pozorovali. V programu jsou použity reálné pobytové znaky živočichů žijících zejména v lesním či polním prostředí (stopy, trus, požerky, paroží, peří, lebky). Didaktická práce s těmito reálnými předměty využívá potenci metody objektového vyučování. Tyto informace jsou dětem předávány pomocí „pohádkového detektivního příběhu“. Tato forma programu je vhodná pro děti předškolního a mladšího školního věku, které jsou cílovou skupinou programu.
Součástí animace je odborný výklad (částečně vedený lektorem prostřednictvím loutky zajíčka), řízená diskuse, zážitkové aktivity, metoda bádání a samostatná práce s vystavenými exponáty.
Kontext výukové situace
Program byl vytvořen pro děti předškolního a mladšího školního věku ke stálé expozici Příroda Olomouckého kraje Vlastivědného muzea v Olomouci, konkrétně na část týkající se živé přírody. Je ve stálé nabídce programů edukačního oddělení od roku 2017.
V současné době má Vlastivědné muzeum, jehož zřizovatelem je Olomoucký kraj, přes 1 000 000 sbírkových předmětů spadajících do oblasti společenských a přírodních věd. Stálá expozice Příroda Olomouckého kraje je umístěna ve dvou sálech hlavní budovy Vlastivědného muzea. První sál je orientován na neživou přírodu, druhý na přírodu živou. Expozice prošla (společně s historickou expozicí a některými dalšími částmi muzea) rozsáhlou a zásadní rekonstrukcí a v nynější podobě je přístupná veřejnosti od roku 2012. Výsledkem spolupráce kurátorů jednotlivých přírodovědných sbírek a členů edukačního oddělení byl návrh interaktivní expozice, která by byla příznivá všem věkovým kategoriím a skupinám. Za finální podobu získala expozice v roce 2013 hlavní cenu Gloria musealis.
Je dobré připomenout, že myšlenka a následně aktivita vytvářet ve Vlastivědném muzeu edukované programy vzešly od pracovníků Přírodovědného ústavu VMO. První edukační programy vznikaly již v roce 2004, tedy v době, kdy Vlastivědné muzeum ještě žádné edukační oddělení nemělo. Tento počáteční zdroj zájmu o edukaci se dlouhodobě projevuje právě v kvalitě programů orientovaných na přírodovědnou oblast.
V části expozice věnované živé přírodě je vytvořeno jedenáct dioramat, která charakterizují přírodní prostředí Olomouckého kraje. Návštěvník jakoby kráčí proti toku řeky Moravy, a seznamuje se s různými typy prostředí. Jedná se například o biotopy ovlivněné životem a užitím ze strany člověka – biotopy lidských sídel (město a vesnice), otevřené krajiny (louky, pole). Dále prochází kolem vodního biotopu rybníka a mokřad lužního lesa přes listnatý a jehličnatý les až vysokým holím a rašeliništím. Tvůrci si kladli za cíl ukázat přírodu Olomouckého kraje v celé její šíři. Návštěvníkům se nabízí možnosti k zastavení, místa k setrvání s interaktivními edukačními prvky a odpočinku. Cílem námi analyzovaného programu je seznámit účastníky (děti) s vybranými druhy živočichů (vyskytujících se na území Olomouckého kraje) a s jejich přirozeným životním prostředím. Program si také klade za cíl seznámit účastníky s pobytovými znaky vybraných živočišných druhů, které jim mohou prozradit přítomnost živočicha v přírodě, aniž by ho museli sami spatřit.
Obr. 2 Z programu ke stálé expozici Příroda Olomouckého kraje Vlastivědného muzea v Olomouci; foto archiv autorky
Lektorské oddělení Vlastivědného muzea v Olomouci využívá vysokého edukačního potenciálu této přírodovědné expozice a nabízí edukační programy s přírodovědnou tématikou školním i mimoškolním skupinám i veřejnosti pro různé věkové kategorie návštěvníků.
Animace se vztahuje k dokumentům RVP a dotýká se vzdělávacích oblastí Dítě a jeho svět (Jazyk a řeč, Poznávací schopnosti a funkce), Dítě a ten druhý, Dítě a svět a posiluje kompetenci k učení, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální a kompetence občanské.
2 Didaktické uchopení obsahu
2.1 Loutka jako edukační prostředek
Jak jsem již zmiňovala, důležitým prvkem v programu je užití loutky. Chtěla bych na tomto místě objasnit důvody využití tohoto edukačního prostředku a zmínit se o několika zásadách platných pro správnou práci s loutkou. Problematika využívání loutek v edukačním prostoru se rozprostírá do šíře v oblasti odbornosti, znalosti, řemeslné dovednosti a zkušenosti. V této analýze se tedy této problematiky dotknu jen natolik, kolik je nutné k pochopení průběhu a edukačního dopadu programu na děti.
Z výzkumů zaměřených na oblast prospěšnosti využívání loutek při edukační a terapeutické práci s dětmi, které byly vedeny v Evropě, Spojených státech amerických a na africkém kontinentu je zřejmé, že „loutky a loutkové divadlo mají rozsáhlý edukační potenciál a je vhodné je zhodnotit coby vzdělávacího a výchovného nástroje především při formování dětí ve věku od 3 do 10 let“. (Volkmerová, 2016, s. 55). Z výzkumů vyplývá, že děti se při práci s loutkou lépe soustředí na problém, snadněji udrží pozornost a projevují zvýšenou aktivitu při práci (Volkmerová, 2016, s. 51). Z již vlastní zkušenosti víme, že děti s loutkou spontánně komunikují. Loutka je dokáže zaujmout a motivuje je k určité dané činnosti (Volkmerová, 2016, s. 50). Jejím prostřednictvím se lze více přiblížit světu dětských prožitků a představ, je to silný adaptační nástroj. Pokud je loutka správně vedená a v rukou manipulátora „ožije“, děti ji vnímají lépe než samotného lektora.
Zmínila bych tedy některé zásady manipulace, které je dobré dodržovat, aby loutka jako didaktický prostředek dobře „fungovala“:
Loutka má své „doma“ – místo, kde bydlí, kde se může ukrýt, kam může jít spát.
Loutka by měla mít své jméno.
Loutku z jejího místa vyvoláváme, probouzíme; z něj k nám přichází a tam se zase vrací.
Děti se dívají tam, kam se dívá manipulátor loutky. Tedy mluví-li loutka, manipulátor se dívá na ni, ne na děti.
Loutka nesmí manipulátorovi na ruce (nebo v ruce) „umřít“. Pokud přestává mluvit, musí se někam ukrýt nebo posadit.
Loutka neví, nezná, neumí, a proto jí mohou děti poradit, pomoci.
Loutka je vaším živým partnerem.
Edukátorka programu absolvovala seminář Loutka jako nástroj vzdělávání, který byl veden Hanou a Tomášem Volkmerovými.
Centrum pozornosti je tedy v programu koncentrováno na „zajíčka Chlupáčka“, který je zastoupen loutkou. Je to maňásek, kterého vodí lektor programu, a v programu se loutka střídá v hovoru s dětmi s lektorem. Kolem tohoto díky loutce „oživlého tvora“ běží děj programu, děti jsou aktivizovány k plnění úkolů a dostává se jim odborných informací adekvátně jejich věkové kategorii. Lekce má svou dramatickou stavbu. Pro lepší přehlednost předkládám analýzu programu podle paradigmatu S. Fielda.
2.2 Animační program
Program trvá 60 minut, je pro maximální počet 30 dětí a je lektorován jedním lektorem.
Po přivítání dětí před expozicí je celá skupina ideálně odvedena přímo na místo v expozici určené k edukaci (palouček), a to zadním vchodem. Lektor děti usadí na zem a seznámí je krátce a úměrně k jejich věku s obsahem expozice (tzn., že vitríny představují jednotlivá prostředí, kde jsou zvířata a rostliny, zvířata jsou dermoplastické preparáty, co je to dermoplastický preparát, proč by se na něj nemělo sahat). Lektor navazuje dále kontakt a ptá se dětí, jestli chodí do přírody a kam. Přirozeně běžícím rozhovorem se dětem dostává informace, že máme různá životní prostředí. Děti dostávají první úkol, rozejít se po expozici a podívat se, jaká přírodní prostředí jsou v muzeu dioramaty nasimulována. Jsou upozorněny na to, aby procházely expozicí pomalu a dívaly se pozorně. Lektor používá svolávací signál. Jedná se o vřeštidlo, což je vábnička, kterou využívají myslivci na přilákání lišky. Vřeštidlo simuluje zvuk, který vydává zraněný zajíc. Lektor se pohybuje v expozici s dětmi a motivuje je k tomu, aby si všímaly jednotlivých odlišností vystavených biotopů.
Cíle:
- děti jsou motivovány k seznámení s expozicí,
- získávají základní informace o expozici.
Lektor svolá po prohlídce děti vřeštidlem opět do kroužku. Vyptává se dětí, jaké typy krajiny objevily a jaké živočichy v nich našly.
Nyní nastává fáze s dramatickou lekcí.
Lektor: „Děti, zatímco jste byly pryč, já jsem pořádně poslouchala tady na paloučku a něco mi tu nehraje. Pořád mi přijde, jako když tu někdo šramotí a někdo nás tu pozoruje. Mám za to, že jsem zaslechla i slabounké zaječí zavolání. Musíme se na to podívat.“
Lektor vytáhne krabičku – zaječí pelíšek, navlékne si maňáska na ruku a dále již pokračuje v hovoru jako zajíček (viz zásady práce s loutkou).
Lektor/zajíc (ustrašeným tónem): „Dobrý den, děti. To jsem rád, že vás tu vidím, vy jste moc hodné děti, že jo? Vždyť vy nekřičíte, netrháte kytičky, neodhazujete odpadky, neházíte kameny po zvířátkách, že ne? … že se vás nemusím bát??
Představte si, co se mně stalo. Včera navečer jsem si pochutnával na chutné travičce, když v tom se mi nad hlavou mihl stín. A tak jsem na nic nečekal a začal jsem utíkat pryč. To byste koukaly, jak já umím pelášit, skákat a kličkovat. Chtěl jsem být daleko, daleko, a tak jsem doběhl až sem.
Byl už večer a začal jsem se bát, vyhrabal jsem si důlek (jak to my zajíci děláme) přikrčil jsem se, aby mě nikdo neviděl a snažil jsem se usnout. Ale vůbec se mi to nedařilo. Tolik cizích zvuků a pachů, tolik jsem se bál. Bojíte se, děti také v noci? A co vám pomáhá, když se bojíte???
Zde je prostor pro vyjádření dětí. Dále jsou děti seznámeny s pojmy masožravci, dravci.
Cíle: dítě rozvíjí řeč a komunikační schopnosti
Lektor/zajíc: „A protože nám zajícům by se moc nevyplatilo prohlížet si masožravce a dravce zblízka, maminka mě naučila rozpoznávat zvířátka ještě dříve, než je uvidím. Slyšíte dobře. Ještě než je uvidím. Umíte to také? Jak můžete poznat zvíře, aniž byste ho viděly? Tak podívejte, to si například takhle hopsám (lektor za zajíčka položí zalaminovanou stránku s obtisky zaječích stop) a vy hned můžete zjistit, že tudy běžel zajíc. A zvířátka po sobě nechávají spoustu stop a ne jenom otisků tlapek. Ale třeba i požerky (to jsou různé zbytky potravy). Podívejte se tady je třeba rozlousknutý oříšek (lektor položí do středu kruhů krabičku s rozlousknutým oříškem). A podle toho, jak je rozlousknutý, tak hned poznám, že si na něm pochutnávala ………ano správně veverka. Dá se podle toho třeba poznat, kde jaký živočich pobývá, proto se takovým to stopám říká – pobytové znaky. Takových pobytových znaků je v přírodě spousty. Chcete se je naučit?
Lektor rozdá dětem lupy, vysvětlí jim, jak se s nimi pracuje. Zajíček se bojí odejít s pelíšku (je uložen do krabičky), takže lektor jde s dětmi do expozice, kde mezi dioráma jehličnatého a listnatého lesa rozmístí krabičky s různými pobytovými znaky (okusy šišky od veverky, okusy šišky od myšice, požerky šišek od strakapouda, parůžek od srnce, lebka od lišky, trus od prasete, trus vlka, vývržek od sovy, svlečka kůže od užovky). Krabičky jsou průhledné, dítě zkoumá předměty očima a pomáhá si lupou, nesmí krabičky otevírat. Děti mají čas na seznámení s předměty. Děti se na pokyn lektora vrátí k zajíčkovi a podávají mu zprávu, co všechno našly (lektor je již opět v roli).
Cíle:
- děti rozvíjí komunikativní dovednosti,
- děti se seznamují s prostředím, kde žijeme,
- děti rozvíjí úctu k životu,
- děti se seznamují s různými druhy pobytových stop živočichů.
Lektor/zajíc: „Teda děti vy jste šikovné, co všechno jste za takovou chvíli stihly prozkoumat. Víte, co mě napadlo. Vy byste mě mohly doprovodit domů k mému políčku, protože já se přes les trochu bojím. No a já vám cestou prozradím, od koho všeho to byly pobytové stopy. Souhlasíte? Doprovodíte mě přes les??? Ano? Tak pojďte.“
Lektor s dětmi odejdou mezi dioramata listnatého a jehličnatého lesa a zde se posadí. Lektor prostřednictvím zajíčka jim osvětlí, o jaké pobytové stopy jde. Poukáže i na souvislosti s jednotlivými dioramaty.
Cíle:
- děti poznávají různé druhy pobytových stop živočichů,
- děti pobytové stopy rozlišují,
- děti vyvozují další fakta z pobytových stop.
Lektor/zajíček: „Děti, pojďme už raději z lesa pryč. Je tady spoustu stromů, za kterými na mě může číhat nebezpečí. Třeba támhle za pařezem je liška, na smrku sedí krahujec a z listnatého lesa se na nás dívá káně lesní, a v křoví se schovává rys ostrovid. Tolik masožravců, raději bych šel dál. Doprovodíte mě k mému políčku??? ANO. Tak pojďme, co se pamatuji, tak jsem běžel tudy kolem louky a pak kolem rybníku. Děti víte, kde je tu rybník. Kolem rybníku jsem utíkal, sice umím i plavat ale takhle zblízka vodu rozhodně rád nemám, nedělá mi dobře na můj kožíšek.“ Lektor přejde souvisle k dioramatu pole a meze. „Jééééééé děti, tady to už poznávám, vždyť já jsem doma, pojďte se podívat. Víte, kde to jsme, jak se se můj domov jmenuje? Pole, krásná otevřená krajina. Když začnu panáčkovat, tak vidím všechno. Není tady tolik stromů, ze kterých by na mne mohlo číhat nebezpečí. A hlavně mám tu spoustu travičky. Děti, moc vám děkuji, že jste mě doprovodily až domů. Ale podívejte, co to tu máme za stopy.“
Lektor před diorama pole rozloží plachtu se stopami živočichů.
Lektor/zajíček: „No teda, podívejte se, co se tady všechno stalo, za tu dobu, co jsem tu nebyl.“
Děti s lektorem poznávají podle stop, kdo se v místě vyskytl v době nepřítomnosti zajíčka a odvozují děj. Děti aktivně pracují s vystavenými exponáty v dioramatu pole a mez.
Lektor/zajíček: „Teda děti, ještě že jsem včera utekl. Ten stín, co se mihl na obloze, patřil káni lesní. A já jsem ještě malý zajíček, to ona by mohla chytnout klidně i mě. Tak vidíte, úplně bezpečno tady taky není a je nutné si dávat dobrý pozor. A proto já umím naštěstí poznávat spoustu pobytových znaků, mám dobré uši, i čich a k tomu umím dost dobře běhat, skákat či kličkovat a někdy se stačí jenom přikrčit k hroudě hlíny „a zkamenět“ = ani se nepohnout.“
Cíle:
- děti rozvíjí kombinační a analytické schopnosti,
- děti rozvíjí kritické myšlení.
Lektor se v „podobě“ zajíčka rozloučí s dětmi. Poděkuje jim za pomoc a spolupráci. Děti si také odnáší pracovní list do zařízení (škola, předškolní zařízení), kde mohou nabyté informace zopakovat a cvičením upevnit.
Obr. 3 Z programu ke stálé expozici Příroda Olomouckého kraje Vlastivědného muzea v Olomouci; foto archiv autorky
3 Analýza edukačního programu
Rozbor transformace obsahu s výhledem k alteraci
Expozice Příroda Olomouckého kraje je pro návštěvníky, zejména dětského věku, velmi přitažlivá. Koncepce dioramat, interaktivní prvky, zábavové a odpočinkové zóny velmi rychle přitáhnou pozornost, což může paradoxně být zátěží pro lektora, který potřebuje právě pozornost dětí koncentrovat v danou chvíli určitým směrem. Tento fakt vedl tvůrce scénáře programu k příchodu do expozice na „palouček“ zadním vchodem, kdy se děti vyhnou cestě skrz expozici. Tady bych ráda poukázala na body ve scénáři programu, které jsou ve škále důležitosti na významném místě, avšak mohly by být v naší mysli málo akcentovány. Jedná se právě o tyto záležitosti jakési „choreografie“, kdy si lektor ošetřuje prostor pro edukaci přesným vytyčováním pohybových map dětí zvláště, když se jedná o nejnižší věkovou kategorii.
Analyzovaný program cílí na věkovou kategorii předškoláků a žáků 1. a 2. třídy. I v rámci této skupiny je však třeba odstínit přístupy k přenosu požadované informace právě dle věku dětí. Z těchto důvodů bylo jako prostředek k edukaci zvoleno použití louky, která je pro celou věkovou kategorii přijatelným prostředkem. Problematice práce s loutkou byla již věnována část této analýzy. Děti při průběhu programu na loutku výborně reagují, naslouchají ji a jsou ochotny se podílet na úkolech, které jim, prostřednictvím loutky zadává lektor. Jak již bylo řečeno je důležité správné vedení loutky a lektor by měl být tímto směrem školený.
Lektor motivuje děti k aktivitám prostřednictvím příběhu, který děti zažívají s jejich průvodcem-zajíčkem. Výklad a rozhovor, který je s dětmi veden je řízený, ale vede ke spontánnímu projevu dětí. Příležitost prohlédnout si expozici mají děti hned v úvodu, kdy dostanou úkol prozkoumat prostředí v dioramatech. V tomto místě záleží na tom, jestli děti expozici již znají. Některé školy chodí na různé programy opakovaně a děti se tedy již v expozici orientují a soustředí se lépe na splnění úkolu. Na druhou stranu na splnění úkolu potřebují menší časovou dotaci, a tak jim bývá někdy úkol rozšířen.
Obr. 4 a 5 Ukázky stop z posledního stanoviště; foto z programu ke stálé expozici Příroda Olomouckého kraje Vlastivědného muzea v Olomouci; foto archiv autorky
Při poznávání pobytových znaků a zkoumání stop na posledním stanovišti je využito metody objektového vyučování. Z objektů – reálných pobytových znaků se vyvozují další informace. Děti analyzují a dedukují. Je využita metoda pozorování a následně rozhovoru. Právě při něm mohou děti obohatit výklad o vlastní zkušenosti (a často tak i činí) a obohatit tak ostatní. K doplnění informací se využívá předmětů z dioramat.
4 Alterace
Posouzení kvality
Obsah edukačního programu je transformován především pomocí dramatických prostředků. Tato forma je pro danou věkovou kategorii vhodná a přináší výsledky v podobě soustředěné spolupráce dětí s lektorem. Program je ukotven v kurikulu a kladné reflexe pedagogů na program i jejich poznatky, vyplývající z další práce s dětmi na tématu ve školním zařízení potvrzují úspěšnost přenosu daného edukačního obsahu.
Návrh alterace
Jak již bylo řečeno, program Zajíček Chlupáček je v nabídce edukačního oddělení Vlastivědného muzea v Olomouci již od roku 2017. Za tuto dobu se v jeho realizaci objevovaly trhliny, nedostatky, opomenutí, způsobená různými příčinami. Nefungující a rušivé části byly postupně odstraňovány, program byl autory upravován až došel k současnému tvaru v několika variantách.
Příčinou, proč v některých aktivitách program určité skupině „nesedí“, může být rozdíl v mentální úrovni dětí předškolního věku a dětí již absolvujících školní docházku, rozdíl v kolektivních zvláštnostech, které vyplývají ze složení tříd a nebo úrovní mezi jednotlivými školními zařízeními. Roli hraje i to jestli děti do dané expozice chodí pravidelně, opakovaně, nebo již alespoň expozici navštívily, nebo je pro ně návštěva prvním setkáním. Také to, jak jsou zvyklé pracovat v modelu, který se muzeu u některých programů využívá.
V některých variantách, například u skupin, které jsou v expozici poprvé se zařazuje aktivita o vyjasnění správného chování v přírodě, poznávání příkazových a zákazových značek, které můžeme v přírodě potkat: „A víte, jak se máte v přírodě chovat? Ano, správně máme dodržovat určitá pravidla. Někdy můžete v přírodě na různých tabulích najít i tyto značky, které nám říkají, co máme dělat. Co znamená třeba tato značka? ….“ Následuje seznámení se zákazovými značkami. Rozdílný přístup lektora je možný i při samostatné prohlídce expozice. Zatímco žáci 2. třídy zvládnou samostatně splnit úkol, děti předškolního zařízení jsou raději ve skupině a lektor jim dopomáhá.
Je dobré říci, že výhodou programu, který je vázán na pevnou expozici je jeho „dlouhodobost“. Program se chová jako živý organismus, který se vyvíjí a roste časem. Proměňuje se, čas mu umožňuje eliminovat nedostatky. Lektor, který zná jeho dobrá a kritická místa může pružně reagovat na situace, vznikající při jeho realizaci. A tak se co nejlépe postarat o to, aby podněty, které program rozvířil padly na úrodnou půdu a program byl účastníkům ku prospěchu.
Závěr
Edukační program Zajíček Chlupáček je jedním z programů Vlastivědného muzea v Olomouci, ve kterém je, kromě jiných metod, zásadně využito metody dramatizace a metody objektového vyučování. Aktivity, které souvisí s těmito metodami vedou ke kvalitní didaktické transformaci daného vzdělávacího obsahu. Dioramata a celou expozici bych mohli prostě projít a vše podrobně popsat. Předložené reálné pobytové znaky bychom mohli předložit a pojmenovat. Avšak jejich podrobnější zkoumání a jejich spontánní zařazování do kontextu situací (otázky a odpovědi dětí: „Proč je ten trus chlupatý? Proč ten vlk zajíce snědl? Protože musí něco jíst. Vlk jí zajíce. Proč veverka ten oříšek tak rozkousne? Ona má silné zuby. Zuby má silné, aby mohla rozlousknout ořech.“…) vede k pochopení souvislostí, řádu a přírodních zákonitostí. Využití loutky v našem případě, pro danou věkovou kategorii, má vliv na to, že děti „zapomenou“, že se možná přišly něco naučit. Ocitají se v příběhu, kde jsou v roli „pomocníka a zachránce“. Díky tomuto faktu lépe reagují na podněty a mají velký zájem na vyřešení zadaných úkolů. Pomocí konceptové analýzy edukačního programu rozkrýváme potenciál použitých didaktických metod.
Použitá literatura
Field, Syd. 2007. Jak napsat dobrý scénář: základy scenáristiky. Vyd. 1. V Praze: Rybka, 277 s. ISBN 978-80-87067-65-9.
Janík, Tomáš et al. 2013. Kvalita (ve) vzdělávání: obsahově zaměřený přístup ke zkoumání a zlepšování výuky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 434 s. Syntézy výzkumu vzdělávání; sv. 1. ISBN 978-80-210-6349-5.
Šobáňová, Petra a kol. 2015. Vzdělávací obsah v muzejní edukaci. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 221 stran. ISBN 978-80-244-4625-7.
Internetové zdroje
VOLKMEROVÁ, Hana. 2016. Loutky jako edukační nástroj. Potenciál dramatických výchovně-vzdělávacích lekcí s loutkami (s terapeutickými účinky) [online]. Brno, [cit. 2020-03-22]. Dostupné z: <https://is.jamu.cz/th/aovoj/>. Disertační práce. Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Divadelní fakulta. Vedoucí práce Zoja Mikotová.
VLASTIVĚDNÉ MUZEUM V OLOMOUCI. 2020. O nás [online].[cit. 2020-03-22]. Dostupné z https://www.vmo.cz/o-nas-vlastivedne-muzeum-v-olomouci
Autorka:
Mgr. Monika Dokoupilová
KVV PdF Univerzity Palackého v Olomouci
E-mail: monika.dokoupilova@upol.cz
Abstract: The presented concept analysis deals with the educational program entitled Zajíček Chlupáček [Fluffy the Little Bunny], which was created for the Nature of the Olomouc Region permanent exhibition in the Regional Museum in Olomouc, Czech Republic. The author analyzes the individual layers of the program and mainly focuses on the use of the method of dramatizing the story. The application of the object-based teaching method is also pointed out. The program uses residential signs of selected animals. Examining them in more detail and placing them within the context of various situations leads to an understanding of connections, order and natural laws.
Keywords: object-based learning, dramatisation, educational programme, education, natural history exhibition, Regional Museum
Jak citovat tento článek:
Dokoupilová, Monika. 2022. Konceptová analýza edukačního programu s prvky objektového učení. Kultura, umění a výchova, 10(1) [cit. 2022-11-25]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Comments