Rádi bychom vyslovili znepokojení nad zveřejněnou podobou vzdělávací oblasti Umění a kultura v novém RVP ZV. Podoba formuláře na stránkách NPI nám nedovoluje formulovat myšlenky souhrnně, proto volíme tuto cestu veřejného připomínkování.
V rozporu s doporučeními Hlavních směrů revize RVP, jež avizovaly zachování dosavadního půdorysu vzdělávacích oborů a slibovaly zjednodušení a odlehčení kurikulárního dokumentu, došlo k pravému opaku. Nový RVP ZV je delší, méně přehledný a zavádí do povinného základu některé zcela nové očekávané výsledky učení, a dokonce nové obory. Namísto sladění kurikula s jazykem pedagogů v praxi a namísto aktualizace a inovace obsahu ve vztahu k potřebám dětí a mládeže jsme svědky zásadní změny v podobě vzniku dvou (v praxi ani v odborném diskurzu) neexistujících vzdělávacích oborů.
Předložený návrh RVP ZV zavádí podivný slepenec v podobě „Výtvarné a filmové výchovy“ a „Hudební, taneční a dramatické výchovy“ a tento návrh z řady důvodů považujeme za nekoncepční a nekvalitní — bez opory v pedagogické praxi či teorii, bez opory v systému pregraduální přípravy budoucích učitelů, a dokonce bez souvztažnosti s hlavními cíli reformy.
Když byla ve strategických dokumentech avizována snaha řešit nerovnosti ve vzdělávání nebo well-being žáků a bezpečné prostředí na školách, byli jsme připraveni na to vzdělávací obsah výtvarné výchovy inovovat tímto směrem. Praxe i teorie oboru výtvarná výchova (stejně jako např. příbuzné obory expresivních terapií a praxe sociálního a emočního učení a psychosociální podpory) nabízí bohatou paletu přístupů, jež v sobě spojují výtvarné činnosti a zmíněné akcenty podporující duševní odolnost, zdraví a bezpečné sociální prostředí na školách. K zavedení těchto očekávaných výstupů učení existují v našem oboru metodiky a bohatá zkušenost potvrzující důležitost smyslových podnětů a klasických grafických činností pro harmonický vývoj osobnosti dítěte (včetně vývoje řeči, představivosti, kognitivních schopností a duševní stability), přesto se hlavní „inovací“ výtvarné výchovy stala filmová a audiovizuální výchova.
Žádáme odpovědné osoby, aby se zasadily o odmítnutí této nekoncepční změny, protože její případné silové prosazení bez opory v terénu a didaktickém diskurzu povede k rozkolísání dosud funkčního systému a vnese do vzdělávání na základních školách chaos a nekvalitu.
Dovolte, abychom Vás ujistili o tom, že obor výtvarná výchova do sebe již řadu let zcela přirozeně absorbuje mnoho zcela aktuálních přístupů (mezi jinými právě pohyblivý obraz) — aniž by bylo nutné měnit jeho zavedený název nebo obsahovou strukturu. Vaší pozornosti doporučujeme např. velmi výmluvné virtuální výstavy přehlídek digitální tvorby dětí a mládeže Be_on the Screen, které naše pracoviště organizuje. Na stránkách přehlídky můžete vidět, že jsou digitální média a audiovizuální tvorba ve výtvarné výchově běžnými v rámci její didaktické koncepce — a je možné je dále podporovat a popularizovat mezi učiteli, kteří doposud váhají s jejich využitím.
Ve výtvarné výchově ale nejde v první řadě o média, techniky nebo postupy. Samotné zapojení audiovize a filmu proto nelze považovat za skutečně nosnou inovaci. V kvalitně vedené výtvarné výchově se žáci a žákyně učí vnímat a reflektovat svět kolem sebe, vztahují se k důležitým problémům společnosti, otevřeně ohledávají a vyjadřují svůj vnitřní svět a v různých médiích a materiálech zhmotňují své nápady, emoce, poznání.
V tomto směru může výtvarná výchova napomoci naplňování vizí bezpečné školy, jež buduje všímavost a wellbeing svých žáků. Podmínkou je ale dostatek prostoru pro tvůrčí činnost a její reflexi — a kvalitní, aprobovaný pedagog schopný budovat bezpečné tvůrčí prostředí. Učitel*ka na základě vlastní pedagogické diagnostiky autonomně rozhoduje o tom, jakou měrou a s jakým cílem má (anebo nemá) digitální média a pohyblivý obraz do edukace zapojit.
Kurikulární dokument mu v tom má být nápomocen svou jasností, přehledností — a také návazností na oborovou didaktiku, která se spolu s praxí podílí na zvyšování kvality. Umělé konstrukty, jež autoři do vzdělávací oblasti Umění a kultura poslepovali, takovou návaznost v žádném případě nemají — takto nazvané a koncipované obory jednoduše neexistují.
To nezamýšleně ukazuje i nevyhovující a nejednotný jazyk kurikulárního dokumentu v dané oblasti, obsahující řadu nesprávných termínů, nevhodná spojení, nestejnou míru obecnosti. Jako jeden příklad za všechny můžeme uvést pojem interpretace, který ve výtvarné výchově v základním významu neoznačuje žákovo vlastní vyjadřování, jak v textu OVU této oblasti mylně zaznívá, ale souvisí s recepcí a reflexí vizuálně obrazného vyjádření.
Je také na místě se ptát, proč zrovna film dostává takovýto prostor. Proč ne design? Architektura? Performativní formy umění? Jiné druhy výtvarného umění nebo kulturních a kreativních odvětví souvisejících s výtvarnou kulturou? Pokud už do výtvarné výchovy implementujete audiovizi a film, kde zůstaly další inovace a výzvy pro budoucnost? Virtuální a rozšířená realita, herní design, umělá inteligence? Zcela opomenuta zůstala vizuální kultura médií včetně sociálních, na nichž mládež tráví několik hodin denně obklopena specifickou obrazovou komunikací.
Proč se v době hybridních hrozeb a manipulativní obrazové komunikace v kurikulu nepracuje s konceptem vizuální gramotnosti?
Na tyto otázky existuje bohužel jediná odpověď: namísto skutečných a potřebných inovací, po nichž volá oborová praxe i didaktika, se vycházelo vstříc lobbingu určitých skupin. Tomu odpovídalo i bezprecedentní dění v pracovní skupině a její rozpad.
Velice nás mrzí, že jako kvalitním a zkušeným vzdělavatelům budoucích výtvarných pedagogů s mezinárodním renomé a jako tvůrcům mnoha vlivných výstupů metodické podpory učitelů je nám popřáváno méně sluchu než jiným aktérům, kteří se o základní vzdělávání začali zajímat až tehdy, když se jim možnost vstupu do škol jeví jako výhodná. Nepromyšlený experiment v podobě navrženého RVP ZV ukazuje, že jim záleží více na uplatnění vlastních oborů než na úspěchu reformy — tedy na kvalitním vzdělávání a výchově všech žáků a žákyň.
V revizi ale nemá jít o angažování absolventů uměleckých škol, nýbrž o tvorbu realistického, kvalitního kurikula pro tisíce škol. Výroky o zapojování externistů zaznívající ve veřejných prezentacích NPI ukazují neznalost reálné praxe na školách a jejich finančních možností. Takto přece nelze řešit naplňování povinných výstupů učení, které v nově navržených oborech zkrátka nemá kdo učit.
Žádáme odpovědné osoby, aby se zasadily o odmítnutí této nekoncepční změny, protože její případné silové prosazení bez opory v terénu a didaktickém diskurzu povede k rozkolísání dosud funkčního systému a vnese do vzdělávání na základních školách chaos a nekvalitu.
akad. soch. Tomáš Chorý, ArtD.,
doc. Mgr. Petra Šobáňová, Ph.D.,
Mgr. David Medek, Ph.D.
vedení katedry výtvarné výchovy
Formou otevřeného dopisu bude toto vyjádření zasláno rovněž na MŠMT a NPI.
Katedra výtvarné výchovy
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Univerzitní 3—5779 00 Olomouc