Bez názvu | .jpg
Člověk by neměl sám sebe upozaďovat, jelikož nakonec celý život sami se sebou budeme jen my.
Mým záměrem je na fotografii zachytit nově přicházející naději. Měla by působit pozitivně, ale chtěla bych, aby v ní bylo zachyceno i něco temného. Jako odcházející temnota, začátek něčeho dobrého. Neboť temnota se čas od času objeví v životě každého z nás. Ať už větší nebo menší. Často si lidé myslí, že tuto tíhu dále nést nemohou. Nicméně špatná období se střídají s těmi dobrými, a tak musíme vydržet a světlo se do našeho života vrátí, někdy velmi nečekaným způsobem. Mé dílo by mělo lidem dodávat vnitřní sílu a připomínat jim, že bude zase dobře. Že musí tu bídu vydržet, aby se dočkali dobrého. V té fotografii si možná každý najde něco jiného, neboť tuto myšlenku chci zakomponovat do ne až tak jasného vyobrazení. Záleží, jak se na fotografii člověk podívá. Někdo s myšlením pesimisty si možná řekne, že právě temnoty je zde zachyceno až moc a že světlo na fotografii se chystá pohltit. Nejspíš záleží na tom, jestli je člověk zrovna v té dobré fázi, anebo naopak v té bídné. Hlavním předmětem na fotografii by mělo být něco objektivně krásného, čistého, neposkvrněného, něco, co si člověk spojí s dobrým pocitem. Nejlépe by tento předmět měl mít teplé a výrazné barvy, aby byl v kontrastu s tmavým pozadím. Teplé barvy na pozorovatele budou působit dobře, proto zvolím právě je. Fotografie by se měla primárně soustředit právě na tu věc, vlastně bude hodně jednoduchá.
Tato myšlenka mne napadla ve spojitosti s jednou mně blízkou osobou, jež si špatným obdobím procházela, a jak jsem říkala, „světlo“ k ní přišlo znenadání. Myslím, že spousta lidí o svých pocitech nerada mluví nebo se za ně dokonce stydí. A přesto by potřebovali nějakou motivaci a tu by jim přesně tato fotka mohla dát. Lidé by se nad ní měli pozastavit a zamyslet. Moje téma se může zdát jako klišé, ale mělo by se o něm více mluvit, beze studu. Je potřeba si přiznat, že něco není v pořádku, že někdo není v pořádku. Vše není vždycky růžové a toto by mé dílo mělo také popisovat. Nebýt jen nekonečně pozitivní, neboť takové není nic. To nás ale nemá odradit od toho, abychom se to špatné snažili lepšit. Nevzdávat to, protože má smysl nepřestávat a jít dál. Je zbytečné se utopit v temnotě, která vám sahá sotva po kolena, ač se zdá hluboká. A někdy je stejně tak hluboká, jak se zdá, ale musíte se v ní naučit plavat, i když to bude těžké. Nikdy se nenechat utopit, vždyť byste v životě už nemohli poznat to dobré, co pro vás nachystal. Jenže ne každý si toto uvědomí, a když bude chtít, uvidí jen temnotu fotografie, na její světlou část se ohlížet nebude. Budu se však snažit, aby fotografie vyvolávala pozitivní emoce. A také aby zaujala i ty, kteří se nebudou příliš zamýšlet nad jejím významem. Aby si zkrátka mohli říct – ano, to je pěkné, povedené dílo.
Soustředění jen na jeden objekt má symbolizovat to, že by člověk neměl sám sebe upozaďovat, jelikož nakonec celý život sami se sebou budeme jen my. Lidé budou přicházet a odcházet, ale ve finále jste jen vy. Vaše myšlení a pohled, názory tvoříte hlavně vy. A když se sebou budete celý život, proč pořád upřednostňovat ostatní před vámi samými? Není lepší soustředit se na sebe než na člověka, který s vámi bude možná jen několik málo let? Můžete říct, že je tato má úvaha sobecká, a možná taky je. To ale nic nemění na její pravdivosti a na tom, že zcela vás nepochopí nikdo jiný než vy sami. Toto všechno by mělo mé dílo zachycovat, aby si v něm každý pozorovatel našel alespoň něco z uvedených věcí.
Bez názvu | .jpg
Marie Rundtová | 14 let
Pod vedením Ondřeje Morcinka
Comments