Editorial našeho spolupracovníka Jiřího Neděly otevírá nové číslo časopisu Kultura, umění a výchova a upozorňuje na obsah odborných studií. Ty se v tomto čísle dotýkají zejména témat muzejní pedagogiky (profese muzejního pedagoga, interkulturního vzdělávání a pedagogického vzdělávání zaměřeného na muzejní nepedagogické profese) nebo vzdělávání v přírodě. Obsah čísla doplňují rovněž recenze a zprávy.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
sedmým vydáním, jehož úvodník právě čtete, vstupuje časopis Kultura, umění a výchova do čtvrtého ročníku své existence. To je mimo jiné dokladem živého zájmu o témata, která Vám náš časopis pravidelně přináší, a pro členy redakce je to velká motivace ve snaze vycházet čtenářskému okruhu, žádostivému informací ze světa umění a výtvarné pedagogiky, co nejvíce vstříc. Za podobného úsilí vzniklo i aktuální číslo, z nějž coby ochutnávku stručně nastíníme obsah některých textů.
Michaela Syrová se ve své práci Osobnosť múzejného pedagóga zaobírá činností, která si ve struktuře muzejních institucí vydobývala své místo poměrně dlouho a nesnadno. Muzejní pedagog, který je "spojivom medzi návštevníkom a inštitúciou, jej artefaktmi, históriou, filozofiou, vystavenými objektmi", funguje podle autorky jako "tlmočník medzi verbálnym a vizuálnym jazykom". Pro takový úkol musí být vybaven celou řadou schopností, dovedností a osobnostních kvalit, jejichž plné zapojení je pro muzeum klíčovým předpokladem k úspěšnému plnění jeho edukativní úlohy. Muzejní pedagog sice není pedagogem v tradičním slova smyslu, na jeho práci – ať už jsou jejím výstupem komentované prohlídky, výtvarné ateliéry, animace či jiné – však často závisí účinek, který by daná expozice měla mít především na dětského návštěvníka. "Hlavnou náplňou jeho práce je nadväzovanie a udržiavanie rozhovoru”.
Muzejní pedagogiky se dotýká i text Studenti na hrad! Jeho autorky Lenka Mrázová a Barbora Svátková v něm reflektují spolupráci Oddělení muzeologie Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně (jež je realizátorem projektu „Inovace výuky archeologie a muzeologie pro praxi v kontextu mezioborové a mezinárodní spolupráce”) s Edukačním centrem Muzea města Brna a jeho projektem Edulab. Cílem spolupráce i projektu bylo představit práci muzejního pedagoga studentům "těch oborů, které jsou nejčastěji zastoupeny v prostředí muzejních institucí (dějiny umění, historie, archivnictví, archeologie, ale i muzeologie, estetika, pedagogika aj.)”. Součástí tohoto projektu byly i mezioborové stáže, jejichž cílem bylo vybavit studenty praktickými muzejně-pedagogickými zkušenostmi, poskytnout napříč jednotlivými obory vzájemné podněty a vyzdvihnout někdy stále nepříliš doceněnou pozici muzejního pedagoga v rámci ostatních složek zaměstnanecké struktury muzeí.
Z jiného úhlu si muzejní instituce všímá Irena Paroubková ve svém textu Interkulturní muzejní edukace. Z pozice pedagožky vyučující na binacionálním gymnáziu reflektuje muzejní činnost coby silný nástroj k integraci imigrantů, k jejich získání pocitu sounáležitosti a k překonávání jazykových bariér. Autorka nahlíží na instituci muzea, potažmo galerie jako na “přirozené místo pro interkulturní vzdělávání”, která by měla “pružně reagovat na společenský vývoj”, čímž může například sehrát důležitou roli v prevenci diskriminace, rasismu a jiných neblahých společenských nálad. Proto poukazuje na důležitost komunikace muzea s lokálně příslušnou komunitou lidí, která může být z velké či menší části tvořena právě přistěhovalci. Tento přístup, jenž má v zemích, kde je uveden do praxe, označení “Community outreach”, sleduje lokální demografickou situaci a zohledňuje ji ve své programové stavbě. Opíraje se o statisticky podloženou vysokou účast školních žáků na doprovodných programech muzeí vidí stejnou důležitost komunikace mezi institucemi muzea a školy. Na základě vlastních pedagogických zkušeností s třídou tvořenou českými a německými žáky autorka prezentuje způsoby, jak propojením výtvarné výchovy s muzejními aktivitami pomoci žákům z jiných zemí. Zohledňuje přitom specifika věkové kategorie gymnaziálních žáků, tedy v širším slova smyslu dětí, a uvádí možné způsoby propojení výuky výtvarné výchovy s muzejním či galerijním provozem. Třetí úroveň komunikace, jejíž nezbytnost autorka v této problematice vyzdvihuje, se týká samotných žáků, kteří se pohybují v cizojazyčném prostředí. Zde poukazuje na potřebu jazykové vybavenosti a vstřícnosti ze strany muzea, ale také vyzdvihuje univerzálnost jazyka vizuálního umění, která může při zdolávání jazykových obtíží rovněž pomoct.
Jistý protipól vzdělávání v muzejním prostředí tvoří vzdělávání v přírodě. Jako místo, kde se umění a příroda setkávají, si autor textu Příroda mezi uměním a environmentální výchovou Ondřej Navrátil vybral Centrum ekologické výchovy Sluňákov, ležící v obci Horka nad Moravou nedaleko Olomouce. Vedle nízkoenergetického domu, jenž je srdcem celého projektu, tvoří Centrum ekologické výchovy Sluňákov také areál nazvaný Dům přírody Litovelského Pomoraví. Jedná se o krajinnou intervenci, o jejíž podobu se zasloužili především tři umělci – František Skála, Miloš Šejn a Miloslav Fekar. Už pouhá procházka tímto areálem má silný edukační potenciál, neboť skýtá množství environmentálních objektů, které vybízejí k interakci a hravou formou zprostředkovávají informace o rázu lokální krajiny, tvořené převážně lužními lesy. Autor textu se však soustředí především na tři objekty, jež Domu přírody Litovelského Pomoraví dominují. Jedná se o Skálovu Rajskou zahradu, Šejnovu Sluneční horu a Fekarův Lesní chrám. Autor je vřazuje do typologie krajinné architektury a hledá podobné úkazy – galerie v otevřené krajině, land-artová a environmentální díla – u nás i ve světě, především se ale soustředí na ty, u nichž jejich poznávací funkce nabývá spojením přírodního a uměleckého živlu přímo duchovních rozměrů. V takto rozšířeném pojetí spatřuje edukativní funkci třeba u Sluneční hory, určené k meditaci.
Vážené čtenářky a vážení čtenáři, věříme, že ponoření se do aktuálního čísla Kultury, umění a výchovy pro Vás bude podnětné a že Vás vybídne třeba k návštěvě muzea, galerie nebo – což se v aktuálním období jeví jako ještě lepší varianta – do chrámu přírody. A nemusí se nutně nacházet zrovna ve Sluňákově.
Jiří Neděla
Autor:
Mgr. Jiří Neděla
Katedra výtvarné výchovy
Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
Univerzitní 3–5, Olomouc
E-mail: jiri.nedela@googlemail.com
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Jak citovat tento článek: NEDĚLA, Jiří. 2016. Mezi muzeem a přírodou. Kultura, umění a výchova, 4(1). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz