Neformální vzdělávání v oboru památkové péče realizované v rámci celoživotního vzdělávání NPÚ

Text představuje přehled vzdělávacích programů v oboru památkové péče, projektovaných v rámci celoživotního učení Národním památkovým ústavem, příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Zpráva v úvodu seznamuje se vzděláváním dospělých a jeho kategorizací v rámci CŽU. Následující stať je věnována historickým souvislostem vzdělávání dospělých v Národním památkovém ústavu. Seznamuje s jednotlivými výstupy dlouhodobé koncepce rozvoje Národního památkového ústavu 2019–2023 (99H3010200 DKRVO – Metody zpřístupnění památkového fondu pro celoživotní vzdělávání)[1], které se dotýkají profesního, zájmového, ale i občanského vzdělávání v NPÚ. Do souvislostí jsou dány pojmy, jako je neformální vzdělávání, památková péče, památkářské kompetence v praxi úředníka, specialita pro památkovou obnovu, terénní řemeslné workshopy, význam vzdělávání seniorů a mezigeneračního učení. Předloženy jsou i možnosti osvojování si hodnot a významu kulturního dědictví u osob se speciálními potřebami. V neposlední řadě studie osvětluje, jak důležitou úlohu ve výchově a vzdělávání oboru památkové péče má vedle vzdělávání formálního vzdělávání neformální.

1.   Vzdělávání dospělých v kontextu celoživotního učení

Pojem celoživotní vzdělávání, resp. celoživotní učení (angl. lifelong learning) se začalo užívat ve dvacátých letech dvacátého století, do praxe je uvedeno o něco později, v letech šedesátých. Koncept celoživotního učení představuje už několik desetiletí otevřený prostor pro edukační diskurs. Obsahem tohoto diskursu je široké spektrum názorů a analýz zabývajících se otázkami, které jsou strategicko-koncepčního charakteru, až po otázky související s konkrétními procesními aspekty realizace celoživotního učení. Jedna z oblastí, které odborníci věnují svou pozornost, je segment neformálního učení. (Krystoň, 2011) Podle našeho názoru koncept celoživotního učení vytváří prostor pro legitimní uplatnění různorodých způsobů osvojování si vědomostí, dovedností, návyků a postojů. Koncept celoživotního učení rozlišuje tři kategorie učebních činností:

a) formální (formal education) – odehrává se výhradně ve vzdělávacích institucích; zaměřuje se na realizaci cílů; ukončení formální výuky je obvykle potvrzeno vydáním úředního certifikátu, tudíž je spojeno s oficiální zkouškou.

b) neformální (non-formal education) – uskutečňuje se mimo školský systém, nevede k ucelenému školskému vzdělávání; je zaměřeno na dosažení určitého výsledku a má uspořádaný systém cílů výuky; trvá určitou dobu.

c) informální (informal education) – probíhá po celý život; není strukturováno a organizováno, nemá stanovené cíle a nevede k obdržení certifikátu; je tvořeno aktivitami, jež se konají v rodinném, školním či pracovním prostředí a ve volném čase; mohou být motivovány vnitřně nebo mohou být determinované sociálním okolím. (Tomczyk, 2015)

Tyto tři vzájemně propojené kategorie učebních činností vyjadřují šíři celoživotního učení např. ve volném čase či v profesi. Vzdělávání a výchova v podobě společenské činnosti měly vždy biodromální (bios = život, dromos = cesta) charakter. A právě proto by se na celoživotním vzdělávání měla podílet celá vzdělávací politika a vzdělávací systém.

Jediným dokumentem české vzdělávací politiky, který explicitně pojednává o celoživotním učení a o vzdělávání dospělých, je Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha. Vzdělávání dospělých je zde zasvěcena jedna ze čtyř kapitol, která nás seznamuje se:

1) vzděláváním dospělých, vedoucímu k dosažení stupně vzdělání;

2) dalším profesním vzděláváním;

3) ostatními částmi vzdělávání dospělých, kterými jsou: zájmové vzdělávání, občanské vzdělávání, enviromentální vzdělávání, rodinné vzdělávání či vzdělávání seniorů.

Vzdělávání dospělých je dále ukotveno v dokumentech, kterými jsou:

• Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR (2003)[1]

• Strategie celoživotního učení ČR (2007)[2]

2. Vzdělávání v oboru památkové péče na území ČR

Památková péče je oborem dynamickým, stále se vyvíjejícím. Přejímá a integruje narůstající poznatky řady vědních a technických oborů a s vysokou mírou citlivosti reaguje na vývoj společnosti i na proměny dobové architektury a umění.

Ke vzniku památkové péče jako uznávaného oboru přispělo v 18. století osvícenství. Z něho pramenilo rozšíření vzdělanosti a rozvoj věd (historie, archeologie, dějiny umění ad.). Následovalo období romantismu s jeho vztahem k historii, k umění minulosti, k obrozenému vlastenectví evropských národů, včetně historismu a stylových obnov v architektuře a umění druhé poloviny 19. století. Ve většině vyspělých evropských zemí se v té době začala budovat státní památková péče, která dodnes plní tři základní úkoly (npu.cz). Jsou jimi:

• průzkum, identifikace hodnot a výběr památek, které je v obecném zájmu žádoucí uchovat pro budoucnost,

• hledání optimálních způsobů péče o ně,

• jejich prezentace a popularizace, tedy zpřítomňování a zpřístupňování památkových hodnot veřejnosti.

Památkovou péči lze považovat za multidisciplinární obor, kterému se v současné době věnují všechny segmenty celoživotního učení, a to jak vzdělávání formální, neformální, tak i informální.

V roce 2022 jsme provedli průzkum trhu VŠ na území České republiky, který byl orientován na studijní obory zaměřující se na vzdělávání v oboru památkové péče. Výsledek analýzy formálního vzdělávání památkové péče nám ukázal, že se výuce tohoto oboru věnuje 6 vysokých škol.

a) Formální vzdělávání památkové péče v r. 2022 nabízejí vysokoškolské studijní programy, kterými jsou:

• České vysoké učení technické, Fakulta architektury – Ústav památkové péče – studijní program: Památkové péče I., II., III.

• Slezská univerzita v Opavě, fakulta filozoficko-přírodovědecká – studijní obor: Památková péče

• Ostravská univerzita, filozofická fakulta – studijní obor: Památková péče se zaměřením na technické památky

• Univerzita Palackého v Olomouci, filozofická fakulta – studijní obory: Dějiny umění, památková péče a technologie pro materiálové průzkumy; Teorie a dějiny výtvarných umění se specializací památková péče

• Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, filozofická fakulta – studijní obor: Dokumentace památek

• Univerzita Pardubice, filozofická fakulta – studijní obor: Ochrana hmotných památek

b) Neformální vzdělávání památkové péče je poskytováno, metodicky řízeno a organizováno odborem edukace a dalšího vzdělávání Národního památkového ústavu, příspěvkové organizace Ministerstva kultury ČR. Podrobný přehled vzdělávacích akreditovaných i neakreditovaných kurzů si představíme v kapitole 4.

c) Informální vzdělávání památkové péče může probíhat při aktivitách ve volném čase. Jedná se o samo-vzdělávání, ke kterému dochází např. při návštěvě komentovaných prohlídek hradů, zámků, palácových zahrad a jiných památkových objektů, při návštěvě Nocí kostelů, Hradozámecké noci, Open House Praha aj.

3. Historické souvislosti vzdělávání v Národním památkovém ústavu

Základním pilířem vzdělávacích aktivit organizovaných Národním památkovým ústavem je od 80. let 20. století dvouleté rekvalifikační studium památkové péče. Nultý ročník byl realizován v letech 1981–1983 a absolvovalo jej 24 účastníků. První oficiální ročník byl zahájen v roce 1985. Akreditace MŠMT byla tomuto kurzu udělena až v roce 1995. Kurz pokračoval ve dvouletých intervalech až do roku 2003, posléze je otevírán každoročně. V současné době je studium akreditováno jako rekvalifikační kurz, ačkoliv ve skutečnosti zajišťuje rozšíření a prohloubení znalostí z disciplín tvořících systém památkové péče, a proto by toto studium mělo být chápáno spíše jako institucionálně-profesní vzdělávání, rozšiřující původní kvalifikaci.  Za poslední léta prošel vzdělávací program řadou změn, učební plán byl aktualizován a doplňován o předměty zaměřené především na technologii a praktickou péči o jednotlivé druhy památek. Za dobu jeho trvání jej absolvovalo 853 posluchačů, což je přibližně 85 % z původního počtu zapsaných zájemců. (Řezníčková, 2013)

Cílem studia je poskytnout účastníkům ucelený přehled o všech činnostech souvisejících s péčí o památky: od základní charakteristiky, přes právní ochranu až k problematice péče o jednotlivé druhy památek a základní technologické postupy při opravě, obnově a restaurování památek a jejich prezentaci. Studium tedy vychází z potřeb památkářské praxe a seznamuje posluchače se základními metodami péče o památky, od obecné orientace až po specializované činnosti. Za dobu své existence si tato odborná kvalifikace získala vysoké renomé. Kromě pracovníků NPÚ kurz navštěvují také úředníci z pověřených obcí a magistrátů, restaurátoři, pracovníci firem projektujících obnovy památkových objektů, pracovníci galerií či muzeí a v neposlední řadě členové neziskových organizací a sdružení, která se věnují ochraně památek. (Řezníčková, 2013)

Po roce 2003 došlo v rámci NPÚ k částečné generační obměně. Postupně vznikala nová územní odborná pracoviště, kam přicházeli noví pracovníci, mladí absolventi vysokých škol. V tomto okamžiku vyvstala potřeba poskytnout novým pracovníkům ucelený přehled o celé šíři památkové problematiky. Památková péče je oborem multidisciplinárním, uplatňují se zde lidé z různých oborů (stavební fakulta, fakulta architektury, dějiny umění, historie, archivnictví apod.). Již v roce 2002 proběhl pilotní projekt jednoletého kurzu primárně určeného začínajícím terénním památkářům. Tento kurz navštěvovali výhradně zaměstnanci NPÚ, tehdy ještě Státního ústavu památkové péče, a byl jak účastníky vzdělávacího programu, tak zaměstnavatelem hodnocen jako přínosný. Na základě tohoto hodnocení byl v září roku 2003 zahájen další ročník tohoto jednoletého kurzu. Nově koncipovaný kurz se snažil především o doplnění potřebných odborných poznatků oboru, které nejsou v běžné studijní náplni vysokých škol, ale pro praxi terénního památkáře jsou nezbytné. Obsah tvořily všechny specializované činnosti – stavebně-historické průzkumy, vývoj památkové péče, právní předpisy, metodologie památkové péče, technologie údržby a restaurování nemovitých památek i uměleckých děl malířských a sochařských. Kurz měl rozsah cca 200 hodin a probíhal formou dvoudenních studijních soustředění každý měsíc. Byl realizován do r. 2019. V roce 2004 byla uzavřena dohoda mezi Národním památkovým ústavem a Katedrou historie Pedagogické fakulty UK v Praze o přípravě nového studijního oboru, bakalářského stupně, jehož obsah měl být zaměřen na památkovou péči. Katedra historie ve spolupráci s oddělením vzdělávání NPÚ zpracovala detailní studijní program, který měl být akreditován MŠMT ČR jako nový studijní obor. Akreditační komise UK však ještě před podáním žádosti na MŠMT tento projekt nepodpořila s vyjádřením, že budoucí památkáři musí být primárně vyškolení v jednom studijním oboru. Studium širší škály předmětů, jak předpokládal návrh, bylo označeno za zjednodušující a bagatelizující složitou památkářskou problematiku. Nebylo však bráno v úvahu, že v oboru památkové péče pracují stovky středoškoláků, pro které by studium památkové péče ve tříletém bakalářském programu znamenalo výrazné zlepšení jejich teoretických znalostí.  (Řezníčková, 2013)

V roce 2010 bylo MK ČR uděleno NPÚ zpracovat koncepci vzdělávání pracovníků na léta 2010–2016. Na zpracování koncepce se tehdy podílel širší řešitelský tým, kterému se podařilo připravit poměrně komplexní dokument vycházející z analýzy daného stavu vzdělávání pracovníků organizace na všech úrovních.

4. Vzdělávací činnost Národního památkového ústavu v současnosti

Hlavní směr rozvoje vzdělávacích a edukačních aktivit NPÚ byl vždy zaměřen na vzájemné propojování tří hlavních skupin, kterými jsou: památkáři, zájemci o památky a vlastníci či správci památek.

Tento systematický a koordinovaný přístup byl podpořen v lednu r. 2017 nově vzniklým odborem edukace a dalšího vzdělávání při generálním ředitelství, který usiluje o koncepční celostátní řešení problematiky vzdělávání, a to jak v rámci organizace, tak i směrem ven, k široké veřejnosti. Do vzniklé koncepce (v roce 2016) byly organizovány pouze dílčí jednoleté a dvouleté vzdělávací kurzy, zmiňované v předešlé kapitole. V letech 2018–2019 byly položeny základy komplexního vzdělávacího systému pokrývajícího základní znalostní kompetence v oboru památkové péče pro různé cílové skupiny. Na jaře roku 2020 byl spuštěn roční specializovaný kurz pro referenty památkové péče na obcích a magistrátech, který koncepčně těží z předchozích zkušeností realizovaných kurzů pro veřejnost. Kurz je akreditován Ministerstvem vnitra ČR a ze strany obcí s rozšířenou působností a magistrátů je o něj do dnes živý zájem. 3. ročník studia je zahájen na jaře r. 2023. (npu.cz)

V roce 2016 byla stávající nabídka vzdělávacích programů pro veřejnost rozšířena  o kurz s akreditací MŠMT s názvem Řemeslná obnova historických staveb určený především pro řemeslníky specializující se na obnovu historických staveb. Vzdělávací program byl sestaven z 12 několikadenních terénních dílen, byl realizován v letech 2016–2020 a absolvovalo jej více než 200 účastníků.

V neposlední řadě byla ve 2. polovině roku 2019 uvedena do života Památková akademie třetího věku, dvouletý program koncipovaný v přímé návaznosti na strategické státní dokumenty týkající se podpory aktivního stáří a zapojení seniorů do komunitního života. Do studia vstupuje ročně více než 50 posluchačů. V lednu 2024 bude otevřen 3. běh studia, který bude klást prostřednictvím teorie, ale i praxe důraz na motivaci seniorů vedoucí k vykonávání dobrovolnické činnosti v oblasti dokumentace drobných památek v krajině.

K profesionalizaci zaměstnanců NPÚ přispěl projekt interního vzdělávání, který byl spuštěn v roce 2019, v rámci Operačního programu Zaměstnanost s názvem „Odborné vzdělávání pracovníků NPÚ jako nástroj pro zvýšení efektivnosti a péče o kulturní dědictví ČR“ s realizací do května 2023. Projekt s registračním číslem CZ.03.4.74/0.0./0.0./15_025/0009399, realizovaný v rámci priority osy 4 – Efektivní veřejná správa, přispívá k profesionalizaci více než poloviny zaměstnanců NPÚ. Jeho obsah je zaměřen na odborné, ale i měkké kompetence pracovníků. Odborné kompetence jsou vyučovány prostřednictvím 7 pilířů vzdělávacích modulů, které reagují na aktuální potřeby zaměstnanců památkové péče. Jedná se o moduly: Památková péče, Dějiny umění, Technický modul, Správa sbírkových fondů a depozitářů, Restaurování, Diagnostika poruch a krizový management památek při živelných pohromách a Vícezdrojové financování. Součástí projektu jsou zahraniční stáže a semináře se zahraničními účastníky. Prostřednictvím realizace projektu má dojít k naplňování dlouhodobého cíle NPÚ ve smyslu nastavení systému odborného vzdělávání, jež by mělo být následně promítnuto do podkladů připravovaných pro jednání s MK ČR, jako základ budoucí implementace karierního a atestačního řádu instituce.

Následující stať představí podrobněji obsahy jednotlivých vzdělávacích programů, které lze považovat za „Metody zpřístupnění památkového fondu pro celoživotní vzdělávání“.

Obr. 1 Nabídka vzdělávacích programů v NPÚ, foto Kateřina Pávková

Obr. 2 Metody výuky vzdělávacích programů, foto Kateřina Pávková

a) Profesní vzdělávací programy – akreditované kurzy

Dvouletý rekvalifikační kurz památkové péče

Kurz s téměř třicetiletou tradicí, akreditovaný MŠMT ČR, je určen všem zájemcům o památkovou péči, kteří mají středoškolské vzdělání ukončené maturitou. Vychází z potřeb památkářské praxe a poskytuje účastníkům ucelený přehled o všech činnostech souvisejících s péčí o památky.

Obsah výuky je zaměřen od základní charakteristiky přes právní ochranu až k problematice péče o jednotlivé druhy památek a základní technologické postupy při opravě, obnově a restaurování památek a jejich prezentaci. (npu.cz.) 

Zahrnuje předměty:

• vybrané kapitoly z filozofie,

• vývoj architektury a stavitelství,

• historie památkové péče,

• dějiny výtvarného umění v českých zemích,

• průzkumy, evidence a dokumentace památek,

• právní úprava péče o památky, výklad zákona,

• ekonomické aspekty památkové péče,

• vývoj krajiny a osídlení v českých zemích,

• teoretická východiska a metodické postupy památkové péče,

• historie sběratelství a vývoj uměleckých řemesel,

• technologie údržba a obnovy stavebních památek,

• technologie restaurování uměleckých památek,

• prezentace zpřístupněných památek a průvodcovská služba.

Obr. 3 Ukázka z exkurzí v rámci dvouletého kurzu PP, foto Kateřina Pávková

Památkářské kompetence v praxi úředníka

Odborný vzdělávací program, který je akreditovaný Ministerstvem vnitra ČR, lze zařadit jako první z výstupů dlouhodobé koncepce rozvoje Národního památkového ústavu 2019–2023 (99H3010200 DKRVO – Metody zpřístupnění památkového fondu pro celoživotní vzdělávání).

Jedná se o jednoletý kurz pro úředníky s agendou památkové péče a stavebních úřadů obcí s rozšířenou působností, magistrátů a krajských úřadů. Cílem kurzu je poskytnout úředníkům územních samosprávních celků teoretické znalosti a praktické dovednosti z oboru památkové péče, které jim umožní plnit odborné úkoly vyplývající z jejich funkčního zařazení.

Vzdělávací program je zaměřen na pochopení technických problémů řešených v rámci památkářské praxe, při dozorech na stavbách, kontrolních dnech v terénu, či při posuzování projektových záměrů a studií, konzultací s projektanty a s investory.

Program je koncipován tak, aby účastníci obsáhli problematiku technologie péče o památky v celé šíři a nesoustředili se pouze na jednotlivosti bez vzájemných souvislostí.

Kurz je proto poměrně rozsáhlý, obsahuje 6 tematických bloků s celkem 88 h výuky. Teoretická část výuky je doplněna dvěma praktickými dílnami.

Program teoretické části:

I. Teoretická východiska památkové péče

• Historická východiska a metody památkové péče

• Úloha památkáře při stavební obnově, příklady dobré praxe ze současnosti

• Předprojektová příprava obnovy stavebních památek

• Stavebně-historické průzkumy a jejich význam v praxi

II. Památkový dohled na stavbě

• Archeologický výzkum a jeho význam v praxi

• Poruchy historických staveb z pohledu statika, návrhy na sanaci

• Adaptace historických objektů pro novodobé účely z pohledu architekta, příklady šetrných novodobých instalací

• Památkový dohled na stavbě – příklady z praxe

III. Obnova fasád a střešní krajiny

• Obnova fasád

• Obnova fasád – průzkumy omítek a barevnosti, obnova štukových prvků – příklady z praxe

• Obnova střech

• Soudobá infrastruktura v historických stavbách – fotovoltaika, příklady vhodných instalací

IV. Prevence a údržba

• Zásady pravidelné péče o historické stavby. Prevence údržbou

• Praktické principy péče o omítky historických staveb

• Problematika vlhkosti historických staveb

• Metody sanace dřevěných konstrukcí

V. Restaurování

• Restaurování kamenných prvků

• Kovové prvky historických staveb a jejich ochrana

• Péče o historický mobiliář – správné klima historických interiérů a mobiliářů

• Exkurze do vybraného historického objektu

VI. Speciální témata

• Ochrana městského parteru (dlažby, výkladce, mobiliář) – příklady z praxe

• Použití replik historických dlažeb a obkladů při obnově památek

• Izolační vlastnosti historických oken v porovnání se současnými

• Exkurze do vybraného historického objektu

Praktické dílny

• Praktické dílny I. – zednická dílna, štukatérko-malířská dílna

• Praktické dílny II. – tesařsko-truhlářská dílna

Obr. 4 Ukázka z praktických dílen (zednická, tesařská a kovářská) v rámci kurzu Památkářské kompetence v praxi úředníka, foto Kateřina Pávková

Workshopy – památkové obnovy a tradiční stavební řemesla vlastníma rukama (realizace 2019–2022)

Terénní workshopy jsou druhým výstupem dlouhodobé koncepce rozvoje Národního památkového ústavu 2019–2023 (99H3010200 DKRVO – Metody zpřístupnění památkového fondu pro celoživotní vzdělávání).

Jednalo se o terénní 3–4denní workshopy, určené pro úředníky s agendou památkové péče a stavebních úřadů obcí s rozšířenou působností, magistrátů a krajských úřadů. Účastníkům vzdělávací aktivita umožňovala si vyzkoušet základy tradičních stavebních řemesel, podílet se vlastníma rukama na památkové obnově a zároveň získat praktické zkušenosti s tématy, s nimiž se na památkových a stavebních odborech denně setkávají, znají je však převážně teoreticky, od stolu a ze spisů.

Workshopy vedly ke zvýšení odborných kompetencí v návaznosti na získání zkušeností prostřednictvím vlastní praxe, ke zlepšení schopnosti posoudit možné postupy a zvolit nejvhodnější řešení a k posílení schopnosti zhodnotit kvalitu památkové obnovy.

Náplň a cíle workshopů:

• vyzkoušet si základy tradičních stavebních řemesel,

• pracovat s tradičními materiály,

• zlepšit argumentační potenciál v každodenní praxi,

• podílet se bezprostředně na památkové obnově,

• získat praktické zkušenosti s tématy, s nimiž se úředníci památkových a stavebních odborů denně setkávají, ale znají je spíše teoreticky, od stolu a ze spisů,

• podělit se o zkušenosti s kolegy z jiných měst a krajů (npu.cz).

Témata workshopů:

2019: AUTENTICITA V PAMÁTKOVÉ PÉČI na příkladu obnovy historických fasád – omítek, štukové výzdoby a kamenných prvků

Obsah:

Příprava fasády

Tmelení uvolněných okrajů omítkových ploch

Vyplnění dutin odtržení omítkových ploch od podkladu

Omítání zednickou lžicí

Doplňování chybějící výzdoby a členění

2020: DETAIL V ARCHITEKTUŘE na příkladu opracování a povrchové úpravy dřevěných prvků

Obsah:

Základy statiky dřevěných konstrukcí na příkladu konkrétních staveb

Diagnostika stavu dřevěných konstrukcí

Způsoby zpracování a opracování dřeva

Ošetření a povrchové úpravy dřevěných prvků

2021: PROJEKTOVÁ A PŘEDPROJEKTOVÁ PŘÍPRAVA na příkladu areálu hospitálu Kuks

Obsah:

Archeologický výzkum

Stavebně-historický průzkum

Dendrochronologický průzkum

Stavebně-technické průzkumy

Zaměření

Inventarizace

Restaurátorské a materiálové průzkumy

Projektové zpracování

2022: CELKOVÉ OBNOVY VELKÝCH AREÁLŮ na příkladu areálu zámku Veltrusy

Obsah:

Definování záměru využití areálu

Legislativa, nejen památková

Předprojektová a projektová příprava

Financování

Administrativa

Realizace

Provozní zajištění

Obr. 5 Workshopy památkové obnovy a tradičních řemesel, foto Kateřina Pávková

Tříletý rekvalifikační kurz řemeslné obnovy historických staveb – Specialista pro památkovou obnovu

Odborný vzdělávací program akreditovaný MŠMT ČR jako rekvalifikační.

Vzdělávací projekt realizovaný v letech 2015–2021 seznamoval účastníky se základy řemeslných technik, postupů a materiálů vhodných pro památkovou obnovu historických staveb dle metodik a standardů Národního památkového ústavu.

Celý kurz byl rozložen do tří let a nabízel 5 dnů teoretické výuky a 36 dnů praktické výuky v rámci 12 tematických řemeslných dílen, celkem 328 hodin odborné výuky. Program byl určen především řemeslníkům (malým živnostníkům), zaměstnancům firem specializujících se na obnovu památek, soukromým majitelům historických objektů, správcům památek a historických objektů a dalším zájemcům z řad veřejnosti. Předchozí vzdělání v oblasti památkové péče nebylo požadováno a zúčastnit se mohli zájemci s dokončeným základním vzděláním.

Praktické dílny probíhaly především na objektech ve správě Národního památkového ústavu, v řemeslných dílnách a restaurátorských ateliérech a na místech, kde právě probíhala reálná stavební obnova.

Účastníci získali přehled o správném procesu stavební obnovy včetně projektové přípravy, navázali cenné kontakty v oboru a pod vedením zkušených mistrů si mohli „sáhnout vlastníma rukama na řemeslo“. Kurz není a nemůže být náhradou odborného učňovského školství, ani odborných restaurátorských oborů.

b) Zájmové a občanské vzdělávací programy

Zájmové vzdělávání v rovině neformálního vzdělávání vychází ze svobodného výběru vzdělávacích činností a mělo by respektovat podmínky dané individuálními schopnostmi jeho účastníků. Hovoříme o intencionálním vzdělávání, vedeném pedagogem či lektorem. Z pohledu účastníků je otevřené a dobrovolné, má převážně jasně definovaný obsah a pravidla hodnocení, jedná se tedy o strukturovaný vzdělávací proces s předem vymezenými cíli a flexibilně používanými metodami.

Občanské vzdělávání má svůj všeobecný cíl a funkci, kterými jsou formování aktivního občana, podpora občanů ve výchově k demokracii a lidským právům a výchova k péči o naše kulturní dědictví.

Památková akademie třetího věku

Zájmový vzdělávací program je třetím výstupem dlouhodobé koncepce rozvoje Národního památkového ústavu 2019–2023 (99H3010200 DKRVO – Metody zpřístupnění památkového fondu pro celoživotní vzdělávání). Klade si za cíl vzdělávat seniory v oblasti památkové péče, rozšiřovat jejich dosud nabyté odborné vědomosti a znalosti prostřednictvím přednášek, exkurzí a komentovaných vycházek Teorie, ale i příklady z praxe rozšiřují posluchačům poznatky o památkách včetně péče o naše kulturní dědictví. Vnímání památek tak může automaticky přecházet do jejich každodenního života, mohou objevovat a pozorovat hodnoty vytvořené našimi předky s větším porozuměním.

Studijní plán je koncipován tak, aby nabídl praktické informace a rady, podněcoval účastníky k dalšímu vzdělávání se a vybízí je k zapojení se do dobrovolnických aktivit prostřednictvím dokumentace drobných památek v krajině. V návaznosti na přednášky Úvod do péče o movité památky a Problematika péče o drobné památky v krajině vznikl ve spolupráci s oddělením movitých památek generálního ředitelství NPÚ návod, na základě kterého se senioři zapojují do dokumentátorské činnosti, a stávají se tak aktivními dobrovolnými památkáři. Posluchači v průběhu druhého ročníku studia památky dokumentují, následně odevzdávají fotodokumentaci garantovi vzdělávacího programu, ten ji třídí, archivuje a předává do oddělení movitých památek, kde je následně uložena do příslušné pracovní databáze – integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví (ISO).

Obr. 6 Záznam z databáze integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví (ISO), foto Kateřina Pávková

Památková akademie zároveň vytváří sociální prostředí, které umožňuje seniorským účastníkům setkávat se se skupinou podobně naladěných lidí, a tím napomáhá posilovat jejich psychické i fyzické zdraví.

Senioři si v rámci celoživotního vzdělávání mají možnost osvojit hodnoty a význam kulturního dědictví a tyto nabyté vědomosti a dovednosti potom v roli prarodičů (tato sociální role je nezastupitelná) mohou přenášet na další generace v rámci svých rodin. (Pávková, 2021)

„Rodina je primární sociální skupinou, do které se člověk rodí, ve které si osvojuje společenské hodnoty, normy a své postoje k sobě, ke svému okolí a k životu samotnému. Na výuku Památkové akademie lze nahlížet jako na mezigenerační učení. Senioři budou umět svým vnoučatům lépe osvětlit, jak důležitá je ochrana a péče o památky a zároveň, že je jejich morální povinností uchovat je i pro budoucí generace.“ (Pávková, 2020)

Mezigenerační programy 

Další forma vzdělávání, které byla v uplynulých letech věnována pozornost a v níž spatřujeme významný potenciál pro naplnění cílů, jak přispět ke kultivaci veřejného zájmu v oblasti péče o kulturní dědictví, je forma mezigeneračního učení.

Základním distinktivním znakem mezigeneračního učení je jeho zaměřenost na účastníky. Jsou jimi jak dvě generace po sobě jdoucí, tak generace o jednu vzdálenější. Výzkumnou pozornost si v rámci mezigeneračních studií získávají častěji témata mezigeneračních přenosů mezi prarodiči a vnoučaty. S největší pravděpodobností je to vyvoláno současným zájmem o témata spojená se stárnoucí populací, snahou o sociální inkluzi starší generace a možnosti jejího aktivního stárnutí (Rabušicová, Kamanová, Pevná, 2011).

Cílem mezigeneračních praxí a aktivit je rozvíjet potenciál seniorů, soustředit se na společné vzdělávání mezi generacemi a zároveň na společnou práci, prostřednictvím které dochází k lepšímu dosažení společného cíle. Praktické mezigenerační workshopy spojují jednotlivé generace a vedou je k vzájemnému učení.

V návaznosti na výše zmíněné byly do koncepce vzdělávacího programu Památkové akademie třetího věku zařazeny 4 mezigenerační aktivity, 2 letní mezigenerační workshopy, které jsou realizovány na památkových objektech ve správě NPÚ, a 2 adventní mezigenerační výtvarné dílny.

Mezigenerační programy spadají do kategorie celoživotního, ale i vše-životního učení a spojujeme je s neformálním a informálním učením.

Neformální mezigenerační učení je určeno pro děti a prarodiče, kteří navštěvují kurz Památkové akademie třetího věku. Zde mají možnost si prostřednictvím společných edukačních, interaktivních aktivit společně osvojovat znalosti a vědomosti, které je vedou k zájmům o hodnotu památek a péči o ně.

Informálním mezigeneračním učením pak myslíme společné činnosti dětí a prarodičů, jež si organizují sami, v návaznosti na odkazy přednášejících a organizátorů Památkové akademie třetího věku. Za takové činnosti můžeme považovat společné čtení vybraných publikací, např. knihy Ondřeje Šefců – Od jeskyně ke katedrále, příručky pro hravé architekty, anebo Tajemství Libosadu od Petra Hudce; návštěvu kulturních a poznávacích akcí či sledování vzdělávacích programů v televizi, např. O poklad Anežky České.

O mezigeneračním učení proto lze konstatovat, že se jedná o učení záměrné i nezáměrné, vědomé, ale i nevědomé, senzomotorické i verbálně kognitivní.

Je potřeba si uvědomit, že vztahy budované v rámci rodinné konstelace jsou nejintimnější a nejintenzivnější mezigenerační vazbou, do které jedinci vstupují, avšak nejsou zdaleka jedinou. V moderních společnostech se stále častěji hledají nové cesty, jak mezigenerační sdílení pozitivně stimulovat i mimo dosah rodiny. Obecně o těchto aktivitách hovoříme jako o mezigeneračních programech, prostřednictvím kterých probíhá vzájemné učení a obohacování mezi mladší a starší generací, což je prospěšné jak pro jedince, tak pro společnost. (Pávková, 2022)

Jako příklad z praxe si uveďme letní mezigenerační workshop, který je realizován v areálu Sázavského kláštera a nabízí společné putování historií kláštera. Děti společně se svými prarodiči plní jednotlivé interaktivní úkoly v průběhu komentované prohlídky objektu. Zhostí se rolí stavitelů, archeologů či restaurátorů nástěnných maleb. Odpolední program nabízí výtvarnou dílnu, kde si osvojí znalost psaní písma hlaholice, poznávají nejrůznější druhy bylin anebo si vyzkoušejí gravírování skla diamantovým hrotem. Zde je kladem důraz na práci s jemnou motorikou, která je důležitá jak pro vývoj dětí, tak pro seniory. 

Interakce dětí a prarodičů pozitivně ovlivňuje osobní život starších lidí. Vztah seniorů k vnoučatům naplňuje jejich potřebu lásky, užitečnosti, sounáležitosti a kontaktu s druhými. Vnoučata mohou mnohdy zabránit pocitu osamělosti a izolovanosti, mohou svým prarodičům zprostředkovávat dynamicky se měnící svět a přinášejí jim pocit kontinuity jejich vlastního životního příběhu a smyslu života. Když senioři sdílejí se svými vnoučaty osobní příběh a historii, pomáhají jim tak lépe porozumět celým dějinám. Naopak vnoučatům může pomoci při plánování jejich vlastního života a při osvojování si sebejistoty, když jim prarodiče vyprávějí o tom, že i oni byli malí a čeho v dospělosti dosáhli. (Pávková, 2022)

Obr. 7 Realizované exkurze v rámci Památkové akademie třetího věku, foto Kateřina Pávková

Obr. 8 Mezigenerační programy, foto Kateřina Pávková

Letní školy památkové edukace 

Čtyřdenní edukační aktivita se sedmiletou tradicí je určena pro učitele mateřských, základních a středních škol, volnočasové pedagogy, galerijní a muzejní pedagogy anebo pro pracovníky památkové péče se zájmem o edukaci na památkových objektech. Pro účastníky jsou připraveny exkurze, přednášky a tvůrčí dílny, které se zaměřují na rozmanité metody interpretace kulturního dědictví. V závislosti na své profesi mohou rozvíjet své kompetence pro školní i mimoškolní výchovu a vzdělávání. Edukační aktivita je realizována ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Karlovy univerzity. (npu.cz)

Příklad z praxe: Sedmý ročník letní školy (2022) byl zaměřen na klášterní tematiku. V úvodu setkání byla dána přednost klasickým formám poznávání odkazu cisterciáckých mnichů. Nejprve byla realizována prohlídka plaského cisterciáckého kláštera, následovala přednáška prof. K. Charvátové z KU, která v základních obrysech nastínila vznik západního mnišství. Představila, jakou podobu mu dal sv. Benedikt z Nursie, jakým způsobem se k jeho řeholi přihlásil v závěru 11. století nově založený cisterciácký řád a jak docházelo k šíření řádu, který byl v roce 1144 pozván českým králem Vladislavem II. i do Plas.

Den druhý tvořil program složený ze sady zážitkových her a tvůrčích dílen. Účastníci mohli v daných obrysech zažít, co všechno obnášelo zakládání kláštera. Na základě hodů kostkami vystřídali několik stanovišť, kde vždy obdrželi zprávu, co mají dělat pro založení kláštera dále. Poté se mohli pustit do výstavby „virtuálního kláštera“. Postupné vytváření částí kláštera se tak rovnalo postupnému získávání informací o logice rozmístění jednotlivých prostor i celku kláštera. Formou hry účastníci získali v nově zbudovaných klášterech identitu: stali se převory, lektory, celeráři, sakristiány, fortnýři atd. Následovaly dvě tvůrčí dílny. Jedna dílna byla zaměřena na fenomén znakové řeči v klášterech, která měla podporovat zachovávání klášterního ticha. Ve druhé dílně byla řeč těla nahrazena zpěvem gregoriánského chorálu.  Den třetí byl zaměřen na tvořivou interpretaci maleb, odpoledne byla realizována pouť cisterciáckou krajinou. Den čtvrtý byl věnován prohlídce sýpky s hodinovou věží a vodního systému kláštera. Cílem bylo posílit úctu k dílu našich předků i vědomí, že se snahou o jeho zachování pohybujeme v časových jednotkách přesahujících jeden lidský život.

Letní škola památkové technologie – projekt (NE)tušené souvislosti

Projekt byl realizován v letech 2011–2020 a byl určen pro vlastníky historických staveb, řemeslníky, restaurátory, projektanty a architekty působící na poli záchrany historických staveb, památkáře, studenty oborů dotýkajících se ochrany památek a další zájemce. Obsah kurzu byl zaměřen na získávání základních znalostí, dovedností a hledání souvislostí při záchraně a obnově historických vápenných omítek. Frekventanti si osvojovali nový pohled na historické omítky, jejich hodnoty, funkce, poruchy a smysl jejich ochrany. V praktické části kurzu si měli možnost vyzkoušet postupy přípravy vápenné kaše, vápenné malty, naučili se základům omítání, doplňování a napojování historických omítek. V programu byla pozornost věnována i základům záchrany historických omítek, v neposlední řadě i tématu základy odběrů vzorků omítek a provádění základních laboratorních průzkumů.

Lektory škol byli renomovaní odborníci z Národního památkového ústavu, Ústavu památkové péče Fakulty architektury ČVUT a zkušení restaurátoři, kteří se podíleli na záchraně řady kulturních památek. Školy byly pořádány ve dvou vzdělávacích úrovních – pro začátečníky a pokročilé. Více na https://netusene-souvislosti.npu.cz/cs/o-projektu.

Programy pro znevýhodněné skupiny 

Edukační pracovníci NPÚ, kteří působí v kroměřížských zahradách, při projektování a samotné realizaci edukačních programů vychází vstříc potřebám zdravotně znevýhodněných návštěvníků, zejména pak nevidomým, osobám s pohybovými obtížemi, mentálně postiženým a neslyšícím.

Lektoři věnují pozornost inkluzivnímu pojetí památkové edukace. Pokud se naučí rozumět charakteru postižení či znevýhodnění a zároveň při programu respektují individuální nároky a potřeby účastníků, mohou potom lidé se speciálními vzdělávacími potřebami lépe prohlubovat svůj vztah k památkám. Lektoři dále dokáží při své práci volit adekvátní cíle a metody edukace spolu s nezbytnou měrou podpory, jež přispívají k osobnostně sociálnímu rozvoji znevýhodněných lidí. (Havlůjová, Hudec, 2018)

Jako příklad dobré praxe lze uvést projekt z roku 2019 Památky na dlani, kdy na SZ Kynžvart byla představena kolekce haptických modelů českých památek UNESCO pro nevidomé a slabozraké návštěvníky.

Kolekce haptických půdorysů zobrazovala 12 českých památek UNESCO: Květnou zahradu v Kroměříži, Lednicko-valtický areál, zámek Litomyšl, Zahrady pod Pražským hradem, vilu Tugendhat, chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, Český Krumlov, Telč, Třebíč, Holašovice, olomoucké náměstí se Sloupem Nejsvětější trojice a areál Zelené hory ve Žďáru nad Sázavou. Modely byly k dispozici návštěvníkům v areálech těchto památek a ve vybraných institucích, které se zabývaly prezentací hodnot světového dědictví UNESCO. Každý model byl doplněn popiskem v Braillově písmu. Na tvorbě haptických plánů spolupracoval NPÚ s občanským sdružením Vide Manibus, které se specializuje na vytváření reliéfní grafiky pro nevidomé a slabozraké.

Obr. 9 Programy pro znevýhodněné skupiny, foto Kateřina Pávková

Dobrovolnická činnost

Jednou z forem občanského vzdělávání dospělých je dobrovolnictví, které je důležitou a perspektivní formou vzdělávání. V této souvislosti máme na mysli především zážitkové učení a informální učení, při kterém účastníci získávají informace, znalosti a dovednosti, ale také schopnosti ze samotných činností, čímž naplňují a rozvíjejí pilíř „učení se konat“ (UNESCO, 1996). Dovolíme si konstatovat, že dobrovolnictví považujeme za klíčové pro efektivní naplňování cílů občanského vzdělávání dospělých.

Jako příklad konkrétní realizace občanského vzdělávání dospělých prostřednictvím dobrovolnictví v České republice uvádíme Dobrovolnictví v Národním památkovém ústavu.

V roce 2016 vytvořil Národní památkový ústav platformu pro organizování dobrovolnických příležitostí. Koordinace dobrovolnické činnosti se ujal odbor edukace a dalšího vzdělávání při generálním ředitelství NPÚ, nástrojem se stala sekce hlavních webových stránek s titulem „Dobrovolnická činnost v NPÚ“ (https://www.npu.cz/cs/dobrovolnici).  Zde se nachází nabídka dobrovolnických činností na pracovištích a objektech ve správě NPÚ. Po pětiletém období praxe se vyprofilovaly činnosti, které jsou vhodné pro dobrovolnické aktivity v oblasti péče o kulturní dědictví. Jedná se o evidenci a dokumentaci památek, o monitoring a lokalizaci památek v terénu, o práci v archeologické laboratoři – konzervování a popisování archeologických nálezů – a o práci na údržbě zeleně a pozemků na hradech a zámcích. Koordinace dobrovolníků je při těchto činnostech zajišťována správou objektů.

Odbor edukace a dalšího vzdělávání Národního památkového ústavu pracuje na rozvoji a spolupráci s institucemi perspektivními pro dobrovolnickou činnost. Od r. 2017 jsou organizována pracovní setkání a pobyty po vzoru britských NNO (working holidays) pro vybrané organizace a školy. Ve spolupráci s organizací The Friends of Czech Heritage (Přátelé českých památek) byl opakovaně uskutečněn pracovní pobyt anglických a českých dobrovolníků na státních zámcích Krásný dvůr, Vizovice, Uherčice, Jaroměřice nad Rokytnou, v klášteře Kladruby nebo ve Vile Stiassni. Neziskovou organizaci The Friends of Czech Heritage v roce 2007 založili historička umění Barbara Peacock a Ian Kennaway, který byl fascinován množstvím a kvalitou kulturního dědictví v České republice. Od té doby tato organizace pomohla k obnově desítek staveb a historických parků. Patronkou britských přátel je architektka Eva Jiřičná. (Pávková, 2022)

• Příklad č. 1 – Desítka dobrovolníků z Velké Británie pomáhala s pracemi v areálu Vily Stiassni v Brně. Rehabilitovali vybrané části zahrady, která ve své době patřila k těm největším, doplňovali také historické interiéry. V rámci této dobrovolnické aktivity bylo na programu i poznávání brněnských památek moderní architektury.

• Příklad č. 2 – Osm britských dobrovolníků posílených o skupinu dvanácti účastníků kurzu řemeslné obnovy se zaměřilo na obnovu části barokní ohradní zdi v zahradě státního zámku Vizovice. V rámci pracovního pobytu dokázali dobrovolníci spravit dolní část zdi, správa zámku Vizovice pak dílo dokončila – vlastními silami provedla dostavbu cihlové horní části a vzorově ji omítla.

• Příklad č. 3 – Dobrovolníci z The Friends of Czech Heritage při projektu „working parties“ v areálu zámeckého parku v Krásném Dvoře vyčistili pomník padlým a kamenné schody v Poustevníkově rokli a vyčistili strouhu, která přiváděla vodu do bazénu pod Čínským pavilonem.

• Příklad č. 4 – NPÚ navázal spolupráci s Pedagogickou fakultou UK v Praze. Studenti fakulty působili opakovaně o prázdninách jako dobrovolní volnočasoví pedagogové v dětském zámeckém klubu na státním zámku Krásný Dvůr, kde realizovali edukační programy pro děti a zajišťovali dětské prohlídky interiéru zámku. (Pávková, 2022)

Obr. 10 Příklady dobrovolnické činnosti, foto Kateřina Pávková

Závěr

Cílem předkládané zprávy bylo osvětlit, jak důležitou úlohu má ve výchově a vzdělávání v oboru památkové péče vedle vzdělávání formálního i vzdělávání neformální, na kterém participuje celá soustava vzdělávacích programů Národního památkového ústavu.

Byla představena řada vzdělávacích aktivit, z nichž dva vzdělávací programy a čtyři terénní workshopy lze považovat za klíčové výstupy pětiletého vědecko-výzkumného projektu 99H3010200 DKRVO – Metody zpřístupnění památkového fondu pro celoživotní vzdělávání.

Výchovně-vzdělávací programy v rámci neformálního vzdělávání dospělých v oboru památkové péče posilují u všech cílových skupin cíle kognitivní (vědomosti, teoretické schopnosti), afektivní (postojové, hodnotové: cit, emotivní a mravní postoje), psychomotorické (konání praktických dovedností, šikovnost, zručnost) a v neposlední řadě i cíle psychosociální (navazování sociálních kontaktů).

Účastníci jednotlivých vzdělávacích aktivit získali v průběhu studií základní vhled do problematiky oboru, osvojili si základní hodnotové vlastnosti památek, získali podněty pro dobrovolnickou činnost, osvojili si řemeslné návyky a získali rámcový přehled v oblasti stavební obnovy anebo si zlepšili schopnosti posoudit možné postupy při volbě nejvhodnějších technologických řešení dané situace. Za pozitivní lze považovat také to, že vzdělávací aktivity čerpají z dlouhodobé historické tradice české památkové péče a jejího myšlenkového vývoje. Výuka vychází z dlouholeté spolupráce NPÚ s vysokými školami. Památkáři z praxe učí na vysokých školách a vysokoškolští pedagogové nejen učí ve vzdělávacích programech, ale tvoří i významnou složku poradních orgánů NPÚ. Tento fakt přispívá k provázání výuky a praxe.

Po ukončení současných studijních programů absolventi získávají znalosti a dovednosti, které jim umožňují lépe realizovat či řídit procesy obnovy památek ve svém vlastnictví či správě. Získávají specifické kompetence, což v současné době nenabízí žádná jiná organizace v oblasti formálního či neformálního vzdělávání.

Národní památkový ústav má unikátní roli a zároveň příležitost vyučovat principy správné památkové obnovy, které ve vztahu k veřejnosti vyžaduje. Vybrané kurzy sehrávají významnou roli ve vztahu NPÚ a veřejnosti, mimo jiné i ve smyslu expertního poradenství a podpory soukromých vlastníků historických objektů.

Seznam literatury a použitých internetových zdrojů

HAVLŮJOVÁ, H., HUDEC, P., JORDÁNOVÁ, K., INDROVÁ, M. a kol. 2015. PAMÁTKY NÁS BAVÍ 5. Objevujeme kulturní dědictví bez bariér. Vydal: Praha, Národní památkový ústav. ISBN 978-80-906167-0-7

HAVLŮJOVÁ, H. HUDEC, P. 2018. Památková edukace v historických zahradách a parcích: Příklady dobré praxe. [cit. 20. 12. 2022]. Dostupné z: http://www.nczk.cz/www/useruploads/metodika%20NCZK.pdf

KONCEPCE působení Národního památkového ústavu. ANALÝZA, CÍLE, IMPLEMENTACE. 2022 – 2026. [cit. 3. 1. 2023]. Dostupné z:  https://www.npu.cz/portal/npu-a-pamatkova-pece/npu-jako-instituce/povinne-zverejnovane-informace/koncepce-npu/NPU-koncepce-2022-2026.pdf

KRYSTOŇ, M.  2011. Zaujmové vzdelavanie v kontexte neformálneho vzdelavania. [cit. 7. 12. 2022]. Dostupné z: https://lifelonglearning.mendelu.cz/media/pdf/LLL_20110101033.pdf

O památkové péči. Národní památkový ústav. [cit. 18. 12. 2022]. Dostupné z www: https://www.npu.cz/pamatky-a-pamatkova-pece

PÁVKOVÁ, K. 2022. Mezigenerační učení. [cit. 20. 12. 2022].  Dostupné z: https://epale.ec.europa.eu/cs/blog/mezigeneracni-uceni

PÁVKOVÁ, K. 2022. Adult civic Education. Volunteering at the National Heritage Institute as one form of the civic education of adults. [cit. 18. 12. 2022].  Dostupné z: https://epale.ec.europa.eu/en/blog/adult-civic-education

PÁVKOVÁ, K. 2021. Tvorba vzdělávacího programu v kontextu celoživotního učení/vzdělávání. Praha. Diplomová práce. Univerzita Jana Amose Komenského Praha. Vedoucí diplomové práce: Milan Beneš

PÁVKOVÁ, K. 2020. Vzdělávání seniorů v oboru památkové péče. Praha: Národní památkový ústav. Zprávy památkové péče, 1(80), s. 121–122, ISSN 1210-5538

RABUŠICOVÁ, M. KAMANOVÁ, L. PEVNÁ, K. 2011. O mezigeneračním učení. Brno: Masarykova univerzita. ISBN 978-80-210-5750-0.

ŘEZNÍČKOVÁ, H. 2013. Vzdělávání v NPÚ v letech 2003–2012. Praha: Národní památkový ústav. ZPP 2013/73, č. 1, str. 60–62. [cit. 2. 1. 2023]. Dostupné z www: http://zpp.npu.cz/clanek-6812

TOMCZYK, L. 2015. Vzdělávání seniorů v oblasti nových medií. Praha: Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR Praha. ISBN 978-80-904531-9-7

Vícedenní workshopy pro úředníky. Národní památkový ústav. [cit. 18. 12. 2022]. Dostupné z www: https://www.npu.cz/cs/o-nas/vzdelavani/odborne-vzdelavani/vicedenni-workshopy-pro-uredniky

Autorka

Mgr. Kateřina Pávková

Národní památkový ústav, generální ředitelství, odbor edukace a dalšího vzdělávání

e-mail: pavkova.katerina@npu.cz

Jak citovat tento článek:

PÁVKOVÁ, Kateřina. 2023. Neformální vzdělávání v oboru památkové péče realizované v rámci celoživotního vzdělávání NPÚ. Kultura, umění a výchova, 11(1). ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz

The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.

[1] Informace o výzkumné oblasti jsou dostupné z https: https://www.npu.cz/portal/o-nas/veda-a-vyzkum/legislativa-dokumenty-a-organy/koncepce-a-strategie-npu/dlouhodoba-koncepce-rozvoje-vo-npu-na-leta-2019-2023.pdf

[1]  Strategie rozvoje lidských zdrojů pro ČR (2003) http://old.nvf.cz/rozvoj_lz/dokumenty/strategie2003.pdf

[2] Strategie celoživotního učení ČR (2007) https://www.msmt.cz/vzdelavani/dalsi-vzdelavani/strategie-celozivotniho-uceni-cr