Rok 2020 napáchal mnoho škod, přinesl ale také příležitosti a nemálo dobrého – ať už v podobě konkrétních projektů, vzájemné podpory, mezilidské solidarity a docenění mnohých důležitých hodnot. Tento článek přináší ohlédnutí za významnou a jedinečnou akcí roku 2020, která vše zmíněné koncentruje – za konferencí Art Education in Time of Coronavirus | Reflecting on Today, Anticipating Tomorrow, již uspořádala Česká sekce INSEA ve spolupráci s KVV PdF UP a dalšími českými i zahraničními partnery a jež se konala 12. – 15. října 2020.
Klíčová slova: Česká sekce INSEA, INSEA, výtvarná pedagogika, výtvarná výchova, galerijní pedagogika, výchova uměním, koronavirus
Rok 2020 napáchal mnoho škod, přinesl ale také příležitosti a nemálo dobrého – ať už v podobě konkrétních projektů, vzájemné podpory, mezilidské solidarity a docenění mnohých důležitých hodnot. Tento článek přináší ohlédnutí za významnou a jedinečnou akcí roku 2020, která vše zmíněné koncentruje – za konferencí Art Education in Time of Coronavirus | Reflecting on Today, Anticipating Tomorrow, již uspořádala Česká sekce INSEA ve spolupráci s Katedrou výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a dalšími českými i zahraničními partnery a jež se konala 12. – 15. října 2020.
Bez přehánění šlo o událost, jíž jsme vystoupili z naší příslovečné „kotliny“ a jíž jsme se pokusili oslovit širokou mezinárodní komunitu výtvarných pedagogů. Přestože myšlenka uspořádat tuto akci byla spontánní a veškerá organizace proběhla ve velmi krátkém čase, stala se v našem oboru událostí roku, a to nejen pro Českou republiku. Podařilo se nám upoutat pozornost zájemců z celého světa, a upozornit tak na existenci a činnost naší národní sekce INSEA a komunity českých výtvarných pedagogů, ale především se nám podařilo vytvořit živý a funkční prostor pro mezinárodní sdílení zkušeností z pandemie a pro úvahy nad současností a budoucností výtvarné edukace. To vše v době, kdy byly konference a kongresy rušeny nebo odkládány na neurčito, kdy se spontánně odehrávalo v kultuře i ve vzdělávání něco velmi podstatného, avšak převážně v roztříštěném komunikačním módu sociálních sítí a bublin. Ty mohou být sice vlivné, ale zároveň jsou těžko uchopitelné, prchavé a neumožňují svou podstatou hlubší reflexi.
Právě potřeba zachytit pulzující dění a zamyslet se nad hlubokou proměnou vzdělávání a nad dopady daného stavu na výtvarnou výchovu byly prvotním impulsem pro uspořádání této akce. Bylo jasné, že je třeba reagovat pohotově a zároveň jsme chtěli využít možnosti on-line sdílení, které se už během začátku pandemie ukázaly jako klíčové jak pro samotné vzdělávání, tak pro udržování kontaktů v době karanténních opatření. Když hlavní organizátorky konference (kromě autorky zprávy šlo dále o Janu Jiroutovou) registrovaly doménu konference, koncipovaly její tematické okruhy a oslovovaly partnery a spolupracovníky, provázela je myšlenka na co největší otevřenost vytvářené virtuální platformy a také na to, aby po akci zůstalo něco víc než jen pronesené proslovy a přednášky. Něco, co bude dál sloužit jako inspirace, něco, co obec výtvarných pedagogů posílí a prošlape cestu do neznáma – cestu, která sice vzbuzuje nejistotu, ale která je nevyhnutelná. Dnes s odstupem se zdá úsměvné, že si organizátorky nebyly jisté, zda bude téma formulované na jaře 2020 ještě stále aktuální i v říjnu, kdy měl proces organizování vyvrcholit. Je to ale bohužel úsměv pokřivený, protože pandemie na podzim udeřila ještě silněji a stále to nebyl její vrchol. Od jarní vlny, na niž původní nápad především reagoval, stihla napáchat větší škody, než jsme si dříve připouštěli a uměli představit.
Odezva na náš záměr byla velmi pozitivní, během oslovování partnerů jsme si opakovaně uvědomily sílu komunity InSEA a její přátelskou vstřícnost. Postupně jsme domlouvaly spolupráci s hlavními partnery – kromě katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, jež byla od počátku hlavním spoluorganizátorem, s Muzeem umění Olomouc, s United States Society for Education through Art a s Canterbury Christ Church University. Obrátili jsme se rovněž na mateřskou InSEA s prosbou, aby naši akci zařadila mezi své doporučené akce a stala se jejím garantem. Vstřícné reakce a nezištná podpora přišly nejen od partnerů, ale rovněž od oslovených osobností, které jsme vytipovaly jako možné hlavní řečníky. Všichni do jednoho ochotně přistoupili na spolupráci – byť naše akce byla nízkonákladová a nenabízela žádné honoráře. Jak našim partnerům, tak hlavním řečníkům bych ráda na tomto místě poděkovala za velkorysost a nezištnost, s níž nás ochotně podpořili. Z našich partnerů děkuji jmenovitě prezidentovi InSEA Glenu Couttsovi, a Patsey Bodkin, kancléřce InSEA, dále Ryanu Shinovi, prezidentu USSEA, Ondřeji Zatloukalovi, řediteli Muzea umění Olomouc, Gině Renotière, zástupkyni ředitele MUO a předsedkyni ICOM Česká republika, Libuši Ludíkové, děkance Pedagogické fakulty Univerzity Palackého (jež naší akci hned v počátku laskavě poskytla záštitu), Peteru Gregorymu, předchozímu prezidentu Evropské regionální rady InSEA a představiteli Canterbury Christ Church University ve Spojeném království, a Andy Ashovi, zástupci nově ustavené Evropské regionální rady InSEA. Janu Slavíkovi, Susan M Coles, Steve Willisovi, Allanu G. Richardsovi, Janince Greenwood, Olusegunu Michaeli Adeniyiovi a Bee-Lian Kehk, kteří vystoupili během zahájení konference nebo v keynote sekci, děkuji za podnětné texty a přednášky, jež se staly nejviditelnější a velmi hodnotnou součástí odborného konferenčního dění. Všem umělcům, kteří vystoupili během slavnostního zahájení, děkuji, že naší akci dali další inspirativní rozměr.
Obr. 1 Náhled webové platformy konference a její části věnované přednáškám zvaných hostů
Jak už bylo zmíněno, naším záměrem bylo vytvořit skutečně otevřenou platformu, proto byla akce nabídnuta bez jakéhokoliv poplatku a s možností volby různých formátů od klasických textů a předtočených příspěvků až po vizuální prezentace projektů a workshopy. Mohutná odezva byla pro nás překvapením a velkým zadostiučiněním, že celé úsilí vložené do organizace této netradiční a v mnohém experimentální akce nebylo marné. Zájemci se hlásili do posledního dne a celková účast na konferenci byla pro nás nečekaná a vskutku ohromující. Jako aktivní participanti se zúčastnily téměř dvě stovky vystupujících ze všech kontinentů světa, od nichž jsme obdrželi více než sto příspěvků v různých vizuálních a textových formách. Počet všech účastníků z celého světa překročil tisícovku a při pohledu na adresy participantů nám bylo jasné, že naživo bychom se v takovém pestrém složení zřejmě nikdy nepotkali.
Obr. 2 Náhled jedné z přednášek zvaných hostů
Každý, kdo se konference zúčastnil, ať už aktivně, či pasivně, svou účastí podpořil snahu hledat z krize cestu ven a přispěl k vzájemnému sdílení myšlenek a metodických inspirací vycházejících ze současné bezprecedentní situace. O tom nejlépe svědčí stále přístupné konferenční webové stránky, jež dál nabízejí většinu obsahu v podobě videí, textů, obrázků, nebo dokonce záznamů diskusí. Webová platforma ukazuje, jak na krizi reagují naše kolegyně a kolegové na různých místech světa, nabízí přehlídku myšlenek, postřehů, zdarů i nesnází, tak jak je prožívala světová komunita lidí aktivních v oblasti výchovy uměním. Můžeme být hrdi na to, že příspěvky členů a přátel České sekce INSEA patřily k ukázkovým a potvrdily vysokou kvalitu českého didaktického diskurzu i praxe výtvarné edukace. A dovolte ještě jeden celkový postřeh: přestože to tak na mnoha školách nevypadá a výtvarná výchova to „má na růžích ustláno“ ještě méně než kdykoliv jindy, hlas, který zřetelně zazněl, je jasný: výtvarná výchova a umění zastávají ve společnosti důležitou roli, dokážou jít pod povrch, drží prst na tepu doby a jsou zdrojem kreativních inovací. Tím mohou být příkladem i pro ostatní vzdělávací obory. Pamatujme na to a bude-li třeba náš obor obhajovat, ukažme – třeba právě poukazem na obsah koncentrovaný a všem dobře dostupný na webové platformě konference – co znamená současná výtvarná výchova a kolik má odstínů. Zvláště dnes, kdy prvopočáteční energii pro hledání inovací, nadšení a solidaritu mnohdy vystřídalo spíše odevzdání, únava a splín ze stálých změn, bezvýchodnosti a izolace, může být toto vědomí posilou. Protože vyhráno ještě není a mnoho sil bude potřeba i v roce 2021.
Obr. 3 Náhled jedné z diskusí, jichž se účastnili návštěvníci z celého světa
Děkujeme všem účastníkům, kteří pomohli realizovat tuto ještě donedávna netradiční formu konferenčního setkání a kteří se zasloužili o bohatost prezentovaného obsahu. Na závěr ještě jednou srdečně děkuji své spolupracovnici Janě Jiroutové a všem dalším lidem, kteří nás hned na začátku povzbuzovali a kteří věřili, že je akci tohoto rozměru a formátu možné uspořádat. Jsem vděčná všem, kteří nám jakkoliv pomohli, tuto výjimečnou akci podpořili a umožnili její konání.
Podrobnosti k obsahu konference lze najít buď přímo v angličtině na konferenční platformě www.inseaconference.com, nebo česky v Listech České sekce INSEA (zde: https://www.insea.cz/listy-od-roku-2016). Zvláštní číslo Listů je tvořeno zejména abstrakty a dalšími podrobnostmi týkajícími se konference, včetně zpětné vazby účastníků nebo hodnocení akce ze strany osobností. Z konference bude vydán také sborník abstraktů a publikace.
Jak citovat tento článek:
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. 2020. Ohlédnutí za mezinárodní konferencí Art Education in the Time of Coronavirus. Kultura, umění a výchova, 8(2) [cit. 2020-12-20]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz
Comments