Pandemie koronaviru jako příležitost pro pedagogické inovace

Výzkum didaktických prostředků muzeí umění a galerií

Zpráva informuje o probíhajícím výzkumném projektu Pandemie koronaviru jako příležitost pro pedagogické inovace | Výzkum didaktických prostředků muzeí umění a galerií, jehož závěry budou představeny v připravované monografie se stejnojmenným názvem. Monografie, která vzniká v rámci projektu IGA [1] podpořeného Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, přinese výsledky výzkumného šetření související s novou „vzdělávací” situací a s pohotovou reakcí muzejních a galerijních institucí na aktuálně vzniklou celospolečenskou potřebu okamžitého uplatnění prostředků distančního vzdělávání.

Autorky monografie z řad výtvarných pedagogů a edukátorek v kultuře vytvářejí na základě obsahové a didaktické analýzy novou typologii materiálních online didaktických prostředků muzeí umění a galerií, kterou doplňují o nejnovější případové studie z muzejního a galerijního prostředí. Rovněž i poukazují na propojenost dvou sesterských oborů, kterými jsou výtvarná výchova a edukace v kultuře.

Klíčová slova: didaktické prostředky oboru muzejní a galerijní pedagogiky; výchova uměním; výtvarný pedagog; edukace v kultuře; zdroje pro distanční výuku předmětu výtvarná výchova; celoživotní vzdělávání

Úvod

Výzkumný projekt Pandemie koronaviru jako příležitost pro pedagogické inovace | Výzkum didaktických prostředků muzeí umění a galerií tematizuje aktuální téma muzejní pedagogiky. „Z definic předních angloamerických muzejních odborníků vyplývá, že muzejní pedagogika je hlavním smyslem muzejních aktivit a zakládá poslání muzejních institucí, které si kladou za cíl své návštěvníky seznamovat s novými poznatky a podněcovat je k vzájemnému a otevřenému dialogu, jenž povede k jejich hlubšímu poznání a vnitřnímu obohacení. Muzejní pedagogika vzniká v reakci na zásadní posun, kterým muzeum v posledních dekádách prošlo. Následkem tohoto posunu muzeum odklonilo svou pozornost od sbírkových předmětů jako hlavního „klienta“ této instituce a zaměřilo se na návštěvníka jako na člena komunity, jíž muzeum slouží a jejíž potřeby a požadavky na celoživotní vzdělávání [2] si klade za cíl plnit. (Jiroutová, 2014, s.15)

Šobáňová na konferenci Participace dětí a mládeže na kultuře a umění prostřednictvím zážitku, která proběhla v roce 2015 v GASKu v Kutné Hoře, tento posun rovněž zmiňuje: „Orientace muzea na návštěvníka a komunitu je zdrojem mnoha transformačních snah a vyvolala v život řadu zajímavých trendů, které spolu se současnými společenskými změnami a technologickými možnostmi vytvářejí novou podobu muzejní kultury.” (Šobáňová, 2015, s. 48) Dále poukazuje na otevřenost muzejních a galerijních institucí reagovat na potřeby svých návštěvníků vytvářením „uživatelsky příjemného prostředí”, a to „v procesu, jenž akceleruje vlivem informačního věku, nových poznatků o vnímání a kognici i vlivem pokročilého konzumerismu”. (Tamtéž) Akceschopnost muzeí a galerií podporující kulturní růst komunit, na něž působí, se ukázala i nyní v době uzavření škol a kulturních institucí v důsledku koronavirové pandemie, a to hledáním nových způsobů muzejní a galerijní prezentace při využití didaktických prostředků oboru muzejní a galerijní pedagogiky. [3]

Definice didaktických prostředků oboru muzejní a galerijní pedagogiky vychází z pedagogické terminologie a z podstaty funkce didaktického prostředku užívaného během výchovně vzdělávacího procesu ve školách. V kontextu muzejního a galerijního prostředí, v němž probíhá toto výzkumné šetření, slouží didaktické prostředky oboru muzejní a galerijní pedagogiky k výchově uměním. Dle Šobáňové [4] jde o „prostředky napomáhající hlubšímu porozumění umění a podněcující interpretační a tvořivé schopnosti jedince”. [5]

Autorky vznikající monografie si kladou za cíl upozornit na nově vzniklé didaktické prostředky muzejních a galerijních institucí v České republice, které byly nabídnuty jako služba široké veřejnosti v období uzavření muzejních a galerijních institucí i škol od března 2020 až do 13. dubna 2021, kdy začala rotační výuka na základních a středních školách. Od 16. května pak, po déle než rok trvající distanční výuce, začala opět fungovat výuka kontaktní.

Formou případových studií budou v monografii představeny online přístupné digitální vzdělávací zdroje edukačních oddělení muzeí umění a galerií, které v období koronavirové pandemie posloužily nejen jako nové způsoby muzejní prezentace, ale i jako zdroje vhodné k distanční výuce výtvarné výchovy. Nastíněny budou i možnosti jejich využívání výtvarnými pedagogy jako dalšího možného zdroje při naplňování kurikula předmětu výtvarné výchovy, a to nejen v době uzavření škol.

Záměrem připravované monografie je jednak přispět k lepšímu poznání této vlivné edukační oblasti a jednak k výraznějšímu propojení edukace v kultuře s formálním vzděláváním. Důležitost a výhody tohoto propojení se naplno ukázaly právě v krizovém období a je třeba je dále rozvíjet.

Výchova uměním, dílo, pedagogické dílo

Herbert Read nám nabízí k zamyšlení svůj předpoklad, že umění, a proto i výchova uměním, má moc obnovovat vztah člověka ke skutečnosti. Je přesvědčen, že umění může dobře sloužit jako model výchovného procesu. Dle Reada má být cílem výchovy, která vychází z liberálně pojaté demokracie, rozvíjení společenského vědomí a jedincových vzájemnostních vztahů společně s rozvíjením jeho jedinečnosti. „Jako výsledek nesčíslných dědičnostních permutací vznikne jedinec nevyhnutelně jedinečný a tato jedinečnost, poněvadž to je cosi, co nemá nikdo jiný, je pro společnost hodnotou. Snad to bude jen jedinečný způsob řeči nebo úsměvu – ale i to přispívá k rozmanitosti života. Může to však být jedinečný způsob vidění, myšlení, vynalézání, projevu rozumového nebo citového a v tom případě osobnost jednoho takového člověka může být neocenitelným dobrodiním pro celé lidstvo. Jedinečnost nemá však nejmenší praktické ceny, je-li osamocena. Výchova musí být procesem nejen individuačním, ale také integračním, což znamená zladění individuální jedinečnosti s jednotou společnosti. Jeho tah štětce přispívá, jakkoli nepatrně, ke kráse krajiny – jeho nota je nezbytným, třebas nepovšimnutým prvkem ve všeobecné harmonii.” (Read, 1967, s. 13)

Výchova uměním využívá ke svému působení na „lidskou jedinečnost” umělecká díla. Jan Slavík vymezuje dílo, jako „ucelenou vnitřně strukturovanou tvůrčí událost v níž se projevuje schopnost člověka záměrně utvářet a s pomocí fantazie zpestřovat i obohacovat situace svého bytí ve snaze zvýšit jejich hodnotu, tj. proměňovat situace v dílo. Dílo se ukazuje smyslům člověka jako proměnlivý proces (např. hudební a taneční dílo), nebo jako relativně neproměnný výsledek tvorby (socha, malba), avšak jeho vnímání má vždy povahu aktivního procesu utváření díla v duševní realitě diváka nebo posluchače.” (Slavík, 2004, s. 131)

Správně zacílené, redukované a didakticky transformované obsahy z rozličných uměleckých oborů mohou být v rámci výchovy uměním, společně s tvůrčím procesem a vlastní tvorbou, ke které inspirují a vedou, jedním z faktorů zesílení vlivu na rozvíjení tvořivých a interpretačních schopností „diváka, posluchače, obdivovatele umění”, a proto i dalším vhodným prostředkem k formování a utváření jeho postojů k okolnímu světu i k sobě samému. Dle Jana Slavíka obsahem pedagogického díla jsou všechny jeho rozpoznatelné složky, které si účastník díla může a) vědomě či nevědomky pamatovat a za příhodných okolností si je vybavit v myšlenkách a představách (smyslových nebo pohybových), které může b) ideálně v mysli nebo fyzicky ve skutečnosti přetvářet, nad kterými může c) uvažovat a jimiž může být d) ovlivněn ve svém prožívání, myšlení, jednání i ve svých postojích. Kterýkoliv obsah pedagogického díla, zejména v uměleckých oborech, lze duševně uchopit jako zárodek poznání, a může se tedy stát i výzvou k poznávání nebo učení.” (Tamtéž)

Sdílení zkušeností a vzájemná podpora mezi pedagogy, mezioborová směřování edukace v kultuře

V době od 6. – 8. července 2021 se ve španělské Baeze konal Evropský kongres InSEA [6] nesoucí název Seamos Radicales / Being radical. Konferenční příspěvky se mimojiné věnovaly tématům kulturní identity, digitální kultury mladých lidí, sdíleny byly ukázky zapojení studentů do online výuky výtvarné výchovy, představeny byly odborné studie. Mezi mnoha jinými zajímavými a podnětnými příspěvky zaujala i studie japonského pedagoga a výzkumníka Osamu Sahary zabývající se výzkumem mozku a souvislostí mezi mozkovou aktivitou a vizuálními a haptickými podněty. Na tuto konferenci byl přijat i příspěvek autorek připravované monografie, které díky stávajícím výsledkům jejich výzkumu mohly poukázat na zaznamenaný boom online didaktických prostředků muzeí umění a galerií v České republice v době koronavirové pandemie. Příspěvek představil nově vytvořenou typologii online didaktických prostředků muzeí umění a galerií i s ukázkami případových studií z českého prostředí.

Otevřenost a vzájemná podpora členů této výjimečné komunity pedagogů zabývající se výchovou uměním je nejedním z řady přínosů i pro členy české sekce INSEA. [7] Tato konkrétní zkušenost aktivní participace a vzájemného sdílení v rámci mezinárodní komunity pedagogů obohatila autorky o dobré příklady z praxe ve světovém vzdělávacím kontextu a o pocit ukotvení zkoumaného tématu v oborových, multikulturních i geografických souvislostech. Tematicky přínosné bylo navázání kontaktu s Dr. Kate Noble, která se podílí na muzejní edukaci Fitzwilliamova muzea Univerzity v Cambridge, UK. Ta nejen ocenila nově vznikající typologii online didaktických prostředků muzeí umění a galerií z českého prostředí, ale i poskytla ke sdílení případové studie britské organizace GEM [8], které rovněž vznikly během „lockdownu” za účelem zviditelnit a veřejnosti nabídnout edukační potenciál britských muzejních a galerijních institucí v online podobě.

Sdílení zkušeností edukátorů v kultuře, jež jsou aktivně zapojeni do současného dění bude dále prohloubeno 8. – 10. září tohoto roku na GEM konferenci – The Future of Museum and Heritage Learning: Learning from the challenges and innovation of lockdown [9]. Tato konference si klade za cíl, na podkladě aktuálních zkušeností z doby fungování muzejních a galerijních institucí během pandemie, nastínit budoucí vývoj a směřování muzejní a galerijní edukace. Autorky připravované monografie, jež se konference účastní jako delegátky, se tak budou moci zapojit do diskusí / debat s dalšími delegáty a řečníky. Budou se moci podělit o svá zjištění a současně čerpat z inspirací a zkušeností svých britských oborových kolegů a kolegyň. Diskutovanými tématy budou nejen témata digitálních inovací na poli edukace, online přístupnost a prezentace muzejních sbírek veřejnosti, ale i udržitelný rozvoj, sociální spravedlnost a antirasismus.

Dalším významným místem k vzájemnému sdílení zkušeností bude celostátní online konference české sekce INSEA – Prostor obrazu: Mezioborová setkání na poli umění a edukace, která se uskuteční 5. – 6. listopadu tohoto roku. Řešitelky projektu zde v sekci Umělecké dílo – inspirace pro soudobou výtvarnou výchovu představí i českému publiku výtvarných pedagogů stávající výsledky svého výzkumu a seznámí je s obsahem připravované monografie. Autorky věří, že sdílení s publikem českých výtvarných pedagogů, jemuž je tato monografie rovněž určena, otevře vzájemný dialog, který povede k obohacující diskusi o formách a možnostech využívání didaktických prostředků muzeí umění a galerií v pedagogické školní či mimoškolní praxi.

Závěr

Přestože výzkumné šetření stále probíhá a na závěry je zatím brzy, už nyní je viditelné, že v důsledku zavedených opatření spojených s koronavirovou pandemií a déle než roční distanční výukou na všech stupních českých škol, vznikly z iniciativy muzejních a galerijních institucí nové typy didaktických prostředků, které jsou plně ovlivněny současnými způsoby elektronické komunikace. Také tady platí klasické „the medium is the message”, to znamená, že médium – tedy internet a speciálně sociální sítě, jimiž se zkoumané didaktické prostředky šíří – pozměňuje také samotný obsah. Technologie poskytla prostředí a komunikační kanál, díky němuž např. galerie mohly komunikovat s publikem a díky němuž učitelé mohli během pandemie zůstat v kontaktu s žáky, ale tato technologie zároveň ovlivňuje obsah a jeho stylizaci a didaktickou transformaci. Bude prospěšné tyto proměny dál analyzovat a všímat si jejich pozitivních aspektů, ale i rizik.

Popis a analýzy různých autorských přístupů, stejně jako způsoby didaktické transformace obsahu výtvarného umění, pomohou identifikovat klíčové trendy současnosti. Výsledky výzkumu poskytnou důležitou zpětnou vazbu samotným tvůrcům a galeriím, ale také mohou být zajímavými pro výtvarné pedagogy. Ukazuje se, že v galeriích mají velmi důležitého partnera, který může klasickou výuku obohatit nejen dříve využívanými klasickými edukačními programy, ale nově i ohromnou škálou zajímavých didaktických prostředků. Autorky připravované monografie věří, že jejich šetření podá o těchto prostředcích přehlednou zprávu a napomůže rozšíření nových rozličných typů didaktických prostředků muzeí umění a galerií do pedagogické praxe.

Literatura

HORÁČEK, Martin, Hana MYSLIVEČKOVÁ a Petra ŠOBÁŇOVÁ, ed. Muzejní pedagogika dnes: sborník příspěvků z mezinárodní konference pořádané katedrou výtvarné výchovy PdF UP v Olomouci 6.5.2008. Olomouc: Univerzita Palackého, 2008. Sborník. ISBN 978-80-244-1993-0.

JIROUTOVÁ, Jana. Muzejní a galerijní pedagogika pohledem zahraničních odborníků [CD-ROM]. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Skripta. ISBN 978-80-244-4195-5.

READ, Herbert. Výchova uměním. Praha: Odeon, 1967. Teorie a kritika. Sv.18. ISBN (váz.).

Sborník příspěvků z konference Participace dětí a mládeže na kultuře a umění prostřednictvím zážitku. Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS), 2015. Dostupný z http://www.nusl.cz/ntk/nusl-358318

SLAVÍK, Jan a Petr WAWROSZ. Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky. 2. díl. Praha: Univerzita Karlova, 2004. ISBN 80-7290-130-3.

ŠOBÁŇOVÁ, Petra & Jana JIROUTOVÁ et al. Česká sekce INSEA 1967–2017. Olomouc: Česká sekce INSEA. 2017. 220 s. ISBN 978-80-904268-2-5. Dostupné z https://www.insea.cz/publikace-1

ŠOBÁŇOVÁ, Petra. (2012). Muzejní edukace. 140 s. Olomouc: Univerzita Palackého.

YouTube video

Didaktické prostředky ve výtvarné výchově. 11. 12. 2020. In: Youtube [online]. [cit.2021-07-14]. Dostupné z: https://youtu.be/n9aaDXM8Mbs. Kanál uživatele Petra Šobáňová.

Autorka článku, hlavní řešitelka projektu a spoluautorka připravované monografie Mgr. et Mgr. Kateřina Mesdag.

Závěr z pera spoluřešitelky projektu a spoluautorky připravované monografie doc. Petry Šobáňové, Ph.D.

Další spoluřešitelky projektu a spoluautorky připravované monografie Jana Jiroutová, M.Phil., Ph. D. a MgA. Pavla Baštanová.

Autorka:

Mgr. et Mgr. Kateřina Mesdag

Katedra výtvarné výchovy

Pedagogická fakulta

Univerzita Palackého v Olomouci

E-mail: mesdag13@gmail.com

The Coronavirus Pandemic as an Opportunity for Pedagogical Innovation | Research of Didactic Resources of Museums and Galleries

Abstract

The intended research project aims at analysing the outputs of Czech art museums and galleries in the time of the coronavirus pandemic. The subject matter of the research will be didactic resources of museum and gallery institutions in the Czech Republic, which have been offered as a service to the general public since the closure of museums, galleries and schools in March 2020 to the present. Within this research project, online accessible digital educational resources of educational departments of art museums and galleries, ways of their presentation to the public and their possible use by art educators for distance teaching of art education in the period of the coronavirus pandemic will be identified and further analysed.

The analysis of digital educational resources, related data and documents together with interviews with educators will be the basis for a monograph on the subject matter which will offer a wide range of uses in pedagogical practice. As part of the research, a set of case studies will be created, on the basis of which a typology of these didactic means of museum education will be formulated. The results of the research will be presented at professional meetings and will be processed in a monograph, which will contribute to a better understanding of this influential educational area and to strengthen the connection between cultural education and formal education. The importance and benefits of this interconnection have become fully apparent in the current crisis, and need to be further developed. The results of the research will contribute to the ongoing discussion on the possibilities of distance education.

Key words: online didactic resources of museums of art and galleries; art teachers; art educators; digital educational resources of educational departments of art museums and galleries; closure of museums, galleries and schools; distance teaching of art education in the period of the coronavirus pandemic

___________________________________________________________________

[1] IGA – grantový projekt je soutěží na podporu projektů specifického vysokoškolského výzkumu prováděného studenty doktorského nebo magisterského studijního programu na Univerzitě Palackého v Olomouci

[2] Vzdělávání obecně je bráno jako organizované osvojování poznatků, postojů, dovedností či hodnot, které se naplňuje ve školách. Toto však nemusí probíhat pouze ve škole, naopak je zcela vhodné a v současnosti stále zřejmější, že vzdělávání by se mělo uskutečňovat i v neformálním kontextu. „V současnosti se nastoluje požadavek celoživotního učení, které pojímá všechny myslitelné možnosti učení, tedy nejen ty, které se uskutečňují v tradičních vzdělávacích institucích. Vzdělávací potenciál mají kurzy, semináře, přednášky, rozhlas, televize, internet, zájmové činnosti, četba, samostudium, rozličné formy doprovodných programů k výstavám.“ (Šobáňová, 2012, s. 22, 23) Obracíme-li svou pozornost k postojové stránce člověka, je důležité a nutné, v souvislosti s kulturou a uměním, napomáhat rozmanitými způsoby k formování pocitu sounáležitosti s kulturním prostředím, ve kterém žijeme a vyrůstáme a k posilování kladného postoje ke kulturnímu dědictví, které tu pro nás bylo uchováno.

[3] Obor muzejní a galerijní pedagogiky existuje na KVV PdF UPOL od roku 2013 v podobě magisterského studijního oboru. V minulém roce byl přejmenován na edukaci v kultuře a dále svou koncepcí přímo navazuje na dosavadní studijní obor muzejní a galerijní pedagogiky. Změnou názvu oboru bylo reagováno na legislativní změnu a širší vymezení profese v sektoru kultury a kulturně historického dědictví.

[4] Ve své přednášce na téma didaktické prostředky ve výchově uměním s názvem Didaktické prostředky ve výtvarné výchově, kterou přednesla doc. Petra Šobáňová svým studentům v rámci distanční výuky předmětu Galerijní animace v akademickém roce 2020/21, přednášející představuje didaktický prostředek v souvislosti s jeho využitím ve výchovně vzdělávacím procesu jako didaktický prostředek, jehož úkolem je usnadnit učení a pomoci hlubšímu osvojování vědomostí a dovedností. Toto pojetí didaktického prostředku vyňaté z kontextu učebního prostředí dále pak rozvíjí a aplikuje k vymezení a definování didaktického prostředku výchovy uměním v muzejním a galerijním prostředí, jak citováno výše.

[5] Autoři Slavík a Škaloudová (2008) připomínají mimojiné i tento důležitý prvek edukace, při níž je vykonávána interpretace. „Tímto prvkem je postupné pěstování interpretační citlivosti u recipientů, jejich schopnosti interpretovat. Konkrétní interpretací se nejenom dobíráme významu určitého díla, ale zároveň pěstujeme interpretační schopnosti žáka, jeho schopnost vést dialog a prostřednictvím reflektovaných odlišností poznávat také sebe sama.”

[6] InSEA (International Society for Education through Art) je mezinárodní nevládní organizací pro vzdělávání prostřednictvím umění. Je oficiálním partnerem UNESCO – Organizace spojených národů pro vzdělávání, vědu a kulturu. Formálně vznikla přijetím její ústavy na prvním valném shromáždění konaném v Paříži v červenci 1954, řídí se svou zavedenou ústavou a stanovami. Jejím cílem je podporovat kreativní vzdělávání prostřednictvím umění, designu a řemesel ve všech zemích, stejně tak jako i podporovat mezinárodní porozumění.

[7] Československý komitét INSEA je původním názvem organizace, jejíž název byl v 90. let 20. st. v důsledku polistopadových změn a rozdělení republiky změněn na Česká sekce INSEA. Česká sekce INSEA je národní sekcí světové organizace, světové komunity: International Society for Education through Art (InSEA). Jejím posláním je rozvíjet výchovu uměním a didaktický diskurz oboru výtvarná výchova a přispívat k mezinárodní spolupráci na tomto poli. Rovněž i sledovat a předávat zahraniční zkušenosti, publikovat odborné texty a zprávy a šířit informace o světovém dění v oblasti výchovy výtvarným uměním v celé široce chápané sféře estetické výchovy, pořádát konference a vzdělávací semináře, podílet se na organizaci výstav výtvarné tvorby dětí a mládeže a podporovat teoretické bádání v této oblasti.

[8] Organizace GEM (Group for Education in Museums) – je organizací, která sdružuje, vychovává a zajišťuje další vzdělávání a vzdělávací zdroje pro edukátory v kultuře v UK. Jejich případové studie na téma distančního vzdělávání v muzeích a institucích pečujících o kulturní dědictví jsou v angličtině: Remote learning in museums, heritage and cultural setting – dostupné z: https://gem.org.uk/wp-content/uploads/2021/01/GM160-Gem-Case-Studies-26_AW-SP.pdf

[9] GEM konference The Future of Museum and Heritage Learning: Learning from the challenges and innovation of lockdown – Dopad pandemie Covid-19 podnítila i britské odborníky z oblasti muzejního a galerijního vzdělávání k tomu, aby poskytovali veřejnosti více příležitostí ke vzdělávání edukačními programy a zdroji typu distančního vzdělávání (remote learning), kterými jsou např. webové semináře, videa a další digitální zdroje těchto institucí. Konference GEM 2021, kterou pořadatelská organizace připravuje na 8. – 10. září online si dává za cíl prozkoumat budoucí vývoj a směřování edukace v kultuře v muzejních a galerijních institucích – diskutovanými tématy budou digitální inovace, online přístupnost a prezentace sbírek veřejnosti, udržitelný rozvoj, sociální spravedlnost, antirasismus.