Litevský skladatel a malíř Mikalojus Konstantinas Čiurlionis ve své tvorbě s oblibou zpracovával motiv vody a propojoval přitom hudbu a výtvarné umění. Hojně se zaměřoval na přírodní tematiku, kterou lze přes symboliku interpretovat archetypálně se sémantickými významy. Tento přístup odkrývá tvorbu autora jako prostředek k navázání spojení se základními přírodními pravzory a jako vyjádření kontaktu s univerzem. Z obrazových cyklů, kde je vyobrazení moře nejvíce exponováno, se jedná především o triptych Sonáta Moře z roku 1908, triptych Slunce míjí znamení váhy, ryb a vodnáře (1906–1907), obrazy Klid (1904–1905), Prelude (1908), Blesk (1909), Andělé (1909) a další. V hudební oblasti se stejnou tematikou Čiurlionis nechává inspirovat v symfonické básni Moře (Jura) z roku 1907 a v Cyklu malých klavírních krajin s názvem Moře, VL 317 z roku 1908. Tento text se zaměřuje na interpretaci tohoto Cyklu malých klavírních krajin Moře, VL 317 a obrazového cyklu Sonáta moře. Na obou dílech je možné pozorovat strukturální analogie, inspirační podněty a identifikovat užité znaky a symboly jako silné komunikační prostředky.
Klíčová slova: cyklus, moře, klavírní tvorba, obraz, symbol, Sonáta moře, Mikalojus Konstantinas Čiurlionis
Úvod
Litevský „renesanční umělec“ Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911) narozený ve Vareně dne 22. září 1875 byl hudebním skladatelem, pedagogem, sbormistrem a výtvarníkem. Vystudoval Hudební školu knížete Mykoly Oginského pro přípravu orchestrálních hráčů v Plunze (1889–1893), studoval hru na flétnu a orchestrální hru. Jeho hudební rozvoj pokračoval na konzervatoři ve Varšavě. U Zygmunta Nosowského a Antona Sygietynského studoval skladbu a hru na klavír (1894–1899). Další kroky vedly Čiurlionise ke studiu na Královské konzervatoři v Lipsku u Carla Reineckeho (1902). Při studiu kompozice se zaměřoval na tvorbu Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena a Richarda Strausse. Rané období autora je inspirováno valčíky a mazurkami, Fryderykem Chopinem. Následující smýšlení dovedlo Čiurlionise k modernějším kompozičním postupům (série, práce s modelem, ostinaty, smíšenými fakturami). Výrazným aspektem jeho uměleckého života byla studia a zájem o náboženství, filozofii, astronomii, kosmologii, literaturu a výtvarné umění. Čiurlionis docházel na výtvarné kurzy a krátce studoval na Škole výtvarných umění ve Varšavě (1902–1904). Při pobytech v rodné Litvě maloval tamní krajinu a aktivně se zapojoval do kulturních akcí jako spoluzakladatel Litevské umělecké společnosti, kde mimo jiné působil jako sbormistr. Čiurlionis zemřel 10. dubna 1911 na pneumonii v Pustelniku. Čiurlionis výrazně přispěl k formování národní litevské kultury, dokladem jsou jeho sběratelské činnosti a úpravy sborových a klavírních písní (Dlask, 2011, s. 75). Většina jeho výtvarných děl je uložena v Národním muzeu M. K. Čiurlionise v Kaunasu v Litvě.
Čiurlionis je specifickým synestetickým umělcem, kterého chápeme jako představitele hnutí symbolismu a secese. Čiurlionis dosáhl ve své výtvarné a hudební tvorbě vrcholu propojení obou druhů umění. Jedná se o syntézy námětové, formové, paralely ve vyjadřovacích prostředcích, struktuře, v promyšlené kompoziční práci. Monumentálnost, síla, rozměrnost a tajuplnost mořské plochy Čiurlionise natolik uchvátila, že jí věnoval kus své umělecké tvorby. Téma moře zpracoval kresebně, malebně a také ve výše uvedených hudebních kusech. Při této práci se snažil zachytit podoby moře, které jsou propleteny silnou symbolikou. V cyklu malých krajin, VL 317 autor zvukomalebně popisuje proměnlivost vodního živlu a pomocí užívání specifických rytmických útvarů, akcelerace hybnosti hudebního toku v čase a vedením melodických linií dosahuje vykreslení jak bouřivých scén tak pravidelné klidné statické hladiny. Notový záznam funguje také jako vizuální zobrazení pro tyto scény. Obrazový cyklus Sonáta moře není přímým přepisem klavírního díla, ale vztažnost k němu je zřejmá při bližším prozkoumání. Obrazový triptych obsahuje hudební prvky co do formy sonáty, práce s motivy a užíváním Čiurlionisovským typickým bassem ostinatem, které přejímá z hudební terminologie.
Cílem přehledové studie je odkrytí obsahové a formální vztažnosti dvou řešených sonát pomocí interpretace nalezených symbolů a přiblížení tak možného významu s estetickou dimenzí děl. Metodologicky provádíme interpretační analýzu a komparaci výrazových vyjadřovacích prostředků hudebního a výtvarného díla, parciální hudební analýzu s prvky sémantickými.
K problematice osobnosti Čiurlionise a jeho tvorby se vyjadřují zahraniční badatelé jako například Paweł Siechowicz ve svém článku Čiurlionio Juros z roku 2017, který se zaměřoval na analýzy „mořských sonát“ s důrazem na technický a grafický záznam průběhu jednotlivých částí. K dílčím hudebním analýzám se sémantickým přesahem se věnuje také publikace M. K. Čiurlionis: Time and Content od Vytautase Landsbergise z roku 1992. Výrazně se obrazovým analýzám věnovala Genovaité Kazokas v publikaci Musical Paintings: Life and Work of M. K. Čiurlionis (1875–1911) z roku 2009.[1] V české vědecké oblasti se osobností M. K. Čiurlionise zabývala Ludmila Peřinová ve studii Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (Vztah hudby a výtvarného umění v díle litevského skladatele a malíře) z roku 2008. Odborník pobaltské hudby Vítězslav Mikeš taktéž přispívá analytickými sondami k odbornému diskurzu kolem Čiurlionise, se zaměřením na jeho klavírní tvorbu. Vojtěch Dlask se na litevského autora zaměřil ve své práci Symbolismus v hudbě z roku 2011. Odkrývá rysy jeho kompoziční práce a řadí jej k hudebnímu symbolismu. Konkrétně se Dlask vyjadřuje i k Čiurlionisově Allegru ze Sonáty moře (1908). Přináší analogie v práci s vyjadřovacími prostředky Čiurlionise a tvorby symbolistů Ferdinanda Hodlera (1853–1918), nebo Odilona Redona (1840–19016). Všechny tyto texty jsou odborné zdroje pro tvorbu tohoto příspěvku.
Čiurlionisova výtvarná díla a sdělovací tendence je možné asociovat s tvorbou našeho Františka Kupky (1871–1957) ve snaze propojit hudební a výtvarné aspekty se zacílením na přírodní jevy. Přiléhavou analogií k obrazovému triptychu Sonáta moře (1908) je tvorba symbolisty Ferdinanda Hodlera (1853–1918), která zachycuje přírodní tématiku v obdobně výtvarně zpracované struktuře (Dlask, 2011, s. 79). Vybraná Čiurlionisova výtvarná díla lze řadit do úzkého vztahu i s vybranou tvorbou Vojtěcha Preissiga (1873–1944). Ta se vyznačuje propojením člověka s přírodou a četnými odkazy k universu. V hudebním vyjadřování Čiurlionise nacházíme možné paralely s mytologickou tvrobou Jeana Sibelia (1865–1957) v národním aspektu a specifickou skladebnou technikou vytvářející iluzi prostoru, také v námětové inspiraci. Ambivalence přírodních procesů ovlivňovala i Josefa Suka (1874–1935). V neposlední řadě uvádíme paralelu s odkazem k vodnímu živlu v La Mer (1905) u Clauda Debussyho (1862–1918). Ta se však blíže projevuje v Čiurlionisvě symfonické tvorbě, přesněji v symfonické básni Moře (1907). Dlask uvědoměle odkazuje na Alexandera N. Skrjabina (1872–1915) a jeho Klavírní sonátu č. 8 op. 66 (1912–1913), která napodobuje v úvodní části vlnící se vodní hladinu a je pro kompoziční techniku a možnou asociaci s Čiurlionisovým výtvarným dílem Rex (1909) vhodným komparativním materiálem (2011, s. 54). Se Skrjabinem Čiurlionise váže také oblast filozofická a mystická.
1 Moře, cyklus malých krajin VL 317, 1908
Cyklus malých krajin s názvem Moře pro klavír VL 317, vznikl v roce 1908 ve Vilniusu. Cyklus obsahuje tři části. Autor se pokusil uplatnit koncept „paralelismu umění“, kdy klavírní krajiny inspirovaly vznik jeho malebných sonát. Tento cyklus se odráží v obrazovém cyklu Sonáta moře ze stejného roku. V hudebním triptychu nalezneme tonálně-modalitní postupy společně s kontrapunktickými prvky. Tato kompoziční práce je doplněna konstruktivismem (Landsbergis, 1992, s. 76). Čiurlionis byl pro svá „mořská díla“ inspirován Černým a Baltským mořem, kde si tvořil poznámky, kreslil náčrtky a skicy (Siechowicz, 2007, s 16).
V první krajině Moderato e liberamente autor imituje vlnění moře hned v úvodu pomocí čtyř-tónové skupiny, modelu (b-es-a-a), který se opakuje v různých oktávách a transpozicích (viz obr. 1). Jedná se o ostinato, které provází celou první hudební krajinu stejně jako je hlavní motiv vln v níže řešeném obrazovém cyklu. Toto zvukomalebné vlnění je možné sledovat dále ve třetí hudební krajině v určitých obměnách, progresi, ale se zachováním rytmických podobností. První věta sonáty je analogicky propojená s prvním obrazem triptychu v konstrukčních liniích, struktuře a práci s hlavním motivem vlny. Výrazná je autorova práce s dynamikou a hybností, která podkresluje příval vln za neustálého doprovodu kymácejícího se basu v tečkovaném rytmu.
Obr. 1 Ukázka úvodní části z Moře (krajina I), 1908; zobrazení vlnění moře pomocí čtyř-tónového vzorce; zdroj: LANDSBERGIS, Vytautas. 1992. M. K. Čiurlionis: Time and Content. Vilnius: Lituanus, s. 76. ISBN 5-417-00427-8.
Druhá klavírní krajina Andante je ve výrazu statičtější, klidnější, převládajícím výrazovým prostředkem je lomená melodie s basovým ostinátním prvkem a motivem litevské písně[2]. Polyfonní struktura hudební krajiny je analogií k druhému obrazu Sonáty moře s názvem Andante. Paralelismus je zřejmý v užití třech hlasů v klavírním partu a tří plánů v malbě, v názvu částí cyklů. Klidný ostinátní basový doprovod v podobě čtvrťové a půlové noty s tečkou odkazuje ke statické pokojné vodě. Tři lomené melodické linie (viz obr. 2) v notovém zápisu ve své vizuální podobě evokují tři hory ukryté v moři a třetí hlas, který imituje lidovou píseň symbolizuje mytologický námět o bájném městě zmizelém v moři (Siechowicz, 2007, s. 17).
Obr. 2 Ukázka Moře (krajina II), 1908; zobrazení obloukové melodické linie; zdroj: ČIURLIONIS, Mikalojus Konstantinas. The Sea. Cycle of Small Landscapes. In: IMSPL Petrucci Music Library [online]. 1908 [cit. 2019-10-12]. Dostupné z: https://imslp.org/wiki/File:Imslp-new2.png
Třetí závěrečná krajina je velmi bouřlivá, hybná, dosahuje velkého dynamického ambitu a zvukové struktury. Nese název Allegro impetuoso. V tomto notovém záznamu se opakuje rytmický model tečkovaného rytmu jakožto charakteristického prvku pro zvukomalbu vlnění moře, vody, nebo naklánějících se plachetnic, které se nachází v poslední malbě Sonáty moře. Hudební materiál je často chromatický v drobných notových hodnotách a ostrých rytmech. Autor výrazně pracuje se zdvojováním oktáv a s velmi kontrastními rejstříky nástroje. Hybnost závěrečné části sonáty je vysoká. Krajina evokuje bouřlivou vodní scénu plnou zvratů a nebezpečí. Čiurlionis signoval třetí obraz níže řešeného obrazového cyklu iniciálami MKČ. Tato písmena jsou zachycena i v hudební sazbě třetí hudební krajiny v podobě neharmonických tónů gis-cis-his (umístění v 10 taktu viz obr. 3) Jedná se autorovu hudební šifru (Siechowicz, 2007, s. 17). Třetí krajina obsahuje specifickou texturu. Čiurlionis staví tuto část na vedení dvou melodických linií, s vloženými rychle rozvíjejícími se epizodickými částmi. První výše položená melodická linie je decentní, diskrétní, houpavého charakteru evokující hravost a lehkost vlnek. Nižší basová linka je vedena z velké míry stabilním, opakujícím se pravidelným rytmem. V epizodických částech Čiurlionis spojuje melodie v bouřlivou chromatickou symbiózu, které se projevují vysokým napětím a zvýšenou hybností (viz obr. 4). Celá závěrečná část skladby je plna skryté klidné síly stejně jako dramatických bouřlivých scén. Celkový dojem zachycuje velmi intenzivní a promyšlenou, vyspělou strukturální práci s dualismem statiky a pohybu, klidu a napětí (Landsbergis, 1992, s. 78).
Obr. 3 Ukázka úvodní části z Moře (krajina III), 1908; Čiurlionisova hudební šifra monogramu MKČ v podobě tónů gis-cis-his; zdroj: ČIURLIONIS, Mikalojus Konstantinas. The Sea. Cycle of Small Landscapes. In: IMSPL Petrucci Music Library [online]. 1908 [cit. 2019-10-12]. Dostupné z: https://imslp.org/wiki/File:Imslp-new2.png
Obr. 4 Ukázka úvodní části z Moře (krajina III), 1908; úvod části; zdroj: LANDSBERGIS, Vytautas. 1992. M. K. Čiurlionis: Time and Content. Vilnius: Lituanus, s. 77. ISBN 5-417-00427-8.
2. Sonáta moře, 1908
Obrazový cyklus Sonáta moře z roku je uložen v M. K. Čiurlionis National Museum of Art v Kaunasu v Litvě. Celá sonáta vznikla v Čiurlionisově nejšťastnějším životním období, chtěl zachytit nekonečný životní cyklus a věčný život. Vznikla v červenci roku 1908 v Palanze (litevské město na břehu Baltského moře), kde trávil léto se snoubenkou Sofií Kymantaité. Byl inspirován překrásnou přímořskou krajinou, která jej uchvátila a okouzlila svou tajemností, rozměrností a silou. Obrazový triptych (Allegro, Andante, Finale) znázorňuje podoby moře a je jedním z pouhých dvou děl, které jsou autorem signovány iniciály MKČ. Tato písmena nalezneme ve třetí části cyklu s názvem Finale uprostřed centrální hlavní vlny v podobě drobných bublin jako zpěnění vlny. Původně byl cyklus koncipován se čtyřmi obrazy, ale z tohoto záměru nakonec Čiurlionis upustil (Kazokas, 2009, s. 224).
Obr. 5 Sonáta Moře (Allegro), 1908, tempera na papíře, 73 cm × 63 cm. M. K. Čiurlionis National Art Museum, Kaunas, Litva; zdroj: http://ciurlionis.eu/wp-content/uploads/2010/09/Juros-sonata-Ct121-902x1024.jpg
První obraz triptychu – Allegro (viz obr. 5) je tónován v odstínech hnědé, žluté, zlaté barvy. V celém obraze spatřujeme znamenitou strukturu, která determinuje označení Allegro (rychle) četnými tahy štětce a zvrásněnými liniemi. Obraz je členěn do sedmi horizontálních pásů a tří plánů (expozice, provedení, repríza). Pět pásů (expozice a provedení) zobrazuje vlnění moře a další dva (repríza) pohoří se stromy, ve kterých se motiv vlnění opakuje. Nejníže situovaný pás je velmi úzký a obsahuje zpěnění vody v detailní kresbě drobných bublin. Druhý pás působí statičtěji a komplexněji, neobsahuje tříštění plochy drobnými bublinami. Třetí pás obrazu pouze dokresluje přechod mezi klidnější nižší polovinou díla (expozicí) a vyšší energičtějším dynamickým provedením. Znázorňuje opět zpěnění vln, bubliny jsou méně zřetelné a následuje za nimi propad velké vlny (prvního plánu) směrem dolů. V tomto místě totiž spatřujeme výraznější změnu barevnosti. Všechny plány obrazu jsou vystavěny s vnitřním ostinátním principem, avšak s jiným tempem. Tvrzení se projevuje na užití různých tahů štětcem a odlišném zpracování drobných perel. V expozici jsou tahy štětcem daleko hustější, než v provedení, která se projevuje uvolněnými tahy štětcem. Vodní perly jsou v expozici obrazu rozeseté v pravidelném intervalu, v provedení jsou pak umístěny nepravidelně a v různých velikostech na špičkách dynamických vln. Expozice Allegra působí pravidelně, staticky, vyrovnaně. To se mění s pohybem směrem nahoru k provedení malby, druhému plánu, kde jsou užité prvky rozmístěny nepravidelně, linie malby jsou zřetelně více oblé a flexibilní, pružné. V repríze autor pracuje s „vlněním pohoří“, kde místo drobné jemné pěny užívá stromovou drobnou alej. Tato klidnější statičtější část odkazuje k následujícímu příchodu Andante-druhé části cyklu. V expozici Allegra jsou užity dva silné zvířecí symboly. Jsou jimi bílý pták v letu a tři ryby. Po technické stránce je celé Allegro velmi rytmické, dynamické a pro malbu je užita hustá malba s mnoha tahy štětce.
Bílý pták s rybami směřuje svým pohybem doleva, jakoby chtěli odletět, odplout z obzoru. Bílý pták by mohl v obraze symbolizovat znovuzrození v pevných, stabilních vodách, což u Čiurlionise podporuje jeho přesvědčení o stálosti životního cyklu. Toto je nejspíš důvodem, proč jsou ryby s ptákem vyobrazeny v pohybu směrem doleva a ne k následujícím částem sonáty. (Kazokas, 2009, s. 227) Symbol ptáka lze interpretovat jako ducha vzduchu, transcendenci, nebo jakési přemostění k vyššímu vědomí. Ryba je chápána jako velmi silný symbol, pro který existuje velké množství výkladů. Spojení symbolů ryb s ptáky obecně odkazuje k naději a znovuzrození. Tato interpretace by podepřela Čiurlionisův záměr zaznamenat stálost a neměnnost životního opakujícího se cyklu, spolu s jeho častým užíváním ostinátního principu v malbě i v hudbě. Symbol ryby může poukazovat také k plodnosti, vodě, životu, je spojen s vodním živlem.
Voda, která je samozřejmě dominantním živlem celé sonáty, se v prvním zobrazení, v Allegru vyskytuje v podobě moře. A to klidného v prvním plánu, rozbouřeného, nebezpečného, dramatického v druhém plánu. V malbě je zjevné narůstání napětí. Moře jako takové charakterizuje říši podsvětí, moc, sílu. Je proměnlivé a nestálé především v podobě rozbouřeného moře. Zdeňka Kalnická ve své práci Archetyp vody a ženy z roku 2007 rozpracovává kapitolu s názvem Obrazy času a prostoru; Čtyři vodní časy. Pro možné interpretace znázornění proměnlivých stádií moře v Čiurlionisových sonátách je důležité vymezit, v jakých formách je zobrazuje. Dle Lakoffa a Johnsona[3] lze rozlišit základní formy vody s jejich časovými aspekty. První formou je proudící tok, pokračující, nekončící. Další formou je voda stojatá jako jezero, která má neubíhající časovou jednotku, proměnlivý faktor zastupujeme my. V posledním případě je moře podobou času, ve které se spojují pohyblivé i statické procesy. Moře je pohyblivé jakoby samo v sobě, vlnění je pohyblivým hybným jevem, který se zklidňuje a ustupuje zpět v ohraničenou neproudící vodní hladinu (Kalnická, 2007, s. 109). Vodu chápeme jako živel životadárný, podobně jako v podobě plodové vody v těle ženy, živel spojovaný se zrozením. Ve svém opaku je voda chaotická, silná, ničivá a přinášející smrt. Čiurlionis v malbě pracuje s elementem vlny, který bychom mohli vysvětlovat jako proměnlivost, marnost, také pohyblivost a způsob smývání, očištění. Kalnická mimo jiné odkazuje také k pozdně středověkému spisovateli Bunyanovi, který se tématem vody ve svém díle dotýkal. Zabýval se obrazem živé a mrtvé vody v křesťanství, v Bibli. Živou vodou (život v boží milosti) chápal jako proudící tok vody, čistý a průzračný, mrtvou vodou (hříšným životem) pak označoval moře, do kterého se vlévají všechny nečisté toky a vysvětlovat ho jako vodu stojatou a temnou (Kalnická, 2007, s. 35–36).
Symbolem perly v řešeném obraze můžeme poukázat ke starořecké Afroditě, která se zrodila z mořské pěny a je bohyní lásky a krásy, plodnosti, paralelismus s životadárnou vodou (plodovou). V Allegru se ve druhém plánu vyskytuje četné množství kopců, které zpracovávají motivy vln po lineární stránce. Na těchto kopcích se v dáli tyčí stromořadí, ale nejedná se o hlavní vizuální prvek obrazu. Tyto kopce můžeme chápat jako pohoří, jednotlivě pak hory. Horu pro svůj determinující materiál chápeme jako odkaz ke stabilitě a stálosti. Ve tvaru hory spatřujeme také prostředek propojující tři světy (podsvětí, svět lidí a nebe), podobně jako u symbolu stromu nebo věže (odkaz k axis mundi). Duchovní oblast poukazuje k definici hory tak, jak by její užití v malbě Čiurlionis mohl zamýšlet: „V duchovní rovině ztělesňují vrcholky hor stadium plného vědomí. Putování k posvátným horám symbolizují touhu, zřeknutí se světských žádostí, dosažení nejvyšších stadií a vzestup z nedokonalosti a omezenosti k celku a neomezenému.“ (Cooperová, 1999, s. 54)
Obr. 6 Sonáta Moře (Andante), 1908, tempera na papíře, 73,1 cm × 62,2 cm. M. K. Čiurlionis National Art Museum, Kaunas, Litva; zdroj: http://ciurlionis.eu/wp-content/uploads/2010/09/Juros-sonata-Ct13-848x1024.jpg
Druhý obraz cyklu nese název Andante (viz obr. 6), pochází ze stejného roku 1908. Dílo je ve výrazu klidnější, pokornější, méně rytmické než první obraz cyklu. Barevnost obrazu je monochromní zlatá s převážně hnědými impulsy v různých odstínech. Obraz lze rozdělit do tří plánů. V prvním plánu nalezneme osvícené podmořské město s branami, centrální dominantní levou paži, která v dlani drží plachetnici. Paweł Siechowicz odkazuje na možnost, že ono podmořské město je bájné město Vineta[4], které zmizelo v moři (2007, s. 17). Nově se v díle objevuje symbol plachetnice, lodě. Loď je obecně sdružována s pohybem, převozem, přemístěním, nebo procesem propojení. Ve spojení se symbolem slunce může loď odkazovat k úrodnosti, či východu a západu slunce jako k symbolické paralele životního cyklu. Velká dominantní dlaň, může poukazovat k nejvyšší moci – k Bohu. Poněkud zvláštní je zobrazení levé ruky, která vypovídá o podvodu a něčem křivém, nečestném, snad i smrtícím. Pravá ruka by byla zřejmě příhodnější pro vyjádření přímosti, životadárnosti, a požehnání. Za tímto výjevem spatřujeme tři hory. Symbolika pohoří, hory a hluboké vody viz výše. Druhý plán je tvořen klidnou stojatou vodní hladinou-mořem. Poslední plán malby začíná horizontem moře, na kterém jsou umístěny v dáli dva prvky (misky nebo svícny, drobné plachetnice), ze kterých vychází jasné světlo-funkce majáku? Tyto dva prvky mají tvar jako spodní část centrální plachetnice. Jedná se patrně o diminuci užitého prvku z prvního plánu – paralela s hudebním smýšlením autora. (Čiurlionis i v jiných dílech př. Fuga s jedlemi 1908 přesně promýšlel velikosti a počty užitých vizuálních prvků tak, aby poměrově odpovídaly k notovým hodnotám.) Prvek světla bychom mohli vysvětlovat jako symbol božství nebo symbol zastupující kosmos. Siechowicz vysvětluje dvě zářící plachetnice jako oči kosmické tváře, která má vypnuté rty v podobě plachet centrální plachetnice (2007, s. 17). V pravém horním rohu malby jde obtížně, ale přece vidět reminiscence na hlavní motiv plachetnice, která levituje ve vzduchu v neucelené podobě a jakoby uvádí recipienta do další části obrazového cyklu. Tento třetí plán je motivickým pokračováním z předešlého obrazu. Pohoří a mraky se objevily v Allegru v horní části, v repríze. V litevské mytologii, tedy i v inspiračním zdroji pro Čiurlionise byly mraky často zaměnitelné s jezery. Proto je možné identifikovat plachetnici v nebi, v mracích, jako asociaci s tímto mytologickým jevem. Další variantou je tvrzení, že v litevském folkloru neexistovala smrt jako taková, ale pouze přechod z jednoho světa do druhého. Pro akcentování této myšlenky Čiurlionis namalovat osamělou plachetnici (možný symbol života) vysoko v mracích, v duchovním prostoru, vpravo (Kazokas, 2009, s. 229).
Obr. 7 Sonáta Moře (Finale), 1908, tempera na papíře, 73,2 cm × 63 cm. M. K. Čiurlionis National Art Museum, Kaunas, Litva; zdroj: http://ciurlionis.eu/wp-content/uploads/2010/09/Juros-sonata-Ct14-910x1024.jpg
Finale (viz obr. 7) je završujícím obrazem cyklu Sonáty moře. Jedná se dynamický výjev velké proměnlivé a strhující vlny, která každou chvíli pohltí čtyři plachetnice. Moře je v tomto případě vykresleno jako ničivý a nebezpečný živel, který posouvá život k novému začátku prostřednictvím očištění všeho, co bylo. V malbě vidíme tři plány. Nejnižší zahrnuje menší horizontálně vedenou vlnu s detailním propracováním bublin při čeření vody (motiv z Allegra). První plán symbolizuje stabilitu a stálost života v jeho basso ostinato. Tahy štětcem jsou vedeny vzestupně vertikálně odspodu obrazu, což podporuje myšlenku stability. Ve druhém plánu se vyskytuje dominantní vysoká zničující vlna s diagonálním směrem stop štětce. Ve vlně se kolébají čtyři drobné plachetnice (motiv z Andante). Lodě jsou již částečně ponořené v moři, což evokuje přechod do jiné existence, ale zachování života. Zachování života pod vodou, což by vysvětlovalo zobrazení podmořského města v Andante, i světlo vycházející z tohoto města. V tomto plánu (i následujícím) je z bublin pěny čitelný monogram umělce v podobě MKČ. Jedná se o výjimečnou záležitost, Čiurlionis svá díla kromě dvou nesignoval. Ve třetím posledním plánu malby autor dosahuje vrcholu centrální vlny a v pozadí nabízí pohled na vodorovné fragmenty vln. Ve Finale Čiurlionis užívá motiv drobných datailních bublin pěny a horizontálně vedených vln z obrazu Allegro a motiv lodě (plachetnice) z obrazu Andante. Velký význam má trojúhelníkové vyobrazení centrální velké vlny. Čiurlionis tímto geometrickým tvarem odkazuje podobně jako hinduisté ke kosmické laskavosti a moudrosti. Čiurlionis vždy své malované sonáty zakončoval buď znakem kruhu, nebo trojúhelníku. Sám autor interpretoval vlnu jako přírodní vlnu, která přináší konec, konec dosavadního života, což je pochopitelný fakt vzhledem k jeho tehdejšímu budoucímu sňatku se Sofií Kymantaité. (Kazokas. 2009, s. 229). Kazokas (tamtéž, s. 232) odkazuje i k možnosti inspirace Velkou vlnou u pobřeží Kanagawy japonského umělce Kacušika Hokusai (1760–1849).
Sonáta moře malebně zachycuje kosmickou energii a životní opakující se cyklus bytí. Cyklus života se nejvíce projevuje v první části obrazového cyklu v Allegru, stálost života v Andante a proměnlivost existence v završujícím Finale.
Závěr
Téma moře, které uchvacovalo velké množství umělců, Čiurlionis dovedl do velmi koncentrovaného, vyzrálého a integrujícího pomyslného vrcholu syntetismu a zvukomalby. Pro jeho synestetické asociativní procesy bychom měli k těmto cyklům přistupovat jako ke komplexnímu celku, ne k jednotlivým odděleným sonátám. Jejich propojení je formální, strukturální, terminologické, námětové. Analogie mezi díly nalézáme také v podobě práce s výrazovými prostředky a motivickou prací, opakováním modelů, v rytmické práci se štětcem a v hybnosti, v čase e prostoru. Symbolika obsažená v dílech odkazuje k životnímu cyklu, stálosti a proměnlivosti, poukazuje na dualitu dobra (životadárnost, očista, přerod v další existenci, stálost bytí) a zla (smrt, konec dosavadního, hříšnost, špína světa, nebezpečenství).
Literatura a prameny
COOPER, Jean. C. 1999. Ilustrovaná encyklopedie tradičních symbolů. Praha: Mladá fronta. ISBN 80-204-0761-8.
ČIURLIONIS, Mikalojus Konstantinas. 1908. Sonata No. 5, Allegro [tempera na papíře]. Kaunas. M. K. Čiurlionis National Art Museum. 73 cm × 63 cm.
ČIURLIONIS, Mikalojus Konstantinas. 1908. Sonata No. 5, Andante [tempera na papíře]. Kaunas. M. K. Čiurlionis National Art Museum. 73,1 cm × 62,2 cm.
ČIURLIONIS, Mikalojus Konstantinas. 1908. Sonata No. 5, Finale [tempera na papíře]. Kaunas. M. K. Čiurlionis National Art Museum. 73,2 cm × 63 cm.
ČIURLIONIS, Mikalojus Konstantinas. The Sea. Cycle of Small Landscapes. In: IMSPL Petrucci Music Library [online]. 1908 [cit. 2019-10-12]. Dostupné z: https://imslp.org/wiki/File:Imslp-new2.png
ČIURLIONIS, Mikalojus Konstantinas. The Sea op. 28, No. 317. In: YouTube [online]. [cit. 2020-01-11]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=2W5VU9M9qZA. Interpret Marek Matuszczak.
Dialogues of Colour and Sound: Works by Mikalojus Konstantinas Ciurlionis and His Contemporaries. 2009. Lithuanian Art Museum.
DLASK, Vojtěch. 2011. Symbolismus v hudbě. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně. ISBN 978-80-7460-010-4.
GIBSON, Clare. 2010. Symboly a jejich významy: klíč k výkladu motivů a znaků v umění. V Praze: Slovart. ISBN 978-80-7391-370-0.
GOŠTAUTAS, Stasys a Birutė VAIČJURGIS-ŠLEŽAS. 1994. Čiurlionis: painter and composer : collectedessays and notes, 1906-1989, with 209 illustrations. Vilnius: Vaga.
HENCKMANN, Wolfhart. 1995. Estetický slovník. Praha: Svoboda. ISBN 80-205-0478-8.
I Slované mají svou bájnou Atlantidu [online]. Český rozhlas [cit. 2019-10-12]. Dostupné z: https://radiozurnal.rozhlas.cz/i-slovane-maji-svou-bajnou-atlantidu-6275322
JOHNSON, Mark a George LAKOFF. 1988. Metafory w naszym życiu. Warszawa: Panstwowy Instytut Wydawniczy.
KALNICKÁ, Zdeňka. 2007. Archetyp vody a ženy. Brno: Emitos. Filozoficko-psychologická edice. ISBN 978-80-903715-5-2.
KAZOKAS, Genovaité. 2009. Musical Paintings: Life and Work of M. K. Čiurlionis (1875–1911). Vilnius: Logotipas. ISBN 978-9955-422-50-1.
KEYM, Stefan. 2019. Landschaftsmalerei versus Sonatenform. Die symphonischen Dichtungen Miške und Jura von M. K. Čiurlionis. Musicology of Lithuania/Lietuvos muzikologija. t. 10., s. 8–28. ISSN 1392-9313. [cit. 2019-10-12]. Dostupné z: http://žurnalai.lmta.lt/wp-content/uploads/2009/Lietuvos_muzikologija_X_Keym_8-28.pdf.
KIMBRYS, Petras. 2001. Mikalojus Konstantinas Čiurlionis: twórczość, osobowość, środowisko. Nacionalinis M. K. Čiurlionio dailės muzikus.
LANDSBERGIS, Vytautas. 1992. M. K. Čiurlionis: Time and Content. Vilnius: Lituanus. ISBN 5-417-00427-8.
Mikalojus Konstantinas Ciurlionis. Картины. Эскизы. Мысли. 2014. ISBN 5-7330-0019-8.
PEŘINOVÁ, Ludmila. 2008. Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (Vztah hudby a výtvarného umění v díle litevského skladatele a malíře). In: Aktuální trendy hudební psychologie, hudební pedagogiky a didaktiky hudební výchovy: Region, regionální hudební kultura a regionální umělec v kontextu vývojových proměn společnosti II [online]. Ostrava: Katedra hudební výchovy PdF OU, s. 243–263 [cit. 2017-06-20]. ISSN 1802-6540.
SIECHOWICZ, Paweł. 2017. Čiurlionio Juros: Jūros sonata ir fortepijoniniai peizažai „Jūra“. Krantai [online]. Spaudos, radijo ir televizijos rėmimo fondas, (3) 4 [cit. 2019-10-12]. Dostupné z: http://www.kranturedakcija.lt/app/webroot/files/Krantai-2017-3-10-16-19-Siechowicz.pdf
TARASTI, Eero. 2012. Semiotics of Classical Music: How Mozart, Brahms and Wagner Talk to Us. Berlin: De Gruyter.
Forms of the Sea of Mikalojus Konstantinas Čiurlionis
Abstract: Lithuanian composer and painter Mikalojus Konstantinas Čiurlionis (1875–1911) in his work processed the motif of water in the form of lakes and seas in his paintings and music creation with a liking. He connected these two artistic areas in a very concentrated way not only in structural layers and parallelisms in compositional approaches. Chiurlionis focused on natural topics, which can be interpreted through symbolism, archetypally with semantic meanings. This approach reveals the work of the author as a means of establishing contact with basic natural perspectives and as an expression of contact with a larger universe. Of the picture cycles where the image of the sea is most exposed, this is primarily the Sonata No. 3 triptych. 5 (Sonata of the Sea) from 1908, triptych The Sun passes the sign of weight, fish and aquarius (1906–1907), paintings Peace (1904–1905), Prelude (1908), Lightning (1909), Angels (1909) and others. In the musical field with the same theme Chiurlionis inspires mainly in the symphonic poem Jura (Sea) from 1907 and in the cycle of small piano landscapes called Sea, VL 317 from 1908. This text focuses on the interpretation of this cycle of small piano landscapes Sea, VL Sonata No. 317 and the picture cycle 5. Both works date back to the same year, 1908, and it is possible to observe structural analogies, inspiration and identify the signs and symbols used as powerful means of communication.
Key words: cycle, sea, piano, painting, symbol, Sonata No. 5, Mikalojus Konstantinas Čiurlionis
Autorka:
Mgr. Martina Štěpánová, DiS.
katedra hudební výchovy, Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita
E-mail: martina.samajova@seznam.cz
[1] Odkazujeme alespoň výběrově na některé tituly z relativně novější doby, které poskytují zdrojovou oporu k tématu této studie a osobnosti M. K. Čiurlionise. TARASTI, Eero. 2012. Semiotics of Classical Music: How Mozart, Brahms and Wagner Talk to Us. Berlin: De Gruyter. Dialogues of Colour and Sound: Works by Mikalojus Konstantinas Ciurlionis and His Contemporaries. 2009. Lithuanian Art Museum. GOŠTAUTAS, Stasys a Birutė VAIČJURGIS-ŠLEŽAS. 1994. Čiurlionis: painter and composer: collectedessays and notes, 1906-1989, with 209 illustrations. Vilnius: Vaga. KEYM, Stefan. 2019. Landschaftsmalerei versus Sonatenform. Die symphonischen Dichtungen Miške und Jura von M. K. Čiurlionis. Musicology of Lithuania/Lietuvos muzikologija. t. 10., s. 8–28. ISSN 1392-9313. [cit. 2019-10-12]. Dostupné na: http://žurnalai.lmta.lt/wp-content/uploads/2009/Lietuvos_muzikologija_X_Keym_8-28.pdf. KIMBRYS, Petras. 2001. Mikalojus Konstantinas Čiurlionis: twórczość, osobowość, środowisko. Nacionalinis M. K. Čiurlionio dailės muzikus.
[2] Siechowicz neuvádí, o kterou lidovou píseň se přesně jedná.
[3] Kalnická odkazuje na publikaci: JOHNSON, Mark a George LAKOFF. 1988. Metafory w naszym życiu. Warszawa: Panstwowy Instytut Wydawniczy.
[4]Vineta bylo dle starověkých pověstí přístavní město, obchodní centrum, které postihla přírodní katastrofa (bouře) a město bylo zatopeno. Podle pověsti je možná příčina morální úpadek obyvatelstva, které nepřijalo křesťanství a uctívalo pohanské bohy. I Slované mají svou bájnou Atlantidu [online]. Český rozhlas [cit. 2019-10-12]. Dostupné z: https://radiozurnal.rozhlas.cz/i-slovane-maji-svou-bajnou-atlantidu-6275322
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Jak citovat tento článek:
ŠTĚPÁNOVÁ, Martina. 2019. Podoby moře Mikaloje Konstantina Čiurlionise. Kultura, umění a výchova, 7(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz