Článek je recenzí publikace HUDEC, Petr. Tajemství Libosadu. 1. vydání. Kroměříž: NPÚ, ÚPS v Kroměříži, 2019. 112 s. ISBN 978-80-7480-126-6. Tato publikace věnovaná Květné zahradě v Kroměříži balancuje na hranici mezi pohádkou, průvodcem a historickou exkurzí. Čtenáře provází nejen krajinou Květné zahrady v Kroměříži, ale také krajinou jejich vnitřního světa.
HUDEC, Petr. Tajemství Libosadu. 1. vydání. Kroměříž: NPÚ, ÚPS v Kroměříži, 2019. 112 s. ISBN 978-80-7480-126-6.
Název, kterým jsem výše uvedl těchto několik řádků, sice může působit velmi složitě, ale není třeba mít strach. Tato recenze bude o knize, která je i přes některé své malinko slabší momenty výjimkou ve vydavatelské činnosti NPÚ. O knize, která balancuje na hranici mezi pohádkou, průvodcem a historickou exkurzí. Nemá v sobě nic esoterického, jak by se možná z nadpisu mohlo zdát, ale skrze citlivé zpracování tématu nás přes hlubokou symboliku vysvětlenou pro dětské oči i uši (takže vlastně pro každého z nás, pokud jsme si v sobě ještě nějaké dítě zachovali), může provést nejen krajinou Květné zahrady v Kroměříži, ale také krajinou našeho vnitřního světa.
Petr Hudec si ve své pohádkově průvodcovské prvotině s názvem „Tajemství Libosadu“ vytyčil zajímavý úkol. Napsat knihu, která bude průvodcem, zároveň pohádkou nepohádkou pro děti i dospělé a bude se opírat o solidně zpracovaná historická fakta o Květné zahradě v Kroměříži. Ve své knize se snaží na příběhu malého hocha Roberta, který přijíždí z Německa na prázdniny ke svým prarodičům do Kroměříže, vysvětlit symboliku a přiblížit zajímavá místa v Květné zahradě, která jako návštěvníci můžeme míjet, aniž bychom vůbec chápali, proč vznikla a jaký mají smysl. Snaží se nás, jako malé děti, které se teprve seznamují s abecedou, naučit jazyku budovatelů tak zajímavého a inspirativního místa, jakým bezesporu Zahrada je. A přiznejme si, minimálně ve zpracování faktografie a jejího přeložení do jazyka laiků se mu to daří.
Pokud pročítáme knihu a zároveň procházíme po cestičkách Květné zahrady, můžeme začít vidět celou její komplexnost s různými přesahy od pohanských mystérií až ke křesťanské ikonografii přesně v takovém úzu, v jakém se v baroku tvořilo a přemýšlelo. A to se děje velmi nenásilnou formou. Krůček po krůčku tak díky Hudcově knize odkrýváme tajemství Libosadu a začínáme vidět mnohem dál a hlouběji než běžný turista, který zahradou jen proběhne, odškrtne si v pomyslném deníku kolonku „splněno“ a polyká kilometry k další památce. Toto se autorovi daří na výbornou. Nevědomky pracuje s archetypálním viděním světa, které se tak mistrovsky podařilo stavitelům Květné zahrady vtělit do symbolů, které nás tady na každém kroku provázejí. Petr Hudec nám tak pomáhá uvidět věci skryté a pokud budeme chtít, tak i skrze uchopení archetypu dětskýma očima nám čtenářům dovolí nahlédnout do našeho nitra.
Krom toho je v textu vysledovatelné, že svůj příběh měl možnost odzkoušet na uších a představivosti těch nejpovolanějších, na dětech. V této poloze vidím další velké plus této knihy. Není psaná od zeleného stolu, ale vychází a opírá se o zkušenosti, které Petr Hudec získal při své práci na programech pro děti, odehrávající se přímo v Květné zahradě. Tady ukazuje, jak je přínosné, najde-li se autor, který dokáže propojit teorii a praxi a tyto své zkušenosti umí přetavit v něco obohacujícího a inspirativního.
Aby to nevypadalo pouze na samé superlativy, jsou i v této knize místa, na nichž by ještě stálo za to zapracovat. Velmi totiž záleží, jak ke knize budeme přistupovat. Pokud pouze jako k románu, můžeme být trochu zklamaní. A to až velkou jednoduchostí, možná místy malinko plochostí celého příběhu a občas jazykem jednoduchých vět, které mohou hraničit až s heslovitostí dnešního digitálního světa. Pokud ovšem ale knihu vezmeme skutečně jako „jiného“ průvodce po Květné zahradě, tyto nedostatky lze bez výčitek přehlédnout a tolerovat.
Vlastní kapitolou jsou velmi zdařilé ilustrace Elišky Chytkové, která svým uměním povyšuje celou knihu do jiného levelu, a to nejen v dětských očích. Na základě svého vidění příběhu pomáhá naší fantazii překlenout ta místa, kde text poněkud pokulhává, a tak nás dokáže udržet uvnitř děje, aniž bychom museli vystoupit ze světa fantazie, kde je nám, přiznejme si, dobře. Eliška byla jako ilustrátorka pro knihu Petra Hudce trefou do černého a možná i v některých místech záchranným pásem pro nás čtenáře.
Co a jaká tedy kniha Petra Hudce je? Na otázku, jaká je, můžeme odpovědět s klidným svědomím, že dobrá. Na otázku, co je, lze spíš odpovědět, co není. Není to román, není to úplně pohádka a není to ani čistý průvodce, jak je ve velké většině známe. Je to od každého kousku něco, ale na rozdíl od pejska a kočičky a jejich dortu nám po konzumaci tohoto příběhu nebude zle, ba naopak. No jak taky v Libosadu.
Autor:
Mgr. Karel Gamba
Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži
Kroměříž
E-mail: gamba@agkm.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Jak citovat tento článek:
GAMBA, Karel. 2019. Pohádkově archetypální průvodce po Květné zahradě aneb cesta k sobě skrze stromy. Kultura, umění a výchova, 7(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz
Comments