Případová studie, která je předmětem tohoto příspěvku, představuje intermediální projekt založený na komunikaci, spolupráci a sdílení s přesahy do veřejného prostoru (a to jak reálného, tak virtuálního). Jedním z hlavních výstupů a zároveň prezentací projektu je originální interaktivní webová stránka, kterou vytvořili žáci dvou spolupracujících odborných středních škol zaměřených na vizuální komunikaci (Střední odborná škola Multimediálních studií Poděbrady a La Joliverie School of Design and Graphic Arts z francouzského Nantes).
Klíčová slova: současné umění, výtvarná výchova, digitální technologie, projektová výuka, interaktivní digitální platforma
Úvod
Předmětem následující studie je konkrétní didaktický interaktivní webový projekt, založený na konceptu mapování a archivace důvěrně známého prostoru. Prezentaci a podrobnější analýze tohoto projektu se budeme věnovat v druhé části textu. Pojďme se ale nejprve zastavit u jeho obecnějších charakteristik. Jak již bylo řečeno, jednalo se o projekt a) webový, b) archivující digitální formou získaná data a c) pracující formou mapování prostoru. Těmito aspekty se bude zabývat první část této studie.
a) Internet jako herní pole uživatelů
Pomiňme nyní rozdíl mezi pojmy internet a web, přísně vzato se jedná o označení dvou sice úzce souvisejících, přesto však odlišných jevů, v běžné komunikaci nicméně oba termíny v zásadě splývají. Takto, tedy přiznaně nepřesně, budou tyto pojmy užívány i v tomto textu. Jeho tématem konec konců není terminologická analýza, nýbrž rozbor didaktického projektu.
Je až banální konstatovat, že se digitální technologie a internet staly neodmyslitelnou součástí našich životů. O tom, do jaké míry prostupují v zásadě všechny naše aktivity, jistě není třeba nikoho přesvědčovat. Zajímavější je si povšimnout, jakým způsobem internet užíváme, resp. jak některé konstitutivní prvky internetu ovlivňují a tvarují způsob, jakým pracujeme s daty a jak se v rámci toho proměňuje naše role recipienta a zároveň producenta informací. Důraz zde klademe na slovo „některé“, ambicí této práce není analyzovat fungování internetového prostředí ve všech jeho aspektech, nýbrž soustředit se pouze na ty, které jsou relevantní pro náš výzkum.
Rozvoj webové kultury už od počátku provázela postupná proměna vztahu mezi veřejným a privátním prostorem na jedné straně a konzumentem a producentem na straně druhé. Jenkins v tomto ohledu hovoří o „konvergentní kultuře“ (Jenkins, 2006, s. 254). Tímto pojmem označuje transformaci pevné vazby obsahu ke konkrétnímu médiu v nepřetržitý tok obsahů skrze nejrůznější mediální kanály. Tato cirkulace mediálního obsahu podle Jenkinse závisí na aktivní participaci konzumenta. Nástup internetu (a šířeji nových médií vůbec) tedy nepřináší pouze změny technologické a změny komunikovaných obsahů, nýbrž také proměny způsobů jejich konzumace. Macek shrnuje Jenkinsovo pojetí participace „jako kulturně podmíněnou touhu uživatelů podílet se na produkci mediálních obsahů a získat podíl na kontrole nad jejich šířením“ (Macek, 2013, s. 145).
Řečeno jednodušeji, digitální prostor dává možnost bezprostřední účasti na vytváření obsahů, jejich recepci a reflexi, variování a pozměňování a v tomto smyslu v reálném čase zrcadlí práci s informacemi, ať už se jedná o jejich promýšlení, či (formulováno poněkud neobratně) prožívání. Tuto komplexní roli recipienta a zároveň producenta mediálních obsahů dobře vystihuje pojem uživatel (user). Uživateli jsme v tomto směru všichni, dominantní pozici zde nicméně zaujímají ti uživatelé, kteří v internetovém prostředí takříkajíc vyrostli. Mezi tyto tzv. digital natives patří i generace současných žáků. Nejde jen o to, že se na poli digitálních obsahů dokážou bez obtíží pohybovat, podstatné je, že právě nástroje, které jim internet a digitální média obecně nabízí, užívají jako primární prostředek sebeprezentace a do jisté míry i sebereflexe. Právě na této skutečnosti byl založen projekt, o němž je řeč v tomto textu.
b) Online-galerie a archivy
Digitální prezentace sbírek jsou v současné době součástí webových stránek většiny významných kulturních institucí. Některé z nich mají podobu vzájemně provázaného systému odkazů, který umožňuje nelineární postup prezentovaným materiálem. Uživatel tedy do jisté míry sám určuje, jakým směrem se jeho virtuální prohlídka bude ubírat. Takto strukturovaná sbírka pak může být vnějškově členěna nejrůznějšími způsoby (chronologie, témata, žánry atd.), její hypertextová podstata nicméně nabízí možnost se těmto rámcům vyhnout. Pozoruhodná je v tomto ohledu prezentace sbírek Centre Pompidou[1], která se opírá o kurikulární dokumenty, a je tedy velmi dobře využitelná pro potřeby pedagogů, zároveň se ale otevírá i běžnému návštěvníkovi, který může didaktické souvislosti snadno ignorovat.
Prezentace mediálních obsahů nicméně nabízejí i webové stránky škol. Fotografickou dokumentaci akcí a děl žáků postupem času doplňují i audiovizuální soubory a multimediální prezentace projektů. Webová stránka zde ovšem ve většině případů sehrává roli pouhého nosiče informací, nestává se součástí struktury projektu samotného. To pochopitelně ani není podmínkou, s trochou zjednodušení by však šlo konstatovat, že kdyby takové projekty nebyly prezentovány v digitální formě vůbec, na jejich podstatě by se v zásadě nic nezměnilo. Není však možné využít webové prostředí efektivněji? Charakteristické znaky digitálních obsahů a typické způsoby a struktury jejich prezentace (mezi něž patří i forma webové stránky) mohou žákům posloužit jako důvěrně známý prostor a zároveň soubor nástrojů, který za určitých okolností dokáže rozvinout jejich kreativitu účinněji než prostředky médií klasických (analogových). Zdůrazněme, že nám v žádném případě nejde o potlačení těchto médií ve výuce! Jejich role je v mnoha směrech nezastupitelná, a to jak v praktické, tak i teoretické části výtvarné výchovy. Jde-li nám však o rozvoj sebevyjádření žáků, je nutné reflektovat právě ty nástroje a s nimi spojené myšlenkové a tvůrčí postupy, které jsou žákům vlastní.
Příkladem může být projekt Creative Connections[2], který proběhl v letech 2011–2014 na základních školách v šesti evropských zemích. Horizont tohoto široce pojatého a v mnoha ohledech zajímavého projektu tvořila „komunikace napříč Evropou“. V rámci některých výstupů se jednalo o témata blízká projektu, kterému je věnována tato práce. Pro srovnání koncept my city – my space, který zpracovávali žáci ZŠ Palachova z Ústí nad Labem. Cílem bylo prozkoumat a reflektovat prostor, který žáci obývají, jeho historii a minulé i současné problémy. Obecný rámec zadání byl rozčleněn do bohatého rejstříku dílčích témat (lokální architektura, kostýmy, masky, pověsti atd.), jež žáci zpracovávali různými technikami klasických médií. Díla byla následně digitalizována a umístěna na webovou stránku projektu. Přestože každá zúčastněná škola zvolila vlastní téma, žáci mohli „diskutovat o možnostech přístupů k zadaným úkolům a komentovat výtvarná díla spolužáků z partnerských zemí“ na projektovém blogu.
Není naším cílem tento projekt kritizovat, v mnoha ohledech se naopak jedná počin, který může výtvarných pedagogům posloužit jako vynikající zdroj inspirace. Chceme pouze poukázat na možné způsoby, jak podobné typy projektů rozvinout, resp. jak využít možností, které nabízí jejich digitální prezentace. V popisovaném projektu se autoři rozhodli pro jakousi minimální variantu umístění digitalizovaných děl na webovou stránku. Zvolili tedy formu online galerie. Ponechme stranou, jestli bylo v dané situaci vůbec možné zvolit jiný způsob, rámec zadání (my city – my space) nicméně přímo vybízí k tomu, aby byla jednotlivá díla usouvztažněna např. formou interaktivní mapy.
c) Webová stránka jako mapa
Téměř jakákoli složitější webová stránka má na své strukturní úrovni do jisté míry podobu mapy. Jedná se o soubor „míst“ (dílčích informací) propojených „cestami“ (linky). Uživatel touto „mapou“ prochází (naviguje) na základě instrukcí, jež mu daná stránka dává, využívá ale také vlastní zkušenosti, které získal pohybem na jiných webových stránkách. Lze říci, že si běžný uživatel podobný postup zvnitřnil do té míry, že je schopen procházet webovými stránkami intuitivně. Tzv. intuitivní užívání webových stránek mnohdy není inherentní vlastností těchto stránek, nýbrž spočívá právě na zkušenostech uživatele. Intuice je tedy v tomto ohledu výsledkem automatizace určitých získaných myšlenkových postupů. Struktura webové stránky je tak (do jisté míry!) odrazem struktur mentálních. Tato poněkud komplikovaně znějící teze má ovšem své praktické důsledky. Pohyb ve známém prostředí (a tím zde míníme prostor myšlenkových operací) je výrazně snazší a především atraktivnější než pohyb v polích, která tyto vlastnosti nemají. Nejde tedy jen o to, že v daném projektu mohly být dílčí výstupy formou interaktivní mapy uvedeny do vzájemných vztahů, jedná se nám především o možnosti, které by taková struktura otevřela kreativitě žáků. Obojí spolu ostatně úzce souvisí. Takový způsob prezentace by zde totiž jistě nabídl celou šíři variant uchopení tématu, které forma prosté digitalizace a následné prezentace v rámci online galerie nenabízí. Přinejmenším by rozšířil a prohloubil témata diskuze nad vznikajícími díly, a to jak mezi žáky jednotlivých škol, tak i na společném projektovém blogu (právě zde ovšem docházelo k problémům – viz Fulková, Kitzbergerová, 2017, s. 33). Lokalizací jednotlivých děl v reálném a zároveň i virtuálním prostoru by díla vstoupila do vzájemné komunikace, a „můj prostor“ konkrétních výtvorů by se mohl začít proměňovat ve skutečnou (tedy kolektivní) mapu „mého města“. Autorky článku popisujícího tento projekt v analýze selhávající komunikace mezi participanty uvádějí, že „roli hrála i předpokládaná a nabízená témata blogové komunikace, která se zřejmě příliš nepřiblížila tématům, o nichž žáci spontánně blogují.“
Je ovšem otázka, nakolik komunikaci ztížila právě zvolená témata. Naše zkušenost je jiná. Jistou roli mohla sehrát jazyková bariéra, v případě projektu Creative Connections šlo o žáky mladší (na to ostatně upozorňují i autorky článku). V případě našeho projektu zároveň prospělo i to, že žáci participujících škol vstoupili do chatové komunikace ještě před zadáním tématu, a mohli se tak poznat, aniž by na nich doposud leželo břímě zadaného úkolu. Především ale nelze souhlasit s tím, že by samo téma (a to se konec konců podle našeho názoru týká témat všech, alespoň podle toho, jak jsou uvedena na webové stránce projektu) nebylo žákům blízké. Volba vhodné formy jistě není samospasitelná, stálo by ale za úvahu, nakolik se na tomto problému podepsaly jednak zvolená klasická média, jednak způsob prezentace (online-galerie) děl.
Zajímavým příkladem uplatnění struktury interaktivní mapy, je projekt Hamburg-unsichtbar (k projektu blíže viz Burkhardt, 2007, s. 166–167), který se stal inspirací pro náš projekt. Jeho zaměření bylo ovšem jiné. Šlo o vytvoření série interaktivních digitálních map, které vizualizovaly odpovědi na otázky cílící na pocit neviditelnosti, otázku soukromí a další související témata. Účastníci projektu zanášeli do předem připravených digitálních map Hamburku výsledky ankety, kterou vedli mezi svými vrstevníky, příbuznými a známými. V centru výzkumu se nacházely tyto otázky: 1) Kde byste se schovali? 2) Existuje místo, které byste si nejraději ponechali sami pro sebe? 3) Kde zažíváte pocit, že jste neviditelní? Takto zadaný úkol žákům nabízel možnost reflektovat své město jako prostor každodenní zkušenosti. V době vydání publikace, z níž jsme inspiraci čerpali, projekt stále probíhal, a bohužel ani teď se nám nepodařilo na internetu najít výslednou webovou stránku. Samotný koncept ohledávání žitého prostoru pomocí návodných otázek a zaznamenání odpovědí pomocí interaktivní mapy je ovšem pro žáky mimořádně zajímavý a podnětný, což po našem soudu potvrdil i projekt náš. Na rozdíl od našeho projektu byl ovšem Hamburg-unsichtbar orientován čistě psychologicko-sociologicky, ústředním bodem ArtMap byl oproti tomu výstup výtvarný. Konkrétní podobě našeho projektu se budeme věnovat v druhé části tohoto textu. Než k tomu ale přikročíme, je dobré si uvědomit, kde se koncepce subjektivního zachycení městského prostoru prostřednictvím interaktivních map vlastně bere. Burkhardt žádnou takovou konkrétní inspiraci sice nezmiňuje, je ale zřejmé, že zde mohla zapůsobit umělecká díla, která touto formou pracují.
Zástupným příkladem může být třeba dílo Markéty Baňkové New York City Map[3] (1999–2001). Jedná se o schematickou digitální mapu New Yorku s aktivními místy, při jejichž rozkliknutí se objevují fotografie daných lokalit doprovázené textovým a zvukovým materiálem. Nejedná se však o objektivní zachycení prostoru města, nýbrž o čistě osobní pohled na New York. Autorka, jak sama říká, kladla důraz na „evokaci emocionální atmosféry města“[4]. Podobně byl zaměřen i projekt ArtMap.
Projekt ArtMap
Cílem projektu[5] společné internetové stránky bylo zmapování a zobrazení městského prostoru Nantes a Poděbrad, jakožto prostoru žitého a prožívaného. V centru zájmu proto nebyly známé pamětihodnosti, nýbrž taková místa, která měla pro studenty osobní význam. Vodítkem při hledání těchto míst tedy musely být otázky cílící na zkušenost, vzpomínku a prožitek, např.: Na kterém místě je vám dobře? Existuje místo, kde nalézáte inspiraci k umělecké tvorbě? Kde máte pocit, že jste neviditelní?
Výchozím bodem projektu byly digitalizované slepé mapy měst Nantes a Poděbrady, jež se postupně zaplňovaly vybranými místy. Ty pak studenti subjektivně zdokumentovali a zpracovali v různých médiích (fotografický cyklus, krátký film, video, performance, site specific, street art apod.) a svou volbu osvětlili textovým komentářem. Vzniklá webová stránka spojuje všechny tyto části: jedná se o interaktivní mapu nalezených míst, po jejichž rozkliknutí se objeví umělecké práce studentů vytvořené pro tato místa a doprovodné komentáře.
Obr. 1 Alžběta Remišová, Patrik Smělý, webové stránky ArtMap (Poděbrady), 2019
Městský prostor Nantes a Poděbrad se tak stal zvláštním prostorem zprostředkované zkušenosti. Každým internetovým příspěvkem v podobě tvůrčí činnosti spojené s vybraným místem se rozšířil a zpřesnil celkový psychologický obraz města, který zase naopak tyto umělecké příspěvky propojil v zajímavý obraz tvůrčí činnosti studentů spolupracujících škol. Vlastním obsahem projektu však nebyla pouze výsledná internetová stránka, ale také postupné seznamování se, odkrývání a poznávání zajímavých míst města, ve kterém studenti spolupracujících škol žijí a tvoří, a to právě skrze umělecké procesy mapování a průzkumu města. Celý projekt se tak stal prostorem (sebe)poznání a také vzájemného sdílení tvůrčí činnosti.
Projekt ArtMap představuje praktickou ukázku využití digitálních technologií ve středoškolské výuce. Jeho cíle jsou ale širší: Svou formální koncepcí umožňuje žákům rozvíjet nejen konkrétní umělecké dovednosti, ale také prohlubovat jejich digitální gramotnost a schopnost kooperace. Téma ohledávání a promýšlení zdánlivě důvěrně známého městského prostoru pak projekt zasazuje do širšího kulturně společenského pole, v němž se kreativní (sebe)reflexe prolíná s problematikou sociální a environmentální.
Projekt ArtMap tedy můžeme zařadit do kategorie projektů (Hazuková, 2006), které usilují o řešení nějakého problému (dílčí část projektu je věnovaná místním environmentálním otázkám), a stejně tak i do kategorie projektů, které vedou k získání praktické dovednosti (například tvorba digitálního obsahu webové stránky ArtMap).
Město jako prostor žitý a prožívaný
První část projektu cíleně vedla žáky k reflektovanému prožívání a promýšlení míst města, v němž se nachází jejich škola. V tato fázi se do tvůrčí činnosti žáků výrazně začlenila práce s prostorem[6], v tomto případě s prostorem veřejným. Prostor (místo) se zde stal nejdůležitějším impulzem a nástrojem tvůrčí aktivity a byl vnímán jako zdroj přímé zkušenosti, která žákovi nabízela možnost hledání silného vizuálního motivu. Téma této části projektu bylo založené na fyzickém kontaktu s místem a následně na tvůrčí aktivitě, jejímž cílem byla vizualizace identity daného místa. Žáci mohli postupovat metodou záznamu, výzkumu, znovuobjevování či redefinování vybraného prostoru. Propojení této části projektu s osobním příběhem žáka vedlo k volnému výběru výrazových vyjadřovacích prostředků (pochopitelně s přihlédnutím k budoucí prezentaci jednotlivých výstupů na webové stránce).
Motivace předcházející vlastní tvůrčí aktivitě vycházela z tématu prostoru a jeho vizualizace; obsahovala tedy možnost zaznamenat krajinu, vytvářet nová prostředí, pracovat s místem jako se sociálním prostorem, manipulovat a zasahovat do prostředí. Sledujeme-li jednotlivé výtvarné projevy v této části projektu, zjišťujeme, že žáci výrazně rozvíjeli konceptuální formy výtvarné komunikace[7]. Pro představu popíšeme dva vybrané příklady.
Prvním z nich je audiovizuální dílo Lavička, ve kterém autoři vizualizovali svůj paměťový archiv rozhovorů, myšlenek a zvuků. Vizualizace paměti v podobě časosběrných snímků, překrývajících se v jeden pohyblivý obraz, zachycuje nejen minulost, přítomnost a budoucnost, ale i jejich možné varianty. Jako inspirační zdroj zde očividně zapůsobila jak umělecká, tak i (a to asi především) popkulturní filmová, seriálová a videoherní tvorba (myšlenka „multiverza“, založená na fyzikální teorii mnoha světů, patří mezi oblíbená témata současné sci-fi produkce[8][9].) Autoři tohoto videa nechali diváka, aby se na okamžik ztratil v mnohočetných vzájemně se překrývajících variacích dialogu mezi dvěma hlavními aktéry/ autory. Jednoduchým, ale velmi účinným vizuálním trikem tak narušili představu lineárního plynutí času a nahradili ji modelem simultánně existujících variant. Tyto varianty lze pak vnímat jednak jako různé možné realizace jednoho okamžiku, jednak jako překrývající se vzpomínky na činnost opakovanou. To, co této mnohdy až chaoticky působící změti obrazů a slov propůjčuje stabilitu, je pak místo, kde se tato několikanásobná konverzace odehrává, tedy ona v názvu zmíněná lavička. Ta je oním místem bezpečí a jistoty v labyrintických propletencích času. Právě ona umožňuje autorům (i divákovi) číst čas v prostoru a tím se v něm zorientovat.
Obr. 2a, b, c Luboš Hradec a Miroslav Mužík, Lavička, video 3:22 min., 2019
Druhý příklad – projekt Records – dobře dokládá zájem žáků nejen o současnou popkulturu, ale také o současné vizuální umění podstatně méně mainstreamového typu. Záměrem autorky bylo představit detaily míst, která jsou součástí jejího každodenního života. Autorka doslova mapovala vybraná místa, která vnímá jako určující body svého žitého prostoru. Hlavní motivy Records vycházejí z každodenního pohybu městem a autorka se rozhodla systematicky evidovat jejich autentické znaky v podobě struktur, které se na daném místě vyskytují. K záznamu struktur autorka přistoupila téměř investigativně: z každého „místa činu“ odebrala vzorek struktury v podobě sádrového odlitku. Každý záznam pak byl zaevidován, opatřen GPS souřadnicemi a stal se tak zároveň jak „předmětem doličným“, tak uměleckým objektem. Podobně jako v prvním případě se i zde jedná o příklad výtvarného konceptuálního záměru, který vykazuje silné poučení současným uměním[10] a vizuální kulturou.
Obr. 3a, b Kateřina Doupalová, Records, fotografie, 2019
Zrcadlem fyzického veřejného prostoru, v němž se nacházela všechna zkoumaná místa, se následně stal veřejný prostor jejich prezentace. Jednalo se však o veřejný prostor virtuální, totiž digitální prostředí internetu. Vizualizace zvolených míst byly umístěny na webové stránce, kterou vytvořili sami žáci pod vedením učitelů odborných předmětů.
Tvorba webové stránky a jejího obsahu (mapa Poděbrady a mapa Nantes)
Cílem této části projektu bylo vytvoření funkční originální interaktivní platformy, která by fungovala jako virtuální galerie prací žáků a zároveň jako prostor pro ověřování komunikačních účinků výsledků tvůrčí činnosti žáků. V představovaném projektu probíhala příprava webové stránky paralelně s tvorbou digitálního obsahu[11], který byl (a stále je) na web stránky průběžně umisťován.
V tomto příspěvku je větší pozornost věnována obsahu webové stránky, a to mimo jiné s přihlédnutím k možnosti implementace projektu do hodin výtvarné výchovy. Samotná tvorba webové stránky je zde proto popsána jen stručně: Žáci při tvorbě webové stránky postupovali od návrhu informační struktury a technologického řešení webové stránky, přes tvorbu wireframů (návrhu vizuálního stylu, barevného schématu stránky, tvorby textur a výběru vhodného písma) a vytvoření prototypů (strukturálních prvků stránky, intuitivního uspořádání, sjednocení písma a obrazu), až po programování a testování, technickou přípravu obsahu webové stránky a nahrání její ostré verze.
Workshop jako forma kolektivní senzibility a spoluautorství
Na projektech uvedených ve výše popsaných fázích pracovali žáci spolupracujících škol odděleně, v městech svého studia. Následující část projektu se uskutečnila v Poděbradech, kam francouzští žáci přijeli na výměnný pobyt. Klíčovým tématem spolupráce žáků obou škol byla environmentální problematika, a to jak z pohledu lokální ekologické politiky, tak z hlediska globálních problémů. Jako zdroj konkrétních informací k tomuto tématu, ale také jako motivační příprava byly pro žáky uskutečněny přednášky odborníků[12] a beseda s pracovníky odboru životního prostředí poděbradského Městského úřadu. Poznatky získané z přednášek a diskuzí, ale také doplňující informace, které si žáci vyhledali sami, se staly podnětem k tvůrčí aktivitě v rámci workshopů, jež následovaly po přednáškách a probíhaly formou práce ve smíšených (francouzsko-českých) skupinách. Zde společně rozhodovali o důležitých rysech díla, předávali si dovednosti a znalosti výtvarných technik, ve své realizaci přirozeně začleňovali digitální technologie a sledovali komunikační odezvu svého vizuálního sdělení.
Obsah této části projektu byl cíleně navázán na tu oblast současného umění, která pracuje se změnou pojetí tvořivosti ve smyslu obratu k sociálním a ekologickým tématům. Propojení projektu se světem sociálně angažovaného umění pak logicky reflektovalo dialogickou strukturu, která vyústila ve výstupy spolupráce a vzájemné komunikace ve výtvarné tvorbě žáků obou škol.
Žáci, podobně jako umělci věnující se umění spolupráce, své práce tvořili s představou navázání bližšího vztahu mezi autorem a recipientem díla, a to v přímém vztahu ke každodenní životní praxi. Projekt tak umožnil žákům aplikovat ve své tvůrčí aktivitě klíčovou úlohu autora sociálně angažovaného umění, tzn. roli aktivisty, která jim nabídla prostor pro kritiku společenských stereotypů a apel na (byť jen dílčí) společenskou změnu. Podstatná část současného sociálně angažovaného umění je zaměřena na uplatnění obrazových vyjádření jako komunikačního prostředku bez nutného důrazu na jejich estetické působení. Právě z tohoto důvodu byli žáci vedeni k používání tvůrčích postupů současného umění a k získávání poznatků, jak ve své tvorbě uplatňovat nejen čistě subjektivní přístup, ale zároveň vědomě pracovat s výrazovými prostředky s ohledem na ověřování jejich komunikačních účinků. Sociálně angažované umění je pro žáky vhodnou inspirační formou, v níž lze prezentovat návrhy řešení environmentálních problémů. V této fázi došlo k výraznému propojení mediální výchovy a předmětů umělecko-historické přípravy.
Obecně vzato vytváří model kolektivní senzibility a spoluautorství pro žáky jednak rámec pro hledání nových forem výtvarného vyjádření, jednak umožňuje rozvíjení jejich sociálních kompetencí. Pro ukázku představíme jeden z těchto projektů.
V díle Parkovací místa místo stromů autoři na velkoformátové fólii vytvořili graficky stylizovanou ilustraci stromů, které původně rostly na místech, jež byla rozhodnutím města změněna ze zelené plochy na parkovací místa. Vytvořili tak umělecký transparent, jímž v rámci následné performance zakryli automobily, zaparkované na nově vzniklých parkovištích, a tím alespoň pomyslně místu vrátili jeho původní podobu. Celou akci zároveň fotograficky zdokumentovali.
Obr. 4 Klára Frašková, Tom Varganyi, Parkovací místa místo stromů, performance, 2019
Výstava jako závěrečná reflexe a prezentace
Žáci měli možnost ověřit si komunikační účinky svých projektů ve formě krátkodobé výstavy v nezávislé galerii G 18. Výstava ArtMap Nantes – Poděbrady přenesla dynamický a tvořivý moment spolupráce žáků obou škol do výstavního prostoru, a tím i do nového kontextu. To si přirozeně vynutilo specifickou formu prezentace některých děl. Příkladem může být instalace velkoformátové projekce..., která centrální prostor galerie proměnila v multimediální environment evokující zahradu. Dominantními prvky se zde vedle promítaného videa staly živé rostliny a především kůra, rozprostřená po podlaze místnosti galerie. Chůze po kůře umocnila prožitek z celé instalace a především z videa samého. Autoři tohoto projektu zvolili zcela opačnou cestou než jejich spolužáci. Nesnažili se apelovat na společnost prostřednictvím vize apokalyptické budoucnosti či prezentací odstrašujících ekologických faktů, nýbrž vytvořením videoimprese, sestavené z obrazových detailů přírody, tedy poukazem na to, o co může ekologicky nezodpovědným chováním přijít.
Obr. 5a, b Alžběta Remišová, Matouš Zedníček, Jorian Allaire, Adonis Langlois, …, video 4:22 min., 2019
Závěr
Spolupráce mezi Střední odbornou školou Multimediálních studií Poděbrady v České republice a La Joliverie School of Design and Graphic Arts Nantes ve Francii se prokázala jako přínosná nejen pro žáky, ale také pro učitele obou spolupracujících škol. Umožnila výměnu didaktických metod a způsobů podpory motivace, představila užitečné inspirační zdroje a způsoby propojování teoretické výuky dějin umění a vizuální kultury s praktickými úkoly a naznačila cesty, jimiž je možné podpořit žáky v hledání vhodných vyjadřovacích prostředků pro uskutečnění jejich tvůrčího záměru. V neposlední řadě pak učitelům také přinesla cenné zkušenosti v oblasti využití tradičních a inovativních metod při osvojování jednotlivých kompetencí žáků (zejména co se týče kompetence komunikativní, sociální, občanské, kompetence využívající informačních a komunikačních technologií, odborných kompetencí a obecně kulturního povědomí). Projekt také umožnil prohloubit spolupráci učitelů odborných předmětů jednotlivých škol v oblasti společného vzdělávání (tandemová výuka) a podílet se na rozvoji klíčových gramotností žáků (vizuální a digitální).
Literatura
BURKHARDT, Sara. (2007). Netz Kunst Unterricht. Mnichov: Kopaed. ISBN 978-3-86736-115-6.
JENKINS, Henry. (2006). Convergence Culture. Where Old and New Media Collide. Vyd.1. New York: New York University Press. ISBN 978-0-8147-4281-5. [online]. [cit. 2021-02-15]. Dostupné z: https://www.hse.ru/data/2016/03/15/1127638366/Henry%20Jenkins%20Convergence%20culture%20where%20old%20and%20new%20media%20collide%20%202006.pdf
FULKOVÁ, Marie., KITZBERGEROVÁ, Leonora. (2017). Vlivy multimediální komunikace ve výtvarné výchově. Výtvarná výchova 1–2, (57) 2017. ISSN 1210-3691. S. 16–39.
HAZUKOVÁ, Helena. (2006). Nová pojetí výtvarné výchovy, plán a výtvarné projekty. In: Metodický portál. [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. [cit. 2021-02-15]. Dostupné z: https://clanky.rvp.cz/clanek/k/p/629/NOVA-POJETI-VYTVARNE-VYCHOVYPLAN-A-VYTVARNE-PROJEKTY.html/
MACEK, Jakub. (2013). Poznámky ke studiím nových médií. Brno: Masarykova univerzita. Edice Media. ISBN 978-80-210-6476-8.
Kolektiv autorů. (2019). Podkladová studie. Výtvarná výchova. [online]. Praha: Národní ústav pro vzdělávání. [cit. 2021-02-15]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/4302/
Project “ArtMap”: Possibilities of Interactive Digital Production in Secondary School Education
Abstract: The case study introduces a project based on an original interactive platform created by the students of two cooperating secondary schools that are focused on visual communication (Secondary School Multimedia Studio Poděbrady and La Joliverie School of Design and Graphic Arts Nantes in France).
Keywords: Contemporary Art, Art Education, Digital Technologies, Project Teaching, Interactive Digital Platform
Tento projekt byl spolufinancován z programu Evropské unie Erasmus+.
Autorka:
MgA. et Mgr. Petra Filipová, Ph.D.
Katedra výtvarné kultury a textilní tvorby, Pedagogická fakulta, Univerzita Hradec Králové
E-mail: petra.filipova@uhk.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
[5] Přestože tento projekt vznikl v rámci středního odborného uměleckého vzdělávání, lze jej bez jakýchkoli komplikací zařadit i do výuky výtvarné výchovy na gymnáziích. Tvorba webové stránky může proběhnout v hodinách IKT formou mezipředmětových vazeb a přesahů.
[6] Podkladová analytická studie. Výtvarná výchova, 2019 doporučuje začlenit při tvorbě očekávaných výstupů/výsledků učení „tvůrčí činnosti zaměřené na práci s prostorem“ (s. 31).
[7] Srov. Podkladová analytická studie. Výtvarná výchova, 2019, s. 7.
[10] Konkrétně např. díly skupiny forensic-architecture.org.
[11] Podkladová analytická studie. Výtvarná výchova, 2019 doporučuje začlenit při tvorbě očekávaných výstupů/výsledků učení „digitální technologie tak, aby práce s nimi byla založená na jejich porozumění a jejich svobodném a vědomém tvůrčím využívání“ (s. 31)
[12] Odborné přenášky zajistilo Ekocentrum Huslík, Mgr. Jakub Vaněk.
Jak citovat tento článek: FILIPOVÁ, Petra. 2020. Projekt „ArtMap“ | Možnosti interaktivní digitální tvorby ve výuce na střední škole. Kultura, umění a výchova, 8(2) [cit. 2020-12-20]. ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz
Comments