Recenze Petry Šobáňové se věnuje knize Jan Amos Komenský v českém a světovém výtvarném umění (1642–2016) autorky Markéty Pánkové. Recenzovaná kniha je novým příspěvkem do pomyslné knihovny české a světové komeniologické literatury. Autorka ji inovativně rozšiřuje o nové téma, jímž je zobrazení Jana Amose Komenského ve výtvarném umění, a tedy i šíření jeho odkazu a vytváření veřejného obrazu této významné osobnosti naší historie.
Recenzovaná kniha, jak už napovídá její název Jan Amos Komenský v českém a světovém výtvarném umění (1642–2016), je novým příspěvkem do pomyslné knihovny české a světové komeniologické literatury. Autorka Markéta Pánková ji inovativně rozšiřuje o nové téma, jímž je zobrazení Jana Amose Komenského ve výtvarném umění, a tedy i šíření jeho odkazu a vytváření veřejného a sdíleného obrazu této významné osobnosti naší historie.
Kvalitně graficky vypravená publikace vznikla pod gescí Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, které ji vydalo společně s nakladatelstvím Academia. Kniha zaujme čtenářskou obec hned z několika důvodů: Markéta Pánkové zde v poměrně reprezentativním souhrnu předkládá historii zobrazování Jana Amose Komenského (1592–1670), a to od roku 1642 až do současnosti. Neopomíjí přitom různé výtvarné obory, takže v knize najdeme vedle reprodukcí obrazů a rytin rovněž fotografie sochařských děl. Kniha tak může sloužit jako odborný katalog známých i méně známých děl zobrazujících Učitele národů, jež jsou uloženy v depozitářích různých paměťových institucí – muzeí, památníků, galerií, knihoven nebo archivů v ČR i v zahraničí.
Cílem Markéty Pánkové bylo „upozornit na jednu z poněkud opomíjených stránek moderní komeniologické problematiky a podat v historicko-politickém a kulturním kontextu stručný informativní nástin, který by mohl posloužit při dalším analytickém a komparativním studiu u nás i ve světě.“ (Pánková, 2017, s. 28 recenzovaného díla) Jak sama autorka skromně uvádí, v knize nejsou pochopitelně reprodukována všechna existující díla zobrazující J. A. Komenského, je však nepochybné, že podchycená dokumentace je neobyčejně rozsáhlá, až lze s nadsázkou hovořit o žánru komeniologického portrétu. Zamyslíme-li se nad tématem hlouběji, nelze se samozřejmě příliš podivovat nad tím, kolika zobrazení se osobnost formátu Komenského dočkala, vždyť pozornost české a zahraniční veřejnosti a umělců si zaslouží jako nikdo jiný.
Komenský má své pevné místo nejen v odborném pedagogickém diskurzu, ale i v široké kolektivní paměti národa. Není nadnesené, když připomeneme, že k odkazu Komenského se lidé u nás spontánně obracejí zvláště v osudových okamžicích dějin národa. Například okřídlený citát z jeho Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské z roku 1650 – „Věřím i já Bohu, že po přejití víchříc hněvu (hříchy našimi na hlavy naše uvedeného) vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó líde český!“ – doprovázel český národ v mnoha přelomových chvílích jeho historie. Jako prorocká je připomněl T. G. Masaryk ve svém projevu před ustaveným parlamentem v závěru roku 1918 (tedy v roce, kdy vznikla naše republika), v parafrázi tato slova zněla v Modlitbě pro Martu, písni, která dodnes symbolizuje rok 1968 a odpor proti vojenské okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, ale i listopadové události a sametové revoluci. Vrátil se k nim také nově zvolený prezident Václav Havel v novoročním projevu 1. ledna 1990, jímž se zahájila nová etapa našich dějin po pádu totalitního režimu. V roce, kdy na mnohé z přelomových okamžiků naší historie vzpomínáme, stojí za to připomenout také další myšlenky a apely z rozsáhlého díla Jana Ámose Komenského – a obrazová publikace Markéty Pánkové to činí svým specifickým, velmi poctivým a sumarizujícím způsobem. Ukazuje obrazy, sochy, ilustrace, medaile, školní obrazy a jiné artefakty, které připomínaly a stále připomínají Komenského jako pedagoga, filozofa, teologa, literáta, skladatele či historika. V publikaci čtenář najde díla řady umělců českých (Brožík, Aleš, Švabinský, Mucha, Čermák, Born aj.), ale i zahraničních (Glover, Hollar, Cross, Noual, de Passe, Rembrandt, Ovens, Gregor aj.)
Lze tak říci, že kniha není pouze náhodným výběrem děl s danou tematikou, ale že mapuje vývoj zobrazování Učitele národů, představuje známé i méně známé obrazy, drobnou grafiku, plastiky, medaile, mince, bankovky a další artefakty užitého umění, jejichž námětem byla tvář Komenského. Z výtvarného hlediska i z hlediska utváření sdíleného obrazu dané osobnosti je zajímavé, jak byly generace umělců ovlivněny dochovanými portrétními rytinami autorů ze 17. století.
Obr. 1 Faksimile rytiny George Glovera, nejstaršího vyobrazení Komenského z roku 1642; foto převzato z recenzované publikace
Markéta Pánková připomíná, že nejstarší podobiznou Komenského je zřejmě portrét vzniklý v Anglii roku 1642, jenž byl připojen k anglickému překladu jeho díla Prodromus pansophiae (Předchůdce vševědy). Tato nejstarší známá podobizna – zřejmě autentická – zachycuje Komenského jako zralého padesátníka s vysokým čelem, ostře vystupujícím obočím, vysedlými lícními kostmi, velkýma očima, mírně zakřiveným nosem a vykrojenými ústy. Rytinu vytvořil anglický rytec George Glover (viz obrázek 1), zatímco autorství kresby je připisováno českému umělci Václavu Hollarovi. Zajímavé jsou rovněž proměny tváře Komenského ve výtvarných dílech zhotovených podle olejomalby Juriaena Ovense, jež byla za autentický portrét označena teprve roku 1905 (viz obrázek 2). Připomeňme, že v českém prostředí byla nejdostupnější a nejrozšířenější titulní strana s postavou Komenského z díla Opera didactica omnia z roku 1657 (viz obr. 3), naopak rytiny anglického typu čeští výtvarníci v 19. století, kdy prudce narostl počet nových zobrazení Komenského, neznali.
Obr. 2 Portrét J. A. Komenského od Juriaena Ovense (1623–1678); repro z recenzované publikace
Autorka Markéta Pánková, toho času pečující o odkaz Komenského rovněž jako ředitelka Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze, čtenářům předkládá nejen reprodukce těchto a dalších zobrazení, ale rovněž zajímavé příběhy spojené s portrétováním Komenského – ať už se pojí s českými zeměmi, nebo se zahraničím, např. Německem, Polskem, Slovenskem, Nizozemím, Maďarskem nebo USA. Nechybí ani domnělý portrét Komenského od Rembrandta, který Komenského osobně znal, neboť spolu žili v jedné amsterodamské ulici. Čtenáři zajisté ocení i řadu méně známých zajímavostí – např. informaci o existenci prstenu chovaného v rodu Komenského až do dnešních dnů (viz s. 31 recenzovaného díla). Prsten měla autorka možnost osobně vidět na malíčku jednoho z potomků Komenského, s nímž se potkala na komeniologickém setkání.
Obr. 3 Podobizna J. A. Komenského na titulním listu díla Opera didactica omnia z roku 1657 autora Crispina van de Passeho ml. (rytcem byl David Loggan); foto převzato z recenzované publikace
Komenským se v pozdějším období zabývala řada známých českých malířů, kteří Komenského zobrazovali v kontextu dobového utváření národní identity a jejích symbolů v 19. století. Patřili mezi ně Václav Brožík (ten Komenského ztvárnil hned čtyřikrát) nebo Alfons Mucha a Max Švabinský, který podobiznu vytvořil na základě tehdy objevené olejomalby J. Ovense. Tento portrét se pak stal dominantním – mimo jiné proto, že se objevil ve všech školách a byl mnohokrát reprodukován.
Kniha však připomíná mnohá další, novější zobrazení: olejomalby Vladimíra Stříbrného (Komenský se loučí s vlastí) a Gustava Sýkory (Komenský v pracovně z roku 1933), výzdobu mauzolea s hrobem Komenského v Naardenu (Jaroslav Benda-skla, Jaroslav Horejc – viz plastiky na mřížích v mauzoleu), sochařská ztvárnění Komenského od Vincence Makovského nebo Jana Štursy. Publikace nezapomíná ani na drobnější vyobrazení na pohlednicích, na poštovních známkách a bankovkách, na pamětních mincích či plakátech. Nechybí ani novinové karikatury či různé apropriace starých vyobrazení použitých v současném kontextu: viz portréty od Adolfa Borna, Václava Teichmanna či Jiřího Slívy, v nichž najdeme příjemný prvek humoru příjemně vyvažující patos související s veřejným obrazem tohoto velikána národních dějin. Z hlediska dějin výchovy jsou nesmírně zajímavé reprodukce školních obrazů s Komenským; v knize Markéty Pánkové jsou snad poprvé důkladněji představeni také autoři těchto vlivných obrazů.
Plejáda portrétů, jež nám umožňuje mimo jiné komparovat fyziognomii obličeje Komenského na anglickém a holandském typu rytin z poloviny 17. století, ale i v novodobějších zobrazeních, jež si z tradičních portrétů vybírají typické rysy podporující archetypální obraz učenosti a moudrosti (ale i zármutku, osudovosti, tragiky, tiché síly vzdorující nepříznivému osudu), nás přivádí k zamyšlení nad procesy, jež ovlivňují vytváření obrazů Komenského a dalších národních postav, usazených v naší kolektivní paměti. Obrazů, jež nám – tak jako to archetypy dělají – slouží jako vzory a jež nám pomáhají vypořádávat se s domnělými i skutečnými národními nebo i osobními křivdami, tragédiemi, výzvami.
Jak je připomenuto v závěru publikace, tato „velká i malá umělecká díla alespoň do jisté míry zpřítomnila osobnost a dílo velkého myslitele, filozofa, pedagoga a teologa“ také v obdobích, jež nebyla příznivá svobodnému promýšlení jeho odkazu. (Pánková, 2017, s. 235 recenzovaného díla) Ať již jde o monumentální sochařská nebo malířská díla, nebo o drobnou plastiku či grafiku, školní obrazy, pamětní desky – všechny jsou výrazem hledání našich dějinných kořenů, s nimiž je jméno Jana Amose Komenského pevně spojeno. „Je pramálo důležité, že podoba „Učitele národů“ zůstává i nadále výtvarně nejednotně zpracována. Hlavním cílem všech autorů výtvarných děl vždy bylo a je šířit znalosti o Janu Amosu Komenském jako o jedné z nejvýznamnějších postav české historie […].“ (Tamtéž, s. 237)
Závěrem dodejme, že tato přínosná kniha byla vydána v roce 2017, má rozsah 268 stran a kromě obsažné obrazové přílohy obsahuje autorský a zeměpisný rejstřík.
PÁNKOVÁ, Markéta. Jan Amos Komenský v českém a světovém výtvarném umění (1642–2016). Praha: Academia, 2017. 267 s. ISBN 978-80-200-2662-0.
Jak citovat tento článek:
ŠOBÁŇOVÁ, Petra. 2018. Pánková, Markéta. 2017. J. A. Komenský v českém a světovém výtvarném umění (1642–2016). Kultura, umění a výchova, 6(1). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz
Comments