Text popisuje historii, aktivity a přínos Sdružení Roztoč, které je neziskovou organizací sídlící v Roztokách u Prahy a více než 26 let se věnuje komunitnímu a uměleckému vzdělávání. Jeho hlavním cílem je propojení generací prostřednictvím umění a kultury. Organizace nabízí širokou škálu výtvarných, hudebních, divadelních a pohybových kurzů pro děti i dospělé, přičemž důraz klade na kreativitu, mezigenerační dialog a posilování komunitních vazeb. Kromě pravidelných kurzů organizuje také kulturní a společenské akce, jako je Roztocký masopust či Svátek světel, které propojují tradice s moderním pojetím umění a společenského života. Sdružení se tak stalo významným centrem kultury a společenského dění nejen pro místní obyvatele, ale i pro širší veřejnost.
klíčová slova: Sdružení Roztoč, kultura, tvořivost, mezigenerační dialog, tradice, neformální vzdělávání
Úvod
Umělecké vzdělávání vychází z obecně platné definice, že se podílí významnou měrou na kulturním, společenském a osobnostním vývoji jedince. Předpokladem pro tento rozvoj je kvalitní zázemí s dobrým pedagogickým a uměleckým vedením, které pro výtvarnou činnost uplatňuje zavedenou metodiku nebo hledá vlastní individuální přístup. Kromě formálního výtvarného vzdělávání na ZŠ, SŠ a v ZUŠ, které mají platná didaktická východiska řídící se učebními osnovami a jsou součástí uceleného školského vzdělání, existuje celá řada neformálních výtvarných institucí. Ty si vytváří vlastní metodiku, která se opírá o individuální přístup pedagogů a výtvarníků, cílovou skupinu uchazečů, ale také o konkrétní místo a sociální skupinu. Tyto umělecké instituce neformálního typu nabízí kvalitní a unikátní prostředí pro výtvarné aktivity a rozvoj nejen individuální, ale také mezigenerační v rámci komunity, ve které žijí. Vymezují se vlastním přístupem k uměleckému vzdělávání a propojují každodenní život s uměním, rozvíjí mezigenerační dialog a řemeslné, osobnostní a intelektuální hodnoty prostřednictvím uměleckých aktivit. Institucí, která tyto charakteristiky naplňuje, je Sdružení Roztoč v Roztokách u Prahy, které se za své mnohaleté působení vyvinulo v celoročně fungující, inspirativní a respektovanou kulturní organizaci.
Historie
Sdružení Roztoč je nezisková organizace sídlící v Roztokách u Prahy, která rozvíjí svou pestrou komunitní činnost již přes dvacet šest let. Blízkost hlavního města znamená pro spoustu obyvatel dojíždění do práce, ale i za kulturou. Existence sdružení tak nabízí možnost podílet se na komunitním a uměleckém rozvoji obce a zaměřuje se jak na děti, tak na dospělé. Podporuje mezigenerační dialog mezi starousedlíky i nově příchozími a návštěvníky z jiných měst skrze propojování profesionálních umělců s amatéry. Umění se tady setkává s každodenním životem.
Tak jako spousta jiných komunitních iniciativ vznikl Roztoč nápadem rodičů s malými dětmi. Jako nově příchozí do Roztok chtěli uskutečňovat příležitosti pro setkávání s lidmi v místě bydliště a vzájemně je propojovat. Z tohoto sousedského nápadu, který vznikl v roce 1997, se během let vyvinula sebevědomá a rozvětvená organizace čítající kolem třiceti kroužků, pěti uměleckých ateliérů, 12 500 návštěvníků ročně a desítek akcí každý rok. (Sdružení Roztoč, 2023)
Obecná charakteristika
Hlavní iniciativou Sdružení Roztoč je vytváření kulturního prostředí ve městě Roztoky a jeho blízkém okolí, přispívání k tvořivosti a především vzájemné mezigenerační setkávání dětí a dospělých. V současné době je Roztoč zájmové sdružení, které ve velké míře stojí na práci dobrovolníků. Funguje zde celý organizační tým, který udržuje Roztoč v chodu jak po stránce umělecké, tak i administrativní a finanční. Podporu získává jak z veřejných sektorů, jako jsou Město Roztoky, MŠMT, Středočeský kraj, Ministerstvo kultury ČR, tak i z řad dobrovolníků a dárců. Kostru sdružení pak tvoří celá řada lektorů z řad profesionálů napříč nejrůznějšími uměleckými obory, kteří se zasluhují o kvalitu a odbornost kroužků, které Roztoč nabízí. Roztoč také spolupracuje s místními organizacemi, jako jsou Turistický klub Draci (s Roztočem nejdéle a nejblíže spolupracující místní organizace pro děti a mládež), Základní škola Sedmihlásek (vznikla v roce 2020 z iniciativy rodičů, kteří se poznali v rámci aktivit Roztoče a společně chtějí vytvořit bezpečný prostor pro všestranný rozvoj svých dětí), Městská knihovna Roztoky, Město Roztoky, Studio Alta, Komunitní zahrada Libóza a mnoho dalších. (Sdružení Roztoč, 2023)
Stěžejní náplní Roztoče je celá řada celoročních výtvarných kroužků pro děti i dospělé, zaměřujících se na výtvarné aktivity, animaci, hudbu, tanec, divadlo, žonglování, folklor, jógu nebo duchovní setkávání. Dále je to nabídka pestrých zájmových a sousedských aktivit a akcí ve veřejném prostoru, organizace kulturních akcí a udržování tradičních lidových slavností v průběhu celého kalendářního roku. Cílem uměleckých aktivit není estetika, ale příležitost pro setkávání v místě bydliště, ať již pro starousedlíky nebo pro nově příchozí. Jde především o zapuštění kořenů a propojení umění s životem na konkrétním místě. Slovy organizátorů Roztoče je záměrem udělat z Roztok tvůrčí a živoucí místo, které kvalitně vzdělává uměním a v umění. (Krátký, 2017)
Pravidelné i nepravidelné akce v průběhu roku, které kalendářně souvisejí s českými lidovými tradicemi, jsou Masopust, Svátek světla, knižní trhy, vánoční trhy dětských prací, Živé jesličky, divadelní festival Tichého jelena, Zahradní slavnost, Řemesla v komunitní zahradě, příměstské tábory a mnoho dalšího. Mimo to se během roku pořádá řada koncertů a výstav. Lektoři jednotlivých kurzů jsou jak učitelé, odborníci, profesionální umělci, tak studenti uměleckých škol, kteří většinou dojíždějí z Prahy. Pro ně je to skvělá příležitost pro získání praxe v oboru a nabývání zkušeností, jak vést kurz a jak nastavit jeho celoroční náplň bez opory konkrétních vzdělávacích postupů. Aktivita kurzu je postavena na osobnosti pedagoga-umělce a jeho vlastním přístupu jak k cílové věkové skupině, tak ke zvolené umělecké formě. Dílčí kurzy jsou navázány na veřejné akce v Roztokách, ve kterých má často výstupy více uměleckých kroužků najednou. Jejich vzájemné propojování je přirozeným důsledkem komunitního života v obci. Například jsou to Královničky, což je obchůzková tradice v době letnic. Mladé dívky z folklorního kroužku Roztoč Kolečko a Kolíček obcházejí v lidových krojích město se zpěvy a tanci jako součást vernisáží výstav výtvarných kroužků. Veřejná prezentace dílen a kroužků v rámci komunitních akcí je základním pilířem sdružení.
Slavnosti a rituály jako pilíře komunitního života
„Svátky a slavnosti byly vždy interpretovány jako tzv. osudové dny. Tedy jako určité přelomové období, v němž se lidský svět dočasně přibližuje světu nelidskému. (...) Právě díky této interpretaci bývají osudové dny z podstaty spojovány s velkým magickým potenciálem, s možností nahlédnout do budoucnosti a ovlivnit nadcházející události“ (Karlová, 2014, s. 43).
„Rituál je nesnadně definovatelný pojem, je spojen s výjimečnou nebo i zcela běžnou činností. Obecně se dá říci, že je to kulturně-společenský fenomén symbolického rázu. Pracuje s náboženskými, společenskými nebo politickými symboly a může být i prostředkem integrace určité skupiny lidí. V dnešní době nejsou rituály zdaleka tak spojovány s náboženským vyznáním jako dříve, stále si však podvědomě udržujeme spoustu tradičních rituálů. Vykračujeme pravou nohou, máme nejrůznější talismany pro štěstí, při štědrovečerní hostině nevstáváme od stolu a na Nový rok jíme čočkovou polévku, abychom v příštím roce měli hodně peněz. A hlavně si děláme novoroční předsevzetí. Záleží však na tom, zda to děláme proto, že se to tak „prostě dělá“, nebo v tom cítíme hlubší smysl a spojení se starými tradicemi, které svým vlastním způsobem udržujeme i v dnešní době. Často si tyto „absurdní“ pověry neseme z dětství, kdy jsme za dveřmi slyšeli šramot řetězu a zvoneček a se strachem očekávali příchod Mikuláše. Slavnosti a rituály se vyznačují tím, že se pravidelně opakují v určitých cyklech, jež můžeme vysledovat v tradičních i dnešních lokálních kulturách. Svým způsobem podporují orientaci v čase a v tom, „jak se věci mají“. Může se jednat o koloběh let, ale i dnů, a můžeme tak sledovat běh lidského života jako celku.“ (Karlová 2014, s. 77–78)
V dnešní době dochází k volnému nakládání s tradicemi a to se obvykle vyznačuje individuálními lokálními rituály. Důležité je to, že magická rovina tradic nevymizela, navzdory racionálně uvažující západní společnosti. Pro Sdružení Roztoč je propojení každodenního života s tradicemi velice důležité a je to jednou z hlavních strategií jeho činnosti, která si klade za cíl propojovat generace a vytvářet kulturní místo pro život. Právě vytváření lokálních tradic a rituálů je cestou, jak organicky začlenit umění do života rozmanité skupiny lidí různého věku a hodnot a vytvořit tak soudržnou komunitu.
Happening
V rámci lidových slavností, komunitních akcí a aktivit ve veřejném prostoru je potřeba zmínit také specifickou formu výtvarného uměleckého projevu – happening. Tento pojem má své kořeny v 60. letech, kdy Allan Kaprow pojmenoval happeningem své galerijní instalace oživené akcemi diváků. První happeningy se odehrávaly v galeriích a divadlech, později se ale přesunuly i mimo budovy ven, do veřejného prostoru. Ve svých počátcích i dnes propojuje happening výtvarné umění, hudbu a divadlo.
„Do českého prostředí doputoval happening s jistým zpožděním a v rámci dalších forem akčního umění. I u nás se tento termín často užívá jako pojem zahrnující všechny umělecké projevy, které zdůrazňují akci, tedy svůj časoprostorový a vtělený rozměr. (...) Happening je ve své podstatě velice přirozenou formou lidské skupinové činnosti a zábavy.“ (Chlup, 2015, s. 27) Formální hranice happeningu jsou však velice volné, prolíná se s ostatními uměleckými intervencemi do veřejného prostoru, lze ho však bezpochyby zahrnout do aktivit Sdružení Roztoč. To nepracuje jen se zavedenými kalendářními tradicemi, ale i s vlastními iniciativními projekty, kde je princip happeningu, tedy akce propojující umělce s diváky, uplatněn.
Lokální kultura
Pojem lokální kultura skvěle vystihuje činnost Sdružení Roztoč. Jedná se o autonomní sociokulturní systém, který vykazuje relativně funkční síť bezprostředních vztahů, má specifický vztah k veřejnému prostoru a zajišťuje kontinuitu kultury v průběhu času. Životaschopnost lokální kultury do velké míry závisí na vnějších socioekonomických, geografických a environmentálních podmínkách. (Karlová, 2014, s. 53–54) Nabízí celou řadu tradičních aktivit, které jsou paradoxně mnohdy oceňovány více přespolními, tedy těmi, kdo do lokálního prostředí nespadají. I v Roztoči je zvykem, že větší akce jsou hojně navštěvovány lidmi z širokého okolí. Je tomu tak například u Roztockého masopustu, který se za léta svého působení stal masovou akcí s velkým renomé.
Komunita, obyvatelé daného místa, je nositelem svébytné identity, paměti místa a živých tradic. V menších městech a vesnicích je obvyklé, že jsou obyvatelé spjati užšími sousedskými, přátelskými, zájmovými, náboženskými, ale také příbuzenskými vazbami. Důležitou roli tedy hrají mezilidské vztahy, jejichž budování není vždy jednoduché a často trvá delší dobu, než se vytvoří, zejména mezi starousedlíky a nově příchozími. Mladé rodiny často hledají romantické zpestření svého velkoměstského života a ne vždy jsou jejich vize naplněny. V případě Roztoče se však díky jeho dlouholetému působení povedlo vytvořit fungující komunitu, kde se potkávají generace. Je to živý, fungující organismus. Samotné přežívání tradic je závislé na komunitní pospolitosti. Stále je nejdůležitější, aby impuls k akci vycházel od lidí samotných.
Aktivity Roztoče
Kroužky a kurzy
Kostrou činnosti Roztoče jsou od počátku celoroční kroužky a kurzy. Děti i dospělí mohou navštěvovat 30 kroužků v různých uměleckých oborech odehrávajících se v pěti ateliérech sídlících v Roztokách. Kroužky jsou vedeny profesionálními umělci, studenty uměleckých škol nebo odborníky z praxe. Součástí kurzů není jen samostatná výuka, ale i veřejná prezentace, ať už je to pěvecký sbor Rezekvítek nebo Rozrazil, divadelní soubor Pimprlata, Ratata a Madraťák, Festival roztockého filmu v kině Ponrepo nebo Folklorní kroužek Roztoč Kolečko a Kolíček. Umělecké obory se organicky propojují a během kulturních akcí v Roztokách společně vystupují. Ukazuje se zde významná role komunitní pospolitosti, ale také promyšlená organizace spolku. Veřejné vystoupení nejen motivuje účastníky kurzů, ale také ukazuje veřejnosti, že tyto aktivity mají smysl. Rozvíjí sociální a kulturní hodnoty jednotlivců, prohlubují jejich dovednosti v daném oboru a prostřednictvím jejich veřejné prezentace také stmelují komunitu Roztok.
Mezi vedoucí kroužků patří řada aktivních umělců, ať už usazených v Roztokách nebo v Praze. Jsou jimi například manželé Adam a Dorota Krátcí, kteří se velkou měrou zasazují nejen o výuku divadelního a výtvarného oboru, ale i o chod celého spolku. Po studiích v Praze na DAMU se usadili v Roztokách, založili rodinu a aktivně se začali podílet na chodu celoročních aktivit Roztoče. Přispívá k tomu i fakt, že matka Doroty je zakladatelkou Roztoče, a má tudíž ke spolku dlouhodobě blízko. Oba fungují jako nezávislí divadelní a výtvarní umělci, připravují autorská divadelní představení, se kterými vystupují po celé republice. Jako výtvarníci se zúčastnili řady workshopů v zahraničí zaměřených na tvorbu loutek a světelných instalací, které uplatňují v Roztoči, například při Svátku světel. Jsou příkladem umělců – pedagogů, kteří své zkušenosti z praxe přenášejí do výuky a veřejného prostoru svého města.
Pro ilustraci neformální umělecké edukace, která se vymezuje vlastním přístupem ke vzdělávání podporujícím komunitní život v dané lokalitě, je Roztoč skvělým modelem. Lektoři pestré škály uměleckých kurzů sami vytváří náplň výuky podle vlastního zaměření, zkušeností a potřeb jednotlivých účastníků. Výuka se stává více hrou, experimentem, tvořením. Veřejné výstupy, koncerty a výstavy jsou součástí kurzů, primární je však umění spolupráce a podílení se na komunitním životě v Roztokách. Setkání s odborníky, kteří se danému oboru aktivně věnují ve své vlastní tvorbě, je podstatnou přidanou hodnotou neformálního uměleckého vzdělávání, které učí uměním a v umění.
Kulturní akce Roztoče
Sdružení Roztoč vzniklo s jasným cílem vytvořit z Roztok kulturní a společenské místo pro setkávání lidí napříč generacemi. Svými aktivitami dává místním obyvatelům možnost zapustit ještě hlouběji své kořeny a stát se součástí místní komunity. Není divu, že se Roztoči za více než dvacet šest let existence daří své ambice naplňovat. Kromě již zmíněných kroužků a kurzů jsou to kulturní a jiné akce, které se konají během celého kalendářního roku. Většinou jsou spojeny s lidovými slavnostmi a svátky, které spadají do určité části roku. Organizátoři však přistupují k tradicích originálně a nesnaží se pouze konzervovat původní zvyky a obyčeje. Právě díky vybudované komunitě se daří zapojovat obyvatele do průběhu akcí aktivně. Jsou otevřeným prostorem, do kterého návštěvníci vnášejí vlastní invence a nejsou pouhým publikem. Spoluvytváří atmosféru i průběh událostí. Nutno podotknout, že lidové tradice se udržují spíše na Moravě a Roztoky rozhodně nejsou epicentrem folkloru.
Tradice se tady znovu zakládají, objevují, oživují, tvoří a překračují své historické hranice. Kombinace starých tradic s novým, svěžím přístupem je obrovským přínosem pro společnost, odkud se tradice buď zcela vytratily nebo se udržují v mrtvé, neatraktivní formě. Lidové slavnosti vždycky měly těžiště v setkávání se, sdílení, radosti, magičnosti a jedinečnosti okamžiku, nehledě na pestrou a nejednotnou skupinu obyvatel. Proto má smysl tradice udržovat a zprostředkovávat je dalším generacím, aby lidé nezapomněli být spolu.
Roztocký masopust
Mezi nejvýznamnější a největší akce celého kulturního roku v Roztokách patří bezpochyby masopust. O obnovení této tradice se zasloužila Jitka Tichá spolu s rodinou a přáteli v roce 1997. Masopust začínal jako sousedská obchůzka maškar vždy 40 dní před Velikonocemi, chodilo se s kapelou od domu k domu, zpívalo se a tančilo. K obchůzce se během let přidávalo více a více lidí a akce získala věhlas a popularitu. Masopustní oslavy jsou rozděleny do dvou dnů. Na páteční obchůzku po domech a velký sobotní průvod. (Krátký, 2014)
Každoročně roste počet návštěvníků, kterých jsou dnes již tisíce a sjíždí se do Roztok z širokého okolí. Organizování masopustu vychází z obecně vnímaného trendu souvisejícího s oživením veřejného prostoru a zkvalitněním života v sousedské komunitě. Velký zájem o lidovou kulturu a folklor je určitě spojen s potřebou sociálního života, touhou vytvářet a udržovat vazby mezi lidmi. Především ve větších městech jde také o potřebu znovuzískávání veřejného prostoru. Revitalizované lidové zvyky a oslavy se snaží obnovit tradici, ale tak, aby byla funkční a zajímavá i pro dnešní společnost. (Medková, 2017)
Roztocké obnovování tradic lze nazvat živým folklorem. Organizátoři se při oživování starých zvyků vždy snaží přinést něco nového tak, aby to fungovalo i dnes. Mezigenerační propojení je velice důležité, a proto je masopust tradiční i aktuální.
Masopust je typický svými velkými a výraznými maskami, jež každoročně vyrábí oslovení výtvarníci, kteří jsou s Roztočem spřátelení. Charaktery postav vychází z tradiční masopustní mytologie, jedná se například o medvěda, kozy nebo smrtky. Vznikají unikátní pohyblivé, chodící a svítící masky, které dotváří kolorit této bujaré oslavy. Nejdůležitější však jsou masky a kostýmy, které si vyrobí účastníci sami. Tím získává masopust na výjimečnosti a diváci se prostřednictvím svých výtvarných intervencí stávají spolutvůrci slavnosti. Ojedinělá je akce v tom, že se nejedná o představení pro určitou skupinu diváků, ale každý může přijít a zapojit se dle libosti – vyrobit si propracovaný kostým půl roku dopředu nebo přijít jen ve škrabošce, přihlížet zpovzdálí nebo tančit a zpívat s ostatními. Tento generacemi ověřený způsob slavení a radosti je jevištěm pro každého.
Obr. 1–3 Masopust v Roztokách, foto: Vít Švajcr
Svátek světel
Další každoroční symbolickou událostí je Svátek světel. Konkrétní tematické zaměření vždy souvisí s unikátním výtvarným a světelným řešením a organizací celého programu. V minulých letech se organizátoři zaměřili např. na Svět hub (2022), Pohledy do vesmíru (2021), nebo Bestiář Tichého údolí (2020). Nejedná se tedy jen o obyčejný průvod světel městem a krajinou, ale o „bojovku“, při níž se vyžaduje aktivní účast návštěvníků a která je zakončená společným posezením u ohně a malého občerstvení. Akce vybízí stejně jako masopust ke kolektivní spolupráci. Čím víc lidí, tím víc světel, tím magičtější atmosféra a krásnější průvod.
„Vesmírný“ program byl rozdělen do tří skupin – misí – a těm měl každý přizpůsobit barvu svého lampionu a vesmírný kostým. Každá mise byla vedena hudebním tělesem z řad roztockých hudebníků i hostů. Byli to bubeníci, folklorní skupina a klezmer kapela. Všechny tři mise měly za úkol doručit do vesmíru zprávu, která by co nejlépe a nejupřímněji vystihovala lidskou civilizaci. Návštěvníci sami rozhodovali o tom, zda to bude text, hudba nebo obraz a co bude obsahem zprávy. Jaké je jejich poslání, jaké jsou jejich strachy a radosti, co chtějí předat? Tato symbolická komunikace s vesmírem vyžadovala aktivní zapojení všech zúčastněných, dětí i dospělých.
Pravidelnou součástí programu bývají divadelní představení, která jsou vždy vsazena do míst pochodu světel, tedy do přírody. Letos to byl tematicky laděný fragment divadelního představení Obojživelní / Amphibian od akrobatické skupiny Feel the Universe CC.
Vzájemná pospolitost a chuť se podílet na kolektivním díle opět souvisí s komunitním charakterem akcí Roztoče. Díky jeho dlouhodobému působení a budování vazeb jsou obyvatelé Roztok zvyklí se na akcích podílet. Pro nově příchozí je to vždy překvapující a nové. Tyto velké akce se však neobejdou bez finanční podpory a velkých organizačních příprav. Svátek světel byl podpořen Městem Roztoky, Státním fondem kultury a Středočeským krajem. Lidé také mají možnost dobrovolně přispět na stránkách Roztoče libovolnou částkou.
Obr. 4, 5 Svátek světla, foto: Jakub Souček
Obr. 6 Obojživelní / Amphibian, foto: Jakub Souček
Závěr
Aktivity Sdružení Roztoč jsou určeny všem a svým věhlasem a dopadem sahají za hranice města Roztoky. Jsou velkou inspirací pro další vznikající nebo již zaběhlé komunitní iniciativy. Oslovují primárně návštěvníky, kteří se chtějí bavit, chtějí se zapojit do dění a zažít neopakovatelný zážitek. Chtějí si hrát, být součástí staronových tradic a mají zájem budovat komunitu. Dnešní společnost založená na moderních technologiích postrádá důvěrné vztahy a osobní setkávání ve světě sociálního odloučení. Zvláště obyvatelé větších měst vyhledávají znovu tuto blízkost a chtějí na chvíli zpomalit, proto se do Roztok sjíždí z širokého okolí, převážně z blízké Prahy. Roztoč již přes dvacet šest let zdárně buduje společenský život a unikátní, sebevědomou kulturu, která je postavena na lidech, skrze něž propojuje umění s každodenním životem.
Literární zdroje
KRÁTKÝ, Adam. Divadlo jako cesta ke komunitě [online]. Praha, 2017 [cit. 2023-02-16].
Dostupné z: https://theses.cz/id/w6p5xw/. Diplomová práce. Akademie múzických umění v Praze, Divadelní fakulta. Vedoucí práce Jana PILÁTOVÁ.
CHLUP, Radek, KOUBKOVÁ, Evelyne, PEHAL, Martin, RYBNÍČKOVÁ, Alena. Happening:
mezi záměrem a hrou. NAMU, Praha 2015. 210 stran. ISBN 978-80-7331-377-7.
KARLOVÁ, Jana. Slavnosti a rituály jako zpráva o obrazu světa. Pavel Mervart, 2014. 192 stran. ISBN 978-80-7465-076-5.
Internetové zdroje
SDRUŽENÍ ROZTOČ. ©2023. [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné z: https://www.roztoc.cz/
SDRUŽENÍ ROZTOČ. O nás. ©2023. [online]. [cit. 2023-02-15]. Dostupné z: https://www.roztoc.cz/o-sdruzeni-roztoc/
MEDKOVÁ, Alžběta. Masopust uspokojuje touhu někam patřit. Lidové slavnosti oživují prostor čím dál víc. 28. 2. 2017. In Radio Wave [online]. [cit. 2023-02-18]. Dostupné z: https://wave.rozhlas.cz/masopust-uspokojuje-touhu-nekam-patrit-lidove-slavnosti-ozivuji-prostor-cim-dal-596997
Seznam obrázků
Obr. 1
Masopust v Roztokách, foto: Vít Švajcr. Dostupné z WWW: https://wave.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_16x9_tablet/public/images/03811524.jpeg?itok=ZYjVke4Q
Obr. 2
Masopust v Roztokách, foto: Vít Švajcr. Dostupné z WWW: https://wave.rozhlas.cz/masopust-uspokojuje-touhu-nekam-patrit-lidove-slavnosti-ozivuji-prostor-cim-dal-5969971
Obr. 3
Masopust v Roztokách, foto: Vít Švajcr. Dostupné z WWW: https://wave.rozhlas.cz/masopust-uspokojuje-touhu-nekam-patrit-lidove-slavnosti-ozivuji-prostor-cim-dal-5969971
Obr. 4
Svátek světla, foto: Jakub Souček. Dostupné z WWW: https://www.roztoc.cz/wp-content/gallery/2021-11-svatek-svetel/20211107-DSC_7332.jpg
Obr. 5
Svátek světla, foto: Jakub Souček. Dostupné z WWW: https://www.roztoc.cz/wp-content/gallery/2021-11-svatek-svetel/20211107-DSC_7685.jpg
Obr. 6
Obojživelní / Amphibian, foto: Jakub Souček. Dostupné z WWW: https://www.roztoc.cz/wp-content/gallery/2021-11-svatek-svetel/20211107-DSC_7879.jpg
Roztoč Association | Intergenerational linking of art with everyday life
Abstract: The text describes the history, activities and contribution of the Roztoč Association, which is a non-profit organization based in Roztoky near Prague and has been involved in community and art education for more than 26 years. Its main goal is to connect generations through art and culture. The organization offers a wide range of art, music, theater and movement courses for children and adults, with an emphasis on creativity, intergenerational dialogue and strengthening community ties. In addition to regular courses, it also organizes cultural and social events, such as the Carnival of Roztoky or the Festival of Lights, which combine tradition with a modern concept of art and social life. The association has become an important centre of culture and social events not only for local residents, but also for the wider public.
Key Words: Roztoč association, culture, creativity, intergenerational dialogue, tradition, non-formal education
Autorka:
MgA. Pavla Baštanová
Katedra výtvarné výchovy, Pedagogická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci
E-mail: pavla.bastanova@upol.cz
Jak citovat tento článek:
BAŠTANOVÁ, Pavla. 2024. Sdružení Roztoč | Mezigenerační propojování umění s každodenním životem. Kultura, umění a výchova, 12(1). ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.