Text přibližuje možnosti, jak aktivně prožívat stáří v domově pro seniory. Jedním z prostředků se stává výtvarná tvorba klientů, jak dokumentují realizované aktivity podpořené projektem Speciální výtvarná výchova. Poskytují mnoho cenných informací o přínosu tvorby pro zkvalitnění života seniorů. Nabídka konkrétních aktivit umožnila rozšířit a mnohdy i proměnit zkušenosti klientů s tvorbou, získat netradiční zážitky, ubezpečit je o vlastních tvůrčích schopnostech a možnostech, jak toto nové poznání dále rozvíjet. Různorodé prostředky tvorby s oporou ve zprostředkování příkladů umění vytvářely pro klienty otevřený prostor pro jejich autentickou tvorbu. Proces tvorby přinesl i mnoho informací o zájmech, motivacích a prioritách klientů. Na konkrétních případech bylo možné potvrdit, že tvorba je účinným prostředkem zkvalitnění jejich života.
Klíčová slova: kvalita života, stáří, domov pro seniory, výtvarná dílna, volnočasový pedagog, senior tvůrce, inspirace, výtvarná tvorba, prezentace.
„Ze samotné podstaty vnitřních podmínek tvořivosti je zřejmé, že nemohou být vynuceny, ale musí jim být umožněno, aby se projevily." (Carl Rogers)
Úvod
Tvorba neškolených výtvarníků může vyplynout z osobního zájmu jednotlivců, z potřeby rozvoje výtvarných schopností, může být ale také výsledkem příležitostí, které vytváří kvalifikovaný pracovník s výtvarným vzděláním. Podporou tvůrčích činností seniorů, ale také dalších skupin klientů se sociálním znevýhodněním se zabýval projekt Speciální výtvarná výchova,[1] který byl realizován katedrou výtvarné výchovy PdF MU Brno a participujícími institucemi. Umožnil v době svého trvání (2010–2013) obohatit jejich život pestrou nabídkou tvůrčích činností, v mnoha případech inspiroval a inicioval změny v nabídce volnočasových aktivit.[2] Jednou z participujících institucí projektu Speciální výtvarná výchova byl Domov pro seniory Podpěrova, příspěvková organizace, Podpěrova 4, Brno-Medlánky. Instituce nabízí svým klientům mnoho služeb, podporuje je svojí nabídkou v pestrém prožívání volného času. Klienti mají mimo jiné k dispozici i výtvarnou dílnu, ve které se jim věnuje volnočasový pracovník. Výtvarné činnosti navazovaly na stávající nabídku, rozvíjely ji podle možností a potřeb seniorů. Realizované projekty umožnily zkoumat, jak jsou klienti otevřeni změnám v nabídce výtvarných aktivit, jak je využívají pro zkvalitnění života v Domově a vlastní seberealizaci. Formou intervencí motivovaly, inspirovaly, a tak usilovaly o změny v myšlení pracovníků instituce, ale i samotných klientů, aby byla doceněna jejich výtvarná seberealizace – mimo jiné pro zkvalitnění jejich současného života. Na základě metod přímého pozorování, terénních poznámek, reflexí studentů SVV, kteří koncipovali a vedli tvůrčí činnosti, strukturovaných rozhovorů se třemi seniory, expertkou a lektorkou projektu byl realizován výzkum, který sledoval vliv konkrétních intervencí. Byly tak naplněny charakteristiky akčního výzkumu, který vychází z pozorování výukové reality s cílem jejího pozitivního ovlivnění. Na základě uplatněných intervenčních strategií byla navrhována určitá doporučení, proběhly pokusy je realizovat a průběžně sledovat efekty změn (Průcha, Mareš, Walterová 2003, s. 14). Dílčí výsledky intervencí bude prezentovat následující text.
1 Tvorba jako prostředek ke zkvalitnění života seniorů
1.1 Koncepty kvality života a možné prostředky jejich naplnění
Představa, jak prožít svůj život kvalitně, může být naplněna různými obsahy. Pojem kvalita života zavedl americký psycholog E. L. Thorndike (1874–1949), a to v kontextu s úvahami o ekonomickém rozvoji a podpoře nižších sociálních vrstev ve 20. letech minulého století. Problematikou se zabývalo mnoho odborníků u nás i v zahraničí (Galbraith, 1967; Riesman, 1968; Flanagan, 1978; Wood-Dauphinee, 1999; Potůček, 2002; Babinčák, 2004; Křížová, 2005; Hnilicová, 2005; Vaďurová, Mühlpachr, 2005, aj.). Pojem definují podle různých kritérií. Obecně lze na kvalitu života pohlížet jako na schopnost žít normální život nebo může být spojována se seberealizací člověka. I proto se vedle pojmu kvalita života „quality of life“ setkáváme s pojmy „social well-being“ (sociální pohoda), „well-being“ (pocit pohody), „subjective well-being“ (individuální stav pohody), „social welfare“ (sociální blahobyt), „human development“ (lidský rozvoj), „standard of living“ (životní úroveň), popř. „happines“ (štěstí), „health“ (zdraví), „wealth“ (bohatství), „satisfaction“ (spokojenost) aj. (Heřmanová, 2012) Významným faktorem kvality života je také sounáležitost mezi lidmi. Člověk je součástí určité sociální struktury, mezi jedincem a dalšími lidmi dochází k široké škále interakcí. Můžeme uvést názor B. Kováčové (2010, s. 41), že čím méně má člověk interakcí, tím víc je ohrožen sociální exkluzí (vyloučením), probíhající na základě určité odlišnosti. Je třeba hledat cesty, jak zmírnit nejen izolaci člověka, ale též nabízet různorodé prostředky, jak být aktivní, tvůrčí, jak ukázat svému okolí, ale především sám sobě vlastní potenciál.
Výtvarná tvorba nabízí širokou škálu možností, jak ovlivňovat každodenní život, především vytváří příležitosti, jak kvalitně prožívat volný čas, objevovat vlastní tvůrčí potenciál, podpořit seberealizaci a další smysluplné směřování člověka. Duchovní rozměr tvorby, obohacování jeho vnitřního světa emocionální stránky, ale i vůle něco dokázat, překonávat životní limity patří k principům, které může výtvarná tvorba nabízet klientům v různých životních fázích, např. ve stáří.
1.2 Kvalita života v domově pro seniory
Stáří je prožíváno různými lidmi různě. Někdo zůstává až do vysokého věku v dobré fyzické a duševní kondici, jsou však lidé, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých. Stárnutí je přirozený, nepřetržitý, nevratný biologický proces, který trvá od vzniku zárodku až do smrti, probíhá u každého člověka jinak. Pro individuální průběh stárnutí jsou rozhodující především vlivy genetické, konstrukční, zdravotní, vlivy životního prostředí a způsob života. Podle věku je členěno na tři etapy: 65–74 let: mladé stáří (youngold); 75–84 let stáří (oldold); 85 a více let – velmi starý (very old), srov. Goldmann (2001, s. 72). Z hlediska společenského je člověk „starý“, když je za takového pokládán ostatními členy společnosti (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 203). Protože se zvětšuje jejich ekonomická závislost na aktivní složce obyvatelstva, objevují se ve společnosti negativní postoje, na staré lidi je nahlíženo jako na nepotřebné, přibývá strach ze starých lidí, který je označován jako gerontofobie (Rabušic, 1995, s. 89–145). Důležité je přistupovat k roli, do které spěje každý jedinec, s respektem. Záleží však na podmínkách a příležitostech, jak tuto roli každý člověk prožije a využije. Je také třeba poskytovat společnosti příklady, které budou utvářet pozitivní postoje je starým lidem, vyznačující se úctou, empatií, vysokou mírou tolerance.
Pokud se nemůže o seniora postarat jeho rodina, může se ocitnout v péči instituce, která je uzpůsobena jeho situaci a potřebám. Služby určené starým lidem jsou u nás určeny Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jednou z pobytových služeb jsou např. domovy pro seniory, zmiňované v § 49: „V domovech pro seniory se poskytují služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“ (Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách [online], s. 21) Nabídka služeb těchto institucí by měla usilovat nejen o zajištění základních potřeb seniorů. K důstojnému stáří patří i příležitosti žít kvalitně, aktivně a činorodě, mít možnost seberealizace.
Domov pro seniory, který se nachází v městské části Brno-Medlánky, zřídilo Statutární město Brno (podrobnosti [online], http://www.pod.brno.cz). Fungování instituce je vymezeno Standardami kvality sociálních služeb ([online], 2009), které zaručují klientům jejich práva a určují rovněž metodiku přístupu k jednotlivým úkonům realizovaným v rámci domova. Klienti, kterým je více jak 65 let (průměrný věk se pohybuje kolem 85 let), žijí v samostatných bytových jednotkách. Mají k dispozici zahradu s pergolou, hřiště na pétanque, ale i specializované prostory, např. jídelnu, která je využívána jako společenská místnost. V domově funguje další společenská místnost, kde je televize. Její prostor zdobí díla klientů, střídají se tu výstavy jejich produkce. Budova je dále vybavena tělocvičnou, kde probíhá fyzioterapie, a výtvarnou dílnou, která nabízí příležitosti pro různorodé rukodělné činnosti a výtvarnou tvorbu. O klienty se starají zdravotní sestry, fyzioterapeutky, nutriční terapeutka a tým pečovatelů. Kvalitu práce s klientem podporuje zpracování individuálního plánu; ten je výsledkem kooperace klienta s klíčovým pracovníkem (pracovník pečuje o 5 až 6 seniorů). Na základě jeho obsahu je koncipován navazující plán péče – každý klient si minimálně na měsíc určuje, jakých činností se chce účastnit. Povinností instituce je podle Standard kvality sociálních služeb zajištění volnočasových aktivit pro klienty tak, aby mohli prožívat tzv. aktivní stáří. Ekvivalentem k tomuto pojmu je úspěšné stárnutí a zdraví, které je vymezeno jako zdravotní a funkční stav a psychická adaptace na stáří a na ekonomickou situaci odpovídající prostředí a sociální situaci. Umožňuje klientovi spokojenost, seberealizaci, participaci až hluboko do dlouhověkosti. Zvláště v bezbariérovém prostředí vstřícně univerzálního designu je klientova potřeba podpůrných služeb minimální, důležitá je nabídka aktivit, vytvoření prostoru a podmínek pro seberealizaci a participaci, včetně zaměstnanosti (Čevela, Kalvach, Čeladná, 2012, s. 28).
2 Výtvarná dílna – prostor pro tvorbu i metoda podporující výtvarnou seberealizaci seniorů
2. 1 Podmínky pro tvorbu v Domově pro seniory, Podpěrova ulice, Brno
Výtvarná dílna v Domově pro seniory, Podpěrova ul., je specializovaným prostorem, kde mohou klienti pracovat a využívat základní výtvarný materiál, který tu mají k dispozici. Výtvarná dílna by měla nabídnout co možná nejširší spektrum aktivit, které odpovídají zájmům seniorů, ale i jejich schopnostem, zdravotnímu stavu apod. Staří lidé zde mají možnost tvořit klasickými výtvarnými postupy, jako je kresba, malba, grafika, v prostorové tvorbě uplatňují modelování, tvoří keramiku (dílna je vybavena pecí). Mohou se také věnovat řemeslným technikám, např. košíkářství, tkaní apod. Senioři často přicházejí do dílny motivováni snahou vytvořit účelný předmět, kterým mohou někoho obdarovat nebo si dílem vyzdobit obytný prostor. I proto nabídka výtvarných projektů Speciální výtvarné výchovy směřovala k rozšíření povědomí klientů o možnostech umělecké tvorby, k podpoře autentické seberealizace klienta.
Na výtvarnou dílnu můžeme nahlížet i jako na formu výtvarného vzdělávání. Protože je vystavěna na dobrovolnosti zájemců, umožňuje zážitkovou formou účastníkům přinášet nové poznání, projevit a obohatit jejich výtvarné dovednosti, konfrontovat nabyté výtvarné zkušenosti a vzájemně se obohacovat. I když můžeme sledovat určité paralely s „klasickou“ výtvarnou dílnou, která v minulosti primárně sledovala osvojení si výtvarného řemesla a participaci učně na díle mistra, novodobá výtvarná dílna klade důraz na invenci, prožitek a experiment, ale také na sdílení pracovní atmosféry se skupinou tvůrců, kteří mají společný zájem – intenzivní prožívání volného času stráveného tvorbou. Novodobá výtvarná dílna neusiluje o technologickou dokonalost, přesto nabízí tvůrci možnost zdokonalení – zdokonalení v autorské tvorbě, ale i ve vnímání umění (Babyrádová 2005, s. 23–26). Její cíle chápe H. Babyrádová (2005, s. 26) v následujících dimenzích: „vypěstování schopnosti výtvarné reflexe; nalezení linie vlastní autentičnosti; kultivace schopnosti volby techniky a kombinace technik při formování výtvarného záměru; vypěstování schopnosti vnímat a přijímat výtvarné umělecké dílo jako svébytnou výpověď o světě; prohloubení úrovně znalosti umění“. Můžeme konstatovat, že k naplnění těchto charakteristik novodobé výtvarné dílny směřovala nabídka tvůrčích činností iniciovaná projektem Speciální výtvarná výchova. Snažila se prokázat, že vysoký věk není limitem něco nového objevovat, výtvarně prozkoumat a využít v autentické tvorbě.
Je důležité, aby podpora aktivního života byla adekvátní individuálním potřebám a možnostem seniora, zároveň je třeba nepodceňovat a nesnižovat jeho schopnosti. Odborníci upozorňují na skutečnost, že degenerativní projevy spojené se stářím jsou mimo jiné důsledkem nedostatečného procvičování schopností člověka. (Haškovcová, 1990, 2010; Dessaintová, 1999, Langmeier, Krejčířová, 2006; Goldmann, 2001; Mühlpachr, 2004, 2005) Starý člověk má právo na smysluplné prožívání této životní etapy. Výběr aktivit by měl respektovat stávající stav seniora. Je důležité si uvědomit, že v důsledku stárnutí se zhoršuje jeho výkonnost, člověk je také pomalejší a opatrnější. Je proto potřebné, aby starý člověk nerezignoval a nepodléhal pocitům méněcennosti. Pokud promýšlíme obsah činností, které chceme starým lidem nabízet, je třeba počítat s jevy, které jsou se stářím spojeny a mohou ovlivnit jeho přístup k nabídce aktivit i jeho vlastní tvorbu.
Budeme-li se zabývat kognitivními změnami, zahrnují mimo jiné zhoršené smyslové vnímání. Starému člověku především slábne zrak a sluch. Zhoršuje se také jeho paměť na nové události, zato staré zážitky jsou dobře uchovány, ačkoli se vybavují mnohdy zkresleně. Vrozené vlohy a všechny zkušenosti získané spontánně i formálním vzděláním (tzv. krystalická inteligence) však stoupají od 25 let až do stáří. Učení se novým věcem a řešení problémů pod časovým stresem, schopnost přecházet z jednoho myšlení ke druhému (tzv. kognitivní flexibilita – fluidní inteligence) klesá už po třicátém roce. Sociální inteligence a schopnost morálního usuzování ale zůstávají do vysokého věku plně zachovány. Projevy tvořivosti jsou individuální – člověk může zůstat tvořivým po celý svůj život; spíš než věk tu hraje roli motivace, vytrvalost a nadšení. Afektivní prožívání (citové prožívání) se stává s věkem méně bezprostředním a intenzivním. Je třeba počítat se skutečností, že u starých lidí ubývá nadšení pro nové podněty, nabídky a příležitosti. Staří lidé jsou méně zaujatí událostmi okolního světa, jsou soustředěnější na sebe a na své problémy. Jsou oslabovány jejich vztahy k některým osobám, zužují se osobní záliby a cíle, často se vytrácejí ideály, ač je počátek období stáří doprovázen silnou potřebou seberealizace a snahou být užitečný pro druhé. U některých jedinců se začínají projevovat negativní emoce spojené s mrzutostí a nespokojeností se současným životem, v myšlení a v přizpůsobování se novým okolnostem. I proto je přestává zajímat vnější svět a osudy druhých lidí, stále více jsou zahleděni do sebe, do svých problémů, což se mnohdy projevuje přecitlivělými reakcemi. Starý člověk často vzpomíná na minulost, v jejím hodnocení převažuje pozitivní přístup, negativní zážitky jsou vytěsňovány. S věkem přibývá depresí (tj. chronického smutku), které jsou spojeny s neklidem a úzkostí. Vznikají jako reakce starých lidí na obtížné životní situace, ke kterým např. patří i přemístění z rodiny do domovů pro seniory. Přestože potřebují své soukromí, zůstává potřeba sociálních kontaktů. Možnosti, jak se starý člověk vyrovnává s realitou zvyšujícího se věku, mohou být posuzovány mírou životní aktivity. Nabídkou tvorby mimo jiné podporujeme konstruktivní strategie, pro které je charakteristický aktivní přístup k životu. Senior si udržuje radost z citových vztahů k blízkým lidem, je si vědom možností svých výkonů, akceptuje eventualitu smrti a přijímá ji bez nadměrného strachu a zoufalství. Je snášenlivý, pružný, aniž by byl vůči druhým agresivní. Nepostrádá humor, dovede si najít potěšení v jídle a v pití, v práci nebo rekreaci, rozvíjí dál svoje zájmy (Langmeier, Krejčířová, 2006, s. 204–210). Potěšení a uspokojení může najít i ve výtvarné tvorbě, která probíhá formou výtvarné dílny. Vybavení výtvarné dílny poskytuje materiální podmínky, avšak mnohem důležitější je pro klienta způsob, jak aktivita probíhá, jak je kvalitní a prospěšná pro jeho prožívání života.
2.2 Role volnočasového pedagoga ve výtvarné dílně
Volnočasový pedagog sehrává stěžejní roli v motivaci klientů přijít na výtvarnou dílnu a aktivně se zapojit do tvůrčího procesu. Situace jsou ovlivňovány především zdravotním stavem klientů, ale také zájmem, který vyplývá např. z atraktivity nabízené činnosti. Lektorka projektu Speciální výtvarná výchova mající bohaté zkušenosti s podporou tvorby starých lidí upozorňuje na důležité situace, které mohou v tomto procesu nastat. Proto konkretizovala zásady vedení výtvarných činností ve výtvarné dílně:
na prvním místě je klient, který si určuje, co chce dělat;
klienta je třeba neustále motivovat;
nevhodné je chovat se ke klientovi infantilně, podceňovat ho, nebo dokonce ponižovat;
důležité je respektovat zdravotní stav klienta (bolavé prsty, záda, špatný zrak, třesoucí se ruce, špatná pohyblivost), být mu asistentem;
nepříjemné poznámky a reakce ze strany klientů nebrat osobně, klienti mají nejrůznější trápení a bolesti provázené změnami nálad, často reagují přehnaně;
promýšlet výběr témat a výtvarných postupů – musí být technicky zvládnutelné;
podporovat klienty v samostatném tvořivém myšlení (pomoci jim realizovat vlastní nápady);
představit co nejširší nabídku výtvarných materiálů, technik, přístupů;
srozumitelně a správně vysvětlovat zadání a pracovní postupy, nejlépe s podporou názorné ukázky;
trpělivě podporovat a udržovat zájem klienta o výtvarnou činnost;
věnovat pozornost rovnoměrně všem zúčastněným klientům, aby nedocházelo k projevům žárlivosti, lítosti, ztráty zájmu tvořit apod. (Ištvanová, 2013, s. 41)
Z těchto zásad je patrné, že je potřebné nejen si promýšlet námět činnosti a výběr prostředků jeho výtvarné realizace. Mnohem podstatnější pro klienta a jeho ochotu začít tvořit, obohatit stávající život o něco nového je přístup, který mu pedagog věnuje. Měl by disponovat schopností empatie a také flexibility – připravenosti pohotově na vzniklé situace a problémy reagovat. Klienti jsou citliví nejen na obsah, ale také na formu komunikace, např. na intonaci hlasu, hlasitost mluveného projevu, zvolené formulace apod.
Role volnočasového pracovníka je opravdu významná, což potvrzují výpovědi konkrétních klientů. Komentují okamžiky, kdy je přístup pracovníků motivoval, povzbuzoval a kdy je naopak jiný člověk ponížil, odradil tak, že odmítli pokračovat ve své tvorbě. Pro motivovanost seniorů je tedy podstatný vztah k člověku, který výtvarnou dílnu připravuje a vede. Jedna z klientek neustále vzpomíná na svoji oblíbenou volnočasovou pracovnici, která ji přivedla k malbě. Komentuje pro ni důležité okamžiky, kdy ji povzbuzovala v tvorbě, chválila za dílčí úspěchy, přesvědčovala, že se jí malba daří. Popisuje situaci, kdy ji při návštěvě u lékaře zaujala reprodukce fotografie jarní krajiny. Pracovnice pro ni obrázek získala a tak poskytla inspiraci pro malbu, která není v žádném případě svázána zaznamenanou realitou. Klientka také poukazuje na další okamžiky, kdy jí vstřícná pracovnice nafotila rozkvetlé záhony ze zahrady Domova, které seniorku inspirovaly k malbě dalších obrazů. Další klientka, jejíž věk překročil devadesátku, kriticky komentuje nabídku činností, které jsou stereotypní, formální, nedávají prostor pro individuální a tvořivá řešení. Tato žena srovnává přístupy několika volnočasových pedagogů a objasňuje, proč si někteří dovedou klienty získat a jiní je svým přístupem odrazují. Příčinu vidí ve formě komunikace, v projevech despektu, na které jsou klienti velice citliví. Potvrzují, že vstřícnost, ochota a empatický přístup mohou pomoci překonat rezignaci člověka a nasměrovat ho na smysluplné konání. Tuto zkušenost získala také brněnská umělkyně K. Šedá, která se ve svých sociálně laděných akcích snaží vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo ze sociální izolace. Pomocí jejich vlastní aktivity a díky novému využití všedních prostředků se pokouší probudit i trvalou změnu v jejich chování. Změnu v přístupu k životu se snažila vyprovokovat a uskutečnit také u svojí babičky. A tak vznikl projekt „Je to jedno“ (2005), který usiloval o znovuprobuzení její chuti do života. Babička ve spolupráci s vnučkou začala kreslit zobrazovala sortiment skladu domácích potřeb, kde působila jako vedoucí, kresby doplňovala detailními popisy. Obdobný projekt umělkyně uskutečnila také s druhou babičkou, kterou nechala převyprávět vlastní životní příběh. Kromě psané formy vznikly kresby zachycující důležité životní okamžiky. Osmnáct motivů K. Šedá vytiskla na šest tisíc listů papíru a s pomocí čtyřiadvaceti tisíc hřebíčků jimi realizovala prostor v Domě umění v Českých Budějovicích na výstavě „Milada Šoukalová/Normální život“ (online, 2014).
Navázání bližšího, důvěrnějšího vztahu klientů s pedagogem vždy zvýšilo chuť a zájem klientů o tvoření, čemuž samozřejmě odpovídaly i dosažené výsledky. Jak upřesňuje lektorka Z. Ištvanová (2014): „U skupiny seniorů je tedy jednou z podmínek úspěšného průběhu realizace projektu důvěra ke člověku, který projekt představuje a vede. Získat si důvěru starých lidí není snadné. Tato získaná důvěra je odměnou za vynaloženou energii a klíčem k otevřenějšímu a osobnějšímu přístupu ze strany klientů. Opravdu cenné osobní vzpomínky a zajímavosti staří lidé nepředávají každému."
3 Východiska a přínos výtvarných projektů pro seniory
Důležitým východiskem nabízených činností je důvěra v tvůrčí potenciál klientů. Jsou tak prosazovány humanistickými přístupy v nahlížení na člověka, optimistickým pohledem na možnosti jeho vlastního rozvoje. Nabídnout možnost tvořit všem zájemcům, stejně jako snaha aktivizovat lidi, kteří se ocitnou v určité formě izolace, patří k základním principům, na kterých jsou vystavěny výtvarné dílny Speciální výtvarné výchovy. I když je Domov „otevřenou“ institucí, klienti vítají každou zajímavou příležitost setkávat se s novými lidmi a obohatit si tak běžný denní režim. Společné výtvarné realizace jim také nabídly možnost v instituci něco ovlivnit, proměnit, ale především se setkávat, diskutovat nad výtvarným problémem, hledat jeho řešení – být tedy aktivními. Konkrétně můžeme zmínit projekt, který byl motivován „péčí o potřebné“ a příběhem o svatém Františku. Senioři vytvořili objekt – krmítko – a instalovali ho v zahradě Domova. Také další aktivity nabízely příležitosti, jak tvořivě zasahovat do prostředí, ve kterém senioři žijí. V zahradě ztvárnili návrh pro květinovou kompozici záhonu, která byla následně podle vybraného návrhu realizována. O rostliny se někteří senioři nadále starají a kompozici spontánně dotvářejí. Interiér Domova zdobí další skupinově vytvořené dílo – transparentní koláž inspirovaná vitráží H. Matisse.
Jako nejvíce obohacující byly seniory vnímány aktivity, které zasáhly jejich běžný život, podporovaly nejen tvorbu (např. kostýmů), ale i setkávání a spolusdílení. Projekty jako Masopust, Zahradní slavnost, Čajový obřad byly provázeny těšením se na nevšední okamžiky, často spojené se zábavným programem, hudbou či občerstvením. Tyto akce se také staly příležitostí ukázat, že seniorům, především seniorkám, stále záleží na vlastním vzhledu. I proto byly společenské akce příležitostí zkultivovat se, zkrášlit, někdy s využitím vlastnoručně vytvořených oděvních doplňků a konzultací s „mladšími ročníky“, což potvrdil projekt Módní razie.
I v tomto věku se starý člověk cítí dobře, pokud prokáže schopnost být užitečný. Prostředkem může být i tvorba, což dokazují projekty Haptická počítadla pro nevidomé děti nebo Pohádkoví vypravěči. Jak konkretizuje jedna z autorek projektu, „původním východiskem a inspirací pro tuto dílnu byla myšlenka o síle vyprávění staršího člověka, v jehož hlase se odráží nejen věk, ale i životní zkušenosti, vzpomínka na krásu příběhů vyslechnutých od vlastních dědečků, babiček a rodičů, a také na nahrávky pohádek namluvené českými herci, které na gramodeskách a kazetách provázely dětství mnoha z nás i dětí několika dalších generací“ (Eva T.). Zaznamenané příběhy v originálních přebalech CD vytvořených seniory putovaly k dětem do dětské nemocnice.
Pokud budeme sledovat, jak projekty dále obohatily a rozšířily poznání seniorů, můžeme zmínit jejich aktivní setkávání s uměním. Senioři tak mohli např. realizovat oživlý obraz A. Renoira, kterému předcházela přednáška o jeho díle. V rámci diskuse měli klienti možnost konfrontovat zobrazenou scénu s vlastními vzpomínkami na mládí, na setkávání se s přáteli, prožívání příjemných okamžiků apod. Projekt vyvrcholil Zahradní slavností, na kterou klienti přišli v originálních kloboucích, které si různými materiály dotvořili. Především si užili setkání při dobrém jídle, pití a tónech příjemné hudby. Ta nejenže podkreslovala atmosféru, některé seniory motivovala k tanci. Mnohem odvážnější byly nabídky setkávání se se současným uměním, které vyvrcholilo výtvarně-sportovními hrami – akční malbou motivovanou oblíbenými aktivitami klientů, a to šipkami a pétanque.[3]
Speciální výtvarná výchova také umožnila zviditelnit tvůrce, kteří svůj výtvarný potenciál objevili až ve vyšším věku nebo díky podpoře nabízených výtvarných činností. Můžeme konkretizovat: malířská tvorba naplňuje život téměř devadesátileté paní Zuzany Koutné. Seniorka začala tvořit pod vedením empatické volnočasové pedagožky. Jedinečně zobrazuje náměty, které patřily, a stále patří, do jejího světa. S oblibou maluje květiny, krajiny i obydlí zasazená do přírody. Připomínají jí oblíbená místa, kde žila. V malbách není žádný kalkul, žena tvoří především pro svoje potěšení. Často hledá oporu ve fotografii, netvoří však jejich kopie. Když ukazuje svoje malby realizované akrylovými barvami na překližku (přibližně formátu A3), komentuje, co ji zaujalo, proč dílo vytvořila. Často zdůrazňuje, že malovat neumí, přesto ji těší, když je její tvorba chválena, a raduje se ze zájmu a obdivu druhých. Také si užívala pozornosti na bratislavské výstavě, která prezentovala v rámci projektu Speciální výtvarná výchova její tvorbu. Překonaná nechuť cestovat byla odměněna slavnostní atmosférou včetně projevů zájmu o její dílo. Výstava se pro ni stala motivací pokračovat v tvorbě, na kterou pomalu začala rezignovat, když z Domova odešla její vstřícná pedagožka (senioři tyto změny vnímají velmi citlivě). Výtvarné projekty jí také nabídly možnosti rozšířit si povědomí o dalších možnostech sebevyjádření a v maximální míře je také využívala. Společně s dalšími klienty realizovala velkoformátové akční malby, díky novým médiím vstupovala do obrazů, a tak se „setkala“ se svými filmovými idoly, nebo akčně reagovala na pohyb „oživlého býka“. Tvorba tak spojila netradiční výtvarné experimentování s užitečnou pohybovou aktivitou.
Speciální výtvarná výchova napomohla objevit i další výraznou tvůrčí osobnost, a to Jaroslava Vaška. Senior začal tvořit až ve věku téměř devadesáti let. Začal využívat jako prostředku tvorby počítačový program Word. Ze znaků, které vybíral a kombinoval, vytvářel originální kompozice. Některé připomínají návrhy na výšivkové dekory, jiné stylizují oblíbené motivy. Nejedná se však o mechanické kombinace znaků, v tvorbě je skryt smysl pro humor a výtvarná hravost, počítačové grafiky také obsahují symbolická sdělení autora. Je třeba ocenit, že J. Vašek nelpí na zvládnutých postupech, neustále se pokouší o nové tvůrčí objevy, které mu počítačová grafika nabízí. Jeho díla ho obklopují v interiéru bytu, dotvářejí prostory Domova pro seniory. Původně malé formáty (autor své grafiky tiskl na formát A4) získávají nový výraz ve velkoformátových tiscích. Jeho obrazy kultivují prostory pedagogické fakulty a jiných institucí. Objevily se také, společně s díly dalších výjimečných tvůrců, v galeriích. Prezentace děl se totiž může stát motivačním prostředkem další tvorby, ale také prostorem překonávání negativních jevů a předsudků, které jsou spjaty s charakteristikou konkrétní skupiny klientů. Nabídka příležitosti mít odezvu na svá díla, prožívat atmosféru výstav se může stát dalším impulsem, jak klientům pomoci překonat zaběhnuté stereotypy, nepodléhat okamžité náladě, výmluvám na tělesnou kondici apod. Často je aktivní přístup jednotlivce inspirativní pro ostatní klienty, jak kvalitně a aktivně žít, poskytuje také podněty k zamyšlení pro majoritní společnost. Staré lidi může podněcovat k činnosti, ukazovat, jak nepodléhat aktuálním problémům, neztrácet životní optimismus, radovat se z nově objevených činností, které mohou obohatit jejich život. Například počítačové grafiky J. Vaška byly součástí výstav prezentujících nejzajímavější projekty speciální výtvarné výchovy (CREATIVE HELP – Uměleckého centra UP Olomouc, Dům pánů z Kunštátu v Brně – 2013). Díky projektu měl J. Vašek možnost představit svoji tvorbu na autorských výstavách. V Ostravě v galerii Koridor FU OU se uskutečnila výstava VAŠEK U FRANTY (2013), v Brně v galerii TIC proběhla výstava MYŠÍ STEH (2013), kde byla vybraná díla J. Vaška přenesena na stěny galerie. V Domově pro seniory byla představena tvorba seniorů na výstavě NESEN SNEM (2012). V galerii Čtyři patra na PdF MU Brno proběhla výstava JVK (2014) představující průřez tvorbou J. Vaška. Autor si vždy dovedl užívat zájmu veřejnosti o jeho tvorbu, byl i jejím propagátorem. Kontaktoval galerie, svá díla nabízel k charitativním účelům (např. prostředky za prodej svých děl věnoval Domovu, nadaci Veronica apod.). J. Vašek nechyběl na vernisážích svých výstav, vždy byl doprovázen příznivci z řad svých vrstevníků. Aktivní byl do posledních chvil svého života; zemřel v den, kdy se měla konat další z jeho výstav (březen 2016). Jeho přístup k životu, životní elán, ochota stále se něco učit zasluhuje obdiv. Je třeba konstatovat, že pro mnohé „mladší ročníky“ byl objev výtvarného potenciálu člověka v tak vysokém věku překvapující. Tyto pozitivní příklady mohou naznačit cesty, jak se vyrovnávat se životní situací, s nechtěnou izolovaností člověka. Mohou také ukázat, jak společnost těmito pozitivními příklady „vychovávat“ a přesvědčit, že je možné každého, kdo je otevřený změnám a chce ještě něco dokázat, obohatit a tak i zkvalitnit jeho život.
Závěr
Kvalita života může být ovlivněna různými faktory; záleží na tom, podle jakých kritérií je posuzována. Pokud přijmeme holistický model, který akcentuje aktivní roli jedince v konkrétní situaci, ale také sounáležitost mezi lidmi a zohledňuje objektivní faktor prostředí a osobní kvality člověka, můžeme hledat konkrétní cesty, jak kvalitu života pozitivně ovlivnit. Jednou z možností se může stát výtvarná tvorba. Tvůrčí aktivity realizované s klienty Domova pro seniory prokázaly, že možnost začít tvořit není limitována věkem klientů. Pokud činnost vychází ze specifik instituce a konkrétních charakteristik klientů, nabízejí se nové možnosti, jak obohatit a zkvalitnit jejich život. Je vždy třeba, aby volnočasový pedagog uplatňoval facilitující přístup, klienta podporoval, povzbuzoval v jeho vlastní seberealizaci, uměl ho „vtáhnout“ do společné tvorby. Realizované projekty prokázaly, že „učit se“ něčemu novému není pouze záležitostí vzdělávací instituce a školního věku, tvorba může otevřít nové prostory i lidem ve vysokém věku. Objevy nových a nečekaných výtvarných dispozic může následně vést k proměně sebehodnocení tvořícího jedince, ale také k jeho rozhodnutí uskutečnit i jiné, pro kvalitu života důležité změny.
Literatura
BABYRÁDOVÁ, Hana. 2005. Výtvarná dílna. Praha: TRITON. ISBN 80-7254-705-4. EAN 9788072547050.
ČEVELA, Rostislav, Zdeněk KALVACH a Libuše ČELADOVÁ. 2012. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. Praha: GRADA. ISBN 978-80-247-3901-4.
DESSAINTOVÁ, Marie-Paule. 1999. Nezačínejte stárnout. Praha: Portál. ISBN 80-7178-255-6.
GOLDMANN, Radoslav. 2001. Vybrané kapitoly ze sociálních disciplín. Olomouc: Univerzita Palackého, Pedagogická fakulta. ISBN 80-244-0350-1.
HAŠKOVCOVÁ, Helena. 1990. Fenomén stáří. Praha: Panorama. 1. vyd. ISBN 80-7038-158-2.
HAŠKOVCOVÁ, Helena. 2010. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team. ISBN 978-80-87109-19-9.
HEŘMANOVÁ, Eva. 2012. Kvalita života a její modely v současném sociálním výzkumu. In: Sociológia – Slovak Sociological review. 44(4) 407–425. ISSN 0049-1225, elektronická verze ISSN 1336-8613.
IŠTVANOVÁ, Zuzana. Organizace výtvarné dílny. In: STADLEROVÁ, H., a kol. 2013. SENIOŘI. CREATIVE HELP – tvůrčí dílny se seniory, s. 40–41. Brno: MU. ISBN 978-80-210-6614-4.
KOVÁČOVÁ, Barbora. 2010. Inkluzívny proces v materských školách. Bratislava: Musica Luturgica. ISBN 978-80-970418-0-9 EAN 9788097041809.
LANGMEIER, Josef, a Dana KREJČÍŘOVÁ. 2006. Vývojová psychologie. Praha: Grada. ISBN 80-247-1284-9.
MÜHLPACHR, Pavel. 2004. Gerontopedagogika. Brno: MU. ISBN 80-210-3345-2.
MÜHLPACHR, Pavel. 2005. Schola Gerontologica. Brno: MU. ISBN 80-210-3838-1.
PRŮCHA, Jan, MAREŠ, Jiří, a Eliška WALTEROVÁ. 2003. Pedagogický slovník. Praha: Portál. ISBN 80-7178-772-8, EAN 9788071787723, 9788073674168.
RABUŠIC, Ladislav. 1995. Česká společnost stárne. Brno: MU. ISBN 80-901-6042-5.
STADLEROVÁ, Hana, a kol. 2013. SENIOŘI. CREATIVE HELP – tvůrčí dílny se seniory. Brno: MU. ISBN 978-80-210-6614-4.
STRAUSS, A. L., CORBINOVÁ, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert. ISBN 80-85834-60-X.
Standardy kvality sociálních služeb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2009. [cit. 31-5-2016]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5963.
ŠEDÁ, Kateřina [online]. [cit. 2016-5-11]. Dostupné z:
ŠVAŘÍČEK, Roman, a Kateřina ŠEĎOVÁ. 2007. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. 1. vyd. Praha: Portál 2007. ISBN 978-80-7367-313-0.
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2006. [cit. 31-5- 2016]. Dostupné z: http://zakony.centrum.cz/zakon-o-socialnich-sluzbach.
Creating Opportunities for Improving Lives of Seniors via Creation
Abstract: The text approximates the opportunities of active living through old age in retirement homes. One tool can be visual art creation of the clients as documented by the implemented activities supported by the project Special visual arts. The documentation provides a lot of valuable information on the benefits of creation for improving the quality of life in the retirement home in Podpěrova street, Brno-Medlánky. The offer of the concrete activities respected the specificities of the said group as well as the possibilities created by the institution. It enabled to extend and sometimes even change the clients´ experiences with creation, getting unconventional experiences, convincing them regarding their own creative abilities and possibilities as well as how to develop their knowledge even further. Various tools of creation, which were supported by mediating examples of creative art, they created an open space for the clients and their authentic creation. The process of creation brought also a lot of information on the interests, motivations and priorities of the clients regarding the facts why to create or if to refuse the offer of activities. It enabled changing the idea of the society on the creative potential of people in advanced age. The concrete examples were the possibility to confirm that creation is an efficient tool for improving their life.
Keywords: quality of life, old age, retirement home, art workshop, free time teacher, senior creator, inspiration, visual art creation, presentation.
Autorka:
PaedDr. Hana Stadlerová, Ph.D.
Katedra výtvarné výchovy
Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity
E- mail: stadlerova@ped.muni.cz
[1] Projekt CZ.1.07/2.2.00/15.0210 Speciální výtvarná výchova byl spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.
[2] Grantový projekt souvisel se studijním oborem speciální výtvarná výchova, který je na PdF MU od roku 2007 akreditován a připravuje výtvarné pedagogy pro práci s jednotlivci a skupinami klientů se sociálním znevýhodněním. Studenti oboru pod odborným vedením plánovali a realizovali konkrétní projekty.
[3] Další úspěšné projekty prezentuje publikace STADLEROVÁ, H., a kol. 2013. SENIOŘI. CREATIVE HELP – tvůrčí dílny se seniory.
The study is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Jak citovat tento článek:
STADLEROVÁ, Hana. 2016. Vytváření příležitostí ke zkvalitnění života starého člověka prostřednictvím tvorby. Kultura, umění a výchova, 4(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: https://www.kuv.upol.cz