Metoda photovoice je jednou z metod kvalitativního výzkumu, která umožňuje účastníkům aktivní zapojení. Díky tomu pak mohou mít pocit, že na výzkumu sami participují a jsou jeho důležitou součástí. V článku nastíníme použití této metody ve studii, která byla zaměřená na trávení volného času romských dětí v Salesiánském středisku volného času Don Bosco v Ostravě a v Centru pre deti a rodiny v Dobšiné/Rožňavě. Cílem výzkumu je poskytnout náhled na trávení volného času dětí, které dochází do zařízení. Výzkumná část je založena na kvalitativním přístupu. Sběr dat proběhl za využití polostrukturovaného interview se 17 romskými dětmi. Následovalo zařazení metody photovoice, na které participovalo 14 dětí. Data byla analyzována metodou tematické analýzy. Zjistili jsme, že účastníci tráví svůj volný čas jak aktivně, tak pasivně. Co se týká pasivního trávení volného času, nejčastěji sledují televizi, poslouchají hudbu a tráví čas na telefonu, převážně pak na sociálních sítích. Mezi formy aktivního trávení volného času pak můžeme zařadit různé sportovní aktivity a čas prožitý s kamarády.
Klíčová slova: metoda photovoice, fotografie, digitální technologie, volný čas, romské děti
Úvod
Volný čas je část lidského života, kdy se jedinec svobodně, a to na základě svých nálad, zájmů a pocitů, rozhoduje o činnosti, kterou bude vykonávat (MŠMT, 2002). Jde o čas mimo pracovní nebo školní povinnosti a mimo dobu, která zahrnuje biofyziologické potřeby člověka. Způsoby trávení volného času však mohou být odlišné: lze například využívat volnočasové nabídky kolem nás. Záleží také na našich preferencích, které se mohou měnit a být ovlivněny našimi blízkými, a konečně, na náš volný čas má vliv i pokrok a dostupnost nových technologií, které nám přináší nové a nové možnosti. Efektivní využití volného času nás může v našich životech směřovat různými cestami.
V tomto článku se zaměříme na volný čas romských dětí, které jsme oslovili ve dvou zařízeních. Jedná se o Salesiánské středisko volného času Don Bosco v Ostravě a Centrum pre deti a rodiny v Dobšiné s dalším zázemím v Rožňavě. Zařízení mají společnou záštitu pod Salesiány Dona Bosca, ale jejich volnočasová nabídka a také klientela jsou v některých ohledech rozdílné. Zaměřili jsme se na aktivní a pasivní trávení volného času, protože záleží také na tom, jakou měrou jsou obě tyto varianty zastoupeny. Od toho se pak odvíjí nejen náš osobní růst, ale může to ovlivnit i zdraví.
Výzkum měl za cíl zjistit, jak romské děti ve vybraných zařízeních tráví svůj volný čas. Dětí jsme se na volný čas ptali ve skupinových rozhovorech a poté se děti samotné zapojily pomocí metody photovoice, která byla důležitou součástí výzkumu a korelovala s odpověďmi účastníků. Navíc, jak se ukázalo, využití digitálních technologií ve volném čase je způsob, který účastníci studie nejvíce preferují.
Tento výzkum umožnil nahlédnout do soukromí a preferencí účastníků, což poskytlo důležité informace pro zaměstnance zařízení, kde výzkumné šetření probíhalo. Jeho výsledky mimo jiné ukázaly, že děti nevyužívají volnočasové aktivity, které jsou nabízeny jinde, a kromě několika výjimek nedochází do žádných zájmových kroužků. Účelem tohoto výzkumu bylo také poukázat na to, že bychom se mohli zamýšlet nad efektivním využitím digitálních technologií nejen jako výzkumného prostředku. Jak již bylo zmíněno, digitální technologie jsou součástí volnočasových aktivit dětí. S tímto faktem by zařízení mohla pracovat a začlenit je do řízených volnočasových aktivit.
1 Metody
Výzkum probíhal v období od října 2021 do března 2022, ke konci zavedených opatření způsobených pandemií covid-19. Tato skutečnost mohla ovlivnit výsledky výzkumu. Jako nejvhodnější byl zvolen kvalitativní přístup: jevil se nám jako velmi přínosný, protože jsme zkoumali určitý fenomén v přirozeném prostředí a získali jsme podrobný náhled na danou problematiku při zkoumání jak jedinců, tak celé skupiny. Zmíněná specifika uvádí i Hendl (2023) jako přednosti kvalitativního výzkumu. Metodou získávání dat bylo skupinové polostrukturované interview. Hendl (2023) vnímá polostrukturované interview jako určitou střední cestu, kdy je jasně definován účel a osnova procesu, ale také umožňuje velkou pružnost při získávání informací. Také Ferjenčík (2010) uvádí, že rozhovor představuje zprostředkovaný a vysoce interaktivní proces získávání dat. Pro doplnění rozhovoru jsme zvolili metodu photovoice, kdy účastníci dostali jednotné zadání: „Zachyťte pomocí fotografií váš volný čas“. Zadání bylo postaveno takto prostým způsobem, aby účastníci měli k dispozici velké množství možností řešení. Účastníci pojali zadání různými způsoby a mnohdy se nedrželi jen fotografií, ale pořizovali i nejrůznější videozáznamy.
1.1 Metoda photovoice
Metoda photovoice byla vybrána pro svůj kreativní přístup a možnost aktivního zapojení účastníků do výzkumu. Účastníci tak mohli dle vlastního uvážení zachytit zadané téma. Sami se rozhodovali, co jejich volný čas vystihuje a o co se chtějí podělit. S tématem se tak vypořádali na základě vlastního rozhodnutí a díky aktivnímu zapojení mohli mít pocit větší angažovanosti ve výzkumu. Jde o metodu, která se řadí do kategorie vizuálních metod kvalitativního výzkumu. Tyto metody využívají ke sběru dat fotografie, film, video, malbu, kresbu, reklamu apod. a jsou poměrně novým přístupem. Účastníci pomocí zařízení s fotoaparátem fotografují svůj svět, což umožňuje ostatním vidět svět jejich očima (Glaw, 2017). Mají za úkol fotografovat část svého života, která zahrnuje jak události, ostatní osoby nebo krajinu kolem nich, přičemž vše se vztahuje k danému výzkumnému tématu (Najib Balbale, 2014). Metodu photovoice lze použít mnoha způsoby. Může jít například o práci s různými komunitami a skupinami, čehož jsme využili v našem výzkumu, dále pak může být uplatněna v problematice veřejného zdraví nebo politiky. Ve Spojených státech se mimo jiné využívá v projektech pro studenty středních škol a mezi zdravotníky (Wang & Burris, 1997). Photovoice je tvořivým přístupem, který dle Wang a Burris (1997) může pomoci lidem se identifikovat, definovat a zlepšovat svou komunitu podle specifických zájmů a priorit. Účastníci v určitém časovém období zaznamenávají svoje zkušenosti (Wang & Burris, 1997), fotografie, které pořídí, pak slouží k podnícení diskuse. Stanou se tak „hlasem“ účastníků a napomohou jim zprostředkovat jejich zkušenosti ostatním (Smith, 2022 a).
Dokumenty, jako je filmový materiál, kresba, fotografie atd., zařazujeme mezi zdroje kvalitativních dat. Často se využívají v kombinaci s jinými metodami a zdroji údajů. Právě díky současnému technologickému vývoji se pro kvalitativní přístup otevřelo velké množství možností, jak tyto materiály využívat (Miovský, 2006). Vizuální výzkumné metody mohou přidávat hodnotu již existujícím metodám (Glaw, 2017). Právě proto byla v našem případě metoda photovoice zvolena – jako prostředek doplnění interview s účastníky studie, kteří se tak sami zapojili do výzkumu více do hloubky. Photovoice nabízí zábavný přístup, který může ukazovat nové možnosti, a sami účastníci tak mohou cítit větší kontrolu nad sdíleným materiálem: jsou aktivně zapojeni do výzkumu a sami vytváří jeho část (Krisson, 2020).
Důležitým aspektem této metody je, že fotografie využité při rozhovorech dodávají mimo jiné kontext a hloubku tématu (Glaw, 2017) a ve srovnání s tradičními metodami sběru dat si mohou respondenti po delší dobu zachovat zájem o výzkum (Pauwels, 2015). Další výhodou je, že tato metoda překračuje jazykové a kulturní bariéry. Dle Millerové (2015) může využití fotografie ve výzkumu podpořit reflexi účastníka a posílit vztah mezi výzkumníkem a participantem. Nabízí také velké množství informací, které nebyly sděleny pouze slovy (Miller, 2015). Jako nevýhodu můžeme vnímat, že použití fotografie ve výzkumu může být eticky problematické. Jedná se například o nerespektování soukromí nebo nebezpečí zneužití (Smith, 2022 a).
2 Výzkumný soubor
S ohledem na celkové zaměření studie tvoří výzkumný soubor účastníci ve věku od 13 do 17 let romského původu. Bylo osloveno několik zařízení, která nabízela volnočasové vyžití pro děti, jak v České republice, tak na Slovensku. Pomocí záměrného výběru pak byla vybrána dvě zařízení. Účastníci docházeli buď do Salesiánského střediska Dona Bosca v Ostravě nebo byli ubytovaní v Centru pre rodiny a deti v Dobšiné a v Rožňavě (Slovenská republika). Kromě věkové hranice dětí, která byla určena docházkou na druhý stupeň základních škol nebo na střední školu, maximálně do věku osmnácti let, byl podmínkou pro zařazení do výzkumu romský původ dětí. Vzhledem k specifikům dané populace (těžší dostupnost účastníků, částečně kvůli pandemické situaci), byla zvolena nepravděpodobnostní metoda výběru participantů. Dle Miovského (2006) výběr výzkumného souboru při aplikaci kvalitativního přístupu není většinou pevně daný a může se měnit v průběhu výzkumu. Důležité je však výběr přizpůsobit výzkumnému cíli, aby bylo dosaženo saturace dat, případně alespoň dobrého pokrytí relevantních charakteristik cílové populace (Miovský, 2006). Proto byla v našem případě zvolena metoda záměrného výběru. Ta je, jak uvádí Miovský (2006), jedna z nejrozšířenějších metod výběru, která se uplatňuje v kvalitativním přístupu. Jde o takový postup, kdy jsou cíleně vyhledáváni účastníci, kteří splňují stanovená kritéria výzkumného souboru.
3 Průběh výzkumu
Nejprve se nám podařilo domluvit spolupráci se zařízením v Ostravě a v Dobšiné (s dalším sídlem v Rožňavě), následoval výběr účastníků dle stanovených věkových kritérií. Ti byli nejprve informováni o výzkumu ze strany zařízení, poté byly sestaveny skupiny účastníků a započala realizace výzkumu samotného. Bylo osloveno 31 osob, výzkumu se zúčastnilo 17 z nich. Mezi účastníky bylo 9 dívek a 8 chlapců.
Na počátku výzkumu jsme děti seznámili s výzkumnými cíli. Účastníci byli upozorněni na dobrovolnost a anonymitu výzkumu. V prvotní fázi proběhly v obou zařízeních skupinové rozhovory s dětmi. Ty se ukázaly jako ideální řešení, protože i díky tomu, že se děti již mezi sebou znaly a mohly mít větší pocit bezpečí, na sebe s odpověďmi navazovaly a byly velmi sdílné. Byla zvolena metoda polostrukturovaného interview a všechny otázky se týkaly volného času účastníků. Na konci rozhovorů byli účastníci seznámeni s další fází výzkumu, kterou bylo využití metody photovoice. Většina z nich souhlasila a zapojila se i do této fáze. V průběhu několika měsíců jsme byli v kontaktu na sociálních sítích a děti nám posílaly fotografie, videa i příběhy, jak tráví svůj volný čas.
Díky metodě photovoice byli účastníci součástí výzkumu po delší dobu. Komunikace mezi výzkumníkem a účastníky trvala několik měsíců. Děti postupně fotografovaly, co prožívají ve svém volném čase a jak vlastně svůj volný čas vnímají. Dozvěděli jsme se, které činnosti účastníci vykonávají, a kromě toho jsme mohli zachytit prostředí a okolí, ve kterém svůj volný čas tráví, nebo také osoby, s kterými se ve volném čase stýkají. Mnohdy bylo možné pozorovat i náladu zachycenou na fotografiích.
Dále jsme se rozhodli provést triangulaci dat, která zaručuje rozmanitý pohled na zkoumanou problematiku. Také dodává hloubku a rozšiřuje záběr zkoumaného, právě díky pohledům z více než jedné perspektivy (Švaříček & Šeďová, 2007). Za účelem triangulace dat se nám podařilo získat rozhovory se dvěma zaměstnanci ostravského střediska Dona Bosca. Účastníci byli vybráni pomocí záměrného výběru. Bohužel se nám nepodařilo získat rozhovory se zaměstnanci centra v Dobšiné a v Rožňavě, protože účast odmítli.
4 Výsledky
Výsledky byly získány pomocí tematické analýzy. Tato metoda se využívá pro analýzu, identifikaci a nacházení určitých témat v kvalitativních údajích (Braun & Clarke, 2006) a jde v ní především o určitou schopnost interpretace ze strany výzkumníka, nejen o mechanické počítání slov. Hlavní je identifikace a popis jak implicitních, tak explicitních myšlenek účastníků (Guest, MacQueen & Namey, 2012). Další výsledky jsme získali analýzou obsahů, které byly shromážděny metodou photovoice. V neposlední řadě bylo šetření doplněno o rozhovory se zaměstnanci střediska, kde se výsledky, které vyšly z rozhovoru a metody photovoice, v podstatě potvrdily.
Nejprve představíme výsledky, které vyplynuly z rozhovorů s účastníky. Účastníci z Centra pre deti a rodiny Dobšiná/Rožňava se shodli na tom, že volný čas pro ně znamená čas po škole. Dostatek volného času má polovina účastníků, druhá polovina tvrdí, že dostatek volného času nemá. Mezi nejčastější činnosti prováděné ve volném čase patří poslech hudby a trávení času na digitálních zařízeních. Také většina účastníků uvedla, že chodí ven s kamarády a společně poslouchají hudbu, povídají si nebo se „poflakují“. Jen malá část dotazovaných tráví čas raději sama. Někteří uvedli, že si chodí po škole na chvíli lehnout nebo spát. Tímto způsobem odpočívají nebo si jako odpočinek pouští písničky. Organizované volnočasové aktivity nevyužívá 10 účastníků z 12.
Velkým tématem, u kterého se všichni účastníci rozpovídali, byla digitální zařízení. Všech 12 účastníků sleduje televizi, z toho 11 vlastní mobilní telefon (1 účastník místo toho používá notebook). Na mobilu tráví velkou část svého volného času. Aktivity, které uvedli všichni respondenti, se týkají sociálních sítí (všichni účastníci mají jak Facebook, tak Instagram nebo TikTok). Tam si nejčastěji dopisují s kamarády, prohlíží si fotografie a videa. Sami se fotografují, natáčejí a obsahy sdílí mezi sebou. Další častou prováděnou aktivitou na telefonu je hraní her. Sportovním aktivitám se věnuje 9 z 12 účastníků. Nejčastěji jde o hraní fotbalu, následuje ping pong, dále pak tanec a džudo.
Pro lepší orientaci v nejčastěji prováděných aktivitách byl vytvořen následující graf.
Graf 1 Aktivity prováděné ve volném čase – Centrum pre deti a rodiny Dobšiná/Rožňava
S účastníky ze Salesiánského střediska volného času Don Bosco v Ostravě jsme si na začátek museli vymezit, co volný čas vlastně znamená. Polovina účastníků uvedla, že má dostatek volného času, druhá uvedla, že nemá. Všichni dotazovaní nejčastěji tráví čas na sociálních sítích, poslouchají písničky a tráví čas s kamarády. Neobjevil se nikdo, kdo by čas raději trávil sám než s ostatními. Nikdo z účastníků nevyužívá jiné volnočasové nabídky než ty, které nabízí středisko volného času.
Také v této skupině byla digitální zařízení velkým tématem. Všichni účastníci sledují televizi, kde se dívají nejčastěji na seriály. Všichni jsou aktivní na sociálních sítích, kde si dopisují, sledují fotografie a videa nebo sami fotografují, vytvářejí a sdílí videa nebo hrají hry. Sportovním aktivitám se věnuje všech 5 dotazovaných. Uvedli aktivity jako posilování, cvičení, ping pong nebo tanec. Tanci se věnují děvčata. Dochází na zájmový kroužek romských tanců, ale trénují i doma.
Přehled nejčastěji prováděných aktivit prezentuje následující graf.
Graf 2 Aktivity prováděné ve volném čase – Salesiánské středisko volného času Don Bosco v Ostravě
Vždy na konci rozhovoru byla představena metoda photovoice. Účastníci byli požádáni, aby svůj volný čas zaznamenali pomocí fotografií, které nám pak zašlou prostřednictvím sociálních sítí. Fotografie zaslalo 14 ze 17 oslovených účastníků. Zkoumáno bylo, zda budou poslané obsahy korespondovat s otázkami v rozhovoru nebo zda se objeví něco nového. Ze strany účastníků nebyly poskytnuty jen fotografie, ale objevily se i videozáznamy.
Účastníci posílali obsahy trávení svého volného času, o kterých se zmiňovali v interview. V žádném z případů se neobjevilo nové téma. Nejvíce fotografií zobrazovalo účastníky samotné prostřednictvím selfie, časté byly i fotografie s přáteli. Ve většině případů šlo o fotografie zachycující osoby, ale objevily se i záznamy věcí či míst.
Pro přehlednost byl vytvořen graf, který ukazuje jednotlivé kategorie, které se v obsazích objevovaly. Do kolonky ostatní jsme zařadili témata, která se vyskytla jen jednou. Šlo o fotografie hudebního nástroje, knihy nebo o výtvory účastníků. Ve videozáznamech se objevovali účastníci samotní nebo jejich kamarádi. Většinou se natáčeli při nějaké aktivitě nebo napodobovali fotografování.
Graf 3 Photovoice – obsahy
Co se týká rozhovorů se zaměstnanci zařízení, pro navození příjemnější atmosféry měly pozvolný spád a otázky zahrnovaly i témata, která se neshodovala s cíli výzkumu. Věnovali jsme se otázkám zaměřeným na jejich práci, středisko samotné a volný čas dětí docházejících do střediska. Zaměstnanci uváděli aktivity, které se shodovaly s odpověďmi dětí. Nejčastěji z činností aktivního charakteru zmiňovali ping pong, fotbal nebo tanec. Co se týká těch pasivnějších, pak trávení času na telefonech. Také dodali, že se děti snaží motivovat i k jiným aktivitám nebo dokonce využívat digitální technologie smysluplně. Zkusili zavést kroužky, jako je 3D tisk, film a tvorba videí, ale i když je několik dětí vyzkoušelo, moc dlouho u nich nevydržely. Zaměstnanci také dodali, že ač se děti snaží různě motivovat, většinou se drží v partě kamarádů, se kterými mají společné zájmy, a aktivity provádějí společně.
5 Diskuse
Výzkumů, které se zabývají romským etnikem, existuje celá řada. Zmíníme například dlouhotrvající výzkumy, které analyzují kulturu a sociální vztahy menšinových romských komunit v Maďarsku. Hlavním cílem je zpřístupnit výsledky široké veřejnosti a také možnost aplikace zkušeností v praktických společenských vědách. Vychází sborníky o romské komunitě a jedním z probíraných témat je i volný čas romské mládeže (Biczó, 2019). Již v roce 1997 u nás vyšla publikace s názvem Romové a volný čas, která mimo jiné pojednává i o volnočasových aktivitách v různých městech v České republice (Balvín, 1997). Vzniklo i množství diplomových prací, které spojovaly témata volného času a romských dětí. Například Sutorý (2012) se zabýval dopadem volnočasových aktivit na romské děti na Hranicku. Hlavním cílem práce bylo zjistit, zda volný čas ovlivňuje romskou mládež v rozhodování o její budoucnosti, zejména při výběru střední školy. Výzkum mimo jiné ukázal, že u dětí navštěvujících zájmové kroužky došlo ke změně životních postojů nebo se zvýšilo jejich sebevědomí, což mohlo ovlivnit jejich budoucí směřování. Bláhová (2022) se ve své práci zabývá volným časem romských dětí mladšího školního věku v Olomouckém kraji. Analyzovala specifika práce s romskými dětmi ve školních družinách a mimoškolních volnočasových aktivitách. V našem výzkumu jsme cílili na volný čas z pohledu dětí samotných, což může ukázat další rozměr tohoto výzkumného problému.
Co se týká metody photovoice, byla využita ve výzkumech s různým zaměřením, hlavně v oblasti zdravotnictví a ošetřovatelství. Metoda má ale přesah i mimo oblast zdravotnictví. Můžeme zmínit například disertační výzkum, kde byla využita metoda photovoice ke zkoumání zotavení se z problematického užívání návykových látek. Respondenti se zúčastnili workshopu photovoice, kde mimo jiné absolvovali školení práce s digitálním fotoaparátem. Participanti se fotografovali více než měsíc a poté probíhaly individuální rozhovory, kde se i s využitím fotografií probíraly zkušenosti a jejich cesta za zotavením (Smith, 2022 b). Dále můžeme zmínit výzkumný projekt z roku 2007, který se uskutečnil v malém městě v Maďarsku, které je negativně zasaženo vyšší nezaměstnaností. Projekt cílil na posouzení životního prostředí a zdraví převážně v romské čtvrti. Výzkumu se zúčastnilo šest participantů, kteří fotografovali komunitu, ve které žijí. Fotografie poté byly použity k diskusi, která odhalila několik témat, jako je problematika odpadu a jeho skladování, nekvalitního bydlení, přístupu k veřejné infrastruktuře a mnohá další. Šlo o to ukázat, že se podmínky v romských komunitách zhoršují. Autor uvádí, že ač se o této problematice mluví v parlamentních debatách, mají málokdy Romové možnost vyjádřit svůj názor, pocity a představy o otázkách, které ovlivňují jejich život (Harper, 2009).
Také v našem výzkumu nám fotografie umožnily nahlédnout do soukromí účastníků. Díky nim jsme s nimi byli v kontaktu po delší čas. Vnímali jsme, že se za tu dobu posílil vztah výzkumník–účastník. Účastníci se nám svěřovali se svými problémy a mnohdy je zajímal i náš názor. Také jsme mohli vidět místa, kde nebo s kým svůj volný čas tráví. Fotografie nám mnohdy umožnily pocítit celkovou náladu a atmosféru, která je těžko vyjádřitelná pomocí slov.
V České republice vznikl například projekt, který spolupracoval s lidmi bez domova (z Prahy a Plzně). Studie zachycuje aspekty prostředí, ve kterém se respondenti každý den pohybují. Metoda photovoice byla vybrána právě proto, že umožňuje lidem dokumentovat a reflektovat jejich každodenní život. Umožnila zachytit vztah k různým místům a lidem. Výzkum odhalil, že nejdůležitějším aspektem všech dokumentovaných míst jsou lidé a že sociální vztahy hrají důležitou roli v jejich životech (Gibas, 2017). Metoda photovoice bývá využita i v práci s mládeží. Můžeme zmínit projekt pod záštitou Člověka v tísni Photovoice aneb řekni to fotkou, který je určen převážně pedagogům. Díky tomuto typu projektu se pak metoda photovoice může dostat právě do vzdělávání a být jeho součástí. Fenomén digitálních technologií není v dnešní době ničím novým. Nemyslíme si, že by bylo překvapivé, že děti svůj volný čas tráví na sociálních sítích, hraním her nebo poslechem hudby. Důležité ale je si tento fakt uvědomit a pokusit se digitální technologie kreativně využít, jak třeba při trávení volného času nebo ve školském prostředí.
Studie týkající se volného času a studie využívající metodu photovoice mají své zastoupení v mnoha oblastech. Nicméně spojení tématu volného času romských dětí a využití metody photovoice může být přínosné právě díky aktivnějšímu zapojení účastníků samotných a vyvolání diskuse nad fotografiemi. Nejen účastníci nebo výzkumníci, ale také osoby pracující s těmito dětmi se tak mohou dostat k důležitým zjištěním a informacím, které mohou být dále využity.
Závěr
Cílem práce bylo zjistit, jak romské děti ve vybraných zařízeních tráví volný čas. V rámci výzkumu jsme si zvolili několik hlavních bodů, kterým jsme se věnovali. Šlo o rozhovory, které proběhly s romskými dětmi v jednotlivých zařízeních. Tyto rozhovory byly doplněny metodou photovoice.
Z výzkumu vyplynulo, že účastníci tráví svůj volný čas převážně na mobilních telefonech, kde využívají sociální sítě, poslouchají písničky nebo hrají hry. Dále pak sledují televizi. Toto pasivní trávení volného času však doplňují aktivním způsobem. Jde o trávení času s přáteli, ať už venku nebo v zařízeních, a více než polovina účastníků se také věnuje nějaké sportovní aktivitě. Mezi nejčastěji prováděné sportovní aktivity pak můžeme zařadit fotbal, ping pong nebo tanec. Většina z dotazovaných si také vymezí čas na odpočinek prostřednictvím poslouchání písní, sledování televize nebo tím, že si jde lehnout.
Závěrem lze říct, že díky metodě photovoice mohli mít účastníci pocit, že se na výzkumu podílí větší měrou než jen odpověďmi na otázky v rozhovoru. Bylo na nich samotných, jak tuto metodu uchopí a jaké obsahy budou sdílet. Účastníci byli s výzkumníky navíc v kontaktu po mnohem delší dobu než jen během trvání samotného rozhovoru, což umožnilo větší interakci zúčastněných. Metoda photovoice může být zajímavým prostředkem nejen ve výzkumu, ale i v práci s lidmi, kteří mají něco společného, v komunitě nebo dokonce ve výuce.
Literatura
BALVÍN, Jaroslav. Romové a volný čas: sborník z 9. setkání Hnutí R v Brně 17.–18. října 1997. Ústí nad Labem: Hnutí R, 1997. ISBN 8090214959.
BICZÓ, Gábor. Terepek és elméletek: a Lippai Balázs Roma Szakkollégium válogatott romológiai tanulmánygyűjteménye, 2019.
BLÁHOVÁ, Anna. Volnočasové aktivity romských dětí mladšího školního věku v Olomouckém kraji. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2022. Diplomová práce, UP, Pedagogická fakulta.
BRAUN, Virginia; CLARKE, Victoria. Using thematic analysis in psychology. Qualitative research in psychology, 2006, Vol. 3, No. 2, pp. 77–101.
MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Volný čas a prevence u dětí a mládeže [online]. MŠMT, 2002 [cit. 2022-04-07]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/file/7327_1_1/download/
FERJENČÍK, Ján. Úvod do metodologie psychologického výzkumu: jak zkoumat lidskou duši. Vyd. 2. Petr BAKALÁŘ (překladatel). Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-815-9.
GIBAS, Petr; POLÁKOVÁ, Markéta; VAŠÁT, Petr. Mezi taktikou a afektem, ne-místem a místem: vizuální analýza každodenní geografie osob bez domova, 2017.
GLAW, Xanthe et al. Visual methodologies in qualitative research: Autophotography and photo elicitation applied to mental health research. International journal of qualitative methods, 2017, Vol. 16, No. 1. Dostupné z doi: 10.1177/1609406917748215.
GUEST, Gregory; MACQUEEN, Kathleen M.; NAMEY, Emily E. Introduction to applied thematic analysis. Applied thematic analysis, 2012, Vol. 3, No. 20, pp. 1-21.
HÁJEK, Bedřich; Břetislav HOFBAUER & PÁVKOVÁ Jiřina. Pedagogické ovlivňování volného času: současné trendy. 2. vydání. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0030-7.
HARPER, Krista, et al. Across the Bridge: Using PhotoVoice to Study Environment and Health in a Romani Community, 2009.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Páté, přepracované vydání. Praha: Portál, 2023. ISBN 978-80-262-1968-2.
KRISSON, Emma. The use of photovoice as a methodology to explore identity expression amongst people with intellectual disabilities who have no or limited verbal communication. British Journal of Learning Disabilities, 2020, Vol. 50, No. 1, pp. 41–51.
MILLER, Kyle Elizabeth, et al. Dear critics: Addressing concerns and justifying the benefits of photography as a research method. In: Forum Qualitative Sozialforschung/Forum: Qualitative Social Research, 2015, Vol. 16, No. 3.
MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada, 2006. ISBN 80-247-1362-4.
NAJIB BALBALE, Salva, et al. Visual and participatory research methods for the development of health messages for underserved populations. Health Communication, 2014, Vol. 29, No. 7, pp. 728–740.
SMITH, Emma, et al. Investigating the experiences of individuals in recovery from problem substance use and their perceptions of the COVID-19 pandemic. Drugs and Alcohol Today, 2022 a, Vol. 22, No. 1, pp. 17–27.
SMITH, Emma, et al. What are Photovoice studies? Evidence-Based Nursing, 2022 b, Vol. 25, No. 1, pp. 6–7.
SUTORÝ, Robert. Dopad volnočasových aktivit na romské děti na Hranicku. Brno: Masarikova univerzita, Pedagogická fakulta, 2012. Bakalářská práce, MUNI.
ŠVAŘÍČEK, Roman; ŠEĎOVÁ, Klára. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0.
WANG, Caroline; BURRIS Mary Ann. Photovoice: Concept, methodology, and use for participatory needs assessment. Health education & behavior, 1997, Vol. 24, No. 3, pp. 369–387.
The use of (not only) the photovoice method in researching the leisure time of Roma children
Abstract: The photovoice method is one of the qualitative research methods that allows participants to be actively involved. Because of this, participants can feel that they are an important part of research and participate in the research themselves. The article will outline the use of this method in a study that focused on how Roma children spend their leisure time at the Don Bosca Salesian Free Time Center in Ostrava and at the Center for Children and Families in Dobšiná/Rožňava. The aim of the research is to provide information on how children who attend the facility spend their leisure time. The research part is based on a qualitative approach. Data collection was carried out using a semi-structured interview with 17 Roma children. This was followed by the inclusion of the photovoice method, which was carried out with 14 children. Data were analyzed using thematic analysis. Participants were found to spend their leisure time both actively and passively. As for passive leisure time, they most often watch TV, listen to music, and spend time on the phone, mainly on social networks. We can include various sports activities and time spent with friends among the active spending of leisure time.
Key Words: photovoice method, photography, digital technology, leisure time, Roma children
Autorka:
Mgr. Lucie Škodáková
Ústav speciálněpedagogických studií, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého
E-mail: lucie.skodakova01@upol.cz
Jak citovat tento článek:
ŠKODÁKOVÁ, Lucie. 2024. Využití (nejen) metody photovoice ve zkoumání volného času romských dětí. Kultura, umění a výchova, 12(2). ISSN 2336-1824. Dostupné z: http://www.kuv.upol.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.