Marcela Vrzalová Hejsková přináší recenzi na knihu ŠTĚPÁNEK, Pavel a kol. 2020. Óscar Domínguez en Checoslovaquia/ v Československu (1946–1949). Tenerife: TEA Tenerife Espacio de Las Artes, s. 230. ISBN 978-84-944395-1-3.
Klíčová slova: španělské moderní malířství, španělské malířství, moderní malířství, Óscar Domínguez, Pavel Štěpánek
Řekne-li se „španělské moderní malířství“, nepochybně nám vytanou na mysli jména tří velkých Španělů: Pabla Picassa, Salvadora Dalího a Joana Miróa. Všichni jmenovaní se výrazně zapsali do světových dějin výtvarného umění, a zároveň zanechali nesmazatelnou stopu i v umění českém. Vliv Picassa na české umění (především na skupinu Osma) byl již náležitě pojednán a kriticky zhodnocen, včetně katalogizace a analýzy sbírky Picassových děl v NG v Praze, jež vybudoval historik umění a sběratel Vincenc Kramář (viz původní české publikace, které se Picassovým dílem u nás zabývají: Petrová, 1981; Štěpánek, 2005, 2018; Uhrová, 2008). Dalším Španělem, jehož dílo zasáhlo celou řadu českých umělců, byl surrealista Salvador Dalí. Seznam těch, které inspirovala jeho „paranoicko-kritická metoda“, by byl velmi dlouhý a pro podrobnou a fundovanou analýzu lze doporučit monografii „Československý malíř Salvador Dalí a jeho vliv na české umění“ Pavla Štěpánka (2010). Kromě již zmiňovaných osobností zaujali české umělce také další Španělé: Juan Gris, Julio González a Óscar Domínguez. Jednalo-li se u většiny umělců převážně o vliv zprostředkovaný Paříží, poslední jmenovaný – Óscar Domínguez, měl k Československu velmi úzké a osobní vztahy. Poprvé zamířil do Československa v lednu roku 1946, aby se osobně zúčastnil v pražském Mánesu vernisáže výstavy „Umění republikánského Španělska. Španělští umělci Pařížské školy“. Výstava představovala první kontakt se soudobým pařížským uměním (zastupovaným v tomto případě španělskými umělci žijícími ve francouzské metropoli) po německé okupaci a znamenala pokus o navázání na předchozí meziválečné avantgardní tendence, které byly druhou válkou násilně přerušeny. V Mánesu vystavovalo celkem devatenáct Španělů tzv. „Pařížské školy“, z nichž osm, včetně Domíngueze, přijelo tehdy osobně do Prahy. Tím, kdo nejvíce zaujal jak svým dílem, tak svou charismatickou osobností, byl právě surrealista Óscar Domínguez (1906–1957). Jeho jméno nebylo v té době u nás neznámé – již ve třicátých letech nadchl svými dekalky (nahodilými otisky, které poskytují velký prostor imaginaci) například Vítězslava Nezvala, který jimi doprovodil básnickou sbírku „Absolutní hrobař“ a malíř byl navštěvován Čechy také ve svém pařížském ateliéru. Na setkání s ním vzpomíná malíř Otta Mizera: „Černovlasý, velký a robustní malíř, jenž byl ve svém mládí boxerem, jakmile zaslechne jméno Československa, rozhovoří se, pln přátelského temperamentu, zvučným hlasem: Z Československa, odtamtud znám Štyrského, Toyen, Nezvala…“ (Štěpánek, 2020). Nahlédneme-li do Domínguezovy biografie, zjistíme, že se narodil v roce 1906 na ostrově Tenerife do rodiny obchodníka s ovocem. Když mu bylo 21 let, byl vyslán do Paříže, aby zde dohlížel na obchody svého otce. Avšak více nežli obchodování mladíka v Paříži lákalo malířství a umělecký svět avantgardy, jehož se stal postupně součástí. V roce 1934 se přidal k tehdy vznikajícímu surrealistickému hnutí a o dva roky později se zúčastnil první surrealistické výstavy na Tenerife, kde vystavovali také Dalí nebo Max Ernst. V té době byla jeho malba pod vlivem veristického surrealismu Dalího a metafyzické malby Giorgia de Chirica. Po vypuknutí občanské války ve Španělsku zůstal v Paříži a navzdory dramatickým peripetiím (nezdařený útěk do Ameriky) prožil druhou světovou válku ve Francii. V roce 1943 se mu podařilo uspořádat svou první samostatnou výstavu v Galerii Louis Carré v Paříži. Po skončení války cestoval po Evropě a v roce 1946 zavítal i do Prahy u příležitosti již zmiňované poválečné mánesovské výstavy, kde představil celkem dvanáct děl. Do Československa se pak vrátil ještě dvakrát a pobýval a tvořil delší dobu nejen v Praze, ale i v Olomouci a Bratislavě. Není bez zajímavosti, že temperamentního a bezprostředního Španěla okouzlila především Olomouc, kde našel vřelé prostředí přátelské i sběratelské. Mezi jeho přáteli zaujímal výsadní postavení sochař a scénograf Jaromír Šolc (1911–1987) a jeho žena Marta, kteří malíře již znali ze svých cest do Paříže (Šolce poznal ještě jako studenta) a pozvali ho do Olomouce. V Šolcově ateliéru strávil malíř se svou ženou Maud vánoční období a konec roku 1947. „Olomouc milovali a byli tady hrozně šťastní. Navázali tady četná přátelství. (…) Návštěvy v podnicích byly senzací pro všechno osazenstvo, protože Domínguezovi se velmi nevázaně bavili, tančili, a tak se stávali středem pozornosti. Udržet s nimi tempo bylo velmi náročné, a tak jsme je jednou poslali na výlet do Prahy, abychom si od sebe navzájem oddechli. Maud s Oscarem byli ovšem už za dva dny zpátky se slovy „Prague est glaceé“, že se jim líbí víc v Olomouci“, vzpomíná po letech na společné chvíle v Olomouci Marta Šolcová (Štěpánek, 1997). O tom, že se Domínguez v Olomouci cítil opravdu šťastný, svědčí řada fotografií (autorem je olomoucký scénograf a výtvarník Oldřich Šimáček), které zachycují malíře s přáteli v ateliéru, na výstavách i večírcích. Jeho pobyt v Olomouci, ale i později v Bratislavě (zde pobýval v ateliéru Jána Mudrocha), byl zároveň umělecky velmi plodný. Mnohá díla českým přátelům spontánně daroval, nebo byla následně prodána na zdejších výstavách. Třebaže některá přešla v posledních desetiletích do zahraničí, téměř čtvrtina Domínguezových známých děl se dodnes nachází v českých a slovenských státních (NG Praha, MG Brno, GVU Ostrava, MU Olomouc a slovenské sbírky) nebo ve sbírkách soukromých.
Kriticky zhodnotit důležitost „československé etapy“ si klade za cíl katalog „Óscar Domínguez v Československu (1946–1949)“ (Štěpánek, 2020), vydaný u příležitosti výstavy, jež se konala od října 2016 do května 2017 ve výstavním prostoru Tenerife Espacio de Las Artes (TEA) na Kanárských ostrovech a jejímž úkolem bylo zkoumat a zařadit do kontextu všechny známá díla autora, která pocházejí z českých a slovenských sbírek. „Spiritus agens“ projektu a hlavní autor katalogu – historik umění a hispanista prof. Pavel Štěpánek, se dílu Domíngueze věnuje již od poloviny šedesátých let. V normalizačních sedmdesátých letech se v Praze setkal s malířem, významným kritikem avantgardy a spisovatelem Eduardem Westerdahlem (1902–1983) a bývalou manželkou Domíngueze – Maud Westerdahlovou (1921–1991), avantgardní šperkařkou a keramičkou. V téže době (1973) navázal také spolupráci se španělským historikem umění Fernandem Castrem, který se dílem kanárského malíře dlouhodobě zabývá a v Československu tehdy sledoval jeho poválečnou trajektorii. První antologickou výstavu, která by představila Domínguezova díla z našich sbírek, však mohl Štěpánek uspořádal až na konci osmdesátých let (Galerie hl. města Prahy, 1986) a další pak na přelomu let 1997–1998 v Muzeu umění v Olomouci. Třebaže byl k olomoucké výstavě vydán katalog, který se stal důležitým východiskem pro další domínguezovská bádání, současný stav zkoumání „československé etapy“ vrcholí až nyní ve výpravném katalogu z roku 2020, jenž vyšel ve dvojjazyčné španělsko-české verzi. Obsahuje zásadní studie P. Štěpánka: „Život a dílo Domíngueze v Praze a Olomouci“, „O.D. na Slovensku“, „Odezvy umělecké kritiky Domíngueze v Československu“ a závěrečnou katalogizaci všech dosud známých děl vystavených v Československu. Příspěvek „Óscar Domínguez, hlava býka“ dalšího z kurátorů a vedoucího konzervátorského oddělení TEA na Kanárských ostrovech – Isidra Hernándeze Gutiérreze, se zabývá navýsost španělským motivem, a to motivem býka a světem býčích zápasů. Následující kapitola „Mísa s ovocem, jedlík ovoce – Humor a metamorfózy v díle Óscara Domíngueze“, jejímž autorem je již zmiňovaný historik umění Fernando Castro Borrego, zkoumá dvě konstanty v Domínguezově díle: amorfní transformace tvarů a všudypřítomný humor. Katalog doplňuje objevná a fundovaná studie Marie Navarro Segury „Praha u vzniku projektu Gaceta de Arte“.
Rozsáhlá reprezentativní publikace (304 s.), přinášející komplexní pohled na tuto významnou kapitolu přímých vztahů mezi španělským a českým uměním, je výsledkem více než půl století trvajícího bádání Pavla Štěpánka a ve spolupráci s dalšími významnými badateli ve Španělsku upozorňuje na význam Československa pro Domínguezovo malířské dílo v mezinárodním kontextu. Pro domácí uměleckou kritiku katalog přináší zásadní fakta o významném vlivu španělského surrealisty na řadu českých a slovenských tvůrců. Výjimečný kurátorský a nakladatelský počin si zaslouží nepochybně ještě další komentáře a širší odbornou diskusi jak v českém, tak i v mezinárodním prostředí.
Literatura
PETROVÁ, Eva. 1981. Picasso v Československu. Praha: Odeon. ISBN 01-532-81.
ŠTĚPÁNEK, Pavel. 1997. Oscar Domínguez v Československu. Katalog výstavy. Olomouc: Muzeum umění Olomouc. ISBN 80-85227-27-4.
ŠTĚPÁNEK, Pavel. 2005. Picasso en Praga. Madrid: C.S.I.C. ISBN 978-88-400084-110.
ŠTĚPÁNEK, Pavel. 2010. „Československý malíř“ Salvador Dalí a jeho vliv na české umění. Praha: Galerie MIRO. ISBN 978-80-904239-2-3.
ŠTĚPÁNEK, Pavel. 2018. Picasso v Praze. Praha: Euromedia Group, a s. – Knižní klub, Spain Art. ISBN 978-80-242-6224-6.
ŠTĚPÁNEK, Pavel a kol. 2020. Óscar Domínguez en Checoslovaquia/ v Československu (1946–1949). Tenerife: TEA Tenerife Espacio de Las Artes, s. 230. ISBN 978-84-944395-1-3.
UHROVÁ, Olga. 2008. Picasso ve sbírkách Národní galerie v Praze. Praha: Národní galerie v Praze. ISBN 978-80-7035-392-9.
Autorka:
PhDr. Marcela Vrzalová Hejsková, Ph.D.
Katedra románských jazyků
Fakulta mezinárodních vztahů, VŠE Praha
E-mail: hejskova@vse.cz
The paper is licensed under a Creative Commons Attribution Non-Commercial 3.0 License.
Comments